ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.2868.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 2868/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci zástavního věřitele Českomoravské stavební spořitelny, a. s. se sídlem v Praze 10, Vinohradská č. 3218/169, IČO 49241397, zastoupeného Mgr. Peterem Olejárem, advokátem se sídlem v Brně - Štýřicích, Vinohrady č. 794/45, proti zástavním dlužníkům 1) B. K., a 2) A. K., oběma zastoupeným JUDr. Radovanem Mrázkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Masarykovo nám. č. 3125/11, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 10 C 117/2013, o dovolání zástavních dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 9. října 2014 č. j. 12 Co 298/2014-144, takto:
I. Dovolání zástavních dlužníků se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání zástavních dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 9. 10. 2014 č. j. 12 Co 298/2014-144 ve výroku o věci samé není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť řízení ve věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“], neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007 sp. zn. 21 Cdo 3161/2006, které bylo uveřejněno pod č. 58 ve Sbírce soudních rozhodnutí s stanovisek, roč. 2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2011 sp. zn. 21 Cdo 3973/2009 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012 sp. zn. 21 Cdo 4377/2009 a v nich vyjádřený právní názor, že v řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem, že tyto rozhodné skutečnosti nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány (postaveny najisto) a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení není dovolání proti usnesení odvolacího soudu vzhledem k ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné, neboť těmito výroky bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013 sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, které bylo uveřejněno pod č. 80 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání zástavních dlužníků podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. září 2015
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu