ECLI:CZ:NS:2014:7.TD.30.2014.1
sp. zn. 7 Td 30/2014-5
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného Ing. J. H. , vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 6 T 91/2002, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. května 2014 návrhy obviněného, a jeho manželky J. H., na odnětí a přikázání věci, které podali v řízení o jejich odvoláních v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 6 To 766/2010 a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem n e o d n í m á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 2007, sp. zn. 6 T 91/2002, byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zákona. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §247 odst. 1 a §53 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákona k peněžitému trestu ve výměře 5 000,- Kč, s náhradním trestem odnětí svobody v trvání 2 týdnů. Současně bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Proti citovanému rozsudku okresního soudu podal obviněný a jeho manželka odvolání, o kterých bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 11. 2011, sp. zn. 6 To 766/2010. K dovolání obviněného byl uvedený rozsudek krajského soudu zrušen usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 7 Tdo 281/2014, a krajskému soudu bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Věc se tak vrátila Krajskému soudu v Ústí nad Labem do stadia řízení o odvoláních obviněného a jeho manželky.
Dne 7. 5. 2014 byl Nejvyššímu soudu Krajským soudem v Ústí nad Labem předložen trestní spis Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 T 91/2002, a to k rozhodnutí o návrhu obviněného a jeho manželky na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř.
Obviněný i jeho manželka učinili návrhy podle §25 tr. ř. společným podáním, které bylo krajskému soudu doručeno dne 30. 4. 2014 s tím, že tyto návrhy brání konání veřejného zasedání dne 5. 5. 2014, které k projednání jejich odvolání bylo na tento termín stanoveno krajským soudem, omlouvají svojí neúčast a žádají o jeho odročení. V podání pak poukázali na výše zmíněné usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo rozhodnuto o dovolání obviněného, a navrhli podle §25 tr. ř. odnětí věci „ve vztahu ke zdejšímu soudu II. i I. stupně, ale i ve vztahu k Vrchnímu soudu v Praze“, neboť podle jejich názoru obsah spisu, i skutkový a právní stav, jsou nevyvratitelným důkazem o vědomé rezignaci na zjištění objektivní pravdy, což považují za důležitý důvod pro odnětí a přikázání věci, a to kterémukoliv soudu podřízenému Vrchnímu soudu v Olomouci. Od počátku, že je objektivně důvodné i vyloučení uvedených orgánů činných v trestním řízení podle §30 tr. ř.
Nejvyšší soud projednal předložené návrhy a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
V projednávané věci Nejvyšší soud takové důvody neshledal. Protože věc lze postupem podle §25 tr. ř. odejmout pouze soudu, u kterého se řízení vede, a řízení u Okresního soudu v Ústí nad Labem byť nepravomocně skončilo vyhlášením odsuzujícího rozsudku, posuzoval Nejvyšší soud pouze návrhy na odnětí věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem a její přikázání jinému soudu téhož stupně v obvodu Vrchního soudu v Olomouci. Z toho vyplývá také příslušnost Nejvyššího soudu k rozhodnutí o návrzích.
Z obsahu podání obou navrhovatelů je zřejmé, že neuvádí jediný konkrétní důvod, který by opodstatňoval postup podle §25 tr. ř., ale pouze obecně poukazují na (podle jejich názoru) „vědomou rezignaci na zjištění objektivní pravdy“ a „objektivní důvodnost vyloučení“ v podstatě všech soudů a soudců v obvodu Vrchního soudu v Praze. Návrhy jsou tak projevem nesouhlasu s dosavadním postupem soudů v trestní věci obviněného, a zejména se skutkovým stavem zjištěným soudem I. stupně, který jej uznal vinným. To potvrzuje i skutečnost, že také v dovolání, které obviněný podal proti rozsudku odvolacího krajského soudu ze dne 7. 11. 2011, obviněný namítal také nedostatečné zjištění skutkového stavu, neúplné dokazování a jednostranné hodnocení důkazů. Nesouhlas se zjištěným skutkovým stavem věci lze namítat v řízení o odvolání, nikoliv ale již v dovolání a nemůže být ani důležitým důvodem ve smyslu ustanovení §25 tr. ř. Takovým důležitým důvodem v zásadě může být vyloučení všech soudců příslušného soudu. Důvodem tohoto jejich vyloučení by např. byl blízký příbuzenský vztah soudce daného soudu k obviněnému nebo poškozenému. Důvody vyloučení orgánů činných v trestním řízení jsou podrobně uvedeny v ustanovení §30 tr. ř. Odkaz na toto ustanovení sice oba navrhovatelé ve svém podání uvádí, ale bez jakékoliv konkretizace, pouze s poukazem na „od počátku objektivně důvodné vyloučení“ všech soudců daných soudů. Je tak zřejmé, že také důležitý důvod na odnětí a přikázání věci, spočívající ve vyloučení všech soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem, spatřují navrhovatelé v dosavadním postupu a způsobu rozhodnutí tohoto soudu v trestní věci obviněného, které zjevně považují za vědomou rezignaci na zjištění objektivní pravdy.
Nejvyšší soud proto s ohledem na všechny rozhodné okolnosti případu dospěl k závěru, že navrhovateli uvedené důvody nelze považovat za důležité pro postup podle ustanovení §25 tr. ř., přičemž takové důvody ani Nejvyšší soud ve věci neshledal. Proto nelze považovat návrhy na odnětí a přikázání věci za důvodné, a bylo rozhodnuto tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. května 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš