ECLI:CZ:NS:2015:11.TVO.32.2014.1
sp. zn. 11 Tvo 32/2014-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. ledna 2015 stížnost obviněného T. H . , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 2 To 120/2014, a rozhodl takto:
Podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. se usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 2 To 120/2014, zrušuje .
Podle §73 odst. 1 písm. d) tr. ř. a §88c písm. a) tr. ř. se vazba obviněného nahrazuje p ř e d b ě ž n ý m o p a t ř e n í m spočívajícím v zákazu styku s poškozenou N. H., . Obviněný se propouští na svobodu.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2014, č. j. 7 T 9/2014-538, byl obviněný T. H. uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a), b), odst. 3 tr. zákoníku, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. K odvolání obviněného a poškozené byl usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 2 To 120/2014, tento rozsudek zrušen a věc byla vrácena krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Usnesením z téhož dne a stejné spisové značky současně Vrchní soud v Praze podle §72 odst. 1, 4 tr. ř. ponechal obviněného ve vazbě.
Proti tomuto usnesení podal obviněný včas stížnost, v níž uvedl, že se neshoduje se závěrem vrchního soudu o dalším trvání vazebních důvodů. Poukázal na to, že prvoinstančním soudem uložený trest v trvání šesti a půl roku byl odvolacím soudem zrušen a v dalším řízení nemůže být zvýšen. Nelze jej proto považovat za důvod útěkové vazby. Důvody vazby předstižné pak u obviněného odpadly již dříve. Podle znaleckého posudku MUDr. Jana Kolomazníka není obviněný pro společnost nijak nebezpečný, nebyla u něj diagnostikována žádná duševní porucha či závislost na psychoaktivní látce a sexuální deviace byla vyloučena. Obviněný je vazebně omezen více než devět měsíců. Nikdy dříve ve výkonu vazby ani trestu nebyl. Trestnou činnost navíc popírá a nebyla mu dosud prokázána. V tomto směru poukazuje na značné pochybnosti, které vedly ke zrušení prvoinstančního rozsudku. Obviněný má pevné rodinné zázemí, může pobývat v bytě své matky, kde se také zdržoval před svým zadržením. Pro případ, že by Nejvyšší soud přesto zjistil přetrvávající vazební důvody, žádá obviněný, aby bylo zváženo nahrazení vazby jiným opatřením podle trestního řádu. K tomu přiložil svůj písemný slib a nabídky záruky ze strany jeho matky a jeho bratra. Závěrem své stížnosti pak navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a rozhodl, že se propouští z vazby na svobodu, případně za současného přijetí písemného slibu, záruky za jeho další chování ze strany jeho matky a bratra, eventuálně za současného uložení dohledu probačního úředníka či uložení vhodného předběžného opatření.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti podle §147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že stížnost je důvodná.
Předně je třeba říci, že napadené usnesení Vrchního soudu v Praze v žádném případě nenaplňuje požadavky na odůvodnění rozhodnutí o vazbě, jak vyplývají z trestního řádu a z judikatury Ústavního soudu (např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 103/1999, III. ÚS 715/2000). Kromě krátké rekapitulace dosavadního průběhu řízení říká v zásadě jen to, že se na důvodech, pro které byl obviněný vzat do vazby a dále v ní ponechán, nic nezměnilo, stále zde existuje důvodná obava, že v případě propuštění na svobodu by mohl opakovat vysoce závažnou trestnou činnost a že by se mohl skrývat, aby se vyhnul mnohaletému trestu odnětí svobody. To je v podstatě jen parafrázování textu zákona. Z čeho konkrétně takové obavy vyplývají, o tom zde není žádná zmínka, a navíc se s tvrzením, že se na důvodech, pro které byl obviněný vzat do vazby, nic nezměnilo, nelze v žádném případě ztotožnit.
Obviněný byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 3. 2014, sp. zn. 0 Nt 1080/2014, (k omezení osobní svobody došlo dne 4. 3. 2014), a to ze všech tří zákonných vazebních důvodů. Útěková vazba přitom byla odůvodněna hrozbou trestu v trvání kolem osmi let, předstižná pak v daném stadiu trestního stíhání tím, že se obviněný měl dopouštět jednání dlouhodobě, opakovaně, se stupňující se intenzitou, tedy bylo třeba vyloučit, že trpí sexuální deviací, či že zde hrozí možnost opakování jednání.
Usnesením ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 0 Nt 1293/2014, pak Okresní soud v Hradci Králové mimo jiné prodloužil vazbu obviněného z důvodů podle §67 písm. a), c) tr. ř., přičemž důvod podle písmene a) byl stále podložen hrozbou trestu kolem osmi let, v případě vazebního důvodu podle písmene c) bylo opět poukázáno na dlouhodobost, stupňovitost a závažnost jednání obviněného.
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 9. 2014, sp. zn. 7 T 9/2014, kterým byl obviněný ponechán ve vazbě z důvodů podle §67 písm. a), c) tr. ř., bylo podle §136 odst. 3 tr. ř. vyhotoveno bez písemného odůvodnění.
Pokud jde o vazbu útěkovou, je zřejmé, že v případě obviněného není možné vycházet pouze ze samotné hrozby uložení vysokého trestu odnětí svobody. V nálezu sp. zn. III. ÚS 566/03 (publikovaný pod č. 48, roč. 2004, sv. 33, str. 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) judikoval Ústavní soud, že hrozbou vysokým trestem lze odůvodnit uložení tzv. útěkové vazby v těch případech, kdy na základě zjištěných skutečností opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání zvlášť závažného trestného činu lze předpokládat v případě uznání viny uložení již výrazného trestu odnětí svobody (tzn. nejméně kolem osmi let). Obviněnému byl soudem prvního stupně uložen trest odnětí svobody v trvání šest a půl roku, který byl odvolacím soudem zrušen, a vzhledem k absenci odvolání státního zástupce mu v dalším řízení vyšší trest již nehrozí. Jiné skutečnosti, které by nasvědčovaly obavě, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, nevyplývají ani z vazebních rozhodnutí, ani z obsahu spisu.
Vazba předstižná pak byla původně zdůvodněna jednak charakterem trestné činnosti, které se měl obviněný dopustit, jednak obavou, zda netrpí sexuální deviací. Po vypracování znaleckých posudků je nyní zřejmé, že obviněný sexuální deviací netrpí. MUDr. Jan Kolomazník, znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, v rámci odpovědí na zadané otázky sexuální deviaci u obviněného s jistotou vyloučil, současně konstatoval, že jeho pobyt na svobodě není z medicínského hlediska pro společnost nebezpečný. Znalec nenavrhuje v tomto smyslu žádné zvláštní opatření. Doc. PhDr. Jan Lašek, CSc., znalec z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, v závěru svého posudku uvedl, že obviněný z psychologického hlediska nepředstavuje aktuální nebezpečí pro své okolí. V předchozím textu nicméně konstatuje, že osobnost obviněného je v rovině sexuálního pudu dosti nativistická, s tendencí realizovat nutkání pudu okamžitě s objektem, který je nablízku. Znalec se v tomto směru zmiňuje o hůře zvládnuté pudovosti v oblasti sexuálního chování.
Nejvyšší soud je proto toho názoru, že za situace, kdy ani jeden ze znalců provádějících vyšetření obviněného u něj nebezpečnost pro společnost neshledal, nelze obavu z opakování trestné činnosti mít za naplněnou v takové míře, že by bylo namístě obviněného držet ve vazbě. Lze očekávat, že samotné trestní stíhání a dosavadní pobyt ve vazbě budou pro obviněného znamenat v tomto směru dostatečnou výstrahu. Pakliže se obviněný dopustil trestné činnosti, ze které je obviněn, lze mít za to, že poškozená pro něj byla za daných okolností snadno dostupným objektem, což mu umožnilo jeho nedostatečně zvládnutý sexuální pud realizovat. Vzhledem k poškozené N. H. tedy do určité míry obava z budoucího opakování trestné činnosti přetrvává, byť se jedná spíš o hypotetickou situaci. Z praxe jsou však známy případy, kdy se za podobných okolností vztah obviněného s bývalou partnerkou, matkou poškozené, obnovil, Nejvyšší soud proto považuje za nutné vyloučit možný kontakt obviněného s poškozenou.
Je vhodné připomenout, že uložené předběžné opatření zahrnuje nejen zákaz styku s poškozenou, ale také zákaz jakéhokoli kontaktování nebo vyhledávání poškozené, a to i prostřednictvím sítě elektronických komunikací nebo jiných obdobných prostředků (§88d odst. 1 tr. ř.). Z důležitých důvodů lze setkání obviněného s poškozenou povolit a provést postupem podle §88d odst. 2 tr. ř.
Neplní-li obviněný, u kterého je i nadále dán důvod pro uložení předběžného opatření, podmínky uloženého předběžného opatření, může příslušný orgán činný v trestním řízení rozhodnout o uložení pořádkové pokuty podle §66 tr. ř., uložení jiného druhu předběžného opatření, nebo vzetí obviněného do vazby za podmínek stanovených trestním řádem (§88o tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. ledna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch