ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.2257.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 2257/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobkyně P. P. , zastoupené Mgr. Jiřím Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Palackého nám. č. 183, proti žalovaným 1) J. F. , zastoupené Mgr. Ondřejem Radilem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 2, Helénská č. 1799/4, a 2) nezletilému M. F. , zastoupenému JUDr. Zuzanou Grecovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, K Sokolovně č. 37, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 16 C 8/2012, o dovolání žalované 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 2014, č. j. 12 Co 391/2014-266, takto:
I. Dovolání žalované 1) se odmítá .
II. Žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.050,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího Dvořáčka, advokáta se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Palackého nám. č. 183; ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5.12.2014, č.j. 12 Co 391/2014-266, není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o.s.ř.“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k závěru o neplatnosti allografní závěti ze dne 6.2.2008 pořízené zůstavitelkou E. Z., zemřelou dne 15.2.2008, pro nedostatek formálních náležitostí podle ustanovení §476b, resp. §476c občanského zákoníku (ve znění účinném do 31.12.2013) srov. například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.4.1997, sp. zn. 2 Cdon 988/96, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 59, ročník 1998; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.9.2004, sp. zn. 30 Cdo 1765/2004, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88, ročník 2005; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.5.2004, sp. zn. 30 Cdo 164/2004, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 7, ročník 2007; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.10.2006, sp. zn. 21 Cdo 2203/2006, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 69, ročník 2007; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.3.2013, sp. zn. 21 Cdo 3098/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.2.2012, sp. zn. 21 Cdo 341/2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 109, ročník 2012] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. (vznáší-li výhrady proti správnosti skutkových zjištění a skutkového závěru rozhodujícího pro právní posouzení věci odvolacím soudem, že zdravotní stav zůstavitelce neumožňoval vlastnoručně závěť podepsat, když namítá, že „nebylo prokázáno, že byla splněna podmínka nemožnosti číst a psát na straně zůstavitelky“, a že „úvahy soudu o nemožnosti zemřelé se podepsat vycházejí z nesprávné teze o fyzické nemožnosti čitelného podpisu – přeceňuje se význam třesu atd.“, a proti hodnocení důkazů, namítá-li, že „soudy v rozporu s provedenými důkazy přijaly závěr, že zůstavitelka nemohla číst ani psát“ apod.), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Pro úplnost je třeba dodat, že dovolací námitky – směřující ke zpochybnění závěru odvolacího soudu (vycházejícího z nálezu Ústavního soudu ze dne 20.8.2014, sp. zn. I. ÚS 173/13), podle něhož „s vysokou mírou pravděpodobnosti“ zůstavitelka nebyla vzhledem ke svému zdravotnímu stavu k pořízení závěti způsobilá – jsou bezpředmětné, neboť k označení závěti za neplatnou postačí již nevyhovění požadavkům na její formu.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované 1) podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. listopadu 2015
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu