ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.1339.2014.1
sp. zn. 5 Tdo 1339/2014 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 11. 2014 o dovolání, které podal obviněný L. M. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2014, sp. zn. 9 To 191/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 87/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný L. M. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 3 T 87/2013, uznán vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), kterého se dopustil skutkem popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za to byl obviněný odsouzen podle §254 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku.
O odvolání obviněného podaném proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 6. 2014, sp. zn. 9 To 191/2014, tak, že ho podle §256 tr. řádu zamítl, neboť ho neshledal důvodným.
Obviněný L. M. podal dne 28. 8. 2014 prostřednictvím svého obhájce proti uvedenému usnesení Městského soudu v Praze dovolání, které opřel o dovolací důvody obsažené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Obviněný především namítá, že v době, ke které se vztahovaly účetní doklady požadované příslušným správcem daně, nebyl jednatelem obchodní společnosti SPEDCOR, s. r. o., jejíž činnosti se týkaly účetní doklady. Podle názoru obviněného tedy nemůže být trestně odpovědný za přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku. Obviněný nesouhlasí ani s názorem odvolacího soudu, pokud ten dovodil jeho trestní odpovědnost rovněž z existence plné moci z doby, kdy obviněný ještě nebyl jednatelem zmíněné obchodní společnosti. Obviněný popírá úmyslné zavinění a vytýká, že nemohl zatajit účetní knihy, pokud je neměl ve své dispozici. Jak dále obviněný zdůraznil, mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy existuje tzv. extrémní rozpor. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené rozhodnutí a aby věc podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného L. M. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru jsou námitky obviněného nedůvodné, protože z popisu skutku vyplývají všechny zákonné znaky přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění ve smyslu §254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen. Podle státního zástupce pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného za zmíněný přečin není podstatné, že požadované účetní doklady vznikly ještě v době před tím, než se stal jednatelem obchodní společnosti. Jak dále státní zástupce zdůraznil, zatajit lze rovněž doklady, které se nacházejí mimo dispozici pachatele. Pokud jde o námitky obviněného, které se týkaly významu plné moci v této věci, má státní zástupce za to, že nemohou zpochybnit správnost závěrů soudů nižších stupňů o trestní odpovědnosti obviněného. Závěrem svého vyjádření tedy státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, neboť ho považuje za zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
Pokud jde o dovolací důvody, obviněný L. M. opírá své přesvědčení o jejich naplnění o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Podle obviněného tedy jednak napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a jednak bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. K výkladu prvního z uplatněných dovolacích důvodů Nejvyšší soud připomíná, že je dán jen tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění, z nichž vycházely soudy nižších stupňů, neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Obviněný L. M. však v podstatě nesouhlasí jen se skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, a s provedenými důkazy a jejich hodnocením. Jeho výhrady jsou zaměřeny zejména na posouzení subjektivní stránky přečinu, jímž byl uznán vinným, a to konkrétně ve vztahu k otázce, zda mu bylo předáno účetnictví obchodní společnosti SPEDCOR, s. r. o., či nikoli. Tím obviněný zpochybňuje výsledky dokazování a shledává existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. Předpoklady pro jiné právní posouzení spáchaného činu tedy obviněný dovozuje v uvedeném rozsahu nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných (pro obviněného příznivějších) skutečností, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů.
Pokud jde o námitku obviněného, podle níž mezi skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a provedenými důkazy existuje tzv. extrémní nesoulad, odkazuje Nejvyšší soud na shora uvedenou argumentaci k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ani zmíněné tvrzení obviněného totiž neodpovídá hmotně právní povaze dovolacího důvodu vymezeného v citovaném ustanovení. V tomto směru lze rovněž poukázat na dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu k výkladu a použití dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jak je souhrnně vyjádřena např. pod č. 36/2004, s. 298, Sb. rozh. tr. nebo v četných dalších rozhodnutích Nejvyššího soudu a např. též v usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006. Takový výklad byl potvrzen i řadou rozhodnutí Ústavního soudu (např. jeho usnesením ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. III. ÚS 95/04, uveřejněným pod č. 45 ve svazku 34 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), v nichž se Ústavní soud ztotožnil s dosavadní praxí Nejvyššího soudu při interpretaci citovaného dovolacího důvodu, takže zde není důvodu odchylovat se od této ustálené soudní judikatury. Navíc tvrzení o tzv. extrémním nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy používá Ústavní soud k odůvodnění své vlastní rozhodovací praxe, v rámci které z podnětu ústavních stížností výjimečně zasahuje do rozhodnutí obecných soudů, pokud má jejich nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu (viz souhrnně zejména nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, publikovaný pod č. 172 ve svazku 35 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Nejde tedy o žádný dovolací důvod podle §265b tr. řádu, jímž by byl Nejvyšší soud vázán.
Pouze nad rámec dovolacích důvodů Nejvyšší soud uvádí k námitkám obviněného, jimiž zpochybnil trestní odpovědnost za posuzovaný přečin a poukázal na okolnosti vztahující se k plné moci, následující. Přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady změní, zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnými nebo zatají, a ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně. Ke spáchání tohoto přečinu se vyžaduje úmyslné zavinění ve smyslu §15 tr. zákoníku. Trestní odpovědnost fyzické osoby není vyloučena ani v případě, když pachatel změnil, zničil, poškodil, učinil neupotřebitelnými nebo zatajil účetní doklady, které pocházejí z období předcházejícího vzniku jeho funkce nebo jiného postavení v právnické osobě, za kterou plní zákonné povinnosti při vedení účetnictví. Naopak, podstatné je zde, že v době spáchání činu pachatel měl možnost disponovat s příslušnými účetními doklady. Jak je přitom zřejmé z popisu rozhodných skutkových okolností, obviněný L. M. věděl, kde se nachází účetnictví obchodní společnosti SPEDCOR, s. r. o., protože mu bylo předáno a mohl je vydat ke kontrole příslušnému správci daně nebo policejnímu orgánu, neboť ho k tomu tyto orgány opakovaně vyzývaly, a přesto úmyslně nepředal tyto účetní doklady. Se zmíněnou námitkou souvisí i argumentace obviněného k některým okolnostem vystavení plné moci, kterou však rovněž založil na zpochybnění skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Navíc obviněný poněkud nesprávně dovodil, že soudy založily jeho trestní odpovědnost za zmíněný přečin na období, v němž jednal na základě plné moci ze dne 25. 7. 2011. Příslušné skutkové závěry však jednoznačně svědčí o tom, že soudy obou stupňů posoudily vinu obviněného v souvislosti s jednáním uskutečněným až v období od 15. 5. 2012 do 12. 10. 2012, kdy byl jednoznačně jednatelem obchodní společnosti SPEDCOR, s. r. o., jejíž účetnictví zatajil, resp. na výzvu nepředložil.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který rovněž uplatnil obviněný L. M. ve svém dovolání, Nejvyšší soud připomíná, že ho lze naplnit ve dvou alternativách. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku podaného proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V této variantě jde o procesní dovolací důvod, který spočívá v porušení práva na přístup strany k druhé soudní instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení všech zákonných podmínek odvolací soud podle §256 tr. řádu rozhodl o zamítnutí tohoto odvolání jako nedůvodného. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy byly splněny, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu, a tudíž nemohlo dojít ani k naplnění zmíněného dovolacího důvodu v jeho první alternativě.
Podle druhé alternativy lze dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu shledat za situace, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán některý jiný z důvodů dovolání obsažených v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Obviněný pak spatřoval v předcházejícím řízení naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K tomuto důvodu dovolání se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil již výše, přičemž shledal, že námitky obviněného mu neodpovídají.
Nejvyšší soud na podkladě všech uvedených skutečností dospěl k závěru, že obviněný L. M. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo.
Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. 11. 2014
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y