ECLI:CZ:NS:2015:11.TVO.29.2015.1
sp. zn. 11 Tvo 29/2015-11
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2015 stížnost obviněného Z. I. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 9. 2015, sp. zn. 11 To 49/2015, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného Z. I. z a m í t á .
Odůvodnění:
I.
Městský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 49 T 5/2014 ze dne 9. 2. 2015 uznal Z. I. vinným v bodech 1. a 2. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a pod body 4. – 6. stejným zločinem, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Podle tohoto rozsudku měl obviněný neoprávněně zprostředkovat a pro jiného přechovávat omamnou látku – 2,5 kg heroinu, jednak se měl podílet na jednání, které bezprostředně směřovalo k neoprávněnému nabídnutí, zprostředkování a prodeji omamné látky – téměř 6 kg kokainu. Uvedených jednání se měl dopustit jako člen organizované skupiny a ve velkém rozsahu. Za to mu Městský soud v Praze uložil trest odnětí svobody v trvání 11 (jedenácti) let, se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, vč. trestu propadnutí věci, konkrétně částky 15.000,- Kč. (Uvedeným rozsudkem bylo současně odsouzeno ještě šest dalších spolupachatelů).
Proti tomuto rozsudku podal Z. I. (společně s dalšími odsouzenými a státním zástupcem) odvolání. Veřejné zasedání k projednání podaných odvolání bylo nařízeno na 29. – 30. 6. 2015. Tohoto zasedání se však z důvodu pracovní neschopnosti nezúčastnila obhájkyně JUDr. Beáta Kolcunová, a proto Vrchní soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 29. 6. 2015 rozhodl podle §23 odst. 1 tr. ř. o vyloučení řízení vedeného proti obv. Z. I. ze společného řízení. Následně Vrchní soud v Praze opakovaně nařídil veřejné zasedání k projednání odvolání na 27. července, poté 11. září a pak na 25. září 2015. O těchto termínech byla obhájkyně řádně a včas vyrozuměna, ale vždy se z nich omluvila a jako důvod uvedla svou dlouhodobou pracovní neschopnost. Nikdy ale nezajistila účast svého zástupce.
Trestní věc obv. Z. I. probíhá vazebně. Obviněný byl vzat do vazby usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 8. 6. 2013, sp. zn. 44 Nt 526/2013, a to z důvodů uvedených v ust. §67 písm. a), b), c) tr. ř. (č. l. 2833). Proti tomuto rozhodnutí obviněný podal stížnost, která byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 44 To 331/2013 (č. l. 2849). Dále bylo o vazbě obžalovaného rozhodováno v souladu se zákonem, naposledy usnesením Vrchního soudu v Praze dne 25. 9. 2015, sp. zn. 11 To 49/2015, a to tak, že podle §72 odst. 1, odst. 3 tr. ř. byl ve vazbě ponechán, protože důvody vazby dle §67 písm. a), c) tr. ř. nadále trvají. Proti tomuto usnesení podal obv. Z. I. ve stanovené lhůtě stížnost.
V ní obv. Z. I. uvedl, že je ve vazbě od 5. 6. 2013 a dále, že má funkční rodinu a stará se o tři nezletilé děti. Práci má v České republice zajištěnou, a nemá proto zájem zajišťovat finanční prostředky pro rodinu např. formou půjček. Současně je připraven u Vrchního soudu v Praze prokázat svou nevinu a v tomto smyslu v tomto podání nastínil svou obhajobu (zejm. zpochybněním výpovědi některých svědků). Na základě těchto argumentů shrnul, že opravdu nemá žádnou motivaci se vyhýbat trestnímu řízení, a proto žádá, aby byl na základě výše uvedených důvodů propuštěn na svobodu.
II.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že stížnost obv. Z. I. není důvodná .
Obžalovaný byl nepravomocně odsouzen k vysokému trestu odnětí svobody – ve výměře 11 (jedenácti) let. Z Rejstříku trestů vyplynulo, že v r. 2006 byl Krajským soudem v Plzni odsouzen pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let. Z výkonu tohoto trestu byl dne 14. 1. 2010 podmíněně propuštěn na zkušební dobu 6 (šesti) let. Nicméně právě v této době se obviněný měl dopustit žalované trestné činnosti. V této době nebyl evidován jako plátce daně z příjmu fyzických osob, příp. jiných daní, ani jako zaměstnanec nebo OSVČ; soudu nepředložil ani žádný důkaz o tom, že měl legální zdroj příjmů, přičemž jeho náklady na udržování chodu domácnosti, vč. péče o nemanželské dítě, musely být značné.
Současně není možné přehlédnout velmi závažné množství heroinu a kokainu, se kterým měl nakládat. Navíc – žalované jednání nemělo být jen jednorázovou záležitostí, ale mělo probíhat po dobu téměř 2 (dvou) let. Přehlédnout nelze ani jeho kontakty v zahraničí, např. v SRN, kde používal i jiná jména. Proto obava z možného útěku a skrývání se před orgány činnými v trestním řízení, stejně jako obava z opakování trestné činnosti, je velmi pravděpodobná a reálná.
Ze spisového materiálu Nejvyšší soud ověřil, že dosud zjištěné skutečnosti skutečně nasvědčují tomu, že skutky mají všechny znaky trestného činu a je tedy důvodné podezření, že projednávaný trestný čin obžalovaný skutečně spáchal. To koneckonců dosvědčují i výpovědi svědků Č., agenta ...., výsledky sledování i zdokumentované záznamy odposlechů telekomunikačního provozu.
III.
Ve svém usnesení Vrchní soud v Praze konstatoval, že obž. Z. I. se ponechává ve vazbě, neboť důvody vazby uvedené v §67 odst. a), c) tr. ř. nadále trvají. Těmto závěrům nelze nic vytknout. Pokud jde o důvod tzv. vazby útěkové, lze odkázat na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 566/03 (publikovaný pod č. 48, roč. 2004, sv. 33. s. 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), v jehož rámci bylo judikováno, že hrozbou vysokým trestem lze odůvodnit uložení tzv. útěkové vazby v těch případech, kdy na základě zjištěných skutečností opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání zvlášť závažného trestného činu lze předpokládat v případě uznání viny uložení již výrazného trestu odnětí svobody (tj. nejméně kolem osmi let). Pokud jde o tzv. vazbu předstižnou, ze spisového materiálu jasně vyplynulo, že pobyt obviněného na svobodě je reálně rizikový – vzhledem k opakovaně páchané trestné činnosti v době, kdy byl podmínečně propuštěn z výkonu předchozího trestu odnětí svobody.
Všechny výše uvedené skutečnosti jsou tedy dostatečně silnými argumenty pro přesvědčení Nejvyššího soudu o tom, že stále hrozí důvodná obava, že v případě propuštění na svobodu by se obviněný mohl zachovat způsoby předpokládanými §67 písm. a), c) tr. ř. Současně Nejvyšší soud konstatuje, že ohledem na osobu obžalovaného a povahu i závažnost trestného činu skutečně nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením.
Trestní řízení proti obviněnému Z. I. trvá dobu, která je přiměřená náročnosti projednávané věci. Nepřiměřené průtahy z poslední doby (27. 7. 2015 do současnosti), zapříčinila obhájkyně obviněného JUDr. Beáta Kolcunová z důvodů své dlouhodobé pracovní neschopnosti a nezajištěním svého zástupce v trestním řízení.
Protože se Nejvyšší soud s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci i s jeho odůvodněním ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného Z. I. setkat s úspěchem. Z tohoto důvodu rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 11. 2015
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu