ECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.779.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 779/2015-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. září 2015 dovolání podané obviněným Q. Ch. N. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 12 To 106/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 1/2014 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Q. Ch. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 42 T 1/2014, byl Q. Ch. N. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění z České republiky na dobu neurčitou. Dalším výrokem byl zproštěn obžaloby pro část žalovaného jednání.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
1. v průběhu roku 2011 do začátku roku 2012 v P. .. – R. a v P. .. – P. nejméně ve dvaceti případech prodal P. S., ......., pervitin, který prodával po pěti gramech prostřednictvím obviněné H. N. T., ....., tak, že obviněná převzala od P. S. hotovost a od obviněného Q. Ch. N. koupila pervitin, který následně předala P. S., přičemž se jednalo nejméně o 100 g pervitinu,
2. od prosince 2011 do prosince 2012 na území h. m. P. opakovaně prodal odděleně stíhanému J. F., ......, nejméně 60 gramů pervitinu v ceně 450 Kč za gram pervitinu,
3. v roce 2012 v P. .. – Ch. u obchodního domu Baumax předal L. T., ....., 10 gramů pervitinu za 5 000 Kč,
4. v době od 13. 5. 2012 do 27. 6. 2012 na území h. m. P. neméně v šesti případech prodal obviněnému H. V. N., ....., neméně 300 gramů pervitinu, přičemž k objednání pervitinu došlo prostřednictvím telefonické komunikace na telefonních číslech ..... a ...... užívaných obviněným H. V. N. a telefonním čísle ....... užívaném obviněným Q. Ch. N.,
5. v době od 23. 6. 2012 do 10. 7. 2012 na území h. m. P. v nezjištěném množství případů, nejméně však ve třech případech, prodal či jinak poskytl obviněné H. T. N., ......, nejméně 1 gram pervitinu,
přičemž ve shora uvedených případech prodal jednotlivým uživatelům celkem nejméně 471 g pervitinu, když metamfetamin – pervitin je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., ze dne 18. 12. 2013, o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný a státní zástupce. Na základě odvolání státního zástupce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 12 To 106/2014, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve vztahu k obviněnému (a další spoluobviněné) ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému stejně jako soud prvního stupně uložil trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou a navíc podle §70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to finanční hotovosti ve výši 11 500 Kč. Odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Martina Smrkovského dovolání . Pokud jde o dovolací důvod, uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku [§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.].
V textu svého dovolání obviněný uvedl, že je nevinný, s ostatními obviněnými se pouze zná, občas je někam odvezl autem, ale proč cestu podnikají, ho nezajímalo. V průběhu roku 2011 do začátku roku 2012 pobýval mimo území ČR. V roce 2012 byl v ČR jen do března. Nemohl proto spáchat uvedenou trestnou činnost. Stejně jako v případě trestné činnosti, pro kterou byl zproštěn obžaloby, jde o nepřímé důkazy a spekulace. Tvrzené důkazy nemohou obstát pro tak závažné obvinění a přísný trest. Vyhoštění ze země, kde má obviněný jediného příbuzného, který je mu oporou, je pro něj zdrcující.
V závěru svého dovolání pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2014, sp. z. 12 To 106/2014, zrušil a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřil Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu dovolání obviněného uvedl, že jeho námitky uplatněnému „hmotně právnímu“ dovolacímu důvodu neodpovídají. S poukazem na uvedený dovolací důvod není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Mimo meze dovolacího důvodu jsou takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Podle státního zástupce soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.) Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.). Nalézací soud postupoval striktně ve smyslu zásady in dubio pro reo, a pokud jde o přisouzený rozsah trestné činnosti, vycházel vždy z takových údajů, které byly pro obviněného nejpříznivější. Tento zcela korektní přístup soudu pak došel náležitého odrazu i v použité právní kvalifikaci, když jednání obviněného bylo oproti podané obžalobě právně posouzeno výrazně mírněji. Závěr o vině obviněného je i přes relativně kusé odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně náležitě důkazně podložen, neboť se opírá nejen o výpověď spoluobviněných, ale i dalších ve věci slyšených svědků. Soudy se pak přiléhavě vypořádaly i s jeho obhajobou, že se v daném období na území České republiky nenacházel. Ve věci tak nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor, mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, který by v rámci dovolacího řízení jakkoli odůvodňoval průlom do skutkových zjištění soudů. V této souvislosti je třeba podle státního zástupce zdůraznit, že takový extrémní nesoulad ani obviněný výslovně neučinil předmětem svých dovolacích námitek. Naopak je dovolání obviněného zcela nekonkrétní a v podstatě se jedná o dovolání téměř blanketní. Odpovědnost za formulaci dovolacích námitek přitom leží primárně na obviněném, přičemž námitky obviněným v dovolání nekonkretizované nelze za obviněného domýšlet (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 452/07, citováno dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 435/2013). K takto podanému dovolání se z tohoto důvodu ani nelze podrobněji vyjádřit.
Pouze pro úplnost státní zástupce uvádí, že podle skutkových zjištění soudů obviněný nedovoleně nakládal nejméně s 471 gramy pervitinu. Toto prokázané množství přitom přesahuje hranici značného rozsahu, který je na základě judikatorních hledisek (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 ve spojení se stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013) kvantitativně určen jako nejméně 150 gramů substance obsahující metamfetamin. I pro případ posouzení věci z hlediska starší úpravy obsažené v nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, by bylo namístě jednání obviněného právně posoudit podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. V takovém případě by totiž bylo namístě vycházet z referenční hodnoty množství většího než malého v příloze k uvedenému nařízení vlády, jež činilo pro případ pervitinu 2 gramy. Ve spojení s hledisky vyplývajícími z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 by tak hranice značného rozsahu činila 200 gramů substance obsahující metamfetamin, kterou by však obviněný rovněž překonal. Přes jisté vady odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně, v němž je několikrát opakovaně zmíněn heroin, třebaže obviněnému bylo kladeno za vinu nedovolené nakládání s pervitinem (srov. str. 20 rozsudku soudu nalézacího), lze uzavřít, že právní posouzení jednání obviněného je správné a zákonu odpovídající.
Pokud se dále obviněný ve svém dovolání zcela nekonkrétně vyjádřil o výši trestu, dle názoru státního zástupce nelze takové námitky podřadit ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který navíc obviněný ani neuplatnil. Tento dovolací důvod totiž nenaplňují námitky pouhé nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Konkrétní relevantní námitky pak obviněný nevznáší ani k uložení trestu vyhoštění, přičemž z odůvodnění soudních rozhodnutí vyplývá, že i pro tento druh trestu byly zákonné podmínky splněny.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný brojí výhradně proti ve věci učiněným skutkovým zjištěním, navíc jeho námitky jsou málo konkrétní. Lze tak pouze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti.
Pokud se obviněný zmiňuje o přísnosti uloženého trestu, činí tak opět v návaznosti na své námitky proti provedeným důkazům. Pro úplnost je však vhodné konstatovat, že k nápravě vad výroku o trestu je určen primárně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je však dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Ani tuto námitku tak nelze podřadit uplatněnému ani jinému dovolacímu důvodu.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný Q. Ch. N. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. září 2015
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu