ECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.750.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 750/2015-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. října 2015 o dovolání obviněného L. Q. N., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 4. 3. 2015, sp. zn. 14 To 41/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 1 T 137/2014 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání L. Q. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 1 T 137/2014, byl L. Q. N. uznán vinným v bodě 1. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, v bodě 2. přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, v bodě 3. přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku. Za to byl odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Podle §228 odst. 1 byl obviněný zavázán povinností nahradit poškozené E.ON Česká republika, s.r.o., se sídlem v Českých Budějovicích škodu ve výši 429.534 Kč. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné opatření, tj. zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to v rozsudku vyjmenovaných.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
1. v období nejméně od 10. 9. 2012 do 11. 12. 2012 v T., v J. ulici, v neobývaném domě čp. ....., majitele M. P., s dalšími osobami, v jedné místnosti v přízemí a ve třech místnostech ve sklepních prostorách domu vybavených zařízením pro pěstování konopí setého tzv. indoorovým způsobem s využitím elektrických zařízení jako výbojek, ventilátorů, rozvodů vzduchotechniky s uhlíkovými filtry a zavlažováním speciálními hnojivy, pěstovali nejméně 723 kusy rostliny konopí, které sklidili, usušili, a ve formě takto zpracované drogy pachatelé marihuanu měli dále distribuovat, což již neuskutečnili, neboť do objektu vnikly neznámé osoby, jež odcizily drogu uloženou v pěti černých plastových pytlích, které obsahovaly celkem 14 199,2 g vrcholových částí konopí, z toho 12 212,5 g využitelné sušiny obsahující 3,94 % účinné látky delta-9-THC, (-)-trans-delta-9-tetrahydrokanabinol, tj. 481,173 g, jež je podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek uvedená v příloze 4 seznamu č. 4 psychotropních látek a k zacházení s touto látkou je třeba zákonného přivolení, které obviněný neměl,
2. v období nejméně od 10. 9. 2012 do 11. 12. 2012 v T., v J. ulici, v objektu čp. ...., se podílel na neoprávněném odběru elektřiny z rozvodové sítě, když indoorová pěstírna konopí, která byla v objektu zřízena, byla napájena z místa nelegálního připojení po dobu nejméně 12 hodin denně 109 kusy výbojek Philips 600W, 5 kusy elektrických ventilátorů, ponorným čerpadlem a 5 kusy ventilátorů o celkovém příkonu 65,4 kW, čímž společnosti E.ON Česká republika, s.r.o., IČ: 25733591, se sídlem F.A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice, způsobil škodu ve výši nejméně 429 534,05 Kč,
3. v období od 29. 9. 2012, kdy uplynula 60 denní platnost výjezdního příkazu, do 10. 6. 2014, kdy byl zadržen, se neoprávněně zdržoval na různých místech České republiky, konkrétně v P., A., T., M., Ch. i na dalších místech, ačkoli mu byl rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 4. 6. 2010, sp. zn. 21 T 46/2010, který nabyl právní moci téhož dne, uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu osmi let.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 4. 3. 2015, sp. zn. 14 To 41/2015, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek v celém výroku o uloženém trestu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že při nezměněných výrocích o vině, náhradě škody a uloženém ochranném opatření odsoudil obviněného podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Tibora Stano, a to do všech výroků napadeného rozhodnutí. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V podaném dovolání namítá především to, že okresní ani krajský soud neprovedly „opakovaně navrhovaný důkaz zásadního významu, který mohl mít značný vliv na rozhodování“. Tím důkazem má být výslech svědkyně D. T. T., která je podle obviněného „schopna potvrdit, kde se odsouzený nepřetržitě zdržoval v období páchání jemu za vinu kladených trestných činů“. Z toho následně obviněný dovodil, že rozsudky ve věci činných soudů spočívají „na nesprávném hmotně právním posouzení, které je obsaženo ve výroku o vině“.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 4. 3. 2015, sp. zn. 14 To 41/2015 a zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citovaný rozsudek a přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ve svém vyjádření uvedl, že nesměřuje proti právnímu posouzení skutku anebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení. Obviněným vytýkané neprovedení navrženého důkazu nemá povahu tzv. opomenutého důkazu, neboť soudy náležitě vysvětlily, proč předmětný důkazní návrh neakceptovaly. Námitky uplatněné obviněným pod tvrzený dovolací důvod nelze podřadit a vzhledem k tomu, že z odůvodnění příslušných soudních rozhodnutí, resp. z dostupného spisového materiálu nelze dovodit ani existenci tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, má státní zástupce za to, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, a proto předmětné dovolání navrhl odmítnout podle §265i písm. b) tr. řádu. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265r tr. řádu) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. a) h) tr. řádu/, že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu/, v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. řádu) a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu.
V obecné rovině lze říct, že podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh.tr. str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva s tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. řádu, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Z naznačeného výkladu je patrné, že obviněným uplatněná námitka, že soudy neprovedly opakovaně navrhovaný důkaz zásadního významu, kterým má být výslech svědkyně D. T. T., neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť směřuje proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení a proti hodnocení důkazů. V projednávané věci se nejedná ani o opomenutý důkaz, neboť soudy náležitě vysvětlily, proč předmětný důkazní návrh neakceptovaly (viz str. 5 rozsudku krajského soudu a str. 4 rozsudku okresního soudu.). V spisovém materiálu projednávané věci Nejvyšší soud rovněž neshledal tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 669/05, IV. ÚS 216/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 4/04 IV. ÚS 565/02, IV. ÚS 219/03), u vědomí skutečnosti, že takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněného L. Q. N. proto odmítl podle §265i písm. b) tr. řádu, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 27. října 2015
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman