ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1463.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 1463/2013-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 22. ledna 2014 v Brně dovolání obviněného P. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 27. 8. 2012, sp. zn. 68 To 179/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 4 T 112/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) se dovolání obviněného P. M. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 4 T 112/2011, uznal obviněného P. M. (dále jen „obviněný“) vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Podle §250 odst. 3 tr. zák. odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců. Podle §39a odst. 3 tr. zák. jej pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozeného na náhradu škody a podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozeného se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 27. 8. 2012, sp. zn. 68 To 179/2012, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. Namítl, že se dne 21. 8. 2012 prostřednictvím svého obhájce omluvil z účasti na veřejném zasedání a požádal o jeho odročení, neboť mu chtěl být osobně přítomen. Uvedl, že k této omluvě připojil i potvrzení o zdravotním stavu vydané dne 17. 8. 2012 Diabetologickou ambulancí v P. Dne 27. 8. 2012 se konalo veřejné zasedání jeho nepřítomnosti a tímto postupem bylo podle něj porušeno ustanovení o přítomnosti obviněného u veřejného zasedání a naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Uvedl, že pokud z lékařské zprávy vyplývá, že lékař nedoporučuje jeho účast na veřejném zasedání, pak měl soud dotazem na zdravotnické zařízení žádat bližší vysvětlení důvodů, proč se veřejného zasedání nemohl účastnit. Ze sdělení soudu jeho obhájci dne 22. 8. 2012 je však zřejmé, že se soud obsahem přiloženého potvrzení o jeho zdravotním stavu ze dne 17. 8. 2012 řádně nezabýval, neboť své rozhodnutí neodročit veřejné zasedání odůvodnil tím, že se obviněný dne 8. 8. 2012 zúčastnil hlavního líčení u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci v trestní věci vedené pod sp. zn. 28 T 4/2012. Obviněný dále namítl, že listina „Zmluva o vykonaní stavebných prací“ nemůže být platnou smlouvou o dílo podle §536 a násl. obchodního zákoníku. V listině totiž není vymezeno dílo, které mělo být zhotoveno a smlouva je proto absolutně neplatná. Dále uvedl, že ujednání o ceně díla ve smlouvě je neurčité a zakládá neplatnost smlouvy. Odvolací soud proto nesprávně hmotně právně posoudil žalovaný skutek.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 27. 8. 2012, sp. zn. 68 To 179/2012, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného jako celek je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. předpokládá, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Obviněný právně relevantně namítl, že bylo porušeno ustanovení o jeho přítomnosti u veřejného zasedání, neboť se řádně omluvil z účasti na veřejném zasedání ze zdravotních důvodů, sdělil, že se chce veřejného zasedání zúčastnit a požádal o jeho odročení, kterému nebylo odvolacím soudem vyhověno.
Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti. Podle §12 odst. 6 tr. ř. je obviněný stranou trestního řízení a jednou z nejdůležitějších osob, které mají postavení strany. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Proto je logické, že trestní řád blíže rozvádí uvedené ústavní právo obviněného, upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení, resp. stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, a odlišné podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání. Z toho mimo jiné vyplývá, že zatímco v hlavním líčení, které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, bude přítomnost obviněného pravidlem, takže hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně, případně je vůbec nelze konat (srov. §202 odst. 2 až 5 tr. ř.). Zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného nejsou vymezeny tak rigorózně. To je zřejmé z ustanovení §238 odst. 1 tr. ř., podle něhož se na veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání užije přiměřeně ustanovení o hlavním líčení. Z citovaného ustanovení nevyplývá, že by se ustanovení o hlavním líčení měla přiměřeně užít i na přítomnost osob při veřejném zasedání. Naopak, zákonná úprava veřejného zasedání včetně veřejného zasedání konaného o odvolání má zvláštní ustanovení o přítomnosti osob u veřejného zasedání.
Ustanovení zakotvující obecná pravidla pro konání veřejného zasedání jsou obsažena v §232 a násl. tr. ř. Zákonná úprava veřejného zasedání, v němž je rozhodováno o odvolání, je modifikována i ustanovením §263 tr. ř. Otázku přítomnosti osob u něj upravuje zejména §234 odst. 1, 2 tr. ř., podle kterého se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele; nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Z §263 odst. 4 tr. ř. vyplývá, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti na veřejném zasedání vzdává (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003).
Vzhledem k formulaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který předpokládá porušení zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, by k jeho naplnění mohlo dojít především porušením zmíněného §263 odst. 4 tr. ř. Jde totiž o jediné ustanovení trestního řádu, které vymezuje podmínky, za nichž lze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, resp. jediné ustanovení, z něhož vyplývá, v jakých případech je podle zákona účast obviněného u veřejného zasedání nezbytná. Obviněný P. M. však nebyl dne 27. 8. 2012, tj. v době konání veřejného zasedání u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, a to jak v posuzované věci, tak ani v jiné věci, a proto ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. nemohlo být porušeno.
Přítomnost obviněného u veřejného zasedání může být nezbytná tehdy, jestliže se soud rozhodl předvolat obviněného k takovému veřejnému zasedání a tím dal jednoznačně najevo, že v jeho nepřítomnosti nemůže jednat a rozhodovat. Podle §233 odst. 1 tr. ř. se obžalovaný k veřejnému zasedání o odvolání předvolává tehdy, jestliže jeho osobní účast při tomto veřejném zasedání je nutná, zejména v případech, kdy odvolací soud považuje za nezbytné jej vyslechnout, vyzvat k vyjádření k důkazu provedenému v tomto veřejném zasedání, či jej požádat o bližší vysvětlení jeho odvolání, resp. o vyjádření k odvolání jiné procesní strany, jestliže se nedostaví k veřejnému zasedání. V ostatních případech, kdy osobní účast obviněného při veřejném zasedání odvolacího soudu není nutná, se obviněný o tomto veřejném zasedání pouze vyrozumí, a to jako osoba, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, resp. jako osoba, která může být rozhodnutím učiněným v tomto veřejném zasedání přímo dotčena (srov. rozh. č. 38/2003 Sb. rozh. tr.). V posuzovaném případě odvolací soud obviněného řádně a včas vyrozuměl o veřejném zasedání dne 8. 8. 2012 (č. l. 373 spisu). Tím odvolací soud zřetelně vyjádřil, že nepovažuje účast obviněného u veřejného zasedání za nezbytně nutnou.
Nejvyšší soud dále poukazuje na to, že s ohledem na ústavní právo obviněného vyplývající z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je třeba umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání též v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, ale svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které obviněnému objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání. Obviněný zaslal soudu prostřednictvím obhájce omluvu své neúčasti na tomto veřejném zasedání, která byla odvolacímu soudu doručena dne 22. 8. 2012 (č. l. 377-378 spisu). Obviněný v tomto podání uvedl, že z důvodu současného zdravotního stavu není schopen se dne 27. 8. 2012 zúčastnit veřejného zasedání u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci a v příloze zaslal lékařskou zprávu. Dále v tomto podání uvedl, že má zájem se osobně zúčastnit veřejného zasedání a žádá proto o odročení veřejného zasedání.
Nejvyšší soud poukazuje na to, že objektivním důvodem neúčasti na veřejném zasedání soudu mohou být zdravotní problémy obviněného, kvůli kterým není schopen se dostavit k veřejnému zasedání soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003, a nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. II. ÚS 648/05). K tomu, aby bylo omluvu obviněného ze zdravotních důvodů možné považovat za řádnou, by navíc musela obsahovat dostatečný podklad pro závěr, že zdravotní důvody skutečně znemožňují obviněnému účast na nařízeném úkonu, tj. v posuzovaném případě účast u veřejného zasedání odvolacího soudu. Onemocnění obviněného nebo potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti obviněného samo o sobě totiž ještě nemusí být dostatečnou omluvou jeho neúčasti u veřejného zasedání, resp. důvodem k odročení veřejného zasedání (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 574/05). Z lékařské zprávy, kterou obviněný předložil soudu společně s omluvou z veřejného zasedání, vyplývá, že obviněný je sledován diabetologickou poradnou od srpna 2012 pro nově zjištěnou cukrovku, která je zatím v počátečním stadiu, není tedy ještě uspokojivě kompenzována. Ze zprávy dále vyplývá, že je nutné častěji dolaďovat dávky inzulinu a že by se pacient v tuto dobu měl vyvarovat stresových situací, neboť by mohlo dojít k výraznému zhoršení kompenzace cukrovky a současně tím i ke zhoršení celkového zdravotního stavu. Z této lékařské zprávy však nevyplývá závěr lékaře o tom, že osobní účast obviněného u veřejného zasedání je ze zdravotního hlediska vyloučena. Současně je také nutno poukázat na skutečnost, že obviněný se zúčastnil dne 8. 8. 2012 hlavního líčení u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci v trestní věci sp. zn. 28 T 4/2012. Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že takový důvod neúčasti obviněného na veřejném zasedání odvolacího soudu nelze akceptovat, neboť obviněnému objektivně nebránil zúčastnit se veřejného zasedání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. proto nebyl naplněn.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Obviněný vznesl ve svém dovolání v rámci tohoto dovolacího důvodu pouze skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněného P. M. jako celek je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání obviněného rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. ledna 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek