ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.3311.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 3311/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce J. R. , zastoupeného JUDr. Ladislavem Jiráskem, advokátem se sídlem v Mariánských Lázních, Klíčová č. 199/2, proti žalovanému DIAMO, státní podnik , se sídlem ve Stráži pod Ralskem, Máchova č. 201, IČO 000 02 739, zastoupenému JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, 28. října č. 184, o 195.412,- Kč s příslušenstvím a o 27.916,- Kč měsíčně, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 22 C 314/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. března 2015 č.j. 12 Co 346/2014-193, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 24.563,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Dagmar Říhové, advokátky se sídlem v Příbrami, 28. října č. 184.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25.3.2015 č.j. 12 Co 346/2014-193, není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 30.11.1978 sp. zn. 5 Cz 54/78, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 1980, pod č. 29, k otázce podstatné změny poměrů poškozeného, v důsledku níž se zaměstnavatel může úspěšně domáhat zrušení povinnosti platit poškozenému náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12.3.2002 sp. zn. 21 Cdo 227/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura roč. 2003, pod č. 47, k možnosti zaměstnavatele domáhat se změny svých povinností, jestliže zhoršení zdravotního stavu není v příčinné souvislosti s utrpěným pracovním úrazem poškozeného a samo o sobě mu znemožňuje výkon práce, kterou konal před vznikem škody, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11.2.1999 sp. zn. 21 Cdo 376/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 2000, pod č. 35, dle něhož zaměstnavatel nemůže odpovídat za ztrátu na výdělku, která by byla vznikla, i kdyby následků pracovního úrazu nebylo) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části dovolání žalobce uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. [zpochybňuje-li skutkové zjištění, které bylo pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující - tj., že z důvodu zhoršení zdravotního stavu žalobce z „obecných příčin“ došlo k podstatné změně poměrů, neboť žalobce „není schopen vykonávat svou práci právě z důvodů těchto závažných onemocnění, a to i za situace, kdy nemoc z povolání vyléčena není], a proto dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věty druhé o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 4. září 2015
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu