ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.1485.2015.1
sp. zn. 22 Cdo 1485/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně P. F. , zastoupené JUDr. Karlem Fialou, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 138/10, proti žalovanému F. F., zastoupenému JUDr. Monikou Kolrosovou, advokátkou se sídlem v Praze 6 – Dejvice, Mařákova 302/8, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 10 C 5/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. května 2014, č. j. 19 Co 444/2013-326, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 17 472,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Karla Fialy, advokáta se sídlem v Praze 1, Národní 138/10.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. dubna 2013, č. j. 10 C 5/2007-284, přikázal stavbu na pozemku st. parc. č. 339 v obci a k. ú. Ú. (dále jen „dům“), zapsané na LV č. 379 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-západ, do výlučného vlastnictví žalovaného (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání vypořádání zaniklého společného jmění manželů částku 1 475 000 Kč do 9 měsíců od právní moci rozsudku (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. až V.).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. května 2014, č. j. 19 Co 444/2013-326, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádání společného jmění manželů částku 1 458 750 Kč do 3 měsíců od právní moci rozsudku, jinak rozsudek ve výroku I. potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II. až VI.).
Proti výroku I., III., IV., V. a VI. rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které považuje za přípustné podle §237 občanského soudního řádu, neboť rozhodnutí odvolacího soudu podle jeho názoru spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaný nesouhlasí s oceněním domu, konkrétně namítá vady znaleckého posudku, nesouhlasí s korekcí ceny a s tím, jak prováděl znalec odhad. Důsledkem toho je stanovená cena, do níž je zahrnuto i příslušenství o 300 000 Kč vyšší. Co se týče částky 300 000 Kč, ta byla učiněna jako nesporná, avšak nikdy nedošlo ze strany žalovaného k tomu, že by nadále netrval na doplacení částky dalších 300 000 Kč, která byla poskytnuta jako dar od rodičů na výstavbu rodinného domu. Žalovaný nepovažuje za správné rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, neboť byl procesně úspěšný, když i odvolací soud uznal, že žaloba byla nesprávná, byla několikrát upravována, docházelo ke změně petitu, došlo k procesním chybám, vypracování chybného znaleckého posudku a nakonec byla celá kauza rozdělena na dvě kauzy. Byla několikrát snižována žalovaná částka a smír se týkal jen movitého majetku. Žalovaný nic nezavinil, tudíž nemůže za to, že bylo zahájeno řízení na návrh žalobkyně. Po celou dobu se musel bránit proti nesprávným rozhodnutím, a proto nelze věc vyhodnotit tak, že obě strany měly stejný úspěch ve věci. S ohledem na uvedené navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně s dovoláním nesouhlasí. Žalovaný opakuje důvody, které tvrdil již v řízení před soudy obou stupňů, s nimiž se tyto soudy řádně vypořádaly. Tyto důvody přípustnost dovolání nezakládají, řízení není zatíženo vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, rozhodnutí nemá ve věci samé žádný zásadní význam, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Proto navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto a jí byla přiznána náhrada nákladů řízení.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy a společně s vyjádřením k dovolání tvoří obsah procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože dovolací řízení bylo zahájeno dovoláním podaným dne 1. září 2014, dovolací soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle §243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na www.nsoud.cz )].
V daném případě dovolání není přípustné již z toho důvodu, že dovolatel řádně nevymezil přípustnost dovolání tak, jak ji vyžaduje rozhodovací praxe dovolacího soudu, nýbrž toliko odkazuje na §237 o. s. ř., což však k přípustnosti dovolání zjevně nepostačuje. Navíc dovolatel uplatňuje v dovolání nepřípustné dovolací důvody, když rozporuje zjištěný skutkový stav v otázce ceny domu a výše vnosů a když namítá vady řízení spočívající v pochybení odvolacího soudu v rámci procesu dokazování a při rozhodování o náhradě nákladů řízení.
V této souvislosti dovolací soud připomíná, že podle občanského soudního řádu je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) a až tehdy, když je dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srovnej §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Z uvedeného vyplývá, že pokud dovolatel v souvislosti s tvrzenými vadami řízení nevymezí otázku hmotného či procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., může dovolací soud k vadám řízení přihlédnout pouze v tom případě, že z jiného důvodu shledá dovolání přípustným [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014 (obě dostupná na www.nsoud.cz )].
V daném případě však dovolatel v souvislosti s tvrzenými vadami řízení žádnou (třeba i ne zcela přesně formulovanou) otázku hmotného či procesního práva nevymezil, a proto není dovolací soud v této fázi dovolacího řízení oprávněn se tvrzenými vadami řízení zabývat.
Nad rámec uvedeného dovolací soud dodává, že soudy obou stupňů se v průběhu řízení řádně vypořádaly se všemi námitkami žalovaného, řádně objasnily způsob ocenění domu, vypořádaly se také řádně s vnosy spočívajícími v daru od otce žalovaného a s pracemi, jež otec žalovaného na stavbě vykonal. Odvolací soud pak řádně objasnil, proč přikázal dům do výlučného vlastnictví žalovaného, proč se neodchýlil od rovnosti vypořádacích podílů, a proto postupu soudů obou stupňů není co vytknout.
Soudy obou stupňů také podle dovolacího soudu nepochybily při rozhodování o náhradě nákladů řízení, když shledaly úspěch obou účastníků řízení v řízení před soudem prvního stupně srovnatelným. Je sice pravdou, že nebylo žalobě vyhověno podle návrhu žalobkyně, ale nebylo rozhodnuto také podle požadavku žalovaného, který se domáhal zamítnutí žaloby. Odvolací soud pak nepochybil ani v rámci rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení, když dospěl k závěru, že žalovaný byl v odvolání úspěšný jen z části, neboť odvolací soud toliko ponížil výši vypořádacího podílu, jinak rozsudek potvrdil.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalovaného přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 29. dubna 2015
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu