ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.2659.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 2659/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. J. E. , zastoupeného Mgr. Ivanem Chytilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Maiselova č. 38/15, proti žalované Kaufland Česká republika v. o. s. se sídlem v Praze 6, Bělohorská č. 2428/203, IČO 25110161, zastoupené JUDr. Oto Kunzem, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská č. 89/90, o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru dohodou, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 19 C 110/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. října 2014, č. j. 23 Co 372/2014-175, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Oto Kunze, advokáta se sídlem v Praze 3, Vinohradská č. 89/90.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2014, č. j. 23 Co 372/2014-175, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce výkladu pojmu „bezprávná vyhrůžka“ srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1522/96, uveřejněný pod číslem 12 v časopise Soudní judikatura, ročník 1999, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 29 Odo 409/2006, uveřejněný pod číslem 157 v časopise Soudní judikatura, ročník 2009, a k okolnostem vylučujícím svobodu vůle jednajícího v pracovněprávních vztazích též odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1332/2001] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (zpochybňuje-li skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, nesouhlasí-li s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, předestírá-li opačné skutkové závěry, na nichž buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci, nebo vytýká-li odvolacímu soudu, že „neprovedl jím navržený důkaz nahrávky schůzky ze dne 9. 8. 2012“), dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. července 2015
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu