ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.727.2014.1
7 Tdo 727/2014-I.-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 18. června 2014 v Brně dovolání nejvyššího státního zástupce, které podal v neprospěch obviněného A. R. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 7 To 9/2014, v trestní věci vedené u Krajského soudu Praze pod sp. zn. 1 T 58/2013, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 7 To 9/2014.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 1 T 58/2013, byl obviněný A. R. (dále zpravidla jen: ,,obviněný“) uznán vinným pokusem zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 1 tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu prvního stupně spáchal tím, že „dne 24. 8. 2013 v přesně nezjištěné době od 1.30 hodin do 2.30 hodin v obci J., okres P. – v., v přízemí objektu ubytovny v P. ul. č.p. ... v pokoji číslo ..., po předchozí rozepři týkající se kouření na pokoji, v úmyslu usmrtit, fyzicky napadl poškozeného P. W. M. tak, že mu zavíracím vystřelovacím nožem o délce čepele asi 90 mm, který vytáhl ze svého batohu, zasadil velkou silou bodnou ránu do hrudníku, čímž mu způsobil bodnou ránu vlevo na hrudníku s vbodem délky asi 3 cm ve střední čáře pažní nad 6. mezižebřím s bodným kanálem probíhajícím směrem dolů 7. mezižebřím do hrudní dutiny a vrcholem levé brániční klenby ranou o délce 1,4 cm do břišní dutiny a tukové tkáně při velkém zakřivení žaludku, s výhřezem tukové tkáně z břišní dutiny velké předstěry do hrudní dutiny, s průnikem volného vzduchu do levé hrudní dutiny a 100 ml volné krve v levé hrudní dutině, nejspíše střední silou bodnou ránu na zádech v místě nad levou lopatkou a bodnou ránu levé paže nad loktem, a nejspíše menší silou bodnou či řeznou ránu na zadní straně pravého ramene nad zevním koncem hřebene lopatky délky asi 2 cm, s nutností operativního zákroku a hospitalizace, přičemž bez včasné a odborné lékařské pomoci mohlo dojít v důsledku bodného poranění levé hrudní dutiny k bezprostřednímu ohrožení života poškozeného pokračujícím krvácením a hromaděním volného vzduchu v levé hrudní dutině a druhotnými komplikacemi v důsledku úrazového propojení levé hrudní dutiny a břišní dutiny s výhřezem břišních orgánů do levé hrudní dutiny“.
Za tento pokus zločinu byl obviněný podle §140 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na deset roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to zajištěného zavíracího vystřelovacího nože s hnědou střenkou o celkové délce 21 cm. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky škodu ve výši 47.075,- Kč a poškozenému P. W. M. škodu ve výši 900,- Kč.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 7 To 9/2014, k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 1 T 58/2013, a to ve výroku o trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině, trestu vyhoštění, propadnutí věci a náhradě škody odsoudil podle §140 odst. 1 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na osm let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce dovolání podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť obviněnému byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Namítl, že úvahy odvolacího soudu a jeho právní závěry jsou nesprávné, neboť nebyly splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku.
Nejvyšší státní zástupce poukázal na to, že Vrchní soud v Praze se neztotožnil s argumentací Krajského soudu v Praze ohledně důvodů, pro které nebylo shledáno naplnění podmínek pro použití §58 tr. zákoníku, když podle jeho názoru soud prvního stupně nevzal v potaz všechny skutečnosti, které je třeba vzít v úvahu. Odvolací soud doplnil k hodnocení provedenému soudem prvního stupně, že „ ... na vzniku konfliktu měl značný podíl právě poškozený, a vyvolal jej tím, že na pokoji kouřil. Pro obžalovaného tak vznikla situace nejenom aktuálně pocitově nepříjemná, neboť jej dým probudil a obtěžoval jej v dýchání, ale zároveň je třeba si uvědomit, že z hlediska ubytovatele bylo oficiálně kouření na pokojích zakázáno. Nedodržení tohoto zákazu se trestalo buď finančním postihem, nebo i ztrátou ubytování, což je již samozřejmě citelnější postih. “ Dále pak soud druhého stupně připomněl, že „ ... na bázi slovních výtek obžalovaného došlo k určitému fyzickému konfliktu, při kterém poškozený obžalovanému vyrazil zubní můstek. Lze tak uzavřít, že ze strany obžalovaného se nejednalo o ničím nezdůvodněný hrubý brachiální útok. “ Při hodnocení případu pak soud druhého stupně uvedl, že „ Ve prospěch obžalovaného (a tedy při úvahách o trestu) je třeba zdůraznit i to, že jde o naprosto bezúhonnou osobu, s velmi kvalitním pracovním hodnocením. Odhlédnout nelze ani od toho, že skutek zůstal toliko ve stadiu pokusu, a po provedeném útoku obžalovaný již poškozeného nenapadal, ač kdyby chtěl, tak mu v tom nic nebránilo. “ S ohledem na tyto skutečnosti dospěl soud druhého stupně k závěru, že sice „ povaha a závažnost pokusu (viz právě podmínky §58 odst. 5 tr. zákoníku) byly zcela srovnatelné s jinými obdobnými jednáními v jiných případech “, a tedy není možné přistoupit k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 5 trestního zákoníku, avšak „ ... v případě obžalovaného je namístě použít ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, a snížit trest pod dolní hranici trestní sazby §140 odst. 1 tr. zákoníku, a to s ohledem na okolnosti případu. “
Nejvyšší státní zástupce dále poukázal na zákonné vymezení obsahu ust. §58 odst. 1 tr. zákoníku, jakož i na podmínky nezbytné k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby a s tím související literaturu (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 689), akceptované i soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 4 Tdo 119/2014).
Uvedl, že z odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně vyplývá, že důvodem pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody byly okolnosti případu. Pokud se jedná o soudem zmíněnou bezúhonnost a dobré pracovní hodnocení obviněného, tyto by bylo třeba podřadit do kategorie poměrů pachatele. Z výslovného odkazu soudu druhého stupně na užití §58 odst. 1 tr. zákoníku s ohledem na okolnosti případu tak lze dovodit, že soud svůj závěr o důvodech k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody nespojuje s bezúhonností a dobrým pracovním hodnocením obviněného. To je zcela v souladu s judikaturou, podle níž bezúhonnost pachatele sama o sobě nemůže odůvodnit postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku a může být jen polehčující okolností (srov. rozhodnutí publikovaná pod č. 35/1963 Sb. rozh. tr. a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 6 Tdo 373/2013).
Podle názoru nejvyššího státního zástupce úvaha soudu druhého stupně o tom, že jednání obviněného zůstalo pouze ve stadiu pokusu a že „.... po provedeném útoku obžalovaný již poškozeného nenapadal, ač kdyby chtěl, tak mu v tom nic nebránilo ... “ nemůže být základem pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, neboť jednání obviněného je s ohledem na to, že poškozeného neusmrtil, kvalifikováno jako pokus zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 1 tr. zákoníku a trest byl obviněnému ukládán soudem prvního stupně s přihlédnutím k tomu, že smrtelný následek nenastal jen díky včasné a kvalifikované lékařské pomoci. Okolnost, že došlo pouze k pokusu trestného činu vraždy, nemůže sama o sobě odůvodnit snížení trestu pod dolní hranici trestní sazby ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku (srov. rozhodnutí publikované pod č. 14/1965 Sb. rozh. tr.).
Dovolatel poukázal i na rozporné hodnocení okolností případu soudem druhého stupně, když na straně jedné přistupuje k aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku s poukazem na okolnosti případu (těmito je třeba rozumět všechny skutečnosti, které mají vliv na posuzování povahy a závažnosti spáchaného trestného činu a možností nápravy pachatele), na straně druhé výslovně uvádí, že povaha a závažnost jednání obviněného při vražedném útoku byly zcela srovnatelné s jinými obdobnými jednáními v jiných případech, přičemž právě s ohledem na intenzitu útoku obviněného a míru ohrožení života poškozeného v důsledku útoku soud druhého stupně sám vyloučil možnost snížení trestu odnětí svobody postupem podle §58 odst. 5 tr. zákoníku, který právě upravuje korekci trestů odnětí svobody v případech méně závažných útoků kvalifikovaných také jako pokus trestného činu ve smyslu §21 odst. 1 tr. zákoníku.
Tím, že soud druhého stupně považuje za okolnost případu vedoucí k úvaze o aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku fakt, že obviněný po provedeném vražedném útoku již poškozeného dále nenapadal, aniž by mu v tom cokoli bránilo, zcela pomíjí nejen použitou právní kvalifikaci, ale také vůbec nepřihlíží k dalším okolnostem zmíněným v rozhodnutí soudu prvního stupně. Obviněný poté, co útokem třemi ranami nožem vážně poranil poškozeného a ohrozil jeho život, neposkytl poškozenému pomoc ani ji nepřivolal a o jeho zdravotní stav se nezajímal, opustil místo činu a po návratu na ubytovnu s odstupem času (v odpoledních hodinách dne 24. 8. 2013) se snažil utéci z pokoje ubytovny oknem, přičemž byl v prostoru před ubytovnou zadržen spolubydlícími a následně předán přivolané policii. Ani osoba obviněného a jeho poměry, ani to, že jeho jednání zůstalo pouze ve stadiu pokusu, nemohou být hodnoceny jako okolnosti případu významné z hlediska aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku.
Podle dovolatele ani okolnost, že nevhodné chování poškozeného mohlo zavdat příčinu k následnému slovnímu a fyzickému konfliktu obviněného a poškozeného, a že na jeho vzniku měl podíl poškozený tím, že porušil zákaz kouření na ubytovně a tím obtěžoval obviněného a ohrožoval jeho zdraví pasivním kouřením, lze sice považovat za prokázanou, nemůže být pro posouzení závažnosti a nebezpečnosti jednání obviněného natolik zásadní, aby odůvodnila postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. S ohledem na prokázané okolnosti vzniku konfliktu mezi obviněným a poškozeným nelze podle dovolatele dospět k závěru, že by podobný konflikt z malicherné příčiny byl obecně mimořádnou situací, na kterou by osoba ohrožená pasivním kouřením a neuctivým jednáním kuřáka měla reagovat tím, že po drobném fyzickém konfliktu (o němž navíc nebylo soudy zjištěno, že by ho započal poškozený), který jednoznačně byl ukončen či přerušen, poodešla od poškozeného, vzala ze svého batohu zavírací vystřelovací nůž a následně se znovu zapojila do konfliktu s poškozeným, a to již intenzivním závažným útokem nožem proti části těla poškozeného, kde jsou životně důležité orgány. V tomto směru nejvyšší státní zástupce odmítl závěry soudu druhého stupně, že způsob razantního útoku obviněného proti poškozenému jako kuřákovi narušujícímu ubytovací řád lze považovat za okolnost případu, která by měla v tomto a v obdobných případech předchozích verbálních a drobných fyzických půtek na ubytovnách či v restauracích vést k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku u trestných činů proti životu a zdraví.
Dovolatel zdůraznil, že nelze ve vztahu k motivu jednání obviněného při napadení poškozeného přehlédnout, že motivem jeho jednání, kromě v zásadě malicherného sporu ohledně kouření, mohla být a patrně rovněž byla odveta za předchozí jednání poškozeného, který v méně závažném předchozím drobném fyzickém konfliktu měl obviněnému vyrazit zubní můstek. Intenzita, s jakou se obviněný rozhodl reagovat na předcházející jednání poškozeného, však byla v tak mimořádném nepoměru k nevhodnému jednání poškozeného, že jednání obviněného nelze z hlediska jeho závažnosti a povahy zlehčovat tím, že by byl při ukládání trestu snížen trest odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby stanovené na zločin vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku v rozmezí deset až osmnáct let.
S odkazem na výše uvedené nejvyšší státní zástupce dovodil, že Vrchní soud v Praze aplikoval §58 odst. 1 tr. zákoníku a obviněnému uložil trest odnětí svobody ve výměře pod dolní hranicí trestní sazby stanovené trestním zákoníkem, přičemž zohlednil skutečnosti, které nebyly vyjádřením žádného mimořádného stavu či mimořádné situace, které by mohly být podkladem pro aplikaci mimořádného a fakultativního institutu, ale v zásadě vyjádřením okolností, které se pravidelně u celé řady pachatelů tohoto druhu trestné činnosti vyskytují, a které byly v konkrétním případě dostatečným způsobem zohledněny soudem prvního stupně při ukládání trestu odnětí svobody na spodní hranici trestní sazby. Podle dovolatele ve věci nebyl dán podklad pro postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, a pokud toto ustanovení Vrchní soud v Praze nesprávně aplikoval a uložil obviněnému trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, zakládá to dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Z výše uvedených důvodů a s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání za použití §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. podle §265k odst. 1, 2 tr. ř., za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř., zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 7 To 9/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný nevyužil svého práva vyjádřit se k podanému dovolání ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala oprávněná osoba podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř., ve lhůtě a na místě uvedeném v §265e odst. 1 tr. ř. a že splňuje náležitosti obsahu dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud neodmítl dovolání nejvyššího státního zástupce podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že podané dovolání je důvodné.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Nejvyšší státní zástupce namítl, že nebyly splněny zákonné podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. K uplatněnému dovolacímu důvodu je namístě poznamenat, že Nejvyššímu soudu přísluší přezkoumat pouze to, zda napadeným rozsudkem bylo důvodně rozhodnuto o mimořádném snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici sazby ve shodě se zákonným hlediskem vymezeným v §58 odst. 1 tr. zákoníku jako „okolnosti případu“ nebo „poměry pachatele“. Nepřísluší mu zkoumat rozsah tohoto snížení vyjádřený ve výměře uloženého trestu. V tomto ohledu již jde o otázku přiměřenosti trestu v mezích daných na jedné straně dolní hranicí sazby a na druhé straně limitem snížení podle §58 odst. 3 tr. zákoníku. Řešení této otázky proto nespadá do rámce tohoto dovolacího důvodu.
Obviněný byl v projednávané věci uznán vinným pokusem zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 1 tr. zákoníku s trestní sazbou odnětí svobody od deseti do osmnácti let. Pokud mu byl napadeným rozsudkem za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody na osm let, jedná se o trest vyměřený pod dolní hranicí zákonné trestní sazby.
Pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby podle §58 odst. 1 tr. zákoníku je nezbytné naplnění více podmínek. Jedná se o konkrétní okolnosti případu nebo poměry pachatele, které způsobují, že použití zákonné (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody (s ohledem na její dolní hranici) by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem odnětí svobody kratšího trvání. Všechny tři podmínky jsou stanoveny kumulativně, tedy musí být splněny zároveň. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku lze opřít o okolnosti případu nebo o poměry pachatele, anebo současně o obě tato hlediska. Vždy ovšem bude stačit splnění alespoň jednoho z nich.
Okolnostmi případu z hlediska postupu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku se rozumí zejména všechny skutečnosti, které mají vliv na posuzování povahy a závažnosti spáchaného trestného činu (§39 odst. 1, 2 tr. zákoníku). Mimořádné snížení trestu odnětí svobody lze odůvodnit i okolnostmi, které jsou znakem příslušné skutkové podstaty spáchaného trestného činu, pokud jejich význam nebo intenzita naplnění výrazněji vybočují z obvyklých případů takových trestných činů a odůvodňují shovívavější postup při trestání. Nelze je však dovozovat pouze z mírnější alternativy, kterou byla naplněna určitá skutková podstata (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 5/1966 Sb. rozh. tr.). Okolnostmi případu ve smyslu tohoto ustanovení mohou být i takové skutečnosti, které nejsou nutnou součástí příslušné skutkové podstaty, pokud se pravidelně nevyskytují v dané kvalitě a kvantitě. Hodnocení povahy a závažnosti trestného činu a možnosti nápravy pachatele vzájemně úzce souvisí, protože některé okolnosti (např. recidiva pachatele) ovlivňující možnost nápravy pachatele mnohdy vyplývají z okolností rozhodných i pro stanovení povahy a závažnosti spáchaného trestného činu a hodnotí se v rámci osoby pachatele. Proto postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku nelze odůvodnit poukazem jen na malou závažnost spáchaného trestného činu, na dobré možnosti nápravy pachatele, anebo jen na stadium trestného činu, ve kterém jednání pachatele zůstalo, neboť nestačí izolované posuzování každého z těchto hledisek.
Poměry pachatele se zhodnotí podobně jako význam okolností případu. Jestliže poměry pachatele ovlivnily spáchání trestného činu, přihlédne se k nim již v rámci okolností případu, jinak musí být z hlediska §58 odst. 1 tr. zákoníku takového rázu, že trest odnětí svobody uložený v rámci zákonné (nesnížené) trestní sazby, byť i na její dolní hranici, by se u tohoto pachatele důvodně pociťoval jako podstatně citelnější než u jiných pachatelů a byl by příliš přísný. V tomto směru se zde uplatní všechny osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry pachatele, které jsou podle §39 odst. 1 tr. zákoníku jedním z obecných hledisek pro stanovení druhu trestu a jeho výměry.
Okolnosti případu nebo poměry pachatele mohou odůvodnit postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku jenom za předpokladu, že by použití nesnížené trestní sazby trestu odnětí svobody bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné , a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Při posuzování splnění této zákonné podmínky je třeba vycházet z odůvodněného předpokladu, jak bude působit trest odnětí svobody v určité výši na konkrétního pachatele jako na objekt trestu s tím, že k nápravě pachatele (ale zároveň k ochraně společnosti) může a musí postačovat i trest odnětí svobody kratšího trvání, než jaká je dolní hranice příslušné trestní sazby. Dále je nutno zohlednit i všechna kritéria ovlivňující druh trestu a jeho výměru stanovená v trestním zákoníku (§39), včetně okolností polehčujících a přitěžujících (§41 a §42). Není vyloučeno, aby k dosažení nápravy pachatele mu byl uložen též jiný přípustný druh trestu (§53 odst. 1) nebo i ochranné opatření (§98) vedle sníženého trestu odnětí svobody tak, aby byl doplněn chybějící účinek té části trestu odnětí svobody, o kterou byl zkrácen postupem podle §58 odst. 1 tr. zákoníku.
I když trestní zákoník zdůrazňuje nápravu pachatele jako neopomenutelné hledisko při úvahách o mimořádném snížení trestu odnětí svobody, nelze zcela ignorovat ani potřebu dostatečné ochrany společnosti, která zde má význam zejména z důvodu, že trest odnětí svobody, především je-li nepodmíněný, se ukládá v závažnějších případech (viz též omezení podle §55 odst. 2 tr. zákoníku), kde jde o trestní postih pro společnost škodlivějších trestných činů.
Nejvyšší soud k těmto úvahám dodává, že odvolací soud uložil obviněnému trest odnětí svobody v trvání osmi let, tedy mimo trestní sazbu (pod její dolní hranici), za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku. Tento postup odůvodnil okolnostmi případu. V odůvodnění rozsudku vrchní soud na jedné straně uvedl, že na vzniku konfliktu měl značný podíl právě poškozený tím, že kouřil na pokoji, což obviněného probudilo a obtěžovalo jej v dýchání. Porušení zákazu kouření na pokoji se trestalo buď finančním postihem, nebo ztrátou ubytování, což odvolací soud vyhodnotil jako citelnější postih. Po slovní hádce došlo k fyzickému konfliktu, v důsledku kterého poškozený vyrazil obviněnému zubní můstek. Následný brachiální útok obviněného tedy podle odvolacího soudu nebyl ničím nezdůvodněný. Ve prospěch obviněného hodnotil odvolací soud jeho bezúhonnost, dobré pracovní hodnocení, a to, že jeho jednání zůstalo ve stadiu pokusu a po útoku již obviněný poškozeného dále nenapadal, ač pokud by chtěl, nic mu v tom nebránilo. Tuto poslední skutečnost vyhodnotil odvolací soud jako okolnost případu odůvodňující postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Na druhé straně připustil za naprosto neomluvitelný a nepřiměřeně vybočující z předchozího konfliktu následný útok obviněného nožem proti poškozenému.
Nejvyšší soud ze spisu ovšem nezjistil žádné důvody pro postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Nelze totiž jako mimořádnou okolnost případu odůvodňující uložení trestu pod dolní hranici sazby označit jako významnou tu skutečnost, že obviněný nepokračoval v napadání poškozeného. Je třeba zdůraznit, že obviněný reagoval zcela neadekvátně na v podstatě malicherný popud ze strany poškozeného. Po hádce a menší fyzické potyčce odešel pro nůž, kterým vzápětí poškozeného napadl a opakovaně bodl. Jednal v afektivní agresi, v rámci své disharmonicky strukturované osobnosti s rysy impulzivity, dráždivosti, se zvýšenou potřebou uvolnění vnitřního napětí a řešení neuspokojivé situace. Ukončení útoku lze vysvětlit právě tím, že opakovaným bodnutím poškozeného došlo u obviněného ke snížení nahromaděného vnitřního napětí. Po vlastním útoku, který proběhl v pozdních nočních hodinách, pak zanechal zraněného poškozeného bez jakéhokoli zájmu o jeho další osud, bez poskytnutí mu jakékoli pomoci a odešel z ubytovny, na kterou se vrátil až následující den v odpoledních hodinách. Vzápětí se snažil oknem utéct i se svými věcmi. V útěku mu přitom zabránili další obyvatelé ubytovny a předali jej Policii České republiky. Pokud by bezprostředně po útoku poškozený nebyl schopen ještě vyjít před ubytovnu, kde se nacházely další osoby, které mu přivolaly lékařskou pomoc, mohlo dojít k fatálnímu následku. Nikdo z ubytovny totiž neslyšel žádný křik či hluk z pokoje, v němž došlo k incidentu a o zranění poškozeného se tedy ostatní obyvatelé ubytovny dozvěděli až poté, co jej uviděli, když vyšel již zraněný před ubytovnu. Jedná se tedy v rámci tohoto druhu trestné činnosti o zcela běžné okolnosti projednávaného případu, které nikterak nevybočují ze standardního rámce jiných pokusů zločinu vraždy. Kromě toho je třeba dodat, že ani poměry obviněného neodůvodňují případný postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku.
Lze tak uzavřít, že v posuzovaném případě u obviněného nebyly splněny zákonem požadované podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Nejvyšší státní zástupce tak podal dovolání důvodně, když byly splněny důvody dovolání uvedené v §265b písm. h) tr. ř., neboť obviněnému byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu (při absenci podmínek §58 odst. 1 tr. zákoníku) stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Protože k pochybení při ukládání trestu došlo až v řízení před soudem druhého stupně, Nejvyšší soud zrušil rozsudek vrchního soudu (§265k odst. 1 tr. ř.). Zároveň pak zrušil i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která v důsledku tohoto rozhodnutí pozbyla svého podkladu (§265k odst. 2 tr. ř.) a následně přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (§265 l odst. 1 tr. ř.). Odvolací soud proto znovu posoudí odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší soud připomíná, že odvolací soud je vázán právním názorem, který vyslovil v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.).
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. června 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek
Vypracoval
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.