ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.601.2014.1
sp. zn. 5 Tdo 601/2014-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 5. 2014 o dovolání, které podala obviněná B. R. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 67 To 278/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 6 T 74/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné B. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 8. 2013, sp. zn. 6 T 74/2013, byla obviněná B. R. uznána vinnou přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 2 alinea první tr. zákoníku, kterého se měla podle zjištění soudu I. stupně dopustit tím, že dne 3. 8. 2011 v P. , ul. S. , podala prostřednictvím svého právního zástupce k Městskému soudu v Praze návrh na zápis změny údajů zapsaných do obchodního rejstříku, kterým se domáhala výmazu jednatele obchodní společnosti SEMPER PRODUCTION s.r.o., IČ 26760339, sídlem Pařížská 15, Praha 1, L. R. , a k prokázání skutečností tvrzených v návrhu vědomě předložila rejstříkovému soudu listinu s názvem „Odstoupení z funkce jednatele“ ze dne 4. 4. 2011, opatřenou falešným podpisem L. R. , čímž významným způsobem mohla zasáhnout do jeho jednatelských práv, kdyby Městský soud v Praze návrhu na zápis změn do obchodního rejstříku vyhověl.
Za tento přečin byla odsouzena podle §254 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podle §§81 odst. 1 a 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná B. R. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 67 To 278/2013, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Usnesení odvolacího soudu napadla obviněná dovoláním ze dne 15. 1. 2014, podaným prostřednictvím obhájce JUDr. Tomáše Marka. S ohledem na chybějící dovolací důvod, který představuje jednu z obligatorních náležitostí tohoto mimořádného opravného prostředku podle §265f tr. ř., soud prvního stupně vyzval obviněnou i jejího obhájce v souladu s ustanovením §265h odst. 1 tr. ř. k doplnění dovolání. Ve stanovené lhůtě zaslal obhájce JUDr. Tomáš Marek soudu prvního stupně doplnění dovolání, v němž nejprve zopakoval konkrétní argumenty proti rozhodnutím soudů obou stupňů, a v jeho závěru pak slovně vyjádřil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. I přes chybějící označení paragrafovaného znění důvodu dovolání, Nejvyšší soud akceptoval podání obviněné jako formálně úplné.
Pokud jde o konkrétní dovolací námitky, jimiž obviněná zdůvodnila svůj nesouhlas s odsuzujícím rozsudkem soudu prvního stupně i s navazujícím usnesením odvolacího soudu, jsou v podstatě založeny na odmítnutí viny z uvedených rozhodnutí vyplývající. Obviněná především nesouhlasila s úvahou soudu o motivu ke spáchání žalovaného skutku, tj. že by jako jediná měla zájem na falšování podpisu L. R. , naopak poukázala na to, že daná situace měla být výhodná pro samotného svědka. Navíc odmítla, že by uvedená pohnutka mohla postačovat pro její odsouzení, pokud chybí další skutečnosti svědčící ve vinu. Upozornila na to, že v obálce (jež byla předmětem zkoumání) spolu s pozvánkou na valnou hromadu prokazatelně obdržela ještě jednu písemnost, což měla být právě listina obsahující odstoupení L. R. z funkce jednatele společnosti SEMPER PRODUCTION s.r.o.
Za další vadu dovolatelka označila i neprovedení revizního znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, nebo alespoň doplnění posudku opatřeného, na jehož podkladě nemohlo být hodnověrně prokázáno, že zkoumaný podpis druhého jednatele společnosti není pravý. Podle přesvědčení obviněné se ani soudy nezabývaly manipulací se spisem jmenované společnosti vedeném v obchodním rejstříku, které se měl dopustit L. R. Obviněná si nebyla vědoma skutečnosti, že jeho podpis na zaslaném odstoupení z funkce jednatele je falzum, na jeho údajnou nepravost byla upozorněna až v průběhu projednávání této trestní věci, zdůraznila navíc, že veškeré podklady pro návrh na zápis změny údajů zapsaných v obchodním rejstříku zpracoval a odeslal její právní zástupce.
Závěrem svého dovolání tak obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 67 To 278/2013, stejně jako předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 8. 2013, sp. zn. 6 T 74/2013, další postup však dovolacímu soudu nespecifikovala.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněná B. R. podala dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinila tak prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§265e tr. ř.), její dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.).
Argumentace obviněné, kterou se snažila podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., však nesměřovala proti hmotně právním vadám napadených rozhodnutí, ale spočívala výhradně na nesouhlasu obviněné se způsobem hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a se závěrem o její vině, k němuž soudy na jejich podkladě a svého způsobu hodnocení důkazní situace dospěly. Opakovaně zpochybňovala závěry znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, výpovědi svědka L. R. označila za nepravdivé a zodpovědnosti se snažila zbavit poukazem na svoji nevědomost ohledně nepravosti předmětného podpisu L. R.
Na tomto místě považuje Nejvyšší soud za nezbytné zdůraznit, že obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku pouze zopakovala shodné výhrady, které byly součástí její obhajoby od počátku trestního řízení, a učinila je též obsahem svého odvolání. Městský soud v Praze se s nimi naprosto dostatečným, logickým a přesvědčivým způsobem vypořádal, přičemž obviněná se nijak nepokusila změnit důvody svého nesouhlasu s odsouzením, a v rámci formulace dovolacích námitek nepředložila žádnou jinou okolnost, jež by mohla zpochybnit důvody, pro něž odvolací soud její řádný opravný prostředek odmítl. Nejvyšší soud v této souvislosti jen připomíná, že dovolání, v němž obviněný opakuje argumenty, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, odvolací soud se jimi zabýval a vypořádal se s nimi náležitým způsobem, zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha).
Nejvyšší soud tak může pouze nad rámec dovolacího přezkumu konstatovat, že i s ohledem na ne příliš široký rozsah dokazování v této trestní věci soud prvního stupně zjistil všechny nezbytné skutečnosti nezbytné pro rozhodnutí o podané obžalobě, soudy obou stupňů se zcela dostatečným způsobem vypořádaly s obhajobou obviněné i s jejími výhradami vznesenými v průběhu trestního řízení. Nalézací soud důsledně zvažoval důkazní situaci, kdy proti sobě vystupovali se svými výpověďmi obviněná a její bývalý manžel, svědek L. R. , přičemž po provedení řady listinných důkazů uvěřil tvrzením tohoto svědka. Na rozdíl od verze předkládané obviněnou o průběhu rozhodných událostí týkajících se sporného ukončení jednatelství L. R. ve společnosti SEMPER PRODUCTION s.r.o., vysvětlení tohoto svědka jsou v souladu jak s listinami, tak poskytují i logický obraz o smyslu jednotlivých úkonů činěných obviněnou, a to i v časových souvislostech rozhodného období i situace, k níž došlo mezi oběma již bývalými partnery. Tento závěr soudu prvního stupně nakonec akceptoval i soud odvolací, když na str. 3 svého usnesení označil obhajobu obviněné za „ nevěrohodnou a účelovou“.
Návrhu na opatření nového znaleckého posudku z oboru písmoznalectví se věnoval již soud nalézací na str. 3 svého rozsudku, nadbytečnost opatření a provedení tohoto důkazu poté přesvědčivě vysvětlil odvolací soud. Je možné pouze shrnout, že znalkyně PhDr. Václava Musilová zpracovala nejen předmětný písemný posudek, z něhož jednoznačně vyplynulo, že zkoumaný podpis není pravý, ale byla taktéž vyslechnuta soudem prvního stupně mimo hlavní líčení dne 16. 7. 2013, a to za přítomnosti obhájce obviněné, který jí kladl dotazy, na něž znalkyně reagovala, a před soudem tak naprosto dostatečným způsobem vysvětlila vše, co bylo možné ze zkoumané listiny zjistit. Také podle názoru Nejvyššího soudu není důvodné jakkoli zpochybňovat správný a zejména dostatečný odborný pohled této znalkyně a zodpovězení pro rozhodnutí ve věci zásadní otázky, zda sporný podpis vyhotovil svědek L. R. nebo jiná osoba.
Jen pro doplnění považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout, že je výhradním oprávněním soudu, které z opatřených důkazů provede, není povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu, neboť k rozhodnutí o vině je třeba zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (viz §2 odst. 5 tr. ř.). Zásada nezávislosti soudu zakotvená v čl. 82 Ústavy České republiky mj. znamená, že je výlučně na úvaze soudu, v jakém rozsahu bude provádět dokazování, přičemž vždy musí zvažovat potřebu případného doplnění důkazů, a to i bez ohledu na návrhy stran v řízení. (Srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 101/95 a ze dne 27. 8. 2011, sp. zn. IV. ÚS 463/2000.)
Pokud dále obviněná namítla, že sama o nepravosti předmětného podpisu nevěděla a že všechny potřebné podklady pro návrh na výmaz L. R. z pozice jednatele společnosti SEMPER PRODUCTION s.r.o. zpracoval a také je následně k soudu podal její právní zástupce, nelze než poukázat na obsah emailové i poštovní korespondence založené na č. l. 88 až 91 trestního spisu, z níž jasně vyplývá, že obviněná i její právní zástupce JUDr. Tomáš Marek byli dne 15. 7. 2011 L. R. i jeho právním zástupcem JUDr. Petrem Vališem informováni o tom, že L. R. neodstoupil z funkce jednatele jmenované obchodní společnosti. V den podání návrhu na zápis změny údajů zapsaných do obchodního rejstříku Městskému soudu v Praze dne 3. 8. 2011, si tudíž obviněná musela být vědoma toho, že daná listina není opatřena skutečným podpisem L. R. a nejde tak o projev jeho vůle, pokud jí předtím tvrdil naprostý opak. Navíc svědek zřejmě s vědomím právě nastalých sporů nejen osobní povahy, ale též ze společného podnikání, zvolil pro sdělení této pro další podnikatelskou činnost poměrně zásadní informace přítomnost právních zástupců jak svého, tak své tehdejší manželky – obviněné, zjevně aby dodal svému prohlášení větší důraz.
Vůbec žádnou relevanci také nelze přiznat námitkám, podle nichž podklady pro kontakt s obchodním rejstříkem připravoval pro obviněnou její právní zástupce, neboť rozhodující je skutečnost, že obviněná vypracovaný návrh na výmaz L. R. z funkce jednatele sama v téže funkci, tj. jako jednatelka obchodní společnosti SEMPER PRODUCTION s.r.o., podepsala a převzala tak plnou odpovědnost za jeho obsah. Nejvyšší soud může opět jen připomenout, že s těmito námitkami se již nalézací soud vypořádal na str. 4 svého rozsudku.
Lze tedy závěrem shrnout, že Nejvyšší soud na podkladě obsahu podaného dovolání nemohl přezkoumat napadená rozhodnutí, neboť jeho konkrétní výhrady nenaplňují žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Pokud se pak již nad rámec dovolacího řízení Nejvyšší soud vyjádřil k jednotlivým uplatněným námitkám obviněné, neshledal žádné pochybnosti o správnosti napadených rozhodnutí nižších soudů a to jak z hlediska skutkových zjištění, tak i jejich právní kvalifikace.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné B. R. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného než zákonného důvodu, aniž mohl přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí i jemu předcházející řízení. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. května 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová