ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.96.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 96/2014-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 6. února 2014 v Brně dovolání obviněného M. V. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci králové – pobočka v Pardubicích ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. 13 To 106/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 94/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 2 T 94/2011, uznal obviněného M. V. (dále jen „obviněný“) vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu prvního stupně spáchal tím, že dne 17. 12. 2010 kolem 03:15 hodin v ulici M. v P. fyzicky napadl poškozeného T. M. S., kterého opakovaně udeřil pěstí do obličeje, srazil ho na zem, zde ho rozkročmo zasedl a znovu ho udeřil s výhrůžkou, že ho zabije, pokud mu nedá peníze a přitom poškozeného přetočil, prohledal a ze zadní kapsy kalhot mu odcizil finanční hotovost nejméně ve výši 450,- Kč a poté z místa činu utekl. Podle §173 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozeného na náhradu škody a podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozeného se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. 13 To 106/2013, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání okresní státní zástupkyně v Pardubicích podaného proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že jeho vina byla prokázána pouze na základě výpovědi poškozeného. Poukázal na to, že jiný relevantní důkaz o jeho vině nebyl v průběhu jeho trestního stíhání proveden. Dále uvedl, že věrohodnost jeho výpovědi a výpovědi poškozeného je pochybná, neboť večer předcházející inkriminované události popíjeli alkoholické nápoje, poškozený byl velmi unavený a chvíli i spal v baru. Namítl, že pokud došlo k násilí, není to samo o sobě ještě důkazem, že byl na jeho straně dán úmysl zmocnit se cizí věci. Namítl, že skutek měl být právně kvalifikován jako přečin rvačky podle §158 tr. zákoníku.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. 13 To 106/2013, a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 2 T 94/2011, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (správně má být „Okresnímu soudu v Pardubicích“), aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem. Dále učinil podnět, aby předseda senátu Okresního soudu v Pardubicích podle §265h odst. 3 tr. ř. navrhl Nejvyššímu soudu přerušení výkonu trestu odnětí svobody.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že obviněný nenapadl odvoláním rozsudek soudu prvního stupně a že odvolání státního zástupce směřovalo výlučně proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně. Dále uvedl, že odvolací soud tedy nepřezkoumával výrok o vině rozsudku soudu prvního stupně, a proto je dovolání obviněného nepřípustné, neboť námitky v něm uplatněné směřují výhradně proti výroku o vině rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné dovolání obviněného, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení trestního řádu lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. ř. je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno. Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. ř. a současně zjišťoval, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.
Předpokladem přípustnosti dovolání je tudíž ta skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně, a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 tr. ř. Zákonná dikce tak z pohledu přípustnosti dovolání nastoluje procesní situaci, kdy ve věci rozhodl jak soud prvního stupně, tak soud druhého stupně, přičemž pokud odvolací soud sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí, předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovoláním napadnout toliko rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím vydaným soudem prvního stupně.
Dovolatel brojí proti rozhodnutí soudu druhého stupně a může se svým dovoláním uspět jen za předpokladu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je zatíženo některou z vad uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Existence podobné vady je ovšem podmíněna tím, že odvolací soud svým procesním postupem pochybil některým ze způsobů specifikovaných ustanovením §265b odst. l písm. a) až k) tr. ř. nebo rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř.
Ze spisu Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 2 T 94/2011 je zřejmé, že obviněný M. V. nepodal odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 2 T 94/2011. Proti tomuto rozsudku podala odvolání pouze okresní státní zástupkyně v Pardubicích, a to v neprospěch obviněného proti výroku o trestu. Podle §254 odst. 1 tr. ř. odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými nedostatky. Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Odvolací soud proto přezkoumá z podnětu podaného odvolání jen ty oddělitelné výroky rozsudku, proti nimž odvolatel podal odvolání, a dále správnost postupu řízení, které jim předcházelo. Oddělitelným výrokem je např. výrok o trestu. Jiné výroky a jim předcházející řízení odvolací soud nesmí zásadně přezkoumávat, i kdyby šlo o výroky, proti nimž by odvolatel mohl podat odvolání, avšak odvolání nepodal.
Podle názoru Nejvyššího soudu z uvedeného vyplývá, že odvolatel, ať se již jedná o státního zástupce nebo o obviněného, může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, eventuálně změnit rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003).
Protože odvoláním okresní státní zástupkyně v Pardubicích, které bylo podáno v neprospěch obviněného jen proti výroku o trestu, byla omezena přezkumná povinnost a současně právo odvolacího soudu přezkoumat napadený rozsudek soudu prvního stupně výhradně na výrok o trestu, mohl obviněný uplatnit své dovolací námitky pouze proti tomuto výroku, případně proti průběhu řízení, které mu přecházelo. Obviněný opřel dovolání o důvod uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. a jeho námitky směřovaly výhradně proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů a proti nesprávné hmotně právní kvalifikaci skutku.
Pokud tedy obviněný uplatnil v dovolání výhrady proti rozhodnutí o vině a rozsudek soudu prvního stupně odvoláním proti výroku o vině nenapadl, shledal Nejvyšší soud jeho dovolání z důvodů shora uvedených nepřípustným.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného M. V. odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., protože není přípustné. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.
O žádosti obviněného o odklad výkonu trestu odnětí svobody Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť z ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. vyplývá, že návrh na takový postup může Nejvyššímu soudu podat pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který však takový návrh na postup Nejvyššího soudu neučinil. Nejvyšší soud sám neshledal důvody podle §265o odst. 1 tr. ř. pro odklad výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. února 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek