ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.4865.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 4865/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy ve věci dědictví po J. K. , zemřelém dne 23. ledna 2010, za účasti 1) J. K. , zastoupené JUDr. Jindrou Pavlovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Vinohradská č. 938/37, 2) PhDr. K. K., CSc ., zastoupené JUDr. Tatianou Poupovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 1062/58, a 3) Ing. D. K. , zastoupeného JUDr. Alenou Dvořáčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, náměstí Winstona Churchilla č. 1800/2, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 336/2010-437, o dovolání PhDr. K. K., CSc. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. prosince 2013 č.j. 24 Co 145/2013-518, takto:
Dovolání PhDr. K. K., CSc. se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání PhDr. K. K., CSc. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.12.2013 č.j. 24 Co 145/2013-518 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o platnosti smlouvy o převodu rodinného domku do bezpodílového spoluvlastnictví (nyní společného jmění manželů) zůstavitele a jeho manželky v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.1.2012 sp. zn. 31 Cdo 51/2010, uveřejněný pod č. 62 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.5.2013 sp. zn. 22 Cdo 2654/2012 anebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.3.2014 sp. zn. 26 Cdo 4420/2013), a rovněž závěr odvolacího soudu o zařazení pozemku parc. č. 519/38 v k.ú. H. do společného jmění zůstavitele a jeho manželky na základě dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku manželům J. a J. K. ze dne 17.1.1983 je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 21.1.1972 sp. zn. 2 Cz 90/71, uveřejněný pod č. 15 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1973), a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. (nesouhlasí-li se správností a úplností skutkových zjištění, vznáší-li výhrady proti hodnocení důkazů a namítá-li vady řízení), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání PhDr. K. K., CSc., podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Protože se tímto usnesením dovolacího soudu řízení ve věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých za dovolacího řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2015
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu