ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.1200.2014.1
sp. zn. 8 Tdo 1200/2014-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 10. 2014 o dovolání obviněného M. S. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 12 To 93/2014, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 99/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové původním rozsudkem ze dne 7. 10. 2013, č. j. 1 T 99/2013-380, rozhodl tak, že pod bodem I. p odle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil výrok o vině a trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, v rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2012, sp. zn. 1 T 23/2012, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 8. 2012, sp. zn. 10 To 213/2012, a pod body II. až V. uznal obviněného M. S. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným, že
II.
1. dne 25. 1. 2011 v H.K. pod záminkou rekonstrukce bytu v R. ulici v H.K. vylákal od MUDr. J. N., PhD., finanční částku ve výši 600.000,- Kč s tím, že půjčené peníze navýšené o částku 60.000,- Kč vrátí ve lhůtě 6-ti měsíců, ač věděl, že půjčené peníze s ohledem ke své tíživé finanční situaci, kdy byl bez zaměstnání a četným exekucím nebude schopen ve smluvené době vrátit, následně peníze i přes opakované urgence nevrátil, ale použil je pro svoji potřebu, čímž poškozenému MUDr. J. N., PhD., bytem F. H., H. K., způsobil škodu ve výši 600.000,- Kč,
2. v době od 23. 3. 2011 do 5. 4. 2011 v H. K. pod smyšlenou záminkou krátkodobého financování své obchodní činnosti a utvrzováním o své trestní bezúhonnosti a finanční solventnosti vylákal od poškozené A. S. S., bytem D., S., finanční částku ve výši 730.000,- Kč s tím, že ji ve lhůtě do 05. 05. 2011 vrátí, ač věděl, že s ohledem k jeho tíživé finanční situaci, kdy byl bez zaměstnání a četným exekucím půjčené peníze nebude schopen ve smluvené době vrátit, což se i stalo, půjčené peníze i přes opakované urgence nevrátil, čímž A. S. S., bytem D., S., způsobil škodu ve výši 730.000,- Kč,
přičemž uvedených jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 28. 5. 2009 pod sp. zn. 1 T 48/2009, který nabyl právní moci dne 10. 8. 2009, podmíněně odsouzen pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona účinného do 31. 12. 2009 k trestu odnětí svobody s dohledem v trvání 3 let se zkušební dobou do 10. 8. 2014,
III.
1. ve dnech 6. 9. 2011 a 7. 9. 2011 v H. K. pod záminkou krátkodobého financování své obchodní činnosti, a to na vydražení bytové jednotky v … v D. ul. v H. K. vedené v internetové dražbě soudním exekutorem JUDr. Dalimilem Mikou pod sp. zn. 120 EX 736/08 vylákal od poškozeného MUDr. J. N., PhD. finanční částky ve výši 200.000,- Kč a 50.000,- Kč, kdy po vydražení bytu tento měl obratem prodat se ziskem a zisk si rozdělit rovným dílem, ač věděl, že předmětné dražby se neúčastní a peníze použije pro svoji potřebu, což následně i učinil, dražby se neúčastnil a peníze použil pro sebe ke škodě poškozeného MUDr. J. N., PhD., bytem F. H., H. K.,
2 . dne 07. 09. 2011 kolem 16:30 hodin v H.K. navštívil J. D. jako majitelku bytu na adrese B., které sdělil, že její byt vydražil na základě usnesení o příklepu ze dne 06. 09. 2011 čj. 023EX2013/10-29 vydaném soudním exekutorem Exekutorského úřadu Jičín Mgr. Jaromírem Francem a požadoval po jmenované vydání klíčů od bytu, které mu vydala a dále sepsal movitý majetek v bytě, když do tohoto zahrnul obraz s názvem Krajina pod Tatrami v hodnotě 20.000,- Kč, a obraz s názvem Na potoce v hodnotě 25.000,- Kč, a tyto obrazy dne 08. 09. 2011 z bytu odnesl, ač věděl, že tyto obrazy nebyly součástí dražby, a dále v průběhu měsíce září 2011 požadoval po J. D. nájemné za byt ve výši 6.260,- Kč, tyto peníze od ní převzal, ač věděl, že usnesení o příklepu nenabylo právní moci a nebyla doplacena částka 800.000,- Kč, která byla podmínkou převodu bytu do vlastnictví vydražitele a způsobil tak J. D. škodu v celkové výši 51.260,- Kč,
3 . dne 25. 10. 2011 v H. K. záminkou krátkodobého financování své obchodní činnosti a utvrzováním o své trestní bezúhonnosti a finanční solventnosti si půjčil od poškozené B. Z., finanční částku ve výši 200.000,- Kč s tím, že půjčené peníze ve lhůtě do 30. 11. 2011 vrátí, ač věděl, že půjčené peníze vzhledem k tomu, že je bez příjmu a bez zaměstnání, má dluhy u dalších fyzických osob a vzhledem k četným exekucím nebude schopen vrátit, což učinil a i přes četné urgence poškozené do současné doby půjčené peníze nevrátil, pouze dne 7. 12. 2011 poškozené zaplatil dohodnutý smluvní úrok z půjčky ve výši 10.000,- Kč, čímž poškozené B. Z., bytem P., H. K., způsobil škodu ve výši 200.000,- Kč,
přičemž uvedených jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 28. 5. 2009 pod sp. zn. 1 T 48/2009, které nabylo právní moci dne 10. 8. 2009, podmíněně odsouzen pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona účinného do 31. 12. 2009 k trestu odnětí svobody s dohledem v trvání 3 let se zkušební dobou do 10. 8. 2014, a dále byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 1 T 44/2011 ze dne 1. 6. 2011, který nabyl právní moci dne 1. 6. 2011 pro přečin podvodu podle §209 odst. 1,2 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin,
IV.
1. dne 5. 9. 2011 v Hradci Králové na základě smlouvy o půjčce ze dne 16. 11. 2011 převzal od poškozeného MUDr. J. N., PhD. za účelem vydražení bytové jednotky …, Katastrální úřad Nový Hradec Králové vedené v nedobrovolné dražbě u Exekutorského úřadu Jičín, soudního exekutora Mgr. Jaromíra France pod sp. zn. 023 EX 2013/10, finanční částku ve výši 200.000,- Kč na zaplacení dražební jistoty a dne 19. 11. 2011 částku ve výši 800.000,- Kč za účelem doplacení nejvyššího podání výše dražené bytové jednotky, přičemž poté, co k účasti na dražbě zmocnil V. K., která dražební jistotu ve výši 200.000,- Kč zaplatila a předmětnou bytovou jednotku vydražila, již doplatek za vydražený byt nezaplatil, v důsledku čehož došlo ke zrušení usnesení o příklepu a poškozenému peníze nevrátil, čímž MUDr. J. N., PhD. bytem F. H., H. K. způsobil škodu ve výši 1.000.000,- Kč,
2. dne 8. 9. 2011 v H. K. na základě smlouvy o půjčce ze dne 16. 11. 2011 za účelem vydražení bytové jednotky …, k. ú. H. K. vedené v nedobrovolné dražbě u Exekutorského úřadu pro Prahu, soudního exekutora JUDr. Ivo Luhana pod sp. zn. 099 EX 10479/08 převzal od poškozeného MUDr. J. N., PhD., finanční částku ve výši 100.000,- Kč za účelem zaplacení dražební jistoty a dne 19. 11. 2011 finanční částku ve výši 620.000,- Kč za účelem doplacení nejvyššího podání draženého bytu, kdy dražby se na základě plné moci účastnil P. S., který složil na účet exekutora dražební jistotu ve výši 100.000,- Kč a předmětnou nemovitost vydražil za částku 720.000,- Kč, kterou nedoplatil, a v důsledku toho došlo ke zrušení usnesení o příklepu, půjčené peníze i přes opakované výzvy poškozenému nevrátil, čímž MUDr. J. N., PhD., bytem F. H., H. K., způsobil škodu ve výši 720.000,- Kč,
přičemž uvedených jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2012 pod sp. zn. 1 T 23/2012, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 02. 08. 2012, sp. zn. 10 To 213/2012, odsouzen mj. i pro přečin zpronevěry podle §206 odst. 1,3 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, který dne 30. 5. 2012 vykonal, a k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu samostatné výdělečné činnosti v oblasti realitní činnosti, správa a pronájem nemovitostí v trvání dvou let,
V.
1. dne 13. 11. 2012 v H. K. na základě zprostředkovatelské smlouvy ze dne 9. 11. 2012 převzal od poškozené A. S. S., finanční částku ve výši 900.000,- Kč za účelem zprostředkování vydražení bytové jednotky … v domě …, …, na tř. E. B. v H. K., v nedobrovolné dražbě u Exekutorského úřadu Brno - venkov, soudního exekutora JUDr. Petra Kociána, s tím, že pokud by předmětnou nemovitost nevydražil, do 3 pracovních dnů poskytnutou částku 900.000,- Kč vrátí, přičemž zprostředkování předmětného pro poškozenou nezařídil, finanční částku ve výši 900.000,- Kč poškozené i při vědomí uplynutí doby splatnosti a přes její četné urgence nevrátil, ale ponechal si pro svou potřebu, ke škodě A. S., S., bytem S., D.,
přičemž uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2012 pod sp. zn. 1 T 23/2012, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 02. 08. 2012, sp. zn. 10 To 213/2012, odsouzen mj. i pro přečin zpronevěry podle §206 odst. 1,3 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, který dne 30. 5. 2012 vykonal, a k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu samostatné výdělečné činnosti v oblasti realitní činnosti, správa a pronájem nemovitostí v trvání dvou let“.
Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval:
- pod body II. 1. až 2. jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku,
- pod body III. 1. až 3. jako přečin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku,
- pod body IV. 1. až 2. jako zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku,
- pod bodem V. 1. jako zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku.
Za trestnou činnost popsanou pod body II. 1. až 2. mu soud uložil podle §209 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvou let nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Za trestnou činnost popsanou pod body III. 1. až 3. a IV. 1. až 2. mu soud uložil podle §45 odst. 1, 3 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku a podle §206 odst. 4 tr. zákoníku společný a úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Konečně za trestnou činnost popsanou pod bodem V. 1. mu soud uložil podle §206 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvou let nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud obviněnému rovněž uložil povinnost uhradit škodu poškozeným B. Z., bytem H. K., P., ve výši 200.000,- Kč, A. S. S., bytem S., D., ve výši 1.700.000,- Kč, a MUDr. J. N., PhD., bytem H. K., F. H., ve výši 2.570.000,- Kč.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Hradci Králové rozhodl usnesením ze dne 30. 12. 2013, č. j. 12 To 364/2013-409, tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Učinil tak pro v některých směrech nedostatečné dokazování a pro neujasněnost o právní kvalifikaci a ukládaných trestech.
Okresní soud v Hradci Králové novým rozsudkem ze dne 6. 2. 2014, č. j. 1 T 99/2013-433, rozhodl tak, že pod bodem I. p odle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil výrok o vině a trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad v rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2012, sp. zn. 1 T 23/2012, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 8. 2012, sp. zn. 10 To 213/2012, a pod bodem II. uznal obviněného vinným, že
„1.
dne 25. 1. 2011 v H. K. pod záminkou rekonstrukce bytu v R. ulici v H. K. vylákal od MUDr. J.N., PhD., finanční částku ve výši 600.000,- Kč s tím, že půjčené peníze navýšené o částku 60.000,- Kč vrátí ve lhůtě 6-ti měsíců, ač věděl, že půjčené peníze s ohledem ke své tíživé finanční situaci, kdy byl bez zaměstnání a četným exekucím nebude schopen ve smluvené době vrátit, následně peníze i přes opakované urgence nevrátil, ale použil je pro svoji potřebu, čímž poškozenému MUDr. J. N., PhD., bytem F. H., H. K. způsobil škodu ve výši 600.000,- Kč,
2.
v době od 23. 3. 2011 do 5. 4. 2011 v H. K. pod smyšlenou záminkou krátkodobého financování své obchodní činnosti a utvrzováním o své trestní bezúhonnosti a finanční solventnosti vylákal od poškozené A. S. S., bytem D., S., finanční částku ve výši 730.000,- Kč s tím, že ji ve lhůtě do 05. 05. 2011 vrátí, ač věděl, že s ohledem k jeho tíživé finanční situaci, kdy byl bez zaměstnání a četným exekucím půjčené peníze nebude schopen ve smluvené době vrátit, což se i stalo, půjčené peníze i přes opakované urgence nevrátil, čímž A. S. S., bytem D., S., způsobil škodu ve výši 730.000,- Kč,
přičemž uvedených jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 28. 5. 2009 pod sp. zn. 1 T 48/2009, které nabylo právní moci dne 10. 8. 2009 podmíněně odsouzen pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona účinného do 31. 12. 2009 k trestu odnětí svobody s dohledem v trvání 3 let se zkušební dobou do 10. 8. 2014,
3.
dne 07. 09. 2011 kolem 16:30 hodin v H. K. navštívil J. D. jako majitelku bytu na adrese B., které sdělil, že její byt vydražil na základě usnesení o příklepu ze dne 06. 09. 2011 čj. 023EX2013/10-29 vydaném soudním exekutorem Exekutorského úřadu Jičín Mgr. Jaromírem Francem a požadoval po jmenované vydání klíčů od bytu, které mu vydala a dále sepsal movitý majetek v bytě, když do tohoto zahrnul obraz s názvem Krajina pod Tatrami v hodnotě 20.000,- Kč, a obraz s názvem Na potoce v hodnotě 25.000,- Kč, a tyto obrazy dne 08. 09. 2011 z bytu odnesl, ač věděl, že tyto obrazy nebyly součástí dražby, a dále v průběhu měsíce září 2011 požadoval po J. D. nájemné za byt ve výši 6.260,- Kč, tyto peníze od ní převzal, ač věděl, že usnesení o příklepu nenabylo právní moci a nebyla doplacena částka 800.000,- Kč, která byla podmínkou převodu bytu do vlastnictví vydražitele a způsobil tak J.D. škodu v celkové výši 51.260,- Kč,
4.
dne 25. 10. 2011 v H. K. záminkou krátkodobého financování své obchodní činnosti a utvrzováním o své trestní bezúhonnosti a finanční solventnosti si půjčil od poškozené B. Z., finanční částku ve výši 200.000,- Kč s tím, že půjčené peníze ve lhůtě do 30. 11. 2011 vrátí, ač věděl, že půjčené peníze vzhledem k tomu, že je bez příjmu a bez zaměstnání, má dluhy u dalších fyzických osob a vzhledem k četným exekucím nebude schopen vrátit, což učinil a i přes četné urgence poškozené do současné doby půjčené peníze nevrátil, pouze dne 7. 12. 2011 poškozené zaplatil dohodnutý smluvní úrok z půjčky ve výši 10.000,- Kč, čímž poškozené B. Z., bytem P., H. K., způsobil škodu ve výši 200.000,- Kč,
přičemž uvedených jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 28. 5. 2009 pod sp. zn. 1 T 48/2009, které nabylo právní moci dne 10. 8. 2009 podmíněně odsouzen pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona účinného do 31. 12. 2009 k trestu odnětí svobody s dohledem v trvání 3 let se zkušební dobou do 10. 8. 2014,
5.
dne 5. 9. 2011 v H. K. na základě smlouvy o půjčce ze dne 16. 11. 2011 převzal od poškozeného MUDr. J. N., PhD. za účelem vydražení bytové jednotky …, Katastrální úřad Nový Hradec Králové vedené v nedobrovolné dražbě u Exekutorského úřadu Jičín, soudního exekutora Mgr. Jaromíra France pod sp. zn. 023 EX 2013/10, finanční částku ve výši 200.000,- Kč na zaplacení dražební jistoty a dne 19. 11. 2011 částku ve výši 800.000,- Kč za účelem doplacení nejvyššího podání výše dražené bytové jednotky , přičemž poté, co k účasti na dražbě zmocnil V. K., která dražební jistotu ve výši 200.000,- Kč zaplatila a předmětnou bytovou jednotku vydražila, již doplatek za vydražený byt nezaplatil, v důsledku čehož došlo ke zrušení usnesení o příklepu a poškozenému peníze nevrátil, čímž MUDr. J. N., PhD. bytem F. H., H. K. způsobil škodu ve výši 1.000.000,- Kč,
6.
ve dnech 6. 9. 2011 a 7. 9. 2011 v H. K. za účelem vydražení bytové jednotky v … v D. ul. v H.K. vedené v internetové dražbě soudním exekutorem JUDr. Dalimilem Mikou pod sp. zn. 120 EX 736/08 převzal od poškozeného MUDr. J. N., PhD. finanční částky ve výši 200.000,- Kč a 50.000,- Kč, kdy po vydražení bytu tento měl obratem prodat se ziskem a zisk si rozdělit rovným dílem, ač věděl, že předmětné dražby se neúčastní a peníze použije pro svoji potřebu, což následně i učinil, dražby se neúčastnil a peníze použil pro sebe ke škodě poškozeného MUDr. J. N., PhD., bytem F. H., H. K.,
7.
dne 8. 9. 2011 v H. K. na základě smlouvy o půjčce ze dne 16. 11. 2011 za účelem vydražení bytové jednotky …, k. ú. H. K. vedené v nedobrovolné dražbě u Exekutorského úřadu pro Prahu, soudního exekutora JUDr. Ivo Luhana pod sp. zn. 099 EX 10479/08 převzal od poškozeného MUDr. J. N., PhD. finanční částku ve výši 100.000,- Kč za účelem zaplacení dražební jistoty a dne 19. 11. 2011 finanční částku ve výši 620.000,- Kč za účelem doplacení nejvyššího podání draženého bytu, kdy dražby se na základě plné moci účastnil P. S., který složil na účet exekutora dražební jistotu ve výši 100.000,- Kč a předmětnou nemovitost vydražil za částku 720.000,- Kč, kterou nedoplatil a v důsledku toho došlo ke zrušení usnesení o příklepu, půjčené peníze i přes opakované výzvy poškozenému nevrátil, čímž MUDr. J. N., PhD., bytem F. H., H. K., způsobil škodu ve výši 720.000,- Kč,
8.
dne 13. 11. 2012 v H. K. na základě zprostředkovatelské smlouvy ze dne 9. 11. 2012 převzal od poškozené A. S.S., finanční částku ve výši 900.000,- Kč za účelem zprostředkování vydražení bytové jednotky … v domě …, …., na tř. E. B. v H. K. v nedobrovolné dražbě u Exekutorského úřadu Brno - venkov, soudního exekutora JUDr. Petra Kociána, s tím, že pokud by předmětnou nemovitost nevydražil, do 3 pracovních dnů poskytnutou částku 900.000,- Kč vrátí, přičemž zprostředkování předmětného pro poškozenou nezařídil, finanční částku ve výši 900.000,- Kč poškozené i při vědomí uplynutí doby splatnosti a přes její četné urgence nevrátil, ale ponechal si pro svou potřebu, ke škodě A. S., S., bytem S., D.“.
Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval:
- pod body 1. a 2. jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku,
- pod body 3. a 4. jako přečin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku,
- pod body 5. až 7. jako zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku,
- a pod bodem 8 jako zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku.
Za trestnou činnost popsanou pod body 1. až 7. mu soud uložil podle §43 odst. 1 tr. zákoníku, podle §45 odst. 1, 3 tr. zákoníku a podle §209 odst. 4 tr. zákoníku společný a úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Za trestnou činnost popsanou pod bodem 8. mu uložil podle §206 odst. 4 tr. zákoníku (další) trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud obviněnému rovněž uložil povinnost uhradit škodu poškozeným B. Z., bytem H. K., P., ve výši 200.000,- Kč, A. S. S., bytem S., D., ve výši 1.700.000,- Kč, a MUDr. J. N., PhD., bytem H. K., F. H., ve výši 2.570.000,- Kč.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9. 4. 2014, č. j. 12 To 93/2014-465, tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, který byl obviněnému uložen za skutek uvedený pod bodem 8., a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že mu za zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 8. nedotčen, uložil podle §206 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájce JUDr. Ivana Brože podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V úvodu svého podání dovolatel nejprve zrekapituloval obsah předmětných rozhodnutí soudů prvého i druhého stupně a poté uvedl, že nesprávnost jejich postupu spatřuje v tom, že u skutku pod bodem 3. rozsudku, který spočíval v tom, že získal na úkor poškozené J. D. dva obrazy v hodnotě 51.260,- Kč, nemůže jít o trestný čin podvodu, nýbrž – pokud by mu byla vina prokázána – o trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku, a že již tím je dán dovolací důvod.
Dovolací důvod obviněný shledal i ve výroku pod bodem 4. rozsudku krajského (správně mělo být „okresního“) soudu, u něhož není prokázáno, že finanční prostředky od B. Z. získával v podvodném úmyslu, a nesprávné právní posouzení spočívá v tom, že mohlo jít o občanskoprávní vztah, příp. o trestný čin zpronevěry. V této souvislosti zdůraznil, že sama poškozená potvrdila splátku ve výši 10.000,- Kč v prosinci 2012, což podle jeho názoru neguje úmysl dopustit se podvodu.
Pochybnosti o použité právní kvalifikaci dovolatel dovodil i u skutků uvedených pod body 5., 6. a 7. rozsudku krajského (opětně správně mělo být „okresního“) soudu, neboť v průběhu řízení bylo prokázáno, že mezi ním a poškozeným MUDr. J. N., PhD., docházelo k častým obchodním kontaktům a neschopnost uhradit splatné závazky lze podřadit pod režim práva občanského.
Dovolatel dále uvedl, že si je vědom toho, že část namítaných důvodů pro dovolání má svůj odraz v nedostatečném dokazování, avšak dovolání nemůže být odmítnuto pouze z tohoto důvodu (poukázal přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 5 Tdo 674/2007). Nesprávné právní posouzení ho znevýhodnilo i tak, že při uznání na vinu by právní kvalifikace svědčila pro uložení souhrnného trestu, který by nemohl být tak přísný jako při ukládání trestu podle rozsudku nalézacího i odvolacího soudu.
V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 4. 2014, č. j. 12 To 93/2014-465, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. 2. 2014, č. j. 1 T 99/2013-433, a podle §265 l tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že námitky dovolatele, podle nichž některé skutky měly být posouzeny jako jiný trestný čin nebo jako občanskoprávní vztah, lze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit, při posuzování jejich důvodnosti je však nutno důsledně vycházet z té podoby skutkových zjištění, jaká je vymezena v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí.
V podrobnostech státní zástupce uvedl, že dílčím skutkem pod bodem 3. výroku o vině byl obviněný uznán vinným již rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2012, sp. zn. 1 T 23/2012, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 8. 2012, sp. zn. 10 To 213/2012, a tento výrok o vině byl do dovoláním napadených rozhodnutí převzat v rámci postupu podle §45 odst. 1 tr. zákoníku. Proto dovolání proti této části výroku o vině není přípustné. Obviněný sice mohl námitky proti právnímu posouzení tohoto dílčího skutku uplatnit, ovšem pouze v rámci dovolání proti pravomocným soudním rozhodnutím ve věci Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 1 T 23/2012, což však neučinil. Navíc státní zástupce podotkl, že pokud by část jednání popsaného pod bodem 3. výroku o vině byla posouzena jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, šlo by v konečném důsledku o změnu soudních rozhodnutí v neprospěch obviněného, neboť by musel být uznán vinným (mimo trestných činů výše uvedených) též přečinem krádeže, přičemž právní kvalifikace přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku by zůstala zachována. Dílčí skutek pod bodem 4. výroku o vině ve spojení s částí jednání popsaného pod bodem 3. výroku o vině spočívající ve vylákání částky 6.260,- Kč totiž sám o sobě naplňuje skutkovou podstatu uvedeného přečinu podvodu.
Státní zástupce dále uvedl, že skutek pod bodem 4. výroku o vině spočíval v podstatě v tom, že obviněný si dne 25. 10. 2011 pod záminkou krátkodobého financování své obchodní činnosti vypůjčil od B. Z. částku 200.000,- Kč s tím, že ji vrátí do 30. 11. 2011, ačkoli věděl, že peníze nebude schopen vrátit, protože je bez příjmu, bez zaměstnání, má dluhy u dalších fyzických osob a jsou proti němu vedeny četné exekuce, a peníze nevrátil. Takto vymezená skutková zjištění jednoznačně svědčí o tom, že již v době uzavření smlouvy o půjčce a převzetí peněz jednal v úmyslu peníze nevrátit; jedná se proto jednoznačně o jednání naplňující zákonné znaky trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, nikoli o znaky trestného činu zpronevěry nebo dokonce pouze znaky občanskoprávního vztahu. Vrácení částky 10.000,- Kč lze považovat toliko za náhradu škody a z hlediska právní kvalifikace skutku jde o okolnost bezvýznamnou.
Podstata dílčích jednání pod body 5. až 7. výroku o vině spočívala v tom, že obviněný v době od 5. 9. 2011 do 8. 9. 2011 postupně převzal od poškozeného
MUDr. J. N., PhD., částku celkem 1.970.000,- Kč za účelem vydražení bytových jednotek, peněz k tomuto účelu nepoužil nebo použil jen z malé části a peníze
si ponechal. Takovéto přisvojení si finančních prostředků účelově svěřených dovolateli podle státního zástupce jednoznačně vykazuje znaky trestného činu zpronevěry a odkaz dovolatele na neschopnost uhradit splatné závazky se míjí s podstatou jednání kladeného mu za vinu. Okolnost, že mezi ním a poškozeným mělo docházet k častým obchodním kontaktům, je z hlediska znaků stíhaného trestného činu irelevantní.
Státní zástupce proto uzavřel, že všechny dovolací námitky obviněného jsou zjevně nedůvodné, a navrhl, aby Nejvyšší soud jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil takové rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání v této trestní věci je přípustné [ §265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř. ] , bylo podáno osobou oprávněnou [ §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ] , v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02, a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
S ohledem na uvedené zákonné mantinely jsou sice námitky dovolatele, že jeho jednání měly soudy kvalifikovat podle jiných ustanovení trestního zákoníku, popř. podle ustanovení práva občanského, podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod, avšak Nejvyšší soud jim z níže uvedených důvodů nemohl přisvědčit.
Dovolatel uvedl jako v pořadí prvou námitku vztahující se ke skutku popsanému pod bodem 3. výroku o vině rozsudku soudu prvého stupně, když namítl, že jeho jednání spočívající v tom, že odnesl z bytu poškozené dva obrazy, nenaplnilo znaky trestného činu podvodu, nýbrž – pokud by jeho vina byla prokázána – znaky trestného činu krádeže. Takovou argumentací ovšem pominul, že o tomto skutku soud prvého stupně v řízení nerozhodoval, nýbrž jej převzal do svého rozsudku postupem podle §45 odst. 1 tr. zákoníku (o tomto dílčím útoku bylo totiž pravomocně rozhodnuto již rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2012, sp. zn. 1 T 23/2012, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 8. 2012, sp. zn. 10 To 213/2012, proti němuž ovšem dovolání nepodal). Z těchto důvodů je dovolání obviněného v tomto řízení proti předmětnému dílčímu útoku v této části nepřípustné. Pro úplnost lze – ve shodě se státním zástupcem – dodat, že pokud by dotčená část jednání obviněného, tj. přisvojení si obrazů poškozené J. D., byla posouzena jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jednalo by se o změnu v neprospěch obviněného, neboť by musel být kromě ostatních trestných činů uznán vinným též uvedeným přečinem, přičemž právní kvalifikace přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku by zůstala zachována.
Jako druhou v pořadí obviněný vznesl námitku směřující ke skutku popsanému pod bodem 4. výroku o vině rozsudku soudu prvého stupně, když uvedl, že u něj není prokázána subjektivní stránka trestného činu, tj. že získával finanční prostředky od poškozené v podvodném úmyslu, takže by mohlo jít o občanskoprávní vztah, případně o trestný čin zpronevěry, a v té souvislosti poukázal též na to, že poškozená potvrdila splátku ve výši 10.000,- Kč.
Taková tvrzení dovolatele jsou sice v rámci uplatněného dovolacího důvodu relevantní, není jim však možné přisvědčit. Z jednání obviněného, jak bylo zjištěno oběma soudy nižších stupňů, je totiž zřejmé, že se nejednalo o běžný civilněprávní vztah, ve kterém dlužník uzavře s věřitelem smlouvu o půjčce, přičemž jeho vůle směřuje k řádnému plnění. Ze strany obviněného tomu bylo právě naopak – jeho jednání zcela korespondovalo s jeho ostatními skutky popsanými pod dalšími body odsuzujícího rozsudku, když si jednotlivými činy opatřoval finanční prostředky tak, že pod různými záminkami získával od jednotlivých poškozených finanční částky, které pak zcela či zčásti použil pro svou osobní potřebu. Učinil tak ve více případech, a to v situaci, kdy byl bez zaměstnání, bez jiného příjmu, zadlužen a zatížen exekučními řízeními. Za dané situace není pochyb o tom, že si musel být vědom toho, že nebude schopen finanční prostředky poškozené vrátit. Jeho úmysl je zjevný i z toho, že poškozenou ujišťoval o své solventnosti tvrzením, že prodává hotel ve Š. M. Jeho podvodný úmysl pak nemůže nijak zpochybnit ani to, že předal poškozené částku 10.000,- Kč, zvláště když tak učinil až po lhůtě platnosti, přičemž se nejednalo ani o splátku dluhu, nýbrž o plnění dohodnutého smluvního úroku.
Jako třetí v pořadí obviněný uplatnil námitku, že lze dovodit pochybnosti o použité právní kvalifikaci rovněž u skutků pod body 5., 6. a 7. výroku odsuzujícího rozsudku, kterou ovšem podložil pouze jednovětým tvrzením, že mezi ním a poškozeným MUDr. J. N., PhD., docházelo k častým obchodním kontaktům, takže jeho neschopnost uhradit splatné závazky lze podřadit pod režim práva občanského.
Ani takové argumentaci obviněného Nejvyšší soud nemohl přisvědčit. Ani v tomto případě jednání obviněného nenaplňovalo znaky běžného civilněprávního vztahu, u něhož je základem smluvního vztahu vůle smluvních stran vstupovat do něj s úmyslem jej řádně plnit. Takovému obsahu běžných civilněprávních vztahů bylo ovšem jednání obviněného velice vzdáleno. Instituty civilního práva (zejména smlouvu o půjčce) naopak používal pouze jako prostředek ke krytí svého trestněprávního záměru, k oklamání poškozených. Jeho jednání v uvedených případech spočívalo meritorně v tom, že převzal od poškozeného MUDr. J. N., PhD., finanční částky, které mu poškozený svěřil za účelem vydražení v předmětných skutcích popsaných bytových jednotek, přičemž ani v jednom případě svůj slib nesplnil [v případě pod bodem 5. nezaplatil doplatek za vydražený byt (resp. bytovou jednotku), v případě pod bodem 6. se dražby vůbec nezúčastnil, a v případě pod bodem 7. nezaplatil doplatek nejvyššího podání draženého bytu (resp. bytové jednotky)], přičemž téměř všechny peníze, které převzal, k uvedenému účelu nepoužil, ani je poškozenému nevrátil, naopak si je ponechal pro sebe. Takové jednání je ovšem bez jakýchkoliv pochybností mimo rámec běžného občanskoprávního závazkového vztahu a naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry.
Nejvyšší soud proto uzavírá, že jednání obviněného bylo soudy obou stupňů posouzeno správně a v souladu se zákonem, takže jejich rozhodnutími nemohl být znevýhodněn, jak v závěru svého podání tvrdil.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. října 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a