ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.376.2014.1
sp. zn. 8 Tdo 376/2014-115
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 6. 2014 o dovolání obviněného JUDr. V. M. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5. 2013, sp. zn. 5 To 39/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 7/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného JUDr. V. M. odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. 4 T 7/2010, uznal obviněné JUDr. V. M. (dále převážně jen „obviněný“, příp. „dovolatel“), E. G. a L. G.vinnými, že
„počátkem roku 2003 ve S. se dohodli na společném provozování podnikatelské činnosti v oboru zprostředkování služeb pod názvem LIMARK – obchodní sdružení, z tohoto důvodu, po předchozí vzájemné dohodě, vypracoval obžalovaný JUDr. V. M. a s oběma spoluobžalovanými dne 3. 1. 2003 uzavřel smlouvu o sdružení dle ust. §829 a násl. občanského zákoníku, následně prostřednictvím tiskové inzerce nabízeli zprostředkování možnosti získat finanční půjčku, či úvěr, se získanými zájemci pak obžalovaní L. G. a E. G., případně jimi pověřená a instruovaná administrativní pracovnice P. P. (nyní J.) uzavírali jménem obchodního sdružení LIMARK zprostředkovatelské smlouvy, jejichž znění připravil obžalovaný JUDr. V. M., v nich obchodní sdružení LIMARK zavazovali, proti poskytnuté finanční úplatě, obstarat v dohodnutém termínu možnost získat finanční půjčku, či úvěr, přičemž všichni obvinění již od počátku jejich jednání ohledně společného podnikání shora popsaným způsobem věděli, nebo jim bylo zřejmé, že nemají reálnou možnost sami, nebo prostřednictvím kohokoli, finanční půjčky, či úvěry, zajistit a už vůbec ne v dohodnutém termínu, a tak na podkladě zprostředkovatelské smlouvy ze dne
1) 7. 2. 2003, uzavřené s J. D., od jmenované převzali k její škodě částku 10.000,- Kč,
2) 13. 2. 2003, uzavřené s E. K., od jmenované převzali k její škodě částku 15.000,- Kč,
3) 26. 2. 2003, uzavřené s R. H., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 10.000,- Kč,
4) 3. 3. 2003, uzavřené s M. S., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 55.000,- Kč,
5) 6. 3. 2003, uzavřené s B. D., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 45.000,- Kč,
6) 7. 3. 2003, uzavřené s V. Š., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 15.000,- Kč,
7) 7. 3., 21. 5. a 14. 8. 2003, uzavřených s M. H., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 20.000,- Kč,
8) 12. 3. 2003, uzavřené s B. Š., od jmenované převzali k její škodě částku 166.000,- Kč,
9) 12. 3. 2003, uzavřené s V. P., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 49.000,- Kč,
10) 13. 3. 2003, uzavřené s O. D., od jmenované převzali k její škodě částku 30.000,- Kč, dále šperky v hodnotě 51.900,- Kč,
11) 13. 3. 2003, uzavřené M. K., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 20.000,- Kč,
12) 15. 3. 2003, uzavřené s J. P., od jmenované převzali k její škodě částku 16.000,- Kč,
13) 18. 3. 2003, uzavřené s M. R., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 9.500,- Kč,
14) 20. 3. 2003, uzavřené s K. K., od jmenované převzali k její škodě částku 10.000,- Kč,
15) 24. 3. 2003, uzavřené s J. S., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 4.000,- Kč,
16) 27. 3. 2003, uzavřené s P. M., od jmenované převzali k její škodě částku 10.000,- Kč,
17) 27. 3. 2003, uzavřené s J. K., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 12.000,- Kč,
18) 2. 4. 2003, uzavřené se S. K., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 46.500,- Kč,
19) 5. 4. 2003, uzavřené s PhDr. D.P., od jmenované převzali k její škodě částku 200.000,- Kč,
20) 8. 4. 2003, uzavřené s D. Z., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 10.000,- Kč,
21) 10. 4. 2003, uzavřené s J. G., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 15.000,- Kč,
22) 18. 4. 2003, uzavřené s J. V., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 7.000,- Kč,
23) 5. 5. 2003, uzavřené s O. K., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 12.000,- Kč,
24) 7. 5. 2003, uzavřené s J. G., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 14.000,- Kč,
25) 7. 5. 2003, uzavřené s F. H., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 180.000,- Kč,
26) 9. 5. 2003, uzavřené s V. Š., od jmenované převzali k její škodě částku 6.000,- Kč,
27) 9. 5. 2003, uzavřené s M. Š., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 110.000,- Kč,
28) 10. 5. 2003, uzavřené s Ing. P. S., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 50.000,- Kč,
29) 12. 5. 2003, uzavřené s J. R., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 10.000,- Kč,
30) 12. 5. 2003, uzavřené s M. M., od jmenované převzali k její škodě částku 12.000,- Kč,
31) 13. 5. 2003, uzavřené s J. P., od jmenované převzali k její škodě částku 15.000,- Kč,
32) 14. 5. 2003, uzavřené s J. P., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 60.000,- Kč,
33) 15. 5. 2003, uzavřené s M. D., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 50.000,- Kč,
34) 15. 5. 2003, uzavřené s J. M., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 86.000,- Kč,
35) 15. 5. 2003, uzavřené s R. H., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 50.000,- Kč,
36) 16. 5. 2003, uzavřené s J. K., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 8.000,- Kč,
37) 17. 5. 2003, uzavřené s T. F., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 20.000,- Kč,
38) 19. 5. 2003, uzavřené s M. Z., od jmenované převzali k její škodě částku 10.000,- Kč,
39) 19. 5. 2003, uzavřené s B. R., od jmenované převzali k její škodě částku 21.000,- Kč,
40) 19. 5. 2003, uzavřené s P. V. a P. F., od jmenovaných převzali k jejich škodě částku 50.000,- Kč,
41) 19. 5. 2003, uzavřené s I. P., od jmenované převzali k její škodě částku 10.000,- Kč,
42) 20. 5. 2003, uzavřené s M. Š., od jmenované převzali k její škodě částku 25.000,- Kč,
43) 20. 5. 2003, uzavřené s R. K., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 70.000,- Kč,
44) 20. 5. 2003, uzavřené s M. Š., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 30.000,- Kč,
45) 21. 5. 2003, uzavřené s M. N., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 60.000,- Kč,
46) 21. 5. 2003, uzavřené s M. D., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 40.000,- Kč,
47) 21. 5. 2003, uzavřené s J. D., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 5.000,- Kč,
48) 21. 5. 2003, uzavřené s M. P., od jmenované převzali k její škodě částku 50.000,- Kč,
49) 21. 5. 2003, uzavřené s E. J., od jmenované převzali k její škodě částku 10.000,- Kč,
50) 22. 5. 2003, uzavřené s E. H., od jmenované převzali k její škodě částku 25.000,- Kč,
51) 22. 5. 2003, uzavřené s P. J., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 20.000,- Kč,
52) 22. 5. 2003, uzavřené s M. Z., od jmenované převzali k její škodě částku 90.000,- Kč,
53) 22. 5. 2003, uzavřené s R. H., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 60.000,- Kč,
54) 22. 5. 2003, uzavřené s M. L., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 40.000,- Kč,
55) 24. 5. 2003, uzavřené s V. S., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 100.000,- Kč,
56) 24. 5. 2003, uzavřené s E. V., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 20.000,- Kč,
57) 24. 5. 2003, uzavřené s D. B., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 50.000,- Kč,
58) 28. 5. 2003, uzavřené s J. S., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 10.000,- Kč,
59) 28. 5. 2003, uzavřené se Z. D., od jmenované převzali k její škodě částku 60.000,- Kč,
60) 29. 5. 2003, uzavřené s J. H., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 52.000,- Kč,
61) 29. 5. 2003, uzavřené se S. M., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 60.000,- Kč,
62) 30. 5. 2003, uzavřené se S. M., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 60.000,- Kč,
63) 30. 5. 2003, uzavřené s M. H., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 15.000,- Kč,
64) 30. 5. 2003, uzavřené s J. M., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 15.000,- Kč,
65) 2. 6. 2003, uzavřené s R. C., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 50.000,- Kč,
66) 2. 6. 2003, uzavřené s M. Č., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 80.000,- Kč,
67) 4. 6. 2003, uzavřené s A. N., od jmenované převzali k její škodě částku 60.000,- Kč,
68) 4. 6. 2003, uzavřené s M. B., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 75.000,- Kč,
69) 5. 6. 2003, uzavřené s D. H., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 60.000,- Kč,
70) 5. 6. 2003, uzavřené s D. P., od jmenované převzali k její škodě částku 25.000,- Kč,
71) 6. 6. 2003, uzavřené s M. K., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 25.000,- Kč,
72) 9. 6. 2003, uzavřené s M. H., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 25.000,- Kč,
73) 10. 6. 2003, uzavřené s M. K., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 20.000,- Kč,
74) 11. 6. 2003, uzavřené s J. Č., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 5.000,- Kč,
75) 12. 6. 2003, uzavřené s P. D., od jmenované převzali k její škodě částku 55.000,- Kč,
76) 12. 6. 2003, uzavřené s J. B., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 45.000,- Kč,
77) 13. 6. 2003, uzavřené s J. M., od jmenované převzali k její škodě částku 4.000,- Kč,
78) 16. 6. 2003, uzavřené s J. M., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 25.000,- Kč,
79) 17. 6. 2003, uzavřené s MUDr. H. C., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 180.000,- Kč,
80) 18. 6. 2003, uzavřené s D. F., od jmenované převzali k její škodě částku 80.000,- Kč,
81) 23. 6. 2003, uzavřené s Ing. L. Š., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 10.000,- Kč,
82) 25. 6. 2003, uzavřené s M. V., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 15.000,- Kč,
83) 26. 6. 2003, uzavřené se S. Š., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 15.000,- Kč,
84) 26. 6. 2003, uzavřené s M. H., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 70.000,- Kč,
85) 27. 6. 2003, uzavřené s J. B., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 20.000,- Kč,
86) 27. 6. 2003, uzavřené s A. K., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 180.000,- Kč,
87) 30. 6. 2003, uzavřené s M. K., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 20.000,- Kč,
88) 30. 6. 2003, uzavřené s A. Š., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 35.000,- Kč,
89) 30. 6. 2003, uzavřené s J.P. a J. N., od jmenovaných převzali k jejich škodě částku 40.000,- Kč,
90) 1. 7. 2003, uzavřené s M. S., od jmenované převzali k její škodě částku 10.000,- Kč,
91) 2. 7. 2003, uzavřené se Z. S., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 25.000,- Kč,
92) 3. 7. 2003, uzavřené s P. P., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 10.000,- Kč,
93) 4. 7. 2003, uzavřené s J.H., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 5.000,- Kč,
94) 4. 7. 2003, uzavřené s M. P., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 15.000,- Kč,
95) 4. 7. 2003, uzavřené s M. P., od jmenované převzali k její škodě částku 250.000,- Kč,
96) 7. 7. 2003, uzavřené s V. K., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 10.000,- Kč,
97) 7. 7. 2003, uzavřené s J. K., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 6.000,- Kč,
98) 7. 7. 2003, uzavřené s M. N., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 35.000,- Kč,
99) 9. 7. 2003, uzavřené s M. V., od jmenované převzali k její škodě částku 15.000,- Kč,
100) 9. 7. 2003, uzavřené s V. K., od jmenované převzali k její škodě částku 5.000,- Kč,
101) 9. 7. 2003, uzavřené s Ing. P. M., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 5.000,- Kč,
102) 10. 7. 2003, uzavřené s J. M., od jmenované převzali k její škodě částku 5.000,- Kč,
103) 15. 7. 2003, uzavřené s D. Š., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 3.000,- Kč,
104) 15. 7. 2003, uzavřené s D. B., od jmenované převzali k její škodě částku 40.000,- Kč,
105) 16. 7. 2003, uzavřené s J. K., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 40.000,- Kč,
106) 16. 7. 2003, uzavřené s M. U., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 50.000,- Kč,
107) 16. 7. 2003, uzavřené s Ing. J. B., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 10.000,- Kč,
108) 16. 7. 2003, uzavřené s J. F., od jmenované převzali k její škodě částku 40.000,- Kč,
109) 17. 7. 2003, uzavřené s J. B., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 10.000,- Kč,
110) 25. 7. 2003, uzavřené s M. K., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 20.000,- Kč,
111) 5. 8. 2003, uzavřené s L. K., od jmenované převzali k její škodě částku 53.000,- Kč,
112) 12. 8. 2003, uzavřené s M. Č., od jmenované převzali k její škodě částku 35.000,- Kč,
113) 13. 8. 2003, uzavřené s M. K., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 20.000,- Kč,
114) 15. 8. 2003, uzavřené s R. M., od jmenované převzali k její škodě částku 15.000,- Kč,
115) 18. 8. 2003, uzavřené s H. S., od jmenované převzali k její škodě částku 16.000,- Kč,
116) 18. 8. 2003, uzavřené s J. S., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 30.000,- Kč,
117) 18. 8. 2003, uzavřené s J. a L. H., od jmenovaných převzali k jejich škodě částku 100.000,- Kč,
118) 20. 8. 2003, uzavřené s K. M., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 150.000,- Kč, dále zařízení a vybavení jeho videoprodejny v hodnotě 202.000,- Kč,
119) 21. 8. 2003, uzavřené s J. N. V., od jmenované převzali k její škodě částku 30.000,- Kč,
120) 21. 8. 2003, uzavřené se Z. N., od jmenované převzali k její škodě částku 12.000,- Kč,
121) 21. 8. 2003, uzavřené s M. J., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 10.000,- Kč,
122) 21. 8. 2003, uzavřené s J. V., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 20.000,- Kč,
123) 27. 8. 2003, uzavřené s Ing. P. S., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 10.000,- Kč,
124) 29. 8. 2003, uzavřené s A. K., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 70.000,- Kč,
125) 1. 9. 2003, uzavřené s J. P., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 30.000,- Kč,
126) 1. 9. 2003, uzavřené s Ing. J. N., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 9.000,- Kč,
127) 1. 9. 2003, uzavřené s D. H., od jmenované převzali k její škodě částku 20.000,- Kč,
128) 2. 9. 2003, uzavřené s E. T., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 5.000,- Kč,
129) 2. 9. 2003, uzavřené s M. S., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 10.000,- Kč,
130) 2. 9. 2003, uzavřené s F. Š., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 20.000,- Kč,
131) 4. 9. 2003, uzavřené s J. L., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 50.000,- Kč,
132) 5. 9. 2003, uzavřené s Ing. J. K., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 15.000,- Kč,
133) 5. 9. 2003, uzavřené s M. D., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 15.000,- Kč,
134) 8. 9. 2003, uzavřené s E. D., od jmenované převzali k její škodě částku 10.000,- Kč,
135) 9. 9. 2003, uzavřené s J. K., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 5.000,- Kč,
136) 10. 9. 2003, uzavřené s J. C., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 30.000,- Kč,
137) 10. 9. 2003, uzavřené s M. G., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 70.000,- Kč,
138) 10. 9. 2003, uzavřené s Ing. P. K., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 40.000,- Kč,
139) 10. 9. 2003, uzavřené s A.M., od jmenované převzali k její škodě částku 45.000,- Kč,
140) 10. 9. 2003, uzavřené s B. V. L., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 10.000,- Kč,
141) 10. 9. 2003, uzavřené s M. K., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 30.000,- Kč,
142) 11. 9. 2003, uzavřené s M. K., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 10.000,- Kč,
143) 12. 9. 2003 s O. Z., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 40.000,- Kč,
144) 11. 9. 2003, uzavřené s M. D., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 10.000,- Kč,
145) 11. 9. 2003, uzavřené s K. D., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 30.000,- Kč,
146) 12. 9. 2003, uzavřené s J. K., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 10.000,- Kč,
147) 15. 9. 2003, uzavřené s J. J., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 50.000,- Kč,
148) 16. 9. 2003, uzavřené s J. C., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 15.000,- Kč,
149) 18. 9. 2003, uzavřené s M.H., od jmenované převzali k její škodě částku 30.000,- Kč,
150) 19. 9. 2003, uzavřené s R. Z., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 10.000,- Kč,
151) 23. 9. 2003, uzavřené s A. V., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 18.000,- Kč,
152) 23. 9. 2003, uzavřené s V. L., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 32.000,- Kč,
153) 23. 9. 2003, uzavřené s M. C., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 100.000,- Kč,
154) 23. 9. 2003, uzavřené s M. C., od jmenované převzali k její škodě částku 35.000,- Kč,
155) uzavřené v přesně nezjištěné době v průběhu roku 2003 s P. U., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 10.000,- Kč,
156) uzavřené v přesně nezjištěné době v průběhu roku 2003 se Z. B., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 10.000,- Kč,
157) uzavřené v přesně nezjištěné době v průběhu roku 2003 s B. Z., od jmenovaného převzali k jeho škodě částku 14.000,- Kč,
přičemž převzaté finanční prostředky nevrátili a tyto si ponechali pro vlastní potřebu, svým jednáním tak způsobili celkovou škodu 5,871.900,- Kč“ .
Takto popsané jednání obviněného JUDr. V. M. soud právně kvalifikoval jako účastenství na pokračujícím zločinu podvodu formou pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a uložil mu za to a dále za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. z rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 31. 3. 2006, č. j. 1 T 47/2005-299, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2006, č. j. 9 To 228/2006-348, a trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. z trestního příkazu Okresního soudu v Kladně ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 5 T 148/2005, který byl ve výroku o trestu zrušen souhrnným trestem výše citovaného rozsudku Okresního soudu v Rakovníku, podle §209 odst. 5, §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s dozorem. Současně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o souhrnném trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu třiceti měsíců a peněžitém trestu 10.000,- Kč se stanoveným náhradním trestem odnětí svobody v trvání dvou měsíců pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, z rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 31. 3. 2006, č. j. 1 T 47/2005-299, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2006, č. j. 9 To 228/2006-348, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání státní zástupce (ten tak učinil v neprospěch obviněného JUDr. V. M.), všichni tři shora jmenovaní obvinění a poškozený K. M.
Vrchní soud v Praze o nich rozhodl rozsudkem ze dne 10. 5. 2013, sp. zn. 5 To 39/2013, tak že podle §258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušil v odsuzující části týkající se obviněného JUDr. V. M., a z podnětu odvolání státního zástupce a poškozeného K. M. podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle §45 odst. 1 zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění změn a doplňků (dále i dříve jen „tr. zákoník“) zrušil rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 31. 3. 2006, sp. zn. 1 T 47/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 9 To 228/2006, v celém rozsahu týkajícím se obviněného JUDr. V. M. a nově jej uznal vinným, že
„I.)
počátkem roku 2003 ve S. se s E. G. a L. G. dohodli na společném provozování zprostředkování služeb pod názvem LIMARK – obchodní sdružení, po předchozí vzájemné dohodě, vypracoval obžalovaný JUDr. V. M. a s oběma spoluobžalovanými dne 3. 1. 2003 uzavřel smlouvu o sdružení dle ust. §829 a násl. občanského zákoníku, následně prostřednictvím tiskové inzerce nabízeli zprostředkování možnosti získat finanční půjčku, či úvěr, se získanými zájemci pak obžalovaní L. G. a E. G., případně jimi pověřená a instruovaná administrativní pracovnice P. P., uzavírali jménem obchodního sdružení LIMARK zprostředkovatelské smlouvy, jejichž znění připravil obžalovaný JUDr. V. M., v nich obchodní sdružení LIMARK zavazovali proti poskytnuté finanční úplatě obstarat v dohodnutém termínu možnost získat finanční půjčku, či úvěr, přičemž všichni obvinění již od počátku jejich jednání ohledně společného podnikání shora popsaným způsobem věděli, nebo jim bylo zřejmé, že nemají reálnou možnost sami, nebo prostřednictvím kohokoli, finanční půjčky, či úvěry, zajistit a už vůbec ne v dohodnutém termínu, a tak na podkladě zprostředkovatelské smlouvy ze dne ….
[v další části soud zopakoval zprostředkovatelské smlouvy uvedené výše pod pořadovými čísly 1) až 157)],
přičemž převzaté finanční prostředky nevrátili a tyto si ponechali pro vlastní potřebu, svým jednáním tak způsobili celkovou škodu 5,871.900,- Kč,
II.) společně s J. H.,
dne 6. 10. 2003 v R., ačkoliv se ve smlouvě o koupi bytu v domě v R., zavázali, že při podpisu smlouvy vyplatí prodávající H. L., smluvně dohodnutou kupní cenu ve výši 550.000,- Kč, předali jí pouze částku 203.434,- Kč, kterou poškozená zaplatila pohledávku firmy RAKO a. s. Rakovník, a v rozporu se smluvním ujednáním jí namluvili, že zbývající částku 346.533,- Kč jí vyplatí až poté, co bude byt převeden zápisem na katastrálním úřadu v R. do vlastnictví obžalovaných, a až poté, kdy jim poškozená po vyklizení bytu předá klíče, avšak ani po splnění těchto úkonů již poškozené slibovaný nedoplatek nevyplatili“.
Takto nově popsané jednání obviněného JUDr. V. M. odvolací soud právně kvalifikoval jako pokračující zločin podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku (v odůvodnění rozsudku uvedl, že se jej dopustil jako spolupachatel) a uložil mu za to podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1, 3 tr. zákoníku společný trest odnětí svobody na pět roků, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. pak obviněným JUDr. V. M., E. G. a L. G. uložil povinnost zaplatit rukou společnou a nerozdílnou na náhradě škody poškozenému K. M. částku 352.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % z částky 352.000,- Kč od 9. 9. 2003 do zaplacení.
Naproti tomu soud druhého stupně odvolání obviněných JUDr. V. M., E. G. a L.G. podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný JUDr. V. M. se ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájce Tomáše Máchy podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V úvodní části svého podání dovolatel zrekapituloval jednotlivé části rozsudku odvolacího soudu a vyslovil názor, že z jeho strany nemohlo dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu především z hmotně právního hlediska. Pokud odvolací soud rozhodl o rozšíření jeho jednání i za pokračující trestný čin tím, že zrušil rozsudek Okresního soudu v Rakovníku, nelze to v žádném případě podřadit pod stejnou činnost, která mu byla kladena za vinu, neboť šlo o jiný skutek a jinou formu trestné činnosti.
Obviněný dále namítl, že z jeho strany nebyla vyvíjena jakákoli činnost, aby podvodným jednáním získával klienty, jak to činili spoluobvinění bratři E. a L. G.; nevyvíjel jakoukoli činnost k tomu, aby získával klienty a uváděl je v omyl tím, že by jim sliboval, že jim zajistí finanční prostředky, které požadovali. S bratry G. uzavřel podle občanského zákoníku smlouvu o sdružení s tím, že se všichni tři dohodli, že budou v určité fázi na jeho IČ, ale na vlastní podnikatelský záměr včetně zvláštního IČ, provozovat podnikatelskou činnost. Sama koncepce sdružení podle občanského zákoníku nezakládá společnou odpovědnost účastníků smlouvy. Pouze tím, že uzavřel smlouvy o sdružení a sepsal vzorové smlouvy, nemohl naplnit skutkovou podstatu trestného činu podvodu, jímž byl uznán vinným.
Dovolatel dále uvedl, že je mu kladeno za vinu, že pro bratry G. zpracoval pod hlavičkou sdružení vzorové smlouvy. V tom mu ale nic nebránilo, neboť má vysokoškolské právní vzdělání, a proto mu nelze vytýkat, že někdo zneužil zpracovaný návrh smlouvy k tomu, aby získal od jiných osob finanční prostředky. Přitom šlo převážně o osoby, které nebyly schopny získat úvěr od finančních ústavů. V řízení ani nebylo prokázáno, že by se finanční prostředky, které bratři G. vybrali od klientů, dělily nebo jiným způsobem rozdělovaly mezi ním a jimi, stejně jako nebylo prokázáno, že by mu tyto finanční prostředky byly předány. Naopak je prý nepochybné, že z výběru záloh (akontací) žili jak bratři G., tak i sekretářka slečna P. P. Pokud několik svědků uvedlo jeho jméno, tak šlo o počet, který nedosáhl ani čísla 10, přičemž ale ani jeden z nich neuvedl, že by peníze od něj vybral nebo smlouvu sepsal právě on (dovolatel). Nebylo rovněž prokázáno, že by byl organizátorem trestné činnosti, ani že by řídil činnost bratrů G.
Pokud jde o délku trestního řízení, obviněný namítl, že soudy se nevyrovnaly s jeho námitkami, že byť jeho trestní stíhání bylo zahájeno (až) usnesením ze dne 4. 3. 2005, přesto minimálně již od října roku 2003 byly proti němu konány úkony Policií ČR, a proto byl namístě závěr, že se na něj vztahuje amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013.
V samém závěru svého podání dovolatel navrhl (aniž citoval konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že část námitek dovolatele formálně deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídá (jsou to především námitky, v nichž provedl vlastní hodnocení svědeckých výpovědí, popř. tvrdil, že určité skutečnosti nebyly orgány činnými v trestním řízení prokázány). Deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídají ani námitky, kterými se domáhal aplikace rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 1. 2013, neboť tyto námitky se týkají problematiky nepřípustnosti trestního stíhání z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. a) tr. ř. Nicméně Čl. II. tohoto rozhodnutí jasně hovoří o zastavení trestního stíhání, od jehož zahájení k 1. lednu 2013 uplynulo více než 8 let. Podle údajů samotného dovolatele (který navíc vychází z data vydání zahajovacího usnesení, nikoli z data, kdy mu toto usnesení bylo doručeno) přitom doba osmi let od zahájení trestního stíhání do 1. ledna 2013 evidentně neuplynula, takže tato jeho námitka je i z věcného hlediska nedůvodná.
K dalším dovolacím námitkám, které již lze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit, státní zástupce uvedl, že podle skutkových zjištění rozvedených na str. 174 a násl. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu se dovolatel v některých případech na jednání s poškozenými osobně podílel. Je sice skutečností, že tato okolnost nenašla svůj odraz ve znění tzv. skutkové věty, avšak i tak z této věty lze dospět k závěru, že zpracování znění smluv obviněným bylo článkem řetězu činností jednotlivých pachatelů směřujících ke spáchání trestného činu podvodu. Skutečnost, že finanční prostředky byly od poškozených lákány na podkladě z formálního hlediska řádně uzavřených písemných smluv, totiž nepochybně byla jednou z forem působení na jejich psychiku a jejich uvedení v omyl v tom směru, že obvinění provádějí řádnou zprostředkovatelskou činnost. Státní zástupce tu poukázal na zjištění rozvedená na str. 170 odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu, podle nichž by bez aktivní účasti JUDr. V. M. jako zkušeného právníka spoluobvinění bratři G. nebyli schopni trestnou činnost páchat, resp. by bez jeho působení jako garanta solidnosti celé firmy řada poškozených alespoň pečlivěji zvažovala, zda složí tak vysoké zálohy, jaké byly při podpisu smlouvy požadovány. Nalézací soud také přiléhavě konstatoval, že dovolatel pro činnost společnosti LIMARK poskytl právní „know how“ (str. 172). Pokud se dovolatel snaží prezentovat věc tak, jako kdyby vzory smluv zpracoval bez jakékoli návaznosti na to, k čemu jich bude následně použito, ze skutkových zjištění obsažených v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu vyplývá, že na „podnikání“ v oblasti obstarávání půjček a úvěrů pro právnické a fyzické osoby se dohodli všichni obvinění a že právě za tímto účelem obviněný vzory smluv zpracoval. Ze skutkových zjištění rovněž vyplývá, že všichni obvinění věděli nebo jim bylo zřejmé, že nemají reálnou možnost sami nebo prostřednictvím kohokoli jiného finanční půjčky či úvěry zajistit, což bylo v odůvodnění rozhodnutí rozvedeno tak, že obviněný JUDr. V. M. si musel být vědom skutečnosti, že sdružení LIMARK nemá navázanou spolupráci s žádnými bankovními domy nebo soukromými investory schopnými úvěry či půjčky klientům obstarat.
Státní zástupce dále uvedl, že námitka dovolatele, podle níž mu nebylo prokázáno jeho osobní obohacení, resp. jeho podíl na dělení zisku z trestné činnosti, je námitkou primárně skutkového charakteru. Navíc jde o námitku irelevantní, neboť v případě trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku není pro trestní odpovědnost jednotlivých spolupachatelů nutné, aby každý z nich získal trestnou činností majetkový prospěch. Bezpředmětná je též jeho polemika ohledně jeho organizátorské úlohy, když soudními rozhodnutími mu nebylo přičítáno, že by se trestné činnosti dopustil jako organizátor. Také jeho výklady týkající se právní problematiky sdružení podle §829 občanského zákoníku je nutno podle státního zástupce považovat za bezpředmětné, neboť zde zaměnil otázku civilněprávní odpovědnosti členů sdružení nebo dokonce odpovědnosti podle předpisů práva daňového s podmínkami odpovědnosti trestní.
Podle státního zástupce tak skutková zjištění vymezená v tzv. skutkových větách pod bodem I. výroku o vině v souvislosti se zjištěními rozvedenými v odůvodnění soudních rozhodnutí odpovídají ve vztahu k dovolateli všem znakům spolupachatelství zločinu podvodu §23 a §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku.
Za důvodnou (byť poněkud nejasně formulovanou) však státní zástupce považoval námitku obviněného, podle které jednání, pro které byl původně odsouzen v trestní věci Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 47/2005 (bod II. výroku o vině), nebylo dílčím útokem pokračujícího trestného činu (§116 tr. zákoníku), jímž byl uznán vinným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5. 2013, sp. zn. 5 To 39/2013, a byl mu uložen společný trest. V daném případě totiž nebyla splněna podmínka stejného nebo podobného způsobu provedení jednání. Ve věci souzené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 7/2010 byl způsob provedení činu od ostatních útoků vyjádřených ve skutkové větě pod bodem I. rozsudku natolik rozdílný, že nelze hovořit o stejném nebo podobném způsobu provedení a ostatně ani o souvislosti v předmětu útoku. Skutek souzený ve věci Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 47/2005 proto byl samostatným trestným činem, a proto správně postupoval Krajský soud v Praze, pokud za tento trestný čin ukládal souhrnný trest.
Podle státního zástupce je však námitka týkající se absence podmínek pokračování jedinou důvodně uplatněnou výhradou, když další dovolací námitky jsou zjevně nedůvodné nebo dokonce obsahově neodpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu. Toto jediné důvodně vytýkané pochybení přitom nemělo žádný dopad na postavení obviněného JUDr. V. M., když odvolací soud mu vyměřil společný trest odnětí svobody v trvání pěti let, tj. v naprosto stejné délce v jaké nalézací soud před tím vyměřil trest souhrnný. Proto státní zástupce v závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř., protože je zcela zřejmé, že jeho projednání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání obviněného přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda vznesené námitky naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod.
Jak již bylo uvedeno, obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Na podkladě uvedeného dovolacího důvodu tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, a dalších). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Už z tohoto pohledu Nejvyšší soud musel přesvědčit argumentaci státního zástupce, že naprostá většina námitek, které dovolatel ve svém podání uplatnil, deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově vůbec neodpovídala. Bylo tomu tak zejména tehdy, pokud tvrdil, že nevyvíjel jakoukoli činnost k tomu, aby získával klienty, že soudy v řízení neprokázaly, že by se prostředky získané předmětnou trestnou činností dělily nebo jinak rozdělovaly mezi obviněné, že by z trestné činnosti získal jakýkoli prospěch, nebo že by jakýmkoliv způsobem řídil nebo organizoval trestnou činnost bratrů G.
Jen pro úplnost a nad uvedený rámec Nejvyšší soud připomíná, že jde o námitky, které dovolatel uplatnil již v předcházejícím řízení a s nimiž se oba soudy nižších stupňů náležitě vypořádaly, takže i v případě, že by tyto námitky bylo možno pod uplatněný dovolací důvod podřadit, nebylo by možné jim přisvědčit. Činnost, kterou obviněný JUDr. V. M. v rámci posuzované trestné činnosti osobně vykonal, totiž tvořila nejen článek pomyslného řetězu, ale dokonce evidentní základ, bez něhož by spoluobvinění bratři G. nebyli schopni trestnou činnost v uvedeném rozsahu páchat. Bez vytvoření dojmu (pocitu) u poškozených, že existuje legální uskupení osob (sdružení) zabývající se řádnou podnikatelskou činností spočívající ve zprostředkování úvěrů, což bylo zajištěno na prvém místě dovolatelovou participací v postavení advokáta, by rozhodně nedošlo k tak velkému rozsahu trestné činnosti (a zůstává otázkou, zdali by k ní – při obecně předpokládané obezřetnosti zájemců o úvěr – došlo vůbec). To souvisí i s další dovolatelovou námitkou, že uzavřením smlouvy o sdružení s bratry G. a sepsáním vzorové smlouvy nemohl spáchat trestný čin podvodu, neboť právě naopak tímto poskytl primární základ pro spáchání trestné činnosti podvodného charakteru (uskupení spoluobviněných vytvořilo dojem solidnosti a řádné podnikatelské činnosti). Navíc dovolatel poskytl sdružení své IČ, čímž rovněž přímo vytvářel podmínky pro páchání trestné činnosti, a v některých případech dokonce osobně jednal s poškozenými.
K tomu je třeba dodat, že toto zjištění soudů sice nebylo explicitně vyjádřeno ve skutkové větě rozsudku, ale i tak lze z této věty učinit spolehlivý závěr, že zpracování vzorového textu smluv obviněným bylo článkem řetězu činností jednotlivých pachatelů směřujících zcela jednoznačně ke spáchání trestného činu podvodu. Skutečnost, že finanční prostředky byly od poškozených lákány na podkladě z formálního hlediska řádně uzavřených písemných smluv, totiž nepochybně byla jednou z forem působení na jejich psychiku a jejich uvedení v omyl v tom směru, že jednotliví obvinění vykonávají řádnou a legální zprostředkovatelskou činnost. Přiléhavou je argumentace nalézacího soudu, že bez aktivní účasti právě obviněného JUDr. V. M. jako zkušeného právníka (advokáta) by spoluobvinění bratři G. nebyli schopni trestnou činnost páchat, resp. bez jeho působení jako garanta solidnosti celé firmy by řada poškozených alespoň pečlivěji zvažovala, zda složí tak vysoké zálohy, jaké byly při podpisu smlouvy požadovány. Tento soud také správně akcentoval, že dovolatel pro činnost společnosti LIMARK poskytl právní „know how“. Z jeho skutkových zjištění rovněž vyplynulo, že všichni tři obvinění věděli, že nemají reálnou možnost sami nebo prostřednictvím někoho jiného finanční půjčky či úvěry zajistit, neboť jejich sdružení LIMARK nemělo navázanou spolupráci s žádnými peněžními institucemi nebo soukromými společnostmi schopnými úvěry či půjčky poškozeným klientům obstarat.
Pokud pak dovolatel tvrdil, že již tím, že má vysokoškolské právnické vzdělání, měl předpoklad k tomu, aby vytvořil pro kohokoli jakoukoli smlouvu, a je poté na tom, pro koho tu smlouvu vytvořil, jak s ní naloží, Nejvyšší soud považuje za správný závěr obou soudů nižších stupňů, že právě naopak vzhledem ke všem zjištěným skutkovým okolnostem posuzovaného případu si obviněný byl velmi dobře vědom toho, že jeho specifické právní znalosti vytvořily sofistikovaný základ předmětné trestné činnosti, takže se rozhodně nejednalo jen o jakousi obecnou přípravu smluvního vzoru.
Také další námitka dovolatele, že mu nebylo prokázáno jeho osobní obohacení, resp. jeho podíl na dělení zisku z trestné činnosti, je námitkou primárně skutkového charakteru. Navíc jde o námitku irelevantní, neboť u trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku není pro trestní odpovědnost jednotlivých spolupachatelů nutné, aby každý z nich získal trestnou činností majetkový prospěch. Nejinak je tomu rovněž s jeho polemikou ohledně jeho organizátorské úlohy v celé věci, neboť soudními rozhodnutími mu nikdy nebylo přičítáno, že by se trestné činnosti dopustil jako organizátor. Obdobně je tomu i s jeho výklady vztahujícími se k právní problematice sdružení podle §829 občanského zákoníku, které jsou naprosto bezpředmětné, neboť dovolatel touto výhradou zaměnil otázku civilněprávní odpovědnosti členů sdružení (event. odpovědnosti podle předpisů práva daňového) s podmínkami trestní odpovědnosti. Pokud totiž namítal, že smlouvou o sdružení, kterou s bratry G. uzavřel podle citovaného ustanovení, nevznikl samostatný právní subjekt, neboť koncepce sdružení zakládá pouze odpovědnost správce sdružení vůči finančnímu úřadu, a pokud v souvislosti s tím vyzdvihl občanskoprávní povahu sdružení, tj. neexistenci samostatného právního subjektu (což ovšem žádný ze soudů nižších instancí nikterak nezpochybňoval), pak především zcela opomenul, že jeho jednání bylo posouzeno podle předpisů práva trestního (tj. zejména podle ustanovení o podvodu a o spolupachatelství), a nikoli podle předpisů práva občanskoprávního.
Pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit ani dovolatelovu námitku, že soudy pochybily, pokud na něj neaplikovaly rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 1. 2013 (č. 1/2013 Sb.). Jedná se totiž o námitku, která by byla (v obecné rovině) podřaditelná jen pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. (tj. proto, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona – konkrétně podle §11 odst. 1 písm. a) tr. ř. – bylo nepřípustné), který však obviněný ve svém podání vůbec neuplatnil. Ovšem i v případě, že by tak učinil, nebylo by ji možné považovat za důvodnou, neboť podle Čl. II. citovaného rozhodnutí prezidenta republiky měla být zastavena pravomocně neskončená trestní stíhání, s výjimkou trestního stíhání proti uprchlému, od jejichž zahájení k 1. lednu 2013 uplynulo více než osm let, pro trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující deset let. Vzhledem k tomu, že trestní stíhání se zahajuje (až) usnesením policejního orgánu podle §160 odst. 1 tr. ř., uvedená doba osmi let do 1. ledna 2013 evidentně neuplynula (sám dovolatel – jenž navíc vycházel z data vydání zahajovacího usnesení, nikoli z data, kdy mu opis tohoto usnesení byl doručen – uvedl, že jeho trestní stíhání bylo zahájeno usnesením ze dne 4. 3. 2005). I z toho je zřejmé, že tato jeho námitka je i z věcného hlediska nedůvodná.
Obdobně je tomu i s další dovolatelovou námitkou, že z jeho strany nemohlo dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu především z hmotně právního hlediska (zřejmě měl na mysli materiální stránku trestného činu), neboť soudy na jeho jednání správně aplikovaly zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (který již tuto stránku nezná), nikoliv jemu předcházející zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.
Lze tak shrnout, že všechny dosud uvedené dovolatelovy námitky směřovaly výhradně do oblasti skutkového zjištění, resp. do procesní problematiky, a proto deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově vůbec neodpovídaly. Jinými slovy řečeno, dovolatel takovými námitkami primárně napadal správnost učiněných skutkových zjištění a v důsledku toho se domáhal jejich změny ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Takovou argumentaci ovšem pod uvedený dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) podřadit nelze.
Zásah do skutkových zjištění sice lze v rámci řízení o dovolání připustit, ale jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť jednak dovolatel ani takovou námitku ve svém podání neuplatnil a jednak z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Soudy opřely svůj závěr o vině obviněného o důkazy, jež podrobně ve svých rozhodnutích rozvedly a dostatečně přesvědčivě vysvětlily, na základě jakých skutečností uzavřely, že obviněný se trestného činu dopustil, jakož i to, proč považovaly jeho obhajobu za vyvrácenou.
Proto pokud by obviněný podal dovolání jen z dosud uvedených důvodů, Nejvyšší soud by je musel odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolatel však ve svém podání uplatnil i výhradu (v podstatě jedinou a navíc ne zcela zřetelně formulovanou), kterou již lze – byť s jistou mírou tolerance – pod uplatněný dovolací důvod podřadit. Konkrétně šlo o námitku, že pokud ze strany odvolacího soudu došlo k rozšíření jeho trestního postihu i o pokračující skutek (pod bodem II. rozsudku), nelze jej podřadit pod stejnou činnost, kterou mu soudy nižších stupňů kladly za vinu, neboť šlo o skutek odlišný.
K tomu Nejvyšší soud především podotýká, že pokud by dovolatel napadal tento skutek sám o sobě, vůbec by nepodléhal přezkumu v tomto dovolacím řízení, neboť byl odvolacím soudem pouze převzat z jiného rozsudku postupem podle §45 odst. 1 tr. ř. (tj. při ukládání společného trestu). Ovšem vzhledem k tomu, že dovolatel současně rozporoval správnost závěru odvolacího soudu, že zmiňovaný skutek byl dílčím útokem pokračujícího trestného činu podvodu, Nejvyšší soud se touto problematikou musel zabývat. Dospěl přitom k závěru, že sice jde o námitku důvodnou, avšak zároveň za námitku, na jejíž řešení lze aplikovat ustanovení §265i odst. 1 písm. f) tr. ř.
K tomu je zapotřebí (alespoň ve stručnosti a v obecné rovině) uvést, že podle §116 tr. zákoníku pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou časovou souvislostí a souvislostí v předmětu útoku.
Při aplikaci tohoto výkladového ustanovení trestního zákoníku na posuzovaný případ Nejvyšší soud nepřisvědčil správnosti úvah odvolacího soudu, naopak se plně identifikoval s názorem státního zástupce v jeho vyjádření k podanému dovolání. Jakkoliv nelze pochybovat o tom, že některé z výše uvedených zákonných podmínek ustanovení §116 tr. zákoníku byly splněny, přinejmenším podmínka stejného nebo podobného způsobu provedení splněna nebyla. U posuzovaného skutku pod bodem II. skutkové věty rozsudku, jímž byl obviněný původně uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 7/2010, byl způsob provedení činu (na rozdíl od ostatních útoků vyjádřených ve skutkové větě pod bodem I. rozsudku) natolik odlišný, že nelze hovořit o stejném nebo podobném způsobu provedení (a ani o souvislosti v předmětu útoku). Zatímco dílčí útoky pod bodem I. rozsudku dovolatel spáchal ve spolupachatelství s bratry G. podvodným vylákáním finančních částek pod záminkou zprostředkování úvěru, jeho podvodné jednání popsané pod bodem II. rozsudku spočívalo v nezaplacení doplatku kupní ceny při převodu bytu a bylo spácháno ve spolupachatelství s jinou osobou (J. H.). K tomu přistupuje fakt, že dovolateli lze jen obtížně prokázat, že měl již na počátku roku 2003, kdy začal páchat trestnou činnost s bratry G., podvodný úmysl dopustit se o cca 10 měsíců později trestné činnosti při koupi bytu (navíc v součinnosti s jinou osobou).
Toto dílčí pochybení odvolacího soudu však nemělo a nemá žádný reálný dopad na postavení obviněného, neboť tento soud mu uložil společný trest odnětí svobody ve výměře 5 let, tj. trest v naprosto stejné výměře, jaký mu uložil soud prvního stupně jako trest souhrnný. K tomu je třeba dodat, že v obou případech mu byl ukládán trest odnětí svobody podle §209 odst. 5 tr. zákoníku s dolní hranicí sazby 5 let, tedy trest na samé spodní hranici, takže případné uložení trestu ještě mírnějšího je vyloučeno.
Uvedená právní problematika ani nevyžadovala dalšího judikatorního rozhodnutí Nejvyšší soudu, neboť existující a stále aktuální judikatura je poměrně bohatá.
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, je-li zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Jelikož tyto zákonné podmínky byly z výše rozvedených důvodů splněny, Nejvyšší soud podle tohoto zákonného ustanovení dovolání obviněného odmítl.
Takové rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. 6. 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a