ECLI:CZ:NS:2015:11.TVO.28.2015.1
sp. zn. 11 Tvo 28/2015-12
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 11. 2015 o stížnostech advokátky JUDr. Beáty K o l c u n o v é a obviněného Z. I. do usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 9. 2015, sp. zn. 11 To 49/2015, jímž bylo rozhodnuto v souladu s §37a odst. 1 písm. b) tr. řádu, že jako zvolená obhájkyně se vylučuje z obhajování obžalovaného Z. I., v jeho trestní věci, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnosti JUDr. Beáty Kolcunové a obviněného Z. I. z a m í t a j í .
Odůvodnění:
I.
Obviněný Z. I. je stíhán pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Usnesením sp. zn. 44 Nt 526/2013 Obvodního soudu pro Prahu 7 byl dne 8. 6. 2013 z důvodů uvedených v §67 písm. a), b), c) tr. ř. vzat do vazby. Vzhledem k důvodům nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř. si obviněný zvolil za obhájkyni advokátku JUDr. Beátu Kolcunovou, která jeho obhajobu převzala dne 6. 6. 2013 (plná moc na č. l. 294).
Městský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 49 T 5/2014 ze dne 9. 2. 2015 uznal Z. I. vinným v bodech 1. a 2. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a pod body 4. – 6. stejným zločinem, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to mu Městský soud v Praze uložil trest odnětí svobody v trvání 11 (jedenácti) let, se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu byl podle §70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci – konkrétně částky 15.000,- Kč. (Tímto rozsudkem bylo odsouzeno ještě šest dalších spolupachatelů). Proti tomuto rozsudku podal Z. I. společně s dalšími odsouzenými odvolání. Současně podal odvolání i státní zástupce.
Na základě toho nařídil Vrchní soud v Praze ve dnech 29. – 30. 6. 2015 veřejné zasedání. O konání tohoto úkonu byla řádně a včas vyrozuměna rovněž advokátka obv. I. JUDr. Beáta Kolcunová, nicméně k veřejnému zasedání se nedostavila a nezajistila ani účast svého zástupce. Svou neúčast omluvila pracovní neschopností (č. l. 7701). Na základě této skutečnosti Vrchní soud v Praze dne 29. 6. 2015 rozhodl usnesením sp. zn. 11 To 28/2015 podle §23 odst. 1 tr. ř. o vyloučení trestní věci Z. I. ze společného řízení (č. l. 7714). O dalších obviněných bylo Vrchním soudem rozhodnuto rozsudkem sp. zn. 11 To 28/2015 (č. l. 7718 an.).
Další veřejné zasedání ve věci obv. I. bylo nařízeno na 27. 7. 2015. Přestože byla JUDr. Kolcunová řádně a včas o tomto úkonu vyrozuměna, opět se ho nezúčastnila a nezajistila ani účast svého zástupce (č. l. 7700). Svou nepřítomnost opět odůvodnila pracovní neschopností způsobenou dopravní nehodou (č. l. 7773). Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti vystavila MUDr. Daniela Macháčková dne 20. 7. 2015 (č. l. 7757, 7774).
Dne 11. 9. 2015 se konalo další veřejné zasedání. I o tomto termínu byla JUDr. Kolcunová řádně a včas vyrozuměna (č. l. 7739). Tři dny před tímto termínem si obhájkyně požádala o odročení veřejného zasedání z důvodu pracovní neschopnosti. Jako důvod uvedla opět dočasnou pracovní neschopnost, kterou vystavila MUDr. Macháčková, která nebyla dosud ukončena, a to přesto, že JUDr. Kolcunová již pracovala – kromě jiného nahlížela u Vrchního soudu v Praze do předmětného trestního spisu. Ani na tento termín nezajistila substituční zastoupení.
Nové veřejné zasedání bylo nařízeno na 25. 9. 2015. I tentokrát byla JUDr. Kolcunová řádně a včas vyrozuměna (č. l. 7767), ale opět odkázala na zmíněnou pracovní neschopnost (č. l. 7771) a nezajistila substituci. Následkem toho předseda senátu vyzval JUDr. Kolcunovou (č. l. 7765) i obv. I. (č. l. 7760), aby se vyjádřili k případnému rozhodnutí předsedy senátu podle §37a odst. 1 písm. b) tr. ř. Na to JUDr. Kolcunová nereagovala a obv. I. soudu sdělil, že od doby své nemoci jej jeho obhájkyně nenavštívila a s ohledem na složitost případu se bez konzultace s ní nemůže kvalifikovaně vyjádřit (č. l. 7769).
V důsledku toho předseda senátu JUDr. Lubomír Klimáček rozhodl usnesením sp. zn. 11 To 49/2015 ze dne 25. 9. 2015 (č. l. 7781) tak, že v souladu s §37a odst. 1 písm. b) tr. ř., je obhájkyně JUDr. Beáta Kolcunová vyloučena z obhajování obv. Z. I.
II.
Proti tomuto usnesení dne 29. 9. 2015 obhájkyně podala stížnost. Je pravdou, že byla o veřejných zasedáních vyrozumívaná, ale v důsledku své pracovní neschopnosti se nemohla k veřejným zasedáním nikdy dostavit. Jako důvod, proč za sebe nezajistila zástupce, uvedla, že:
· jednak klient trval na její osobní účasti a také, že
· tato trestní věc je velmi složitá, a i když žádala několik kolegů o převzetí tohoto případu, nebylo jí vyhověno.
K věci dále dodala, že u prvního nařízeného veřejného zasedání byla její pracovní neschopnost způsobena jiným důvodem, než je nynější. Současná pracovní neschopnost vznikla následkem autonehody, ke které došlo 12. 7. 2015. I přesto, že její pracovní neschopnost trvala, pokoušela se pracovat, ale poté se jí zdravotně přitížilo natolik, že byla schopna pracovat pouze jednu až dvě hodiny denně, a to pouze ve své kanceláři.
III.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k tomuto závěru.
Podle §37a odst. 1 písm. b) tr. ř. předseda senátu rozhodne i bez návrhu o vyloučení advokáta jako zvoleného obhájce z obhajování, jestliže se obhájce opakovaně nedostaví k úkonům trestního řízení, při nichž je jeho účast nezbytná, ani nezajistí účast svého zástupce, ačkoliv byl řádně a včas o takových úkonech vyrozuměn.
Z usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 To 49/2015 z 25. 9. 2015 vyplynulo, že
obhájkyně JUDr. Beáta Kolcunová se nedostavila k veřejným zasedáním, konaným ve dnech 29. 6., 27. 7., 11. 9. a 25. 9. 2015, tedy celkem čtyřikrát. Přitom účast obhájkyně byla vzhledem k důvodům nutné obhajoby v souladu s §36 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř. nutná. JUDr. Kolcunová převzala obhajobu obv. Z. I. na základě plné moci dne 6. 6. 2013 (č. l. 294), ale ve výše uvedených termínech se k veřejným zasedáním nikdy nedostavila, přestože byla o jejich konání vždy řádně a včas vyrozuměna a ani za sebe nezajistila substituci.
Obecně je vhodné uvést, že ust. §37a bylo do trestního řádu vloženo novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. s ohledem na to, že někteří obhájci odmítali respektovat znění zákona o důvodech jejich vyloučení, a jejich projednávání kárnou komisí ČAK podle §66 odst. 3 per analogiam za účelem kárného postihu se ukázalo jako řešení velmi zdlouhavé a co se týče potřeb trestního řízení – nedostatečné.
Především však Nejvyšší soud již mnohokrát judikoval, že povinnosti advokáta coby obhájce obžalovaného nejsou povinnostmi vůči soudu, nýbrž povinnostmi vůči obžalovanému. Z toho vyplývá, že soud do vztahu mezi obhájcem a obžalovaným nijak nezasahuje, avšak na druhé straně platí, že obhájce nemá vůči soudu žádný nárok na to, aby soud organizoval průběh řízení podle požadavků obhájce (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tvo 134/2001, 5 Tvo 172/2001, apod.).
Nejvyšší soud v předloženém spisovém materiálu ověřil protiargumenty JUDr. Kolcunové, které uvedla ve své stížnosti ze dne 29. 9. 2015.
I když je pravdou, že obhájkyně řádně doložila lékařským potvrzením své zdravotní problémy, přesto si byla vědoma toho, že svou opakovanou, byť omluvenou, neúčastí závažně protahuje řízení. Z dikce zákona i jeho výkladů vyplývá, že v případě, že obhájce naplní podmínky §37a tr. ř. – přičemž naplnění podmínky „opakovaně se nedostaví k úkonům trestního řízení“ postačí, když se nedostaví dvakrát – předseda senátu rozhodne i bez návrhu (za splnění dalších výše uvedených podmínek) o vyloučení advokáta.
Vrchní soud v Praze respektoval důvody dlouhodobé pracovní neschopnosti po dobu téměř tří měsíců, a kvůli zdravotním obtížím advokátky nejprve vyloučil trestní věc Z. I. ze společného řízení, a poté třikrát nařídil nové veřejné zasedání. Za této situace měla advokátka reagovat svěřením případu důvěryhodnému zástupci a podílet se na jeho adekvátní přípravě, nebo z objektivních zdravotních důvodů se obhajoby tohoto klienta vzdát, resp. vypovědět klientovi plnou moc.
Tvrzení advokátky JUDr. Kolcunové, že „trestní věc je velmi závažná a složitá“ neobstojí, neboť je pravdivá pouze zčásti. I když případ Z. I. není snadný, na druhé straně není zase tak složitý, aby jej nemohla svěřit některému ze svých kolegů – substitutů. Nelze však přehlédnout, že advokátka se celkem čtyřikrát omluvila z veřejného zasedání, a poté ještě ignorovala výzvu předsedy senátu, aby se vyjádřila k případnému rozhodnutí podle §37a odst. 1 písm. b) tr. ř.
Stejně tak neobstojí ani argument, že „její klient trval na její osobní účasti“ . I když advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny – tak jeho pokyny není vázán, jsou-li v rozporu se zákonem nebo stavovským předpisem (§§16 – 17 zákona č. 85/1996 Sb.). JUDr. Kolcunová měla svého klienta seznámit se svým dlouhodobě neuspokojivým zdravotním stavem a vysvětlit mu, že je především v jeho zájmu, aby se jeho případu ujal substitut, kterého na obhajobu náležitě připraví. Koneckonců svého substituta mohla na veřejné zasedání připravit ze své kanceláře, kam každý den docházela (jak sama uvedla ve své stížnosti).
S tvrzením JUDr. Kolcunové, že její klient trvá na její osobní účasti, však nekoresponduje vyjádření Z. I. o tom, že „od doby její nemoci ho ve vyšetřovací vazbě nebyla navštívit“ (č. l. 7769).
Dopisem z 1. 10. 2015 podal k Nejvyššímu soudu stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 9. 2015, sp. zn. 11 To 49/2015 (č. l. 7781) i obviněný Z. I. Tímto přípisem vyjádřil nesouhlas s tím, že jeho obhájkyně JUDr. Kolcunová byla vyloučena z obhajoby v jeho trestní věci. I když svou stížnost přislíbil odůvodnit „v přiměřené lhůtě“, nestalo se tak. Z tohoto důvodu se nemohl Nejvyšší soud k jeho stížnosti meritorně vyjádřit. Nicméně ani obv. I. nemůže ignorovat objektivní skutečnost, že v důsledku nepříznivého zdravotního stavu jeho obhájkyně dochází k nepřípustným průtahům v řízení.
IV.
Z výše uvedených důvodů se Nejvyšší soud plně ztotožnil s usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 11 To 49/2015-7781 o vyloučení JUDr. Beáty Kolcunové z obhajování obv. Z. I. v jeho trestní věci. Její vznesená stížnost se nemohla setkat s úspěchem, neboť argumenty její stížnosti nejsou hodné zřetelu. Stejně tak nemohl Nejvyšší soud akceptovat neodůvodněnou stížnost obv. Z. I. Proto o obou stížnostech rozhodl Nejvyšší soud v souladu s platným trestním řádem – tedy tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 11. 2015
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu