ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.2549.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 2549/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně Ing. P. B., MBA , zastoupené JUDr. Miroslavem Rybářem, advokátem se sídlem v Praze 10, Dýšinská č. 476, proti žalovanému Ing. Z. B. , zastoupenému JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lublaňská č. 673/24, o výživné manželky, o návrhu žalobkyně na obnovu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 14 C 14/2010, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 14 C 14/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. února 2015, č. j. 58 Co 482/2014-140, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně směřující proti výroku I. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2015, č.j. 58 Co 482/2014-140, jímž potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 7. 2014, č. j. 14 C 14/2010-113 (kterým byl zamítnut návrh žalobkyně na obnovu řízení „ve věci pravomocného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 z 30. 5. 2011 rozsudkem č. j. 14 C 14/2010-54 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze z 14. 3. 2012 č. j. 58 Co 42/2012-76, tedy v řízení vedeném pod sp. zn. Obvodního soudu pro Prahu 6 14 C 14/2010“, a kterým byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 35.332,- Kč k rukám jeho právního zástupce), není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné.
Opírá-li dovolatelka přípustnost dovolání o ustanovení §237 o. s. ř. argumentem, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, pak zjevně míří k té části tohoto ustanovení, která spojuje přípustnost dovolání s vyřešením otázky hmotného nebo procesního práva, „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Podle obsahu dovolacích námitek - týkajících se jednak otázky, kdy jsou skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy „nové“ [§228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], resp. kdy se jedná o nové důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení [§228 odst. 1 písm. b) o. s. ř.] - (dovolatelka používá jen termín „novum věci“), jakož i otázky, „kdy by nový důkaz mohl přivodit příznivější rozhodnutí ve věci“ - má tím dovolatelka zjevně na mysli, že dovolací soud by měl věc po právní stránce posoudit jinak než odvolací soud. Takový předpoklad přípustnosti dovolání však ustanovení §237 o. s. ř. neupravuje. Poslední z tam taxativně vypočtených předpokladů přípustnosti dovolání, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, míří totiž pouze na případ otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl dovolací soud odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoliv, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím. Nejvyšší soud zdůraznil již např. v usnesení ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněném pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, (ústavní stížnost proti němu Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13), že požadavek, aby právní otázka vyřešená v souzené věci byla dovolacím soudem posouzena jinak, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř.
Mimo to dovolání v části, v níž dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že důkaz čestným prohlášením pana N. V. T. mohla uplatnit již v původním řízení, neobsahuje vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. Pro tyto vady dovolání v této části, které nebyly odstraněny ve lhůtě uvedené v ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř., nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. nezakládá ani námitka dovolatelky, že závěr odvolacího soudu, podle kterého ani čestné prohlášení pana N. V. T. by pro žalobkyni nepřivodilo příznivější rozhodnutí ve věci, je v rozporu s konstantní judikaturou (usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2012, sp. zn. 33 Cdo 3925/2010).
Rozhodnutí o nedůvodnosti žaloby na obnovu řízení v dané věci totiž odvolací soud nezaložil na tom, že obnovu lze povolit pouze tehdy, je-li vydání příznivějšího rozhodnutí ve věci pro žalobkyni se zřetelem k nově uplatněným skutečnostem a důkazům jisté. Odvolací soud v návaznosti na výsledky původního řízení uzavřel, že žalobkyní předkládané čestné prohlášení pana N. V. T. by ve světle provedeného dokazování nemohlo pro žalobkyni přivodit příznivější rozhodnutí (vydání příznivějšího rozhodnutí pro žalobkyni není ani pravděpodobné, neboť žalobkyní nově uplatněný důkaz nemůže mít na výsledek původního řízení žádný vliv - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. ledna 2015, sp. zn. 28 Cdo 4012/2014).
Je třeba jen připomenout, že v původním řízení, o jehož obnovu žalobkyně usiluje, byla zamítnuta žaloba žalobkyně, jíž se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost platit jí výživné manželky ve výši 25.000,- Kč měsíčně od 20. 1. 2010, neboť soudy obou stupňů dospěly ke shodnému právnímu závěru, že přiznání výživného by bylo v rozporu s dobrými mravy (§96 odst. 2 zákona o rodině), jelikož v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně v době svého pobytu ve Vietnamu udržovala mimomanželský poměr s panem N. V. T. Návrh žalovaného (a v odvolacím řízení také návrh žalobkyně) na výslech svědka pana N. V. T. byl soudy zamítnut jako nadbytečný právě s ohledem na to, že uvedená okolnost byla prokázána ostatními provedenými důkazy.
Ohledně námitky dovolatelky, že se soudcem, který rozhodoval v původním řízení a v řízení o jeho obnově, bylo vedeno kárné řízení z důvodu „nestandardního procesního postupu ve věci“, lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2004, sp. zn. 26 Cdo 645/2003, v němž konstatoval, že důvodem obnovy řízení nemůže být nesprávný procesní postup soudu v řízení, o jehož obnovu se žádá.
Nejvyšší soud České republiky z uvedených důvodů dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. července 2015
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu