ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.1341.2013.1
sp. zn. 22 Cdo 1341/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně D. B., zastoupené Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou se sídlem v Brně, Cihlářská 19, proti žalovanému J. B., zastoupenému Mgr. Ladislavem Veselým, advokátem se sídlem v Brně, Horní 32, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 7 C 305/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. října 2012, č. j. 13 Co 340/2011-516, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto usnesení náklady dovolacího řízení ve výši 17.714,- Kč k rukám její zástupkyně Mgr. Petry Hrachy.
Odůvodnění:
Okresní soud Brno - venkov (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. března 2011, č. j. 7 C 305/2007-421, ze společného jmění manželů (dále jen „SJM“) – účastníků přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného nemovitosti v k. ú. a obci O., vedené na LV č. 879 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno – venkov, a to budovu postavenou na parc. č. 1386/20 a pozemky parc. č. 1386/20 a 1386/9, vše v hodnotě 2.860.000 Kč (výrok I.), dále blíže specifikované movité věci v zůstatkové hodnotě 48.201 Kč (výrok II.) a osobní automobil Škoda 120 L, registrační značky BOC 87-14, rok výroby 1981 a nákladní přívěs za osobní automobil KPN 250 AS, rok výroby 1987, vše v zůstatkové hodnotě 9.043 Kč (výrok III.). Do výlučného vlastnictví žalobkyně ze SJM účastníků přikázal zůstatky finančních prostředků na účtech, vedeném u Raiffeisen stavební spořitelny, a. s., na sporožirovém účtu vedeném u České spořitelny, a. s., na účtu z důchodového pojištění u Kooperativa pojišťovny, a. s., z pojistné smlouvy Kapitálového životního pojištění pro případ smrti nebo dožití, vše v zůstatkové hodnotě 179.187,41 Kč (výrok IV.). Dále ze SJM účastníků přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného zůstatky finančních prostředků na účtu u ING Penzijního fondu, a. s. ze smlouvy č. 0045142713 a na bankovním účtu u České spořitelny, a. s., k 30. 11. 2005 a zůstatkovou hodnotu podílových listů u Investiční společnosti České spořitelny, a. s., k 30. 11. 2005, vše v zůstatkové hodnotě 130.843 Kč (výrok V.). Žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na úplném vypořádání zaniklého SJM částku 1.514.121,30 Kč do šesti měsíců od právní moci rozsudku (výrok VI.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VII.-IX.).
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 18. října 2012, č. j. 13 Co 340/2011-516, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výrocích I., II. a III. tak, že do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno – venkov, na LV č. 879 pro obec a k. ú. O., a to budovu, postavenou na parc. č. 1386/20 a pozemky parc. č. 1386/20 a 1386/9, vše v hodnotě 2.640.000 Kč, pod položkami 1-29 blíže specifikované movité věci včetně osobního automobilu Škoda 120 L, registrační značky BOC 87-14, rok výroby 1981 a nákladního přívěsu za osobní automobil KPN 250 AS, vše v celkové zůstatkové hodnotě 2.698.201 Kč. Ve výroku IV. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že ze SJM přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně zůstatky finančních prostředků na spořícím účtu vedeném u Raiffeisen stavební spořitelny, a. s., ve výši 79.039,12 Kč, na sporožirovém účtu, stavební spořitelny, a. s., ve výši 47.849,29 Kč, odbytné u pojistných smluv vedených u Kooperativa pojišťovny, a. s., a to u běžné pojistné smlouvy Kapitálového životního pojištění RENIDE PLUS č. 1923801060, ve výši 26.191 Kč a pojistné smlouvy Kapitálového životního pojištění pro případ smrti nebo dožití, ve výši 18.075 Kč, tj. prostředky v celkové hodnotě 179.808,41 Kč. Ve výroku V. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že ze SJM přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného zůstatky finančních prostředků na účtech u ING Penzijního fondu, a. s., ze smlouvy ve výši 22.617,03 Kč a na sporožirovém účtu u České spořitelny, a. s., ve výši 18.436,78 Kč a hodnotu podílových listů na majetkovém účtu u České spořitelny, a. s., ve výši 89.790,- Kč, tj. prostředky v celkové hodnotě 130.844,15 Kč. Ve výroku VI. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 1.403.747,50 Kč do šesti měsíců od právní moci rozsudku. Ve výroku VII. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a) a v němž uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadených částech zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhuje odmítnutí dovolání.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání i vyjádření k němu je účastníkům znám, a dovolací soud proto na ně pro stručnost odkazuje.
Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - §3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Protože k pravomocnému rozhodnutí o vypořádání společného jmění došlo před 1. lednem 2014, projednal dovolací soud dovolání a rozhodl o něm podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. a Čl. VII. zákona č. 404/2012 Sb., a Čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Dovolání není přípustné.
V řízení o vypořádání SJM dovolací soud zkoumá přípustnost dovolání ohledně každé vypořádávané položky zvlášť. Skutečnost, že odvolací soud např. změní rozsudek soudu prvního stupně ohledně jedné či několika položek neznamená, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. i proti těm částem rozsudku odvolacího soudu, které se týkají jiných položek, a že dovolací soud je již v důsledku částečné změny rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem oprávněn přezkoumat celé rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. března 2011, sp. zn. 22 Cdo 2468/2009, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz).
Přípustnost dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu je založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně. O nesouhlasné rozsudky jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovená účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišná. Odlišností se myslí závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků. Pro posouzení, zda jde o měnící rozsudek odvolacího soudu, není samo o sobě významné, jak odvolací soud formuloval výrok svého rozsudku, rozhodující je obsahový vztah rozsudků soudů obou stupňů v tom, zda a jak rozdílně posoudily práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. března 2011, sp. zn. 22 Cdo 2468/2009, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz).
V daném případě je rozhodnutí odvolacího soudu měnícím ohledně části ceny vypořádávaných nemovitostí, když odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně, který ohodnotil nemovitosti částkou 2.860.000,- Kč, vycházel z ceny 2.640.000,- Kč. Žalovaný, v jehož prospěch takto odvolací soud rozhodl, namítá, že cena nemovitostí je ještě nižší. Napadá tedy závěry odvolacího soudu, které jsou ohledně ceny nemovitostí shodné se závěry soudu prvního stupně, a dovolání by proto mohlo být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Rovněž pokud žalovaný v dovolání zpochybnil shodný závěr soudů obou stupňů o tom, komu budou nemovitosti přikázány, napadl potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž by mohlo být dovolání přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. by přicházela do úvahy pouze v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.). Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu však takovým rozhodnutím není.
Dovolatel nevymezil žádnou otázku zásadního právního významu. Obsahem jeho dovolání je pouhá kritika hodnocení důkazů a polemika se skutkovými závěry nalézacích soudů, která byla pro jejich rozhodnutí významná. U dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. však k těmto námitkám přihlédnout nelze (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni vznikly náklady za její zastoupení advokátem (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 26/12, s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Náhradu nákladů řízení proto dovolací soud stanovil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a je představována odměnou ve výši 14.340,- Kč, stanovenou podle §6, §8 odst. 6, §7 bod 6, §11 odst. 1 písm. k), dále paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, celkem 17.714,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z §160 odst. 1, §149 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.
V Brně dne 25. března 2015
Mgr. David Havlík předseda senátu