ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.1257.2015.1
sp. zn. 22 Cdo 1257/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) R. P. a b) B. P. , zastoupených Mgr. Ivou Chytilovou, advokátkou se sídlem v Otrokovicích, tř. T. Bati 332, proti žalovaným: 1) M. L. a 2) M. L. , zastoupeným JUDr. Jarmilou Marákovou, advokátkou se sídlem v Kroměříži, Velké náměstí 112/61, o zdržení se zásahu do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 11 C 298/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 11. června 2014, č. j. 59 Co 56/2014-345, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejich zástupkyně JUDr. Jarmily Marákové.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Kroměříži (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. května 2013, č. j. 11 C 103/2009-193, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali „ I. stanovení povinnosti žalovaným zdržet se obtěžování žalobců nad míru přiměřenou, a to zastínění pozemku p. č. 1599/1 v k. ú. D., které je způsobeno tím, že na oplocení, které se na tomto pozemku nachází, je umístěno dřevo a jiný stavební materiál“ ; „II. stanovení povinnosti žalovaným zdržet se obtěžování žalobců nad míru přiměřenou a to nadměrnou vlhkostí v budově postavené na pozemku p. č. 168/4 v k. ú. D., která je způsobena výstavbou dřevěného plotu a holubníků ze strany žalovaných“ ; „III. stanovení povinnosti žalovaným zdržet se obtěžování žalobců nad míru přiměřenou, a to znečišťováním jejich pozemku p. č. 1599/1 v k. ú. D., které je způsobeno chovem holubů“ (výrok I). Ve výrocích II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 11. června 2014, č. j. 59 Co 56/2014-345, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. potvrdil a změnil jej pouze ve výroku II., týkajícím se náhrady nákladů řízení. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podávají žalobci dovolání. Odkazují přitom na §237 o. s. ř. s tím, že se odvolací soud „nevypořádal se skutečnostmi, které žalobci ve svém odvolání uvedli“ a že „má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaní ve svém vyjádření navrhují odmítnutí dovolání.
Podle §243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 (uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz) ].
V daném případě není dovolání přípustné již z toho důvodu, že dovolatelé vůbec neuvedli, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 až 238a o. s. ř., když odcitovali text ustanovení §237 o. s. ř.
Dovolatelé rovněž nevymezili řádný dovolací důvod. Uvedli pouze, že se neztotožňují se závěry odvolacího soudu a že se odvolací soud nevypořádal s jimi uvedenými skutečnostmi. Neoznačili tedy žádnou právní otázku, kterou by měl soud nesprávně posoudit.
Protože dovolání neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ani způsobilý dovolací důvod (§241a odst. 2, 3 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 3028/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2014, sp. zn. 22 Cdo 4205/2013 (obě uveřejněná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz) ].
V souladu s §243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobci povinnost uloženou jim tímto rozhodnutím, mohou se žalovaní domáhat výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.
V Brně dne 29. dubna 2015
Mgr. David Havlík
předseda senátu