ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.1165.2014.1
sp. zn. 8 Tdo 1165/2014-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 10. 2014 o dovolání obviněného J. P. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 1 To 23/2014, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 77 T 8/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 77 T 8/2013, uznal obviněného J. P. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným, že
„1)
v přesně nezjištěném období roku 2013, nejméně však v průběhu měsíců května až června 2013, v K. – N. M., na ulici Č., v bytě své tehdejší přítelkyně L. K., který společně obýval jak se jmenovanou přítelkyní, tak s její dcerou, poškozenou nezletilou, v době, kdy z důvodu nepřítomnosti L. K. měl o nezletilou pečovat, v rámci experimentování s novými zážitky sexuálního charakteru a na to navazujícímu zájmu o uspokojení vlastních sexuálních potřeb, vědom si nízkého věku nezletilé, její neinformovanosti o sexualitě a tedy i neschopnosti vyhodnotit situaci sexuálního charakteru a účelně se bránit, ve větším, dosud přesně nezjištěném počtu případů využil okamžiku, kdy se nezletilá koupala a tuto, za pomoci svého mobilního telefonu, fotografoval i natáčel v různých erotických pozicích tak, aby bylo na pořízených záběrech patrné její přirození s tím, že nezletilou rovněž instruoval, jaké pozice má zaujímat, a dále v okamžiku, kdy nezletilá usnula, ji fotografoval v pozicích, při nichž přikládal svůj ztopořený pohlavní úd k jejím ústům a také ho vkládal do jejích rukou, načež si takto pořízené soubory přenesl do svého notebooku značky Acer, kde si je uschoval do samostatné, za tím účelem zřízené složky, přičemž tohoto svého jednání se dopouštěl i přesto, že si byl vědom, s ohledem na předčasné probuzení sexuality, možného negativního dopadu na další vývoj nezletilé poškozené, zejména v oblasti morální,
2)
v blíže nezjištěné době měsíce června 2013, nejméně však v průběhu měsíců května až června 2013, v K. – N. M., na ulici Č., v bytě své tehdejší přítelkyně L. K., který společně obýval jak se jmenovanou přítelkyní, tak s její dcerou, poškozenou nezletilou v době, kdy z důvodu nepřítomnosti L. K. měl o nezletilou pečovat, v rámci experimentování s novými zážitky sexuálního charakteru a na to navazujícímu zájmu o uspokojení vlastních sexuálních potřeb, vědom si nízkého věku nezletilé, využil jejího hlubokého spánku s tím, že si k ní přilehl a na různé části jejího těla opakovaně pokládal svůj ztopořený pohlavní úd, který rovněž, až do okamžiku ejakulace, třel o přirození, vnitřní části stehen a hýždě nezletilé, přičemž uvedené sexuální praktiky si za pomoci svého mobilního telefonu zaznamenával, načež takto pořízené fotografie a video nahrávky přenesl do svého notebooku značky Acer, kde si je uschoval do samostatné, za tím účelem zřízené složky“.
Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval
- pod bodem 1) jednak jako přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 2 tr. zákoníku a jednak jako přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), písm. d), odst. 3 písm. a), písm. b) tr. zákoníku,
- pod bodem 2) jednak jako zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a jednak jako přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 2 tr. zákoníku,
za což mu uložil podle §185 odst. 3 a §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu současně uložil trest propadnutí věci, a to notebooku zn. ACER, typ TravelMate 2490, model BL50, černo-stříbrné barvy, který se v současné době nachází v úschově Policie ČR.
Proti citovanému rozsudku podali odvolání obviněný a státní zástupce (ten tak učinil ve prospěch obviněného). Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací o nich rozhodl rozsudkem ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 1 To 23/2014, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), písm. d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pod bodem 1) naprosto identickým skutkem popsaným již shora a pod bodem 2) skutkem také již výše popsaným, jehož skutkovou větu pouze upřesnil slovy „v blíže nezjištěné době měsíce června 2013 v K.– N. M., na ulici Č.“.
Takto popsané jednání obviněného odvolací soud právně kvalifikoval
- pod bodem 1) jako přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), písm. d), odst. 3 písm. a), písm. b) tr. zákoníku,
- pod bodem 2) jako zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku,
- pod body 1) a 2) jako jediný přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 2 tr. zákoníku.
Za to mu uložil podle §185 odst. 3 a §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu současně uložil trest propadnutí věci, a to notebooku zn. ACER, typ TravelMate 2490, model BL50, černo-stříbrné barvy, který se v současné době nachází v úschově Policie ČR.
Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájce Mgr. Jana Czapka podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel v obsahu svého podání uvedl, že jeho dovolací námitky jsou zaměřeny do právní kvalifikace jeho jednání – skutku pod bodem 2) napadeného rozsudku – jímž byl odsouzen i pro zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ačkoliv k souloži s nezletilou poškozenou nedošlo a jeho jednání nezanechalo v její psychické ani fyzické sféře následky, takže schází dopad jeho jednání na ni. Oba soudy dospěly k závěru, že na poškozené nedokonal soulož, nýbrž pouze pokládal svůj pohlavní úd na různé části jejího těla a třel jej o její přirození, vnitřní stranu stehen a hýždě, poškozená však po celou dobu jeho jednání neměla o tom povědomí, neboť byla v hlubokém spánku. Jelikož právě závažné následky u poškozeného jak ve sféře fyzické, tak ve sféře psychické jsou pro znásilnění typické, jeho jednání nemohlo představovat pro poškozenou co do intenzity obdobný traumatický zážitek, jako při násilné souloži. Proto je přesvědčen, že jeho jednání v tomto bodě rozsudku nenaplnilo skutkovou podstatu uvedeného. Jako více přiléhavá se jeví kvalifikace jeho jednání jako pohlavního zneužit podle §187 tr. zákoníku.
Z těchto důvodů obviněný v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě a na něj navazující rozsudek Vrchního soudu v Olomouci podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání obviněný v rámci své obhajoby uplatňoval od počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací.
Podle státní zástupkyně však dovolateli nelze přisvědčit, naopak je možno plně souhlasit s názorem odvolacího soudu, že jeho jednání popsané pod bodem 2) odsuzujícího rozsudku po všech stránkách naplnilo veškeré zákonné znaky zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Soudy totiž zjistily, že na různé části těla poškozené opakovaně pokládal svůj ztopořený pohlavní úd, což směřovalo k jeho pohlavnímu uspokojení, přičemž tohoto jednání se dopustil na dítěti mladším 15 let a v době, kdy poškozená spala. K tomu poznamenala, že za pohlavní styk je považován jakýkoliv způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby. Jde o široký pojem, který zahrnuje jednání vyvolaná pohlavním pudem, jejichž podstatou je fyzický kontakt s druhou osobou, tedy dotyk, který směřuje k ukojení sexuálního nutkání. Skutečnost, že poškozená při jeho jednání spala, je třeba posoudit jako jednání v bezbrannosti.
S ohledem na výše uvedené měla státní zástupkyně za to, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod v dovolání naplněn nebyl. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání v této trestní věci je přípustné [ §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. ] , bylo podáno osobou oprávněnou [ §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ] , v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a v zásadě splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02, a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
S ohledem na uvedené zákonné mantinely je námitka dovolatele, že jeho jednání popsané pod bodem 2) odsuzujícího rozsudku měly soudy kvalifikovat nikoli podle ustanovení §185 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku jako trestný čin znásilnění, nýbrž podle §187 tr. zákoníku jako trestný čin pohlavního zneužití, pod uplatněný dovolací důvod podřaditelná.
Nejvyšší soud však takové námitce přisvědčit nemohl, naopak z níže uvedených důvodů shledal, že je zjevně neopodstatněná.
K tomu je zapotřebí (alespoň stručně a v obecné rovině) uvést, že trestného činu znásilnění v jeho základní skutkové podstatě podle §185 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti. Spáchá-li takový čin na dítěti mladším patnácti let, dopustí se jej v tzv. kvalifikované skutkové podstatě podle odst. 3 písm. a) citovaného ustanovení.
Podle právní teorie a soudní praxe je pohlavním stykem jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, ať stejného či odlišného pohlaví. Jde o široký pojem, který zahrnuje jednání vyvolaná pohlavním pudem, jejichž podstatou je fyzický kontakt s druhou osobou, tj. dotyk, který směřuje k ukojení sexuálního nutkání. Pohlavní styk při tomto základním vymezení zahrnuje širokou škálu činností jako např. soulož (coitus) a jiné pohlavní styky provedené způsobem srovnatelným se souloží, tj. zejména orální pohlavní styk (felaci či cunilinctus), anální pohlavní styk (coitus analys), zasouvání prstů nebo jiných předmětů do ženského pohlavního ústrojí, zejména pokud napodobují pohyby pohlavního údu ve vagíně ženy, event. jiné způsoby srovnatelného použití předmětů sloužících jako náhražky mužských či ženských pohlavních orgánů, ale obecně do pohlavního styku patří i vsunování pohlavního údu muže mezi prsa ženy (coitus inter femora), osahávání genitálií ženy nebo muže, prsou ženy, sání prsních bradavek (sactustupratio), tzv. erotické masáže, které pachatel provádí druhé osobě nebo ona jemu apod. Takto vymezené jednání směřuje k pohlavnímu uspokojení pachatele, přičemž nezáleží na tom, zda k němu v konkrétním případě skutečně dojde. (Srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až §421. Komentář. 2. vydání. Praha. C. H. Beck, 2012, str. 1836 a 1837).
Za bezbrannost se ve smyslu §185 považuje takový stav oběti, ve kterém není vzhledem k okolnostem schopna projevit svou vůli, pokud jde o pohlavní styk s pachatelem, popř. ve kterém není schopna klást odpor jeho jednání (srov. rozhodnutí č. 43/1994-II. Sb. rozh. trest.). V případě této skutkové podstaty je pojem bezbrannosti chápán v jejím nejširším smyslu. Jednak se může jednat o bezbrannost, která předpokládá celkovou odevzdanost se pachateli bez jakýchkoli známek projevu vlastní vůle či schopnosti na požadavky obviněného jakkoli reagovat. Jedná se zde o takový stav bezbrannosti, kdy se oběť nachází v situaci, již sama nevnímá, a tudíž není schopna jakéhokoli vlastního úsudku, a tedy ani jakkoli ovlivnit jednání pachatele. V takovém stavu se nachází člověk, který je např. v bezvědomí, v mdlobách nebo v silném obluzení alkoholem, při němž zcela nevnímá situaci kolem sebe (srov. Bulletin bývalého Nejvyššího soudu ČSR č. 5/1979-24), v hypnotickém spánku, v umělém spánku nebo hlubokém spánku (srov. rozhodnutí č. 36/1979 Sb. rozh. trest.), pod vlivem drog, které ho zcela zbavily vlády nad sebou samým, anebo v obdobném stavu způsobeném chorobou apod. Jde o stav, v němž si oběť vůbec neuvědomuje, co se s ní děje, a proto ani nemůže hodnotit situaci, ve které u ní dochází k pohlavnímu styku s pachatelem (srov. přiměřeně výše citované rozhodnutí z Bulletinu bývalého Nejvyššího soudu ČSR). Tuto bezbrannost lze označit za celkovou či absolutní. Zneužití spočívá v tom, že pachatel o konkrétní skutečnosti ví, a právě tuto skutečnost využije k tomu, aby dosáhl svého cíle. O zneužití bezbrannosti půjde tehdy, je-li oběť bez přičinění pachatele v takovém stavu, ve kterém není vzhledem k okolnostem činu schopna projevit svou vůli, pokud jde o pohlavní styk s pachatelem, popř. ve kterém není schopna klást odpor jeho jednání (srov. rovněž již shora citované rozhodnutí č. 43/1994-II. Sb. rozh. trest.). (Srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až §421. Komentář. 2. vydání. Praha. C. H. Beck, 2012, str. 1839).
Pro zneužití bezbrannosti ve smyslu §185 odst. 1 je rozhodné, že pachatel dosáhne pohlavního styku s osobou bezbrannou právě proto, že je tato osoba v důsledku své bezbrannosti neschopna čelit aktivitám obviněného, není však rozhodné, zda osoba je v takovém stavu bezbrannosti relativně trvale nebo se dostala do stavu bezbrannosti v důsledku svého tělesného nebo psychického stavu nebo zásahem jiné osoby než pachatele bez dorozumění s ním. (Srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až §421. Komentář. 2. vydání. Praha. C. H. Beck, 2012, str. 1840).
Za jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží se považuje takový styk, při jehož realizaci dochází k situaci srovnatelné s tou, jaká nastává u soulože. (Srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha. C. H. Beck, 2012, str. 1841). Pojem dítě je ve výkladových ustanoveních v hlavě VIII. obecné části trestního zákoníku v §126 vymezen tak, že se dítětem rozumí osoba mladší osmnácti let, pokud trestní zákoník nestanoví jinak. (Srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až §421. Komentář. 2. vydání. Praha. C. H. Beck, 2012, str. 1842).
Při aplikaci těchto východisek na posuzovaný případ dospěl Nejvyšší soud k závěru, že zjištěné jednání obviněného, podrobně popsané pod bodem 2) skutkové věty odsuzujícího rozsudku bezpochyby naplnilo všechny znaky trestného činu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. To ostatně přesvědčivě vyložil v odůvodnění svého rozsudku již odvolací soud, na něž se rovněž odkazuje (srov. zejména jeho strany 10 dole a 11 nahoře). Pokud obviněný ve svém podání také tvrdil, že následky jeho jednání na poškozené jsou minimální, resp. prakticky neexistující, patrně opomenul, že způsobení fyzických či psychických (nebo obojích) následků mezi zákonnými znaky tohoto trestného činu není. Konečně opominul, že pokud zjištěné jednání vykazuje zákonné znaky uvedeného trestného činu, má tato právní kvalifikace přednost před právní kvalifikací podle §187 tr. zákoníku, jinými slovy vyjádřeno při znásilnění osoby mladší patnácti let bude přicházet v úvahu kvalifikace podle §185 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku trestným činem znásilnění, neboť v takovém případě je souběh trestných činů znásilnění a pohlavního zneužití vyloučen. (Srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až §421. Komentář. 2. vydání. Praha. C. H. Beck, 2012, str. 1865).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je považoval za zjevně neopodstatněné.
Takové rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. října 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a