ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.273.2014.1
sp. zn. 5 Tdo 273/2014-52
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. července 2014 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného Ing. O. Č., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 10 To 265/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 T 151/2010, takto:
Podle §265j tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 21. 6. 2013, sp. zn. 11 T 151/2010, byl obviněný Ing. O. Č. uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) zákona č. 140/1961, trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, účinný do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zákon“), za což mu byl uložen podle §158 odst. 1 tr. zákona za použití §49 odst. 1, 2 tr. zákona trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce nebo zaměstnání v orgánech veřejné moci na dobu šesti let. Poškozené město N. bylo se svým nárokem na náhradu škody odkázáno podle §229 odst. 1 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Skutek, na jehož podkladě vyslovil soud prvního stupně vinu obviněného, je možné ve stručnosti shrnout tak, že
obviněný Ing. O. Č. v postavení s. města N. v období února až března 2008 spolu s nezjištěnými osobami dohodl či akceptoval dohodu jiných o převedení 100 % akcií městem vlastněné společnosti Pivovar Náchod, a. s. (dnes již Primátor, a. s.), za cenu 135.000.000 Kč na společnost LIF, a. s., nijak neusiloval o zjištění ceny v místě a čase obvyklé, snažil se převedení akcií realizovat formou přímého prodeje až do druhé poloviny června 2008, kdy po zveřejnění záměru prodeje začaly docházet nabídky i jiných zájemců s cenou vyšší,
v této době nebyl záměr prodeje projednán zastupitelstvem města, nesnažil se zjistit řádně cenu předmětu prodeje ani poté, co byl Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže začátkem října 2008 upozorněn na příslušná ustanovení zákona o obcích a evropských předpisů o dvou přípustných formách prodeje, tj. buď nepodmíněné výběrové řízení se zveřejněním záměru po dobu dvou a více měsíců, nebo prodej bez výběrového řízení se stanovením ceny podle znaleckého posudku, v rozporu s tím připustil spolu s dalšími osobami vyhlášení výběrového řízení dne 17. 12. 2008 se lhůtou podávání nabídek do 19. 1. 2009 s nahodile stanovenou minimální cenou 150.000.000 Kč,
poté, co dne 23. 2. 2009 Zastupitelstvo města N. odhlasovalo prodej 100 % akcií Pivovaru Náchod, a. s., obchodní společnosti LIF, a. s. za cenu 150.000.000 Kč, a uložilo obviněnému povinnost upřesnit splatnost ceny, a přestože mu byl znám výrok usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, jímž bylo vyhověno návrhu společnosti Pivovar Holba, a. s., o uložení předběžného opatření městu N. zdržet se uzavření smlouvy o prodeji těchto akcií, v době od 5. do 12. 3. 2009 podepsal smlouvu o prodeji akcií a záměrně ji opatřil datem 23. 2. 2009,
takto jednal s cílem snížit možnost případných jiných uchazečů zúčastnit se výběrového řízení v úmyslu dosáhnout převedení akcií na společnosti LIF, a. s., se srozuměním toho, že může městu N. způsobit škodu neznalostí obvyklé ceny převáděné společnosti, a škodu spočívající ve zmaření výběrového řízení a v možné povinnosti města N. vracet předmět, bude-li uzavřená smlouva uznána za neplatnou.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný Ing. O. Č. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Náchodě v neprospěch obviněného. Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozhodl rozsudkem ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 10 To 265/2013, tak, že z podnětu odvolání obviněného Ing. O. Č. podle §258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl. Podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby Okresního státního zastupitelství v Náchodě podané dne 29. 6. 2012, s tím, že skutek, pro který byl obviněný obžalován, není trestným činem. Poškozené město N. odkázal podle §229 odst. 3 tr. ř. s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Náchodě krajský soud zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Rozsudek odvolacího soudu napadl dovoláním v neprospěch obviněného nejvyšší státní zástupce. Svůj mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V úvodu odůvodnění svého dovolání nejvyšší státní zástupce vyjádřil nesouhlas se závěry Krajského soudu v Hradci Králové, a poukázal na to, že s ohledem na důvod zproštění v podstatě tento soud akceptoval průběh skutkového stavu, jak byl tvrzen v obžalobě, a, byť s určitými modifikacemi, také skutek popsaný ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Proto bylo třeba vycházet z postavení obviněného v rozhodném období jako s. města N. a člena rady i zastupitelstva města, byl tudíž povinen respektovat povinnosti stanovené §38 odst. 1, 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“). Stejně tak byla obviněnému známa již dříve učiněná nabídka na koupi akcií Pivovaru Náchod, a.s., ze strany společnosti Pivovar Holba, a.s., i stanovisko Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v Brně ze dne 7. 10. 2008, podle kterého mělo být při prodeji majetku města postupováno v souladu se Sdělením Komise č. 97/C 209/03 o prvcích státní podpory při prodejích pozemků a staveb orgány veřejné moci, přesto došlo k vyhlášení výběrového řízení na prodej akcií Pivovaru Náchod, a.s., v rozporu s tímto stanoviskem tedy lhůtou kratší dvou měsíců. Nabídka společnosti LIF, a.s., na koupi daného množství akcií za cenu 150.000.000 Kč byla odsouhlasena, ačkoli nesplňovala stanovené požadavky, konkrétně finanční prostředky složené na účtu Komerční banky, a. s., nebyly blokovány ve prospěch města N. a kapitál tohoto zájemce nebyl vyšší než základní kapitál Pivovaru Náchod, a. s., to vše za situace, kdy Pivovar Holba, a. s. dokonce nabídl cenu 185.000.000 Kč. Přesto obviněný nejednal vůbec s tímto zájemcem, aby mu event. umožnil upravit návrh smlouvy na koupi akcií. Naopak byla provedena úprava smlouvy předložené společností LIF, a. s., aniž by však v souladu s usnesením zastupitelstva města byla dostatečně specifikována splatnost kupní ceny. Odvolací soud neakceptoval zjištění soudu prvního stupně o antedatování kupní smlouvy, v čemž nejvyšší státní zástupce spatřoval rozpor závěrů krajského soudu s obsahem provedených důkazů.
Ohledně právní kvalifikace jednání obviněného se dovolatel pozastavil nad tím, že odvolací soud zpochybnil postavení obviněného jako veřejného činitele s poukazem na to, že se jednalo o smluvní prodej majetku města za dohodnutou cenu, kde obviněný ve funkci starosty zastupoval město jako jednu z rovných stran obchodního vztahu a neuplatňoval v něm žádnou vrchnostenskou pravomoc, nýbrž prováděl úkony uložené kolektivním orgánem – Radou a Zastupitelstvem města N. Rovněž výběrové řízení proběhlo podle soudu druhého stupně řádně a nebyl zjištěn vznik škody.
S těmito názory vyjádřil nejvyšší státní zástupce nesouhlas, podle jeho přesvědčení byly úkony související s prodejem akcií provedeny za aktivní účasti obviněného jako s. města, přičemž jeho osobní konání z pohledu výkonu této funkce bylo nezastupitelné. Obviněný navíc sám prosazoval veškerá podstatná rozhodnutí kolektivními orgány ve věci činěná nebo se minimálně podílel na jejich přijetí. Trestní odpovědnost obviněného nevylučuje ani zjištění, že se na protiprávním následku mohly nižší měrou podílet i jiné osoby. Právní názor odvolacího soudu o absenci postavení veřejného činitele u obviněného je podle nejvyššího státního zástupce v rozporu s výkladem Nejvyššího soudu obsaženým v usnesení ze dne 12. 6. 2013, sp. zn. 3 Tdo 396/2013, podle něhož je třeba pod pojmem „vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu“ rozumět nejen autoritativní rozhodování o právech a povinnostech jiných osob (subjektů), ale také porušování nebo obcházení konkrétního zákona nebo právní normy na podkladě zákona vydané, kterými je veřejný činitel (úřední osoba) povinen se řídit při plnění úkolů, jež vyplývají z jeho zvláštního postavení, a mají zároveň širší společenský dosah, jedná-li úmyslně v rozporu se zákonem, který vymezuje jeho konkrétní činnost jako tzv. speciálního subjektu – veřejného činitele, vybaveného k ní určitou pravomocí, činí-li tak se záměrem způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému prospěch. Podle dovolatele jsou případy projednávané senátem 3 Tdo a obviněného Ing. O. Č. typově obdobné – prodej majetku města tzv. pod cenou. Obdobná věc byla řešena také v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2 2012, sp. zn. 11 Tdo 454/2011.
Obviněný podle názoru nejvyššího státního zástupce nechal vyhlásit výběrové řízení v rozporu s platnou úpravou i vyjádřením Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, navíc bez kvalifikovaného zjištění obvyklé ceny, v průběhu výběrového řízení jednal v rozporu s rozhodnutím zastupitelstva a zvýhodnil tak majetkově společnost LIF, a.s. Tímto jednáním tak měla být způsobena škoda odpovídající rozdílu obou nabídek, tedy 35.000.000 Kč. Žádný význam nemohlo mít vyjádření odvolacího soudu o „opatrném“ postoji města N. při uplatňování nároku na náhradu škody v adhezním řízení, neboť trestní odpovědnost pachatele se nesmí odvíjet od výsledku civilního řízení, ve kterém se navíc soudy věcí z důvodu absence aktivní legitimace společnosti Pivovar Holba, a. s., vůbec nezabývaly.
Podle nejvyššího státního zástupce obviněný svým jednáním naplnil skutkovou podstatu trestných činů zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zákona a porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zákona tím, že „v postavení zejména s. jednal v rámci prodeje majetku města v rozporu s povinnostmi mu uloženými zákonem, způsobem směřujícím k jednoznačnému nevyhnutelnému cíli majetkově zvýhodnit jiný subjekt a tím současně způsobit škodu městu N. na ušlém zisku v rozsahu 35.000.000 Kč“. Právní posouzení popsaného skutkového děje soudy činnými dříve ve věci shledal dovolatel chybným, přesto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil pouze rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11 2013, sp. zn. 10 To 265/2013, a přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
K dovolání nejvyššího státního zástupce se vyjádřil obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jiřího Komárka. Nejprve podotkl, že nejvyšší státní zástupce nevzal v úvahu změnu popisu skutku provedenou soudem prvního stupně oproti podané obžalobě, přičemž stručně shrnul její obsah. Upozornil, že v dovolání byla pouze zopakována argumentace z odvolání státního zástupce proti rozsudku soudu prvního stupně. K dovolacím námitkám ohledně způsobení majetkové škody obviněný odkázal na „precizní“ odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na jeho stranách 16 až 19. Ačkoli nesouhlasil s konstatováním nalézacího soudu o svém úmyslu „zvýhodnit“ případně „znevýhodnit“ jiného, shodně s tímto soudem vyloučil možnost, že by respektováním rozhodnutí zastupitelstva převést 100 % akcií Pivovaru Náchod, a. s., za cenu 150.000.000 Kč mohla vzniknout městu škoda ve výši 35.000.000 Kč. Nakonec sám státní zástupce v textu svého řádného opravného prostředku uznal, že již nikdy nebude a ani nemůže být zjištěno, zda by vyšší kupní cena navržená druhým zájemcem o koupi akcií byla skutečně zaplacena, neboť k tomu nedošlo. Poukázal na judikaturu, podle které není možné klást fyzické osobě jako členu statutárního orgánu právnické osoby vinu za nedosažení příznivější ceny při prodeji jejího majetku, pokud byla vázána rozhodnutím příslušných kolektivních orgánů této právnické osoby, jež rozhodly o prodeji při znalosti všech okolností za cenu určenou dohodou smluvními stranami tam, kde nejde o cenu regulovanou. Zopakoval nic nevypovídající reakce slyšených svědků ohledně důvodů, pro něž příslušné orgány města nepřizvaly k přípravě této transakce renomovanější agenturu, případně neopatřily znalecký posudek ke stanovení ceny akcií. Žádný ze slyšených svědků nebyl schopen vysvětlit tento postup, přičemž obviněný předložil soudu nabídku na organizaci výběrového řízení, která by si však pro město vyžádala několikamilionové finanční náklady. Nakonec znalecký posudek vypracovaný pro účely trestního řízení stanovil cenu převáděných akcií pohybující se kolem částky 150.000.000 Kč.
Obviněný znovu odmítl, že by jakkoliv nepřípustně zasahoval do procesu rozhodování kolektivních orgánů města. K námitkám ohledně svého postavení při realizaci smlouvy o převodu akcií jako veřejného činitele obviněný uvedl obsáhle zpracovanou argumentaci, že uvedené usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 396/2013 je v rozporu s převažujícím názorem doktríny i právní praxe, k čemuž odkázal na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Zdůraznil, že rozhodující pro trestnou činnost páchanou veřejným činitelem je jeho pravomoc a odpovědnost. Pouhé konstatování, že se jedná o veřejného činitele, označil za nedostatečné, nezbytností je dovodit „vrchnostenské postavení“ obviněného právě v souvislosti s jednáním, které je mu kladeno za vinu. K takovému závěru však nelze dospět u nakládání s obecním majetkem jako součásti samostatné působnosti obce, tedy oblasti založené na rovnosti subjektů. Rozhodnutí odvolacího soudu i jeho odůvodnění označil obviněný za správné a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce zamítl jako nedůvodné podle §265j tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že nejvyšší státní zástupce podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], učinil tak včas a na správném místě (§265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.).
Je možné úvodem poznamenat, že dovolání nejvyššího státního zástupce ve svém úvodu vyjadřuje nepochopení způsobu rozhodnutí odvolacího soudu, který zvolil pro svůj zprošťující výrok alternativu písm. b) ustanovení §226 tr. ř., tj. že skutek není trestným činem. S přihlédnutím k odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně je však naprosto zřejmé, proč bylo rozhodnuto právě tímto způsobem. Situace totiž byla v této věci poněkud nepřehledná od samého počátku trestního stíhání, skutek byl formulován velmi obšírně bez toho, aby pro jeho pochopení byl kladen důraz na zásadní skutkové okolnosti, z nichž orgány činné v trestním řízení, poté rovněž obžaloba, dovozovaly znaky skutkových podstat trestných činů porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zákona a zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zákona. Podle stručného shrnutí skutku na str. 7 dovolání nejvyššího státního zástupce tento trvá na citované právní kvalifikaci i v dovolacím řízení, a činí tak na podkladě jednání „obviněného (případně dalších neoznačených osob) v postavení zejména s. v rámci prodeje majetku města v rozporu s povinnostmi mu uloženými zákonem, způsobem směřujícím k jednoznačnému nevyhnutelnému cíli majetkově zvýhodnit jiný subjekt a tím současně způsobit škodu městu N. na ušlém zisku v rozsahu 35.000.000 Kč“. Nejvyšší soud však přezkoumáním napadeného rozsudku i řízení jemu předcházejícího zjistil, že v dovolání uvedené výhrady jsou jednak opakováním tvrzení obžaloby a odvolacích námitek, s nimiž se soudy obou stupňů vypořádaly, v určitých otázkách, např. kvalifikace skutku podle §255 tr. zákona, je zcela vyvrátily, a přesto na nich dovolatel znovu vybudoval svůj mimořádný opravný prostředek. Nejvyšší soud se přiklonil k posouzení věci Krajským soudem v Hradci Králové a jeho rozhodnutí o zproštění obviněného obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Náchodě považuje za správné.
Předně je nutné připomenout, že soud (prvního či druhého stupně), pokud neshledá vinu osoby, na niž byla podána obžaloba, je v souladu s uvozující větou ustanovení §226 tr. ř. povinen vyslovit, že se zprošťuje obžaloby . V předmětné trestní věci přitom odvolací soud zvolil druhou alternativu důvodů zproštění podle písm. b) citovaného ustanovení. Ta dopadá na případy, kdy skutek, pro který je obviněná osoba stíhána, resp. obžalována, není trestným činem. S ohledem na výsledky dokazování a z nich vyvozené skutkové zjištění ohledně průběhu prodeje 100 % akcií společnosti Pivovar Náchod, a. s., v rozhodném období, tj. od jara roku 2008, jež vyústilo podpisem kupní smlouvy v únoru roku 2009, svědčí o naplnění okolností, jak jsou popsány v obžalobě, a následně modifikovány ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Je z nich možné vyloučit pouze tu popisnou část, která měla vyjádřit protiprávnost dílčích úkonů obviněného Ing. O. Č., jeho úmyslu a pohnutky, o něž obžaloba opírala (nutno poznamenat, že nikoli dost zřetelně) naplnění znaků skutkových podstat obou trestných činů, jež měl obviněný spáchat. Nebylo proto možné, jak se snad domníval dovolatel, zprostit obviněného obžaloby z důvodu §226 písm. a) tr. ř., tedy že se skutek nestal, neboť po vyhlášeném výběrovém řízení k prodeji předmětných akcií společnosti LIF, a. s. za cenu 150.000.000 Kč skutečně došlo. Soud druhého stupně podle odůvodnění napadeného rozhodnutí však v této obchodní transakci ani v okolnostech, které jí předcházely, neshledal u obviněného protiprávní jednání. Důvod zproštění obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. tudíž odpovídá tomuto procesnímu ustanovení, skutkovým závěrům soudů ve věci rozhodujících, a jeho použití na daný případ je v souladu se zákonem.
Právní kvalifikaci skutkových zjištění jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zákona, již vyloučil, nutno poznamenat, že naprosto důvodně, již soud prvního stupně. Přestože dovolatel nadále setrvává na oprávněnosti použití citovaného ustanovení na daný případ, nepředložil ani v mimořádném opravném prostředku argumenty, jimiž by se snažil vyvrátit precizní, logické a tudíž naprosto přesvědčivé úvahy, kterými byl nalézací soud veden, a které také vyjádřil v odůvodnění svého rozsudku (srov. zejména str. 16 až 19 rozsudku).
Podkladem právního posouzení skutku podle §255 tr. zákona se podle obžaloby měl stát výběr kupujícího – obchodní společnosti LIF, a. s., ačkoli obchodní společnost Pivovar Holba, a. s., jako druhý uchazeč o předmět prodeje předložila návrh kupní smlouvy s cenou o 35 milionů Kč vyšší. Porovnáním obou návrhů smluv, které tito zájemci o akcie předložili městu N., a které měly k dispozici oba orgány města – rada i zastupitelstvo při svém rozhodování o prodeji, je zřejmé, že nabídka společnosti Pivovar Holba, a. s., obsahovala tolik pro město nevýhodných a především riskantních podmínek, že ji nebylo možné považovat za výhodnou či dokonce lepší, než smlouva předložená společností LIF, a. s. Mj. také část smluvního ujednání týkající se návrhu ceny, byla natolik nejasná, že mohla důvodně vyvolat v prodejci obavu o skutečném úmyslu kupujícího ji neuhradit, resp. alespoň nikoli v uvedené výši (v podrobnostech viz str. 17-18 rozsudku nalézacího soudu). Za této situace proto vůbec nelze uvažovat o možném způsobení škody na majetku města N., která podle dovolatele měla spočívat v nepřijetí nabídky společnosti Pivovar Holba, a. s. Pokud členové uvedených orgánů města včetně obviněného jako člena zastupitelstva, resp. komise posuzující předložené nabídky ve výběrovém řízení, nevyhodnotili smlouvu předloženou společností Pivovar Holba, a. s. jako celkově lepší a to i přesto, že „počáteční“ kupní cena byla vyšší, nelze v jejich počínání spatřovat ani srozumění se způsobením škody na majetku města N. jako jedinému akcionáři Pivovaru Náchod, a. s. Jak správně naznačil soud prvního stupně, mohla se s ohledem na další podmínky úhrady nabízené ceny za období její splatnosti, tj. do pěti let, nakonec tato cena přinejmenším podstatně snížit. Po celou tuto dobu si kupující vymínil ve smlouvě právo snížit cenu, a to v důsledku možného zhoršení ekonomické, finanční nebo obchodní situace či dokonce zhoršení stavu či majetku společnosti, a to za současného omezení výkonu akcionářských práv prodávajícího, který by musel respektovat písemné příkazy kupující společnosti pod sankcí smluvní pokuty 50 milionů Kč. Neshoda smluvních stran na rozsahu snížení ceny pak mohla vést k jednostrannému odstoupení od smlouvy pro kupujícího.
Již toto zběžné shrnutí obsahu smlouvy jasně signalizuje jednostrannost ve prospěch kupujícího a minimum práv pro prodávající stranu, což odůvodňuje správnost výběru společnosti LIF, a. s., jako pro město N. lepšího a z hlediska nabízené ceny jako bezrizikového uchazeče o koupi akcií. Na tuto skutečnost, ačkoli soud prvního stupně pečlivě zdůraznil zásadní rozdíly obou smluv, nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání nijak nereagoval. Přestože cena stanovená společností Pivovar Holba, a. s., byla o 35 milionů vyšší, na čemž dogmaticky dovolatel staví své tvrzení o vzniku škody ve formě majetkové újmy, ve skutečnosti se její úhrada jevila nejistou, a to nejen ve svém rozsahu, ale dokonce budoucí možná neshoda stran na jejím snížení mohla pro kupujícího znamenat právo odstoupení od smlouvy. Proto je nutné odmítnout názor nejvyššího státního zástupce o poškození města N. výběrem kupujícího, který byl ochoten, (a také tak následně fakticky učinil), zaplatit za akcie cenu sice nižší, ale bezprostředně po uzavření smlouvy bez jakýchkoli podmínek. Nabídka společnosti Pivovar Holba, a. s., byla pro prodávajícího natolik riskantní v možných důsledcích, a to s ohledem na dobu splatnosti, ale především na naprosto nepředvídatelný a pro město N. dokonce neovlivnitelný vývoj (fakticky nesmělo vykonávat akcionářská práva), že rozumně uvažující osoba by na ní nepřistoupila. Z tohoto pohledu není možné vyčítat výběrové komisi a členům obou orgánů města i obviněnému, že při výběru vhodného smluvního partnera na odkoupení akcií Pivovaru Náchod, a. s., považovali za pro město výhodnější a lepší nabídku obchodní společnosti LIF, a. s.
Jak se v průběhu soudního řízení nakonec ukázalo díky závěrům znaleckého posudku vypracovaného společností PROSCON, s. r. o., z nichž vyplynula v místě a čase obvyklá cena akcií v rozmezí od 150 do 163 milionů Kč, obdrželo město N. za svůj majetek kupní cenu odpovídající jeho hodnotě, tudíž nemohlo dojít ke vzniku škody, jež byla jednou z podmínek trestnosti u trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zákona. Již soud prvního stupně tudíž na podkladě svých skutkových zjištění a v souladu s hmotným právem odmítl tuto právní kvalifikaci. Odvolací soud se z podnětu řádného opravného prostředku státního zástupce zabýval stejnou otázkou a podpořil právní názor nalézacího soudu s jasným závěrem, že pokud obviněný jako člen Zastupitelstva města N. přijal rozhodnutí o schválení prodeje majetku obce za kupní cenu, která nebyla podstatně nižší, než byla cena v daném místě a čase dosažitelná, nemohl porušit povinnost opatrovat a spravovat cizí majetek ani podle příslušných ustanovení zákona o obcích. Dovolání na str. 6 pouze tvrdí, že škodu je nutné spatřovat v částce rovnající se rozdílu obou cenových nabídek jmenovaných dvou uchazečů o koupi akcií, aniž by se však jakkoli zabýval konkrétním obsahem smlouvy předložené společností Pivovar Holba, a. s., a pokusil se vyvrátit její zhodnocení především nalézacím soudem. Nejvyšší soud pak v podstatě nemá, co by k těmto správným závěrům soudů obou stupňů doplnil. Podané dovolání neobsahuje žádnou novou skutečnost, která by mohla zvrátit zákonný postup soudů nižších stupňů, na jejichž odůvodnění je možné odkázat i v dovolacím řízení.
Po vyloučení právní kvalifikace podle §255 tr. zákona je nutné zabývat se možností posoudit skutek, jak byl žalován, resp. zjištěn soudem prvního stupně, jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 tr. zákona. Jak bylo již uvedeno, soud prvního stupně poté, co modifikoval skutková zjištění vyplývající z podané obžaloby, zejména je rozšířil o jednání, které předcházelo vyhlášení výběrového řízení a podpisu smlouvy, dospěl k přesvědčení, že obviněný se tohoto trestného činu dopustil a to v základní skutkové podstatě podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zákona.
Na tomto místě je vhodné připomenout, že trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zákona se dopustil veřejný činitel, který v úmyslu způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu. Podle výkladového ustanovení §89 odst. 9 tr. zákona se za veřejného činitele považoval mj. volený funkcionář nebo jiný odpovědný pracovník státního orgánu nebo orgánu samosprávy, pokud se podílel na plnění úkolů společnosti a státu a používal přitom pravomoci, která mu byla v rámci odpovědnosti za plnění těchto úkolů svěřena. (Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů obsahuje v zásadě shodnou právní úpravu tohoto typu protiprávního jednání v ustanovení §329 zneužití pravomoci úřední osoby a pojem „úřední osoba“ je definován v §127 odst. 1 tr. zákoníku.) Jednou z podmínek trestní odpovědnosti i ochrany veřejného činitele bylo, aby se trestného činu dopustil v souvislosti se svou pravomocí a odpovědností.
Není žádných pochyb o tom, že obviněný Ing. O. Č. jako s. města N. a člen zastupitelstva, tj. volený funkcionář orgánu územní samosprávy, disponoval pravomocemi rozhodovat o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech fyzických a právnických osob, splňoval v rozhodném období, za něž je trestně stíhán, zákonnou podmínku speciálního subjektu ve smyslu §89 odst. 9 tr. zákona [dnes §127 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku].
Nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání projevil nesouhlas s právním názorem odvolacího soudu, podle něhož nakládání s obecním majetkem ze strany pracovníků veřejné správy a ostatních státních orgánů není aktem vrchnostenské správy a postrádá jak prvek moci, tak prvek rozhodování. Připustil však, že by ji mohl naplňovat porušením a obcházením jiné právní normy za současného naplnění dalších znaků skutkové podstaty trestného činu podle §158 tr. zákona, jak bylo např. konstatováno v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2013, sp. zn. 3 Tdo 396/2013, na něž sám dovolatel odkazoval. K této problematice je možné upozornit také na článek uveřejněný v časopise Trestní právo, svazek 5, č. 4, s. 17-20, ročník 2000, autora Radka Ondruše: „Mají pracovníci veřejné správy při nakládání se státním či obecním majetkem postavení veřejných činitelů?“ V něm se autor snažil shrnout problematiku trestního postihu funkcionářů státní správy a územní samosprávy za dispozici se státním či obecním majetkem. Nutno podotknout, že vzhledem k datu, kdy byla tato problematika zpracovávána, jsou právní úvahy směřovány k tehdy platné právní úpravě trestního práva hmotného, kdy byl v účinnosti zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, který byl rovněž aplikován na projednávanou trestní věc obviněného Ing. O. Č. Závěrem této odborné stati vyslovil její autor názor, že pracovníci veřejné správy a ostatních státních orgánů nemají při nakládání s obecním a státním majetkem postavení veřejných činitelů podle §89 odst. 9 tr. zákona, nakládání s obecním a státním majetkem ze strany pracovníků veřejné správy a ostatních státních orgánů není aktem vrchnostenské správy a postrádá jak prvek moci tak i prvek rozhodování a nakládání s obecním a státním majetkem není zvláštním úkolem státu a nepožívá zvláštní ochrany, neboť vlastnická práva všech vlastníků mají stejný zákonný obsah i formu. Krajský soud v Hradci Králové se v napadeném rozhodnutí v zásadě ztotožnil s právním názorem vyjádřeným v citovaném článku, připustil, že by trestní odpovědnost za trestný čin podle §158 mohla při tomto výkonu správy majetku přicházet v úvahu při porušení či obcházení jiné právní normy a na to navazujícím naplnění dalších znaků této skutkové podstaty. Taková situace však v trestní věci obviněného Ing. O. Č. nenastala ani při přípravě prodeje majetku města N. – akcií společnosti Pivovar Náchod, a. s., (soudem označeno jako první fáze prodeje), a ani v rámci tzv. druhé fáze, tj. ve výběrovém řízení a následných úkonech. Konkrétní skutková zjištění, jež měla podle obžaloby svědčit o porušení povinností vyplývajících z pravomoci obviněného jako veřejného činitele, nemohou být podkladem pro jeho odsouzení za tento trestný čin (srov. str. 19 napadeného rozsudku). Uvedené shrnutí odvolacím soudem je odpovídající konkrétním okolnostem, za nichž došlo k dispozici s majetkem Města N., neboť z jednání obviněného nelze dovodit naplnění znaků objektivní ani subjektivní stránky trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zákona.
Není úkolem dovolacího soudu provést jakýsi exkurs do ne zcela jednotných úvah právní nauky a dosavadního soudního rozhodování otázek souvisejících s posuzováním protiprávního jednání, jichž se v souvislosti s výkonem funkcí či jiného postavení v orgánech státní správy a samosprávy dopustili veřejní činitelé, resp. úřední osoby podle terminologie trestního zákoníku. Jedná se o problematiku, kterou není možné sjednotit natolik obecnou formou, aby bylo možné určitý výklad použít ve všech případech, které se mohou stát předmětem trestního stíhání. Již dosavadní soudní praxe ukazuje, že je vždy nezbytné zkoumat konkrétní skutkové okolnosti, za nichž osoba (veřejný činitel, úřední osoba) podezřelá, resp. obviněná z protiprávního jednání, konala, či jak reagovala na případné podněty k určitému chování právě vzhledem k jejímu postavení ve státní správě či samosprávě, či jiném, které bylo definováno v §89 odst. 9 tr. zákona, podle platné právní úpravy pak v §127 odst. 1 tr. zákoníku. Jisté pochybnosti může vyvolávat právě již shora citovaný právní názor o tom, zda např. starosta, místostarosta, člen zastupitelstva obce či vyššího územně správního celku, nebo jiný volený funkcionář a pracovník veřejné správy, vykonávají jim svěřenou pravomoc při nakládání s obecním či státním majetkem, tj. zda dispozice s tímto majetkem v sobě nese prvky vrchnostenské správy. Dalším významným předpokladem trestní odpovědnosti veřejného činitele je zodpovězení otázky, zda se činu, z něhož má být obviněn, dopustil v souvislosti s pravomocí a odpovědností, kterou je jako veřejný činitel vybaven. Není totiž vyloučeno, aby fyzická osoba v postavení veřejného činitele konala určitým způsobem, aniž by však přitom používala pravomoci jí svěřené k plnění úkolů státu či společnosti. Proto např. ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 3 Tdo 396/2013, na niž poukazoval i dovolatel, byl obviněný – místostarosta odsouzen nejen za trestný čin přijímání úplatku podle §161 odst. 2, 4 písm. b) tr. zákona, ale též za trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákona, spáchané v jednočinném souběhu. Obou trestných činů se totiž měl dopustit právě v souvislosti s výkonem funkce místostarosty, jejímž prostřednictvím prezentoval svou „schopnost“ zařídit odhlasování prodeje obecních pozemků za nižší cenu, než která byla schválena v rozpočtu města, a jíž by mohlo být reálně dosaženo, nebýt protiprávního jednání místostarosty. Za to, že dojedná na příslušných orgánech města prodej tzv. pod cenou, požadoval finanční protiplnění – úplatek, kterého skutečně dosáhl. V tomto konkrétním případě tedy veřejný činitel využil, resp. zneužil svého postavení v orgánech obce a aktivním konáním přesvědčil další členy těchto orgánů, že jde o řádný prodej za odpovídající cenu, ačkoli sám měl finanční prospěch z předem dohodnutého prodeje za nižší cenu, tzn., že porušil své povinnosti vyplývající ze zákona o obcích – účelně a hospodárně spravovat obecní majetek. Jedná se o jeden z typických a možných příkladů, kdy v rámci nakládání s obecním majetkem může dojít ke spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele (nově zneužití pravomoci úřední osoby) právě společně s korupčním chováním, za něž je současně postihován.
Případ obviněného Ing. O. Č. však nesnese srovnání s uvedenou věcí, neboť je založen na rozdílných skutkových podkladech. Jak bylo v úvodu tohoto rozhodnutí konstatováno, upravil soud prvního stupně tzv. skutkovou větu ve svém odsuzujícím výroku o vině především zahrnutím období, jež časově předcházelo vyhlášení výběrového řízení a samotnému podpisu kupní smlouvy s vybraným zájemcem, jímž časově vymezila skutek obžaloba. Samotná formulace těch okolností, z nichž soud následně dovozoval naplnění objektivní i subjektivní stránky trestného činu podle §158 tr. zákona, vyvolává přinejmenším pochybnosti o jasném úsudku nalézacího soudu ve vztahu k základním skutkovým zjištěním, jimiž mohly být znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu podloženy. Např. „v období února až března 2008 spolu s blíže nezjištěnými osobami dohodl či akceptoval dohodu jiných o převedení akcií….nijak neusiloval o zjištění obvyklé ceny…..snažil se formou přímého prodeje jedinému zájemci převedení akcií realizovat…stáhl z programu jednání zastupitelstva záměr prodeje …“ V odůvodnění svého rozhodnutí přitom soud prvního stupně připustil, že důkazní situace v dané trestní věci byla limitována nejen opožděným shromažďováním důkazů bez využití operativně pátracích prostředků (?), ale zejména tím, že orgány činné v přípravném řízení se při prověřování činu zaměřily až na období počátku roku 2009. Podkladem pro rozhodnutí se tak staly v naprosté většině pouze listiny, z nichž si soud vytvářel obraz průběhu jednání a událostí, které v rozhodném období probíhaly. Na několika místech odůvodnění pak soud vyjádřil svou nejistotu ohledně konkrétní role obviněného v úkonech, které mu přitom současně kladl za vinu, nebo dokonce označil jiného za osobu, která aktivně připravovala prodej Pivovaru Náchod, a. s., (srov. např. str. 8 rozsudku). Nelze ani přehlédnout určité spekulativní úvahy, k nimž se nalézací soud uchýlil ve snaze ukázat na obviněného jako na osobu, která zásadně ovlivnila délku lhůty pro předkládání nabídek pro zájemce o koupi akcií Pivovaru Náchod, a. s., poté výběr společnosti LIF, a. s., jako jejich kupce, aniž by znal obvyklou cenu, přičemž za pohnutku považoval soud snahu obviněného snížit možnost případných jiných uchazečů účastnit se výběrového řízení a umožnit tak převod právě na společnost LIF, a. s. Díky neznalosti ceny akcií měl být obviněný srozuměn s tím, že může městu N. způsobit škodu, ačkoli nalézací soud současně připustil, že i podle znaleckého posudku je možné považovat cenu 150 milionů Kč za cenu v místě a čase obvyklou, a dokonce škodu spočívající ve zmaření výběrového řízení a možné povinnosti města vracet předmět smlouvy po případném vyslovení její neplatnosti. Ani v příslušných částech odůvodnění svého rozsudku se soud prvního stupně nezdržel spekulativních úvah a konstrukcí, jimiž byl zjevně veden při rozhodování o podané obžalobě, resp. o dovolání, jež ji také prosazuje. (Srov. přiměřeně úvahy vyslovené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 5 Tdo 77/2014, publikovaném v časopise Trestněprávní revue, č. 6/2014, vydávaný v Nakladatelství C. H. Beck, Praha.)
Nejvyšší soud nepovažuje za nutné zabývat se podrobněji stěžejními otázkami, které bylo v dané trestní věci nezbytné zodpovědět pro přijetí rozhodnutí o podané obžalobě. Před ním tak totiž učinil soud druhého stupně, s jehož výkladem i argumenty se dovolací soud naprosto ztotožňuje. Od strany 8 až do strany 18 napadeného rozhodnutí Krajský soud v Hradci Králové podrobil pečlivému přezkumu výrok o vině soudu prvního stupně, přitom kladl důraz na shora zmíněné zjevně spekulativní, tj. důkazy nepodložené, či dokonce důkazům odporující závěry, z nichž nalézací soud dovodil vinu obviněného. Učinil tak na podkladě podrobného studia spisového materiálu a pečlivého vyhodnocení všech opatřených a provedených důkazů se znalostí všech podstatných skutkových okolností, které z jejich obsahu vyplynuly. Poukazem na konkrétní listiny i výpovědi svědků, kteří byli schopni a ochotni podat informace o událostech souvisejících s přípravou i vlastním prodejem akcií nejen v samotných orgánech města a dotčených obchodních společnostech – Pivovar Náchod, a. s., a LIF, a. s., krajský soud vyvrátil ty názory nalézacího soudu, jež měly potvrzovat aktivní roli obviněného Ing. O. Č. v kauze prodeje Pivovaru Náchod, a. s. Přitom respektoval vysvětlení, která k jednotlivým aktům i jednáním poskytl právě tento obviněný v rámci své obhajoby a pečlivě je hodnotil jednotlivě i vzájemně se všemi opatřenými důkazy. Podrobně, srozumitelně a především naprosto logickým způsobem Krajský soud v Hradci Králové posoudil všechny základní momenty, z nichž obžaloba, resp. soud prvního stupně dovozovaly vinu obviněného. Důvodně pak odvolací soud podrobil kritice ty pasáže odsuzujícího rozsudku, z nichž je patrné odchýlení se od důkazů, a tendenční úvahy nerespektující zásadu „in dubio pro reo“ tam, kde přicházely v úvahu různé verze výkladu (např. str. 9 poslední odstavec napadeného rozsudku).
Shoda soudů obou stupňů panovala v tom, že představitelé města uvažovali o prodeji akcií poté, co byl především ze strany vedení samotného pivovaru avizován zhoršující se ekonomický stav této obchodní společnosti vlastněné městem. Již v té době projevila zájem o koupi společnost LIF, a. s., která zjevně disponovala informacemi nejen o aktuálním stavu pivovaru, ale znala a do určité míry zjevně měla vliv i na určité (nejmenované) zaměstnance městského úřadu. Z žádných důkazů však nevyplynulo, že by to byl právě obviněný, kdo již v této době, tj. na jaře roku 2008, ale také později, projevoval vlastní aktivitu nejen směrem k samotnému prodeji akcií vůbec, ale též ve prospěch jmenované společnosti, která svůj zájem o koupi akcií nijak netajila, dokonce zaslala prvotní nabídku, kterou obviněný ihned předal odboru majetku městského úřadu. Veškerou korespondenci, která mu byla jako starostovi v této věci zasílána, bezprostředně předával či o ní informoval další členy zastupitelstva či rady a společně v rámci jednání těchto kolektivních orgánů pak byl prodej diskutován a to včetně ceny, již by bylo oprávněné požadovat. Konkrétně na straně 11 napadeného rozsudku jsou popsány výpovědi jednotlivých svědků k otázce kupní ceny, kterou obžaloba a též nejvyšší státní zástupce považuje za jednu ze stěžejních okolností vytýkaných obviněnému. Opětovně nelze než souhlasit se závěry krajského soudu, který odmítl akceptovat výši ceny jako jediné hledisko výběru vhodných uchazečů výběrového řízení, aniž by současně bylo přihlédnuto k možnosti její reálné úhrady, jak bylo již vysvětlováno v tomto usnesení. Ani v této části se nepodařilo vyvrátit obhajobu obviněného, že si jednak orientačně zjišťoval hodnotu akcií srovnatelných pivovarů na burze, po zveřejnění záměru prodeje na jaře 2008 za cenu 150 milionů ztratili někteří potenciální kupci zájem, proto zástupci města nepovažovali tuto částku za nepřiměřeně nízkou. Ani slyšení členové zastupitelstva nepochybovali o tom, že tato částka je odpovídající reálné hodnotě akcií v rozhodné době, tudíž nikdo z nich neuvažoval o obstarání znaleckého posudku.
Rovněž vysvětlení, které podal odvolací soud k přípravě výběrového řízení, při němž se obviněný spoléhal na administrativní aparát městského úřadu a firmu J. T., je plně akceptovatelné zejména s přihlédnutím k zájmu většiny členů zastupitelstva na nejnižší možné náklady, s nimiž by bylo spojeno pověření velké renomované agentury organizovat prodej. Bez významu není ani poznatek soudu týkající se určité snahy vedení města zachovat v regionu výrobu k udržení zaměstnanosti i značku, která může sloužit k jeho propagaci, a být tudíž ku prospěchu všech místních občanů. Samotné pozměnění textu kupní smlouvy týkající se splatnosti kupní ceny bylo rovněž náležitě objasněno, bez ohledu na to, že úpravu provedl pověřený advokát, skutečně nešlo o změnu významu v neprospěch prodávající strany, naopak šlo o doplnění data splacení kupní ceny bez toho, aby si zastupitelstvo vyhradilo zpětné předložení textu k opětovnému schválení. Stejně tak odvolací soud přesvědčivě odmítl spekulativní závěr nalézacího soudu o „zjevné“ antedataci kupní smlouvy a přiléhavě poukázal i na výsledek řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 17 Cm 56/2010, resp. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. III. ÚS 2085/09, jímž byla odmítnuta ústavní stížnost Pivovaru Holba, a. s., proti zrušení předběžného opatření spočívajícím v povinnosti zdržet se uzavření smlouvy o prodeji akcií. Ústavní soud již v této fázi řízení jasně konstatoval, že stěžovatel – Pivovar Holba, a. s., neprokázal, jak měl být poškozen průběhem výběrového řízení. Význam kladl mj. na jednu z podmínek, jež byla v rámci tohoto výběrového řízení deklarována, tj. právo prodávajícího nepřijmout žádnou nabídku na odkoupení akcií, a vyjádřil možnost získání nepřiměřené výhody jednoho z účastníků formou nabytí za nepřiměřeně nízkou, nikoli tržní cenu. Otázka ceny získané prodejem akcií však byla v trestním řízení objasněna, podle znaleckého posudku skutečně obdržená částka odpovídala hodnotě akcií v rozhodné době, proto ani tato fáze prodeje nenese prvky protiprávního jednání a již vůbec ne ze strany obviněného Ing. O. Č. Kratší než doporučená dvouměsíční lhůta k podávání nabídek na odkoupení akcií pivovaru nemohla sama o sobě ovlivnit možnosti případných zájemců, nelze totiž přehlédnout, že záměr prodat Pivovar Náchod, a. s., byl zveřejněn již na jaře roku 2008, tj. nejméně půl roku před vyhlášením výběrového řízení, také několik společností projevilo svůj zájem o koupi, nešlo tedy o informaci novou, pro subjekty podnikající v daném oboru překvapivou. Z provedených důkazů sice vyplynula výrazná aktivita směrem ke koupi akcií právě ze strany společnosti LIF, a. s., která evidentně měla, díky osobním kontaktům s tehdejším zaměstnancem vedení Pivovaru Náchod, a. s., J. H., širší než veřejnosti dostupné znalosti a přehled jak o fungování samotné společnosti, tak o aktivitách kolem zamýšleného prodeje pivovaru, ale nebylo současně zjištěno, že by to byl právě obviněný, kdo by k této situaci přispěl, či ji dokonce vyvolal. Již soud prvního stupně hovoří o „nezjištěných osobách“, jež mohly mít zájem na provedení dispozice s majetkem města tak, jak nakonec proběhla, a obviněného v podstatě jen viní z toho, že se na ní podílel či jí dokonce nezabránil, ať již jako člen výběrové komise, či z pozice člena zastupitelstva, tj. jedním hlasem, či v postavení s., který svým podpisem na kupní smlouvě pouze vykonal vůli kolektivních orgánů města, aniž by bylo zjištěno, že od sám vyvíjel významnou aktivitu směrem k realizaci prodeje přesahující běžný výkon funkce starosty města, tj. osoby, na kterou se v těchto případech obrací zástupci třetích subjektů jako na nejvyššího představitele orgánu místní samosprávy. Z uvedených zjištění však nelze vyvodit trestní odpovědnost obviněného Ing. O. Č., jak se snažil prosadit nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání.
Argumentační sílu, jež by mohla vést k opačnému názoru, nebylo možné přiznat ani obsahu dopisu ředitele Odboru veřejné podpory Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, Ing. P. K., ze dne 7. 10. 2008 (viz č. l. 353 až 355 přílohy č. 2/9, svazek 2/2 trestního spisu), adresovaný obviněnému, který byl součástí jejich korespondence vyvolané opakovanými stížnostmi zástupců společnosti Pivovar Holba, a. s., tomuto úřadu. Obsahuje vysvětlení pojmu „veřejná podpora“ definované v čl. 87 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství, a odkázal na podrobnější úpravu obsaženou ve Sdělení Komise č. 97/C 209/03 o prvcích státní podpory při prodejích pozemků a staveb orgány veřejné moci. Podle tohoto „Sdělení“ se připouští dva způsoby prodeje nemovitého majetku veřejnými orgány Společenství, jednak na základě nepodmíněného výběrového řízení a jednak prodej bez tohoto řízení. Tržní cena při nepodmíněném výběrovém řízení se určí jako nejlepší nabídnutá cena. Naopak při prodeji bez výběrového řízení se kupní cena určí na základě posudku nezávislého znalce. Z obsahu textu dopisu dále vyplývá, že pokud bude konání výběrového řízení dostatečně veřejně oznámeno, nepůjde o veřejnou podporu, přičemž záměr prodeje, resp. nabídka by měla být inzerována dva a více měsíců ve vnitrostátním tisku, realitních novinách, popř. v jiných publikacích, a nestačí pouhé vyvěšení záměru na úřední desce obecního úřadu po dobu 15 dnů. Současně Úřad upozornil na určitý nesoulad evropského práva s platným zněním zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, s tím, že s ohledem na dosud neschválený prodej nemohlo zatím dojít k poskytnutí veřejné podpory, a doporučil obviněnému, aby se město řídilo podmínkami „Sdělení“ a vyloučilo tak případné námitky odmítnutých účastníků výběrového řízení. Jak je tudíž patrné, doba více jak dvou měsíců požadovaná citovaným evropským předpisem, se týkala zveřejnění samotného záměru prodeje obecního majetku či nabídky na prodej, a nikoli délky trvání výběrového řízení, které se konalo až půl roku poté, co město N. poskytlo veřejně informaci o svém úmyslu prodat společnost Pivovar Náchod, a. s.
Nakonec však považuje Nejvyšší soud za vhodné poznamenat možná zásadní okolnost, nicméně s ohledem na současný stav trestního řízení a zejména jeho výsledek pro obviněného, nevýznamnou. Sdělení Komise č. 97/C 209/03, na které odkazoval Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ve své korespondenci s obviněným, a z jehož obsahu zejména ve vztahu k podmínkám konání výběrového řízení, resp. povinnosti veřejně určitým způsobem informovat o záměru prodeje obecního majetku, vycházela obžaloba, a také nejvyšší státní zástupce na něm založil své námitky v mimořádném opravném prostředku, upravuje posuzování okolností významných pro existenci veřejné podpory při prodeji pozemků a staveb orgány veřejné moci.
V posuzované trestní věci obviněného však byly prodávány akcie, nikoli nemovitý majetek. Pro tento způsob prodeje, resp. jeho předmět, vychází při zkoumání státní podpory Komise z obecných zásad vyvinutých na základě jednotlivých případů, které jsou definovány ve XXIII. Zprávě o politice hospodářské soutěže, 1993, bod 403 a násl., str. 276. Konkrétní podmínky prodeje tohoto druhu majetku jsou stanoveny sice obdobně, jako v již citovaném „Sdělení“, nicméně neobsahují např. dvouměsíční lhůtu, resp. ji nedoporučují, a pro vyloučení prvků státní podpory požadují „dostatečný čas“ pro všechny zájemce o koupi akcií sestavit nabídku. V tomto smyslu tedy právě lhůta dvou měsíců, která se stala jedním ze zásadních argumentů obžaloby, resp. dovolacích námitek, nemá žádnou oporu v evropských předpisech, pokud „Sdělení“ nelze použít pro prodej akcií, nýbrž jen pro prodej pozemků a staveb, tedy majetek, jehož dispozice nebyla předmětem trestního stíhání obviněného Ing. O. Č.
Nejvyšší soud po přezkoumání napadeného rozsudku i řízení jemu předcházejícího na podkladě dovolacích námitek shledal, že posuzovaná trestní věc byla odvolacím soudem správně právně posouzena, a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl naplněn. Dovolání nejvyššího zástupce proto Nejvyšší soud zamítl podle §265j tr. ř. a při splnění podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. tak mohl učinit v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. července 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová