ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.3155.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 3155/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala ve věci dědictví po P. V. , zemřelém dne 13.11.2012, za účasti 1) Mgr. P. V. , zastoupeného Mgr. Markétou Hejlovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, v Olšinách č. 1667/10, 2) J. V. , 3) Ing. T. V. , zastoupeného JUDr. Valerií Vodičkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 792/40, 4) České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, IČO 69797111, Územního pracoviště České Budějovice se sídlem v Českých Budějovicích, Prokišova č. 1202/5, a 5) Městské charity České Budějovice se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova tř. č. 309/12, IČO 60072709, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 16 D 368/2012, o dovolání Mgr. P. V. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. října 2014, č. j. 7 Co 1673/2014-395, takto:
Dovolání Mgr. P. V. se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání Mgr. P. V. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15.10.2014, č.j. 7 Co 1673/2014-395, není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o neplatnosti allografní závěti zůstavitele P. V., zemřelého dne 13.11.2012, pořízené dne 22.1.2012 ve smyslu ustanovení §476b zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění účinném do 31.12.2013; dále jen „obč. zák.“), byla-li svědkem předmětné závěti Mgr. A. V., která je matkou závětí povolaných dědiců (Mgr. P. V., J. V. a Ing. T. V.), a která tak jako osoba blízká závětí povolaným dědicům nemohla ve smyslu ustanovení §476f obč. zák. při pořizování předmětné závěti působit jako svědek, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.4.1997, sp. zn. 2 Cdon 988/96, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 59, ročník 1998; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.3.2002, sp. zn. 21 Cdo 530/2001, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 5, ročník 2002; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.12.2011, sp. zn. 21 Cdo 3332/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.3.2013, sp. zn. 21 Cdo 3098/2011) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Zabývá-li se dále dovolatel otázkou, zda závětí zůstavitele ze dne 22.1.2012 došlo k platnému odvolání předchozích závětí zůstavitele či nikoliv, pak nebere náležitě v úvahu, že posouzení této otázky nebylo pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, a tedy není způsobilé zpochybnit závěr odvolacího soudu (stejně jako soudu prvního stupně) o dědickém právu Mgr. P. V., J. V. a Ing. T. V. ve vztahu k závěti zůstavitele P. V. ze dne 22.1.2012, na němž dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu spočívá.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání Mgr. P. V. podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu (§243b a §151 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. listopadu 2015
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu