ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.3028.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 3028/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce Mgr. T. S., zastoupeného Mgr. Janem Lehovcem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlážděná 1586/4, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) J. F., a 2) Bc. K. F. , oběma zastoupeným JUDr. Jiřím Štanclem, advokátem, se sídlem v Klatovech, Čs. legií 172, PSČ 339 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 42 Cm 2/2011, o dovolání žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. května 2013, č. j. 6 Cmo 124/2013-145, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných usnesením ze dne 14. května 2013, č. j. 6 Cmo 124/2013-145, potvrdil usnesení ze dne 21. února 2013, č. j. 42 Cm 2/2011-136, kterým Krajský soud v Plzni zastavil (pro nezaplacení soudního poplatku) řízení o odvolání žalovaných proti rozsudku ze dne 16. prosince 2011, č. j. 42 Cm 2/2011-52, jímž Krajský soud v Plzni ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 28. února 2011, č. j. 42 Cm 2/2011-15, kterým uložil: a) oběma žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci částku 1,900.000,- Kč s 6% úrokem od 31. srpna 2010 do zaplacení a směnečnou odměnu 6.333,- Kč, b) prvnímu žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 7,648.947,52 Kč s 6% úrokem od 31. srpna 2010 do zaplacení a směnečnou odměnu 25.496,- Kč a c) oběma žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci na nákladech řízení částku 612.750,- Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, které mají za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť „napadeným rozhodnutím odvolacího soudu se řízení končí, rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která má být dovolacím soudem posouzena jinak a není dán žádný z důvodů nepřípustnosti dle §238 o. s. ř.“.
Namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (co do přiměřenosti lhůty k zaplacení soudního poplatku z hlediska možností poplatníka a výše poplatku, jakož i povahy a následků plateb, které žalovaní na úhradu soudního poplatku již zaplatili a dále platí) a požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání žalovaných podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Z obsahu dovolání je zjevné, že neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.); o tom, že pro uvedenou vadu nelze v dovolacím řízení pokračovat, pochyb není. Srov. v této souvislosti např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013 a ze dne 23. července 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013.
Závěr, podle něhož „to, že vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak“, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ani v režimu §238a o. s. ř., ani v režimu §237 o. s. ř., přitom Nejvyšší soud formuloval v usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaných Nejvyšší soud odmítl a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2013
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu