ECLI:CZ:NS:2015:11.TCU.126.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 126/2014-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 8. ledna 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů se na odsouzení občana České republiky M. F., rozsudkem Obvodního soudu Görlitz ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 10 Ds 400 Js 18108/12 Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 22. 8. 2013, a to pro trestný čin krádeže, pokusu o krádež ve spojení s přechováváním, podle §242 odst. 1, odst. 2, §243 odst. 1 č. 1 a 3, §259 odst. 1, §22, §23 odst. 1, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1(jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 265/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky M. F., rozsudkem Obvodního soudu Görlitz ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 10 Ds 400 Js 18108/12, a to pro trestný čin úmyslného řízení bez řidičského oprávnění podle §21 odst. 1 č. 1 Spolkové republiky Německo se z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu Görlitz ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 10 Ds 400 Js 18108/12, který nabyl právní moci dne 22. 8. 2013, byl obviněný M. F. uznán vinným trestným činem krádeže ve třech případech, ve spojení s pokusem o krádež, ve spojení s přechováváním a úmyslným řízením motorových vozidel bez řidičského oprávnění a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 9 (devíti) měsíců.
Podle skutkových zjištění Obvodního soudu Görlitz se obviněný dopustil trestné činnosti zejména tím, že
a) aby si zajistil zdroj příjmů z trestné činnosti na delší dobu, v období mezi dubnem 2012 a prosincem 2012 odcizil v E., O., S. zpeněžitelné měděné trubky a mosazné armatury, moped, motoristické potřeby – ochrannou helmu, kanystr s benzínem, sadu šroubováků, 2 (dvě) sekačky na trávu. Dále s odděleně stíhaným spolupachatelem odcizil pneumatiky, motocykl v hodnotě 3000,00 Eur, přičemž pomohl spolupachateli při nakládání předmětů na přívěs, za což obdržel 1000 českých korun a dalších 1000 korun českých měl obdržet za prodej věci. Policií ČR byli při kontrole zastaveni a příslušné předměty vráceny poškozeným,
b) řídil 15. 12. 2013 na veřejných komunikacích vozidlo Opel Corsa, které bylo odcizeno neznámými pachateli v F., ačkoli věděl, že neměl pro řízení motorových vozidel potřebné řidičské oprávnění.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 8. 10. 2014, pod č. j. MSP-219/2014-MOT-T/8, podle ustanovení §4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 10. 10. 2014.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou ve věci splněny částečně zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Podle §4a odst. 3 citovaného zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že odsouzený je občanem České republiky, byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §205 a trestný čin podílnictví podle §214 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Tím jsou splněny formální podmínky aplikace ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti proti zájmu společnosti na ochraně vlastnického práva. Závažnost spáchaných skutků spočívá v opakované trestné činnosti krádeže v třech případech, v jednom případě pokusu o krádež a krádež ve spojení s podílnictvím. U trestného činu podílnictví pomáhal za odměnu jeden tisíc českých korun při nakládání odcizených věcí a měl zajistit prodej kradených věcí, za což měl slíbenou odměnu dalších jeden tisíc českých korun, čímž napomohl k tomu, aby zůstal beze změny stav vytvořený hlavním trestným činem, čímž působil proti zájmu společnosti na ochraně cizího majetku. Tuto trestnou činnost lze proto označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl odsouzenému uložen úhrnný trest odnětí svobody, přičemž závěr o naplnění podmínek ustanovení §4a odst. 3 zákona, týkající se závažnosti a druhu uloženého trestu, Nejvyšší soud učinil teprve po posouzení druhé části návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky.
Pokud se jedná o část návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky, aby Nejvyšší soud rozhodl, že se na odsouzení občana České republiky M. F. rozsudkem Obvodního soudu Görlitz ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 10 Ds 400 Js 18108/12, a to pro trestný čin řízení bez řidičského oprávnění hledí jako na odsouzení soudem České republiky, Nejvyšší soud konstatuje, že nejsou splněny formální podmínky podle §4a odst. 3 citovaného zákona, jelikož se jedná o čin, který není trestným činem podle právního řádu České republiky. Podle provedených skutkových zjištění dne 15. 12. 2012 řídil obviněný na veřejných komunikacích vozidlo Opel Corsa, které bylo odcizeno v noci z 13. na 14. 12. 2012 mezi 19,00 hod a 7,00 hod. dosud nezjištěnými pachateli v F., H. D. …, kde bylo zaparkováno, ačkoli – jak věděl – neměl k tomu potřebný řidičský průkaz. Toto jednání však nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky v uvedené části nevyhověl.
V usnesení sp. zn. 11 Tcu 2/2013 Nejvyšší soud konstatoval, že pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy o podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.), a pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týkají skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna, včetně jemu odpovídající části uloženého trestu. Uvedl dále, že odpovídající část trestu, která se týká skutku, ohledně kterého se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, u něhož je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou, přičemž určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 zákona viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr. ).
V předmětné věci byl rozsudkem Obvodního soudu Görlitz ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 10 Ds 400 Js 18108/12 uložen obviněnému úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 rok a devět měsíců nepodmíněně. S přihlédnutím k poměru závažnosti skutků, u nichž se v předmětné věci hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou, Nejvyšší soud považuje za přiměřený úhrnný trest odnětí svobody v trvání jeden rok a šest měsíců nepodmíněně. S ohledem na uvedené Nejvyšší soud dospěl k závěru, dle něhož pokud jde o druh trestu, byl obviněnému uložen citelný trest odnětí svobody a lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti a druhu uloženého trestu jsou v dané věci splněny.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. ledna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman