ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.2911.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 2911/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobkyně A. M. B. , zastoupené JUDr. Františkem Jarošem, advokátem se sídlem v Praze 9 - Libni, K Moravině č. 1872/5, proti žalovanému F. K. , zastoupenému Mgr. Petrem Šmídkem, advokátem se sídlem v Liberci, Jestřábí č. 974/1, o neúčinnost darovací smlouvy, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 29 C 62/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 3. února 2015 č. j. 29 Co 426/2014-116, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 3. 2. 2015 č. j. 29 Co 426/2014-116 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Z ustálené judikatury dovolacího soudu vyplývá, že dlužníkovy právní úkony zkracují uspokojení pohledávky věřitele zejména tehdy, jestliže vedou ke zmenšení majetku dlužníka a jestliže v důsledku nich nastalé zmenšení majetku má současně za následek, že věřitel nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku dlužníka, ačkoliv - nebýt těchto úkonů - by se z majetku dlužníka alespoň zčásti uspokojil (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2002 sp. zn. 21 Cdo 549/2001, který byl uveřejněn pod č. 64 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002). Ke zkrácení uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele tedy nemůže dojít, zmenší-li se sice majetek dlužníka, avšak vlastní-li dlužník navzdory odporovanému právnímu úkonu a dalším svým dluhům takový majetek, který sám o sobě postačuje k tomu, aby se z něho věřitel uspokojil. Protože se podmínky odporovatelnosti posuzují ke dni vzniku právního úkonu, zjišťuje se ke stejnému okamžiku i to, zda měl dlužník po uzavření odporovaného právního úkonu další dostatečný majetek k uspokojení věřitele. Rozhodným okamžikem pro zjištění dalšího dlužníkova majetku je tedy účinnost odporovaného právního úkonu; týká-li se právní úkon nemovitostí zapisovaných do katastru nemovitostí, je jím den, k němuž nastaly účinky vkladu práva do katastru nemovitostí (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2975/2011, který byl uveřejněn pod č. 25 v časopise Soudní judikatura, roč. 2013, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013 sp. zn. 21 Cdo 2905/2012). V projednávané věci proto nebylo významné, že dlužník V. K. měl v době uzavření odporované darovací smlouvy (dne 6. 10. 2010) na svém účtu částku 374.000,- Kč, neboť rozhodující byl stav účtu ke dni 19. 5. 2011, k němuž nastaly účinky vkladu práva do katastru nemovitostí podle darovací smlouvy a kdy již na účtu nebyly žádné prostředky, protože podle zjištění soudů byl dne 15. 10. 2010 celý zůstatek vybrán a účet byl uzavřen.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2015
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu