ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.39.2014.1
sp. zn. 8 Tdo 39/2014-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. února 2014 o dovolání obviněné L. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 61 To 240/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 22/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné L. S. odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 21. 2. 2013, sp. zn. 2 T 22/2012, uznal obviněnou L. S. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) vinnou, že
„dne 1. 12. 2010 lživě obvinila P. K., v P., trvale bytem K., P., ze spáchání trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání, kdy dne 1. 12. 2010 podala na podatelně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10, ul. 28. pluku 1533/29b, Praha 10, trestní oznámení, ve kterém uvedla, že jednatel společnosti TRUMF PETROL 2, s. r. o., IČ: 26417707, P. K. podvodně zahrnul závazek společnosti Snail Sped, s. r. o., IČ: 28463323, do Dohody o narovnání podepsané dne 21. 10. 2009 v P. u notářky JUDr. Jitky Fundové, V Jámě 1, Praha 1, jednatelem P. K. a L. S. jako jednatelkou společnosti MENŽET, s. r. o., IČ: 27375242, kdy jednatel K. měl lstí vylákat podpis jednatelky L. S. na předmětné Dohodě o narovnání, kde je uvedeno, že společnost MENŽET, s. r. o. odebírala od společnosti TRUMF PETROL 2, s. r. o. pohonné hmoty a ke dni podpisu Dohody neuhradila v Dohodě mimo jiných faktur za tyto specifikované faktury: (faktury blíže specifikované ve skutkové větě) za odebrané pohonné hmoty v celkové hodnotě za 862.209,59 Kč, přičemž obviněná tvrdí, že se jedná o dluh za odebrané pohonné hmoty společnosti Snail Sped, s. r. o., IČ: 28463323, a nejedná se tedy o dluh společnosti MENŽET, s. r. o., IČ: 27375242, kdy jednatel K. tímto svým podvodným jednáním má v úmyslu získat značný finanční prospěch;
- dne 26. 5. 2011 na 2. oddělení hospodářské kriminality, Odboru hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, Obvodním ředitelství Praha IV, Vršovická 68, Praha 10, obviněná uvedla do úředního záznamu o podaném vysvětlení podle §158 odst. 5 tr. ř., který s ní byl sepsán, že pan K. jí pohonné hmoty dodával, ale nedodal její společnosti ty pohonné hmoty uvedené na předmětných jedenácti fakturách, kdy její společnost omylem zaplatila částku uvedenou na faktuře a část částky uvedené na druhé faktuře, kdy na jednatele K. podala trestní oznámení v prosinci 2010 proto, že jí mezi fakturami, za které dlužila, podstrčil i jiné faktury – tedy předmětných jedenáct faktur ze dne 23. 9. 2009;
- dne 2. 6. 2011 na 3. oddělení hospodářské kriminality, Odboru hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, Obvodním ředitelství Praha I, Františka Křížka 24, Praha 7, obviněná uvedla do úředního záznamu o podaném vysvětlení podle §158 odst. 5 tr. ř., který s ní byl sepsán, že při podpisu předmětné dohody o narovnání a uznání závazku mezi společností MENŽET, s. r. o. a TRUMF PETROL 2, s. r. o. a při podpisu ručitelského prohlášení a dohody o uznání závazku mezi společností TRUMF PETROL 2, s. r. o. a její osobou dne 21. 10. 2009 si nevšimla toho, že do zápisu je zakomponováno celkem jedenáct faktur za odebrané pohonné hmoty, které společnost MENŽET, s. r. o. neodebrala, kdy dále uvedla, že dle jejího názoru jednatel K. vložil do výše uvedených dokumentů jí rozporované faktury jen aby uspokojil své pohledávky, kdy pohledávky za společností Snail Sped, s. r. o. byly nevymahatelné,
obviněná tedy obvinila jednatele P. K. z podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, ač věděla, že její podpis na předmětné Dohodě o narovnání nebyl vylákán lstí a předmětných jedenáct faktur zahrnutých do Dohody bylo vystaveno jednatelem společnosti TRUMF PETROL 2, s. r. o., IČ: 26417707, P. K. odběrateli – společnosti MENŽET, s. r. o., IČ:27375242, poté, co v přesně nezjištěné době měsíce září 2009 došlo k ústní dohodě mezi jednateli všech tří společností, tedy MENŽET, s. r. o., TRUMF PETROL 2, s. r. o. a Snail Sped, s. r. o., P. K., L. S. a J. F. jako jednatelkou společnosti Snail Sped, s. r. o., kdy ústní dohoda se týkala toho, že dojde k vystavení dobropisů k dříve K. vystaveným fakturám odběrateli – společnosti Snail Sped, s. r. o., a budou vystaveny nové faktury na stejné částky odběrateli – společnosti MENŽET, s. r. o., protože společnost Snail Sped, s. r. o. neměla být faktickým odběratelem pohonných hmot a ani nebyla schopna hradit své závazky, přičemž obě jednatelky měly K. potvrdit, že pohonné hmoty na předmětných fakturách měla ve skutečnosti odebrat společnost MENŽET, s. r. o., kdy dne 15. 9. 2009 došlo jednatelem K. k vystavení dobropisů faktur dříve vystavených odběrateli – společnosti Snail Sped, s. r. o. a následně dne 23. 9. 2009 jednatel P. K. vystavil nové faktury společnosti MENŽET, s. r. o., které jsou zahrnuty v předmětné Dohodě o narovnání ze dne 21. 10. 2009“.
Takto popsané jednání obviněné soud právně kvalifikoval jako přečin křivého obvinění podle §345 odst. 2 tr. zákoníku a podle téhož ustanovení jí uložil trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.
Obviněná proti citovanému rozsudku podala odvolání, o němž Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 61 To 240/2013, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněná se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnila a prostřednictvím obhájce JUDr. Josefa Kopřivy proti němu podala dovolání, v němž uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) a l ) tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněná uvedla, že „byla porušena zákonná ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, resp. v přípravném řízení“. Policie ČR prováděla od samého počátku úkony trestního řízení bez jakéhokoli dozoru státního zástupce, nebyl sepsán záznam o zahájení úkonů trestního řízení, výslechy jednotlivých osob byly prováděny bez její přítomnosti, čímž došlo ke zneužití institutu zkráceného řízení a ke zkrácení jejích práv spočívajících v nemožnosti vyjádřit se k jednotlivým důkazům.
Dovolatelka dále uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítla, že ve skutkové větě popsaný skutek není trestný činem a popsané jednání nesplňuje podmínky trestnosti jako je subjektivní stránka trestného činu. V žádném případě jí totiž nebyl prokázán úmysl spáchat trestný čin.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. své argumenty doplnila tvrzením, že dosavadní trestní řízení je zatíženo vadami, které oba soudy nevzaly v potaz, že nebyly respektovány základní zásady trestního řízení jako rovnost stran, v řízení nebyl vyslechnut žádný svědek, nebyly provedeny jí navrhované důkazy a nebylo postupováno v souladu se zásadou in dubio pro reo. Nesouhlasí prý ani protokol z jednání soudů se záznamem z jednání.
Z těchto důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. „rozhodnutí odvolacího soudu zrušil v celém rozsahu a věc přikázal soudu prvního stupně k dalšímu řízení“. V případě, že Nejvyšší soud učiní rozhodnutí podle §265m odst. 1 tr. ř. na podkladě zjištěného skutkového stavu, navrhla, aby rozhodl tak, že ji v plném rozsahu obžaloby zprošťuje.
Nejvyšší státní zástupce svého oprávnění vyjádřit se k podanému dovolání ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. ř. ke dni rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyužil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest [ §265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř. ] , bylo podáno osobou oprávněnou [ §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ] , v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a v zásadě splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněnou uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Obviněná nejprve uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. O ten lze dovolání opřít, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Z této zákonné formulace je zřejmé, že uvedený dovolací důvod nemůže spočívat v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo u veřejného zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.
V citovaném ustanovení se předpokládá, že v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl zkrácen na svém právu ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „Listiny“). Podle tohoto článku má totiž každý právo, aby jeho věc byla projednána … v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
Obviněná výhradou uplatněnou v rámci zmiňovaného dovolacího důvodu nenamítala, že by došlo k porušení příslušných ustanovení trestního řádu týkajících se přítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, pouze zpochybnila zákonnost zkráceného přípravného řízení a namítla údajné porušení jejích práv. Vedle toho, že shodné námitky uplatnila opakovaně již v řízení před oběma soudy nižších stupňů, které na ně adekvátně reagovaly, je nutné zdůraznit, že takové výhrady pod tento dovolací důvod vůbec nelze podřadit.
Pouze pro úplnost lze uvést, že ani přípravné řízení se samozřejmě nesmí ocitnout mimo rámec spravedlivého procesu. K tomu však v posuzované věci nedošlo. Podstatou zkráceného přípravného řízení je rychlé a neformální objasnění skutku, ve kterém je spatřován trestný čin, zjištění osoby důvodně podezřelé z jeho spáchání a vyhledání (nikoli provedení) důkazů. Policejní orgán by se proto v těchto případech měl zaměřit jen na vyhledání potenciálních důkazů, jejichž provedení by měl státní zástupce navrhovat a provádět až v řízení před soudem v tzv. zjednodušeném řízení. Zkrácené přípravné řízení není zvláštní formou vyšetřování (§161 odst. 1 tr. ř.) vzhledem k tomu, že se koná proti podezřelému (osobě podezřelé ze spáchání trestného činu); trestní stíhání se zahajuje až tím, že návrh státního zástupce na potrestání byl doručen soudu (§314b odst. 1 věta druhá tr. ř.).
Ze spisového materiálu jednoznačně vyplývá, že záznam o zahájení úkonů trestního řízení byl sepsán dne 4. 4. 2011, č. j. ORIV-5210-3/TČ-2011-001492 (nachází se na č. l. 133 trestního spisu). V tomto směru jsou tedy výhrady obviněné zcela nepřípadné, stejně jako její připomínky k tomu, že ve věci nebyl vyslechnut jediný svědek, apod. Poté, co byl k soudu podán návrh na potrestání a vydán trestní příkaz, obviněná proti němu podala odpor a věc byla následně projednána v hlavním líčení konaném dne 20. 9. 2012. Z protokolu o něm je pak zřejmé, že ačkoliv obviněná sama mu přítomna nebyla, účastnil se jej její obhájce, ve věci bylo řádně provedeno dokazování a byli vyslechnuti svědci; po skončení dokazování obhájce obviněné žádné další návrhy na doplnění dokazování neučinil (srov. č. l. 457 trestního spisu).
Lze tak shrnout, že Nejvyšší soud považoval výše uvedené výhrady obviněné za námitky, které dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nenaplňují.
Obviněná dále uplatnila dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř., přičemž z logiky věci je zapotřebí zmínit nejprve druhý z nich, který je procesním dovolacím důvodem obsahujícím dvě alternativy. Podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze totiž dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z obsahu podání obviněné je zřejmé, že tento dovolací důvod uplatnila v jeho druhé alternativě, neboť tvrdila, že v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tato alternativa by v dané věci mohla být naplněna pouze za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo hmotně právními vadami v citovaném důvodu dovolání předpokládanými.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř . je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z tohoto pohledu naprostá většina námitek, které obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnila a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřela, nemohla obstát. Šlo především o ty výhrady, jimiž napadala převážně rozsah dokazování provedeného před soudy obou stupňů a způsob hodnocení důkazů z jejich strany. Tím totiž primárně napadala správnost učiněných skutkových zjištění a v důsledku toho se domáhala jejich změny ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozovala údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byla uznána vinnou. Takovou argumentaci ovšem pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ale ani pod žádný jiný) podřadit nelze.
Za relevantní výhradu v rámci tohoto důvodu dovolání nelze považovat ani tvrzení dovolatelky, že soudy nižších instancí nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
Také zbývající námitky obviněné, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnila a o něž existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. opřela, v uvedeném ohledu obstojí jen s jistou mírou tolerance. Obviněná totiž pouze velmi stručně uvedla, že „napadené usnesení nesplňuje podmínky trestnosti trestného činu křivého obvinění, a to zejména subjektivní stránku, neboť jí nebyl v žádném případě prokázán jakýkoli úmysl spáchat tento ani jiný čin“. Žádné konkrétní argumenty blíže vysvětlující, na základě čeho se domnívá, že soudy nižších stupňů věc nesprávně právně posoudily, však již neuvedla.
K tomu je zapotřebí nejprve (alespoň stručně a v obecné rovině) uvést, že přečinu křivého obvinění podle §345 odst. 2 tr. zákoníku se dopustí , kdo jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání.
Z hlediska subjektivní stránky se u tohoto přečinu vyžaduje úmysl, přičemž postačí úmysl eventuální [srov. ustanovení §15 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku].
Oba soudy nižších stupňů se řádným objasněním subjektivní stránky tohoto přečinu v průběhu dokazování pečlivě zabývaly a v odůvodněních svých rozhodnutí přesvědčivě vypořádaly. Z výpovědí slyšených svědků zjistily, že obviněná velmi dobře věděla, jaké listiny před notářkou podepisuje, žádná vypjatá atmosféra při samotném jednání a podpisu dohody nebyla, vše proběhlo v klidu. Za podstatné přitom soudy považovaly, že obviněná se v obchodním prostředí pohybuje již nějakou dobu, v době podpisu dohody nebyla rozhodně nezorientovaným laikem, proto si musela být dobře vědoma toho, co podepisuje a musela také mít povědomí o povaze podepisovaných dokumentů (srov. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na str. 7 a 8).
Z celkového kontextu vzájemných vztahů mezi společnostmi MENŽET, s. r. o, TRUMF PETROL 2, s. r. o., a Snail Sped, s. r. o., jak byly zjištěny soudy nižších stupňů, je zřejmé, že společnost MENŽET, s. r. o., skutečně dlužila společnosti TRUMF PETROL 2, s. r. o., za faktury za odběr pohonných hmot. Ačkoliv se všechny tři společnosti rozhodly nastalou situaci řešit (dohodou o narovnání, apod.), společnost MENŽET, s. r. o., se dostala do finančních potíží a nebyla schopná dostát svým závazkům. Zejména špatná finanční situace, příp. spory s poškozeným P. K. zřejmě přiměly obviněnou k tomu, že poškozeného křivě obvinila z trestného činu podvodu, ačkoliv věděla, že se její tvrzení nezakládají na pravdě. O jejím úmyslu lživě obvinit jiného z trestného činu proto, aby přivodila jeho trestní stíhání, proto oba soudy nižších stupňů neměly pochyb. Lze tak konstatovat, že jimi zvolená právní kvalifikace jednání obviněné jako přečinu křivého obvinění podle §345 odst. 2 tr. zákoníku je správná a zákonná.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné posuzované jako celek odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Takové rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. února 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a