ECLI:CZ:NS:2015:11.TVO.37.2015.1
sp. zn. 11 Tvo 37/2015-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. listopadu 2015 stížnost podanou obviněným O. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 2 To 78/2015, a rozhodl
takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného O. H.
z a m í t á .
Odůvodnění:
Obviněný je stíhán u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 10/2014 pro dva zločiny znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. 2 To 78/2015, byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 5. 2015, sp. zn. 6 T 10/2014, v celém rozsahu a věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Usnesením ze dne 26. 10 2015, sp. zn. 2 To 78/2015, rozhodl Vrchní soud v Praze podle §72 odst. 1, 4 tr. ř., že se obviněný ponechává ve vazbě z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. ř., podle §73 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. nepřijal písemný slib obviněného a nenahradil vazbu dohledem probačního úředníka.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně stížnost, v níž uvedl, že závěr o naplnění vazebního důvodu podle §67 písm. a) tr. ř. nelze učinit pouze na základě příslušné trestní sazby na trestný čin, pro který je stíhán. Podstatné je, zda konkrétně obviněnému hrozící výše trestu odůvodňuje obavu, že uprchne nebo se bude skrývat. Obviněný od počátku popírá, že by poškozenou znásilnil, uskutečnil s ní pouze několik oboustranně dobrovolných sexuálních styků. Trvá také na tom, že poškozená byla sexuálně zkušená již před tím, než spolu navázali vztah. Obviněný zdůraznil, že znalci vyloučili jeho nebezpečnost, možnost znásilnění poškozené byla velmi zpochybněna, neboť ji skutečně miloval, po celou dobu vazby se choval řádně a nebyl prokázán jediný důvod, proč by soud měl mít obavu z jeho skrývání. Obviněný má silnou vazbu na rodinu, bývalá manželka mu opakovaně nabídla možnost bydlení. Kvůli zdravotnímu omezení po operaci levé nohy není schopen se přemístit a ukrývat se. Podle obviněného také není dostatečně vysvětlen fakt, proč ho poškozená sama vyhledávala, když ji měl znásilňovat. V rámci svého slibu se zavázal mimo jiné i k tomu, že poškozenou nebude jakkoli kontaktovat.
Závěrem pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 2 To 78/2015, zrušil a propustil jej z vazby, případně pokud shledá naplnění vazebního důvodu, aby přijal slib obviněného nebo nahradil vazbu dohledem probačního úředníka.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.
I po zrušení prvostupňového rozhodnutí odvolacím soudem je obviněný stíhán pro dva zvlášť závažné zločiny znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku. V daném stadiu trestního řízení byla shromážděna celá řada důkazů, které nasvědčovaly tomu, že byly spáchány skutky, pro které bylo zahájeno trestní řízení, tyto skutky měly všechny znaky trestného činu a byly také dostatečně zřejmé důvody k podezření, že je spáchal obviněný. Jak vyplývá z usnesení vrchního soudu, jímž bylo rozhodnuto o odvolání obviněného, státního zástupce a poškozené, důvodem zrušení prvostupňového rozsudku byly námitky státního zástupce týkající se uložení souhrnného trestu, výrok o náhradě nemajetkové újmy v penězích (soud prvního stupně odkázal poškozenou na řízení ve věcech občanskoprávních) a požadavek provedení doplňujícího výslechu poškozené k zajištění obhajovacích práv obviněného. Odvolací soud nicméně nevyjádřil zásadní pochybnosti stran rozsahu a hodnocení provedeného dokazování soudem prvního stupně. Sám také v nyní napadeném usnesení konstatuje, že obviněnému stále hrozí dva tresty odnětí svobody v trvání pěti let, jak mu byly soudem prvního stupně ve zrušeném rozsudku uloženy. V žádném případě nelze tedy tvrdit, že naplnění důvodu tzv. útěkové vazby shledal vrchní soud pouze v právní kvalifikaci jednání obviněného, naopak se zabýval trestem konkrétně obviněnému hrozícím.
Nejvyšší soud v této souvislosti poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, konkrétně nález sp. zn. III. ÚS 566/03 (publikovaný pod č. 48, roč. 2004, sv. 33, str. 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), v jehož rámci bylo judikováno, že hrozbou vysokým trestem lze odůvodnit uložení tzv. útěkové vazby v těch případech, kdy na základě zjištěných skutečností opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání zvlášť závažného trestného činu lze předpokládat v případě uznání viny uložení již výrazného trestu odnětí svobody (tzn. nejméně kolem osmi let). Toto rozhodnutí lze nepochybně vztáhnout i na situaci, kdy obviněnému hrozí dva tresty kratšího trvání, avšak v součtu uvedené hranice dosahující či dokonce přesahující.
Z výše uvedeného vyplývá, že se Nejvyšší soud s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ztotožňuje a stížnost obviněného se tak nemohla setkat s úspěchem. Vzhledem k intenzitě, s jakou byly vazební důvody v případě obviněného naplněny, nebylo ani možné nahradit vazbu jiným opatřením. Nezbylo proto, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2015
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu