ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.2386.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 2386/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně JUDr. M. Ch., proti žalovanému Středočeskému kraji se sídlem krajského úřadu v Praze 5, Zborovská č. 81/11, IČO 70891095, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 2/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2014 (správně ze dne 3. prosince 2014), č. j. 23 Co 423/2014-481, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 občanského soudního řádu):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2014 (správně ze dne 3. 12. 2014), č. j. 23 Co 423/2014-481, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), když řízení ve věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce hodnocení spravedlivosti požadavku na další zaměstnávání propouštěného zaměstnance – odborového funkcionáře ve smyslu ustanovení §61 odst. 4 zákoníku práce srov. (ve vztahu k obsahově shodné dřívější právní úpravě) rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. listopadu 2009, sp. zn. 21 Cdo 938/2009, uveřejněný pod číslem 111/2010 v časopise Soudní judikatura] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Namítá-li dovolatelka, že „odvolací soud se nevypořádal s nestandardním a protiprávně vzniklým stavem skončení pracovního poměru cca 17 vedoucích odborů KÚSK v roce 2009, v důsledku volebních výsledků v zastupitelstvu SK po volbách do zastupitelstva kraje na podzim v roce 2008, a nestandardního přijímání nových vedoucích věcných odborů KÚSK v roce 2009 a 2010, které měly různý vliv na činnost jejich podřízených zaměstnanců“, pak přehlíží, že řešení těchto otázek nebylo pro rozhodnutí v projednávané věci významné (určující).
V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (zpochybňuje-li skutková zjištění, na nichž odvolací soud založil svůj závěr, že na žalovaném nelze spravedlivě požadovat, aby žalobkyni nadále zaměstnával, a že tedy výpověď z pracovního poměru ze dne 13. 9. 2010 je platná, i když příslušný odborový orgán odmítl udělit souhlas s touto výpovědí, polemizuje-li s tím, ke kterým hlediskům odvolací soud při vymezení relativně neurčité hypotézy právní normy ustanovení §61 odst. 4 zákoníku práce přihlížel a jak tato hlediska hodnotil, ačkoliv toto oprávnění náleží toliko soudu, a namítá-li jiné vady řízení, které - podle jejího názoru - měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Dovolání žalobkyně proti výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2014 (správně ze dne 3. 12. 2014), č. j. 23 Co 423/2014-481, v části, v níž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 4. 2014, č. j. 11 C 2/2011-434, ve výroku o povinnosti žalobkyně „zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 na nákladech státu částku 1.383,36 Kč“, není přípustné, neboť v této části dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč [§238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.].
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. srpna 2015
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu