ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.4557.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 4557/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobkyně M. Š. , zastoupené Mgr. Bohuslavem Rollem, advokátem se sídlem v Chomutově, Nerudova č. 63/16, proti žalované Mgr. M. B., se sídlem v Chomutově, Rooseveltova č. 2267/28, IČO 867 64 446, zastoupené JUDr. Bedřichem Hájkem, advokátem se sídlem v Kadani, B. Němcové č. 70, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 12 C 32/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. července 2015 č.j. 9 Co 360/2015-215, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Bohuslava Rolla, advokáta se sídlem v Chomutově, Nerudova č. 63/16.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28.7.2015 č.j. 9 Co 360/2015-215, není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce rozlišování důvodu výpovědi podle ustanovení §52 písm. f) věty za středníkem zákoníku práce spočívajícího v neuspokojivých pracovních výsledcích zaměstnance a důvodu výpovědi podle ustanovení §52 písm. g) zákoníku práce srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2006 sp. zn. 21 Cdo 758/2006, uveřejněný pod č. 35 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007, který se vztahuje k obsahově shodné dřívější právní úpravě, k otázce, že není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu pomocí výkladu právního úkonu, tj. že nelze „nahrazovat“ nebo „doplňovat“ vůli, kterou jednající v dané době neměl nebo ji neprojevil srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013 sp. zn. 21 Cdo 742/2012 a k otázce stanovení lhůty, ve které má zaměstnanec odstranit neuspokojivé pracovní výsledky srov. například závěr uveřejněný ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR, Praha 1986, str. 190-191 a odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2009 sp. zn. 21 Cdo 4066/2008, který byl uveřejněn pod č. 9 v časopise Soudní judikatura, roč. 2010] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části dovolání žalovaná uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. [zpochybňuje-li skutkové zjištění, které bylo pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující - tj., že žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně neodstranění vytýkaných neuspokojivých pracovních výsledků žalobkyně ve stanovené lhůtě po obdržení vytýkacího dopisu ze dne 10.2.2011 a nebylo tedy možno s ní skončit pracovní poměr ve smyslu ustanovení §52 písm. f) zák. práce], a proto dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 10. listopadu 2015
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu