ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.4553.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 4553/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně K. B. , proti žalovanému K. P. , zastoupenému Mgr. Martinou Řehořovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Antonína Dvořáka 1117, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 8 C 411/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. října 2013, č. j. 11 Co 914/2012-336, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chomutově (dále jen „soud I. stupně“) rozsudkem ze dne 29. června 2012, č. j. 8 C 411/2000-284, rozhodl, že z věcí, jež měli žalobkyně a žalovaný v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, připadá do vlastnictví žalovaného pozemek parc. č. 4326/1 o výměře 978 m2 (dále jen „předmětný pozemek“), zapsaný v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Chomutov na LV č. 2296 pro obec a k. ú. J. v ceně 192 000,- Kč (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání vypořádacích podílů 76 034,- Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. až V.).
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) k odvolání obou účastníků řízení rozsudkem ze dne 3. října 2013, č. j. 11 Co 914/2012-336, rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. potvrdil, ve výroku II. změnil potud, že výše vypořádacího podílu činí 98 927,- Kč, jinak v tomto výroku potvrdil (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II. až IV.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Odvolací soud podle jeho názoru postupoval nesprávně, když z důvodu uplatnění zákonné domněnky vypořádání podle §149 odst. 4 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 7. 1998, odmítl vypořádat vnosy a zároveň vnosy nezohlednil ve výši vypořádacího podílu. V rozporu s právem na spravedlivý proces a se zásadou materiální pravdy je, aby délka řízení trvání soudního řízení mohla mít bez dalšího vliv na výši přisouzené částky z titulu vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Dále žalovaný nesouhlasí s tím, že cena nemovitostí byla zjištěna toliko z důkazu znaleckým posudkem, který však byl tímto účastníkem napaden a zpochybněn, a to bez jakéhokoliv vypořádání se s námitkami účastníka ke znaleckému posudku, coby klíčovému podkladu pro rozhodnutí ve věci. V neposlední řadě žalovaný upozorňuje, že po dobu 13 let sekl dvakrát ročně trávu na předmětném pozemku, což oceňuje částkou 239 277,- Kč. S ohledem na uvedené navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy a tvoří obsah procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení – §3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Protože v dané věci šlo o bezpodílové spoluvlastnictví manželů zaniklé před 1. srpnem 1998, provádí se vypořádání podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. července 1998 [k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. června 1999, sp. zn. 31 Cdo 1908/98 (uveřejněný pod č. 20/2000 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože dovolací řízení bylo zahájeno dovoláním podaným po 1. lednu 2014, dovolací soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle §243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz) ].
Dovolání žalovaného není přípustné již z toho důvodu, že žalovaný řádně nevymezil přípustnost dovolání. Žalovaný v dovolání sice vyjadřuje nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu, ale pouhé vyjádření nesouhlasu přípustnost dovolání založit nemůže.
Nad rámec uvedeného dovolací soud dodává, že otázkou tzv. vnosů se Nejvyšší soud zabýval například v rozsudku ze dne 16. ledna 2013, sp. zn. 22 Cdo 3395/2012 (uveřejněném pod C 12 235 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck
– dále jen „Soubor“), v rozsudku ze dne 26. dubna 2007, sp. zn. 22 Cdo 2903/2005 (uveřejněném pod C 5055 v Souboru), v rozsudku ze dne 26. listopadu 2009, sp. zn. 22 Cdo 1192/2007 (uveřejněném pod C 8045 v Souboru), jakož i řadě dalších rozhodnutích uveřejněných na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz , přičemž z ustálené rozhodovací praxe vyplývá, že soud může vypořádat pouze ty hodnoty a investice (vnosy) tvořící součást zákonného majetkového společenství manželů, které účastníci učiní předmětem řízení ve lhůtě tří let od zániku majetkového společenství. Závěr, že tvrzené investice dovolatel neuplatnil ve lhůtě tří let od zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů dovolatel, v dovolání pak žádným způsobem nerozporoval.
Od tzv. vnosů je třeba rozlišovat (ne)rovnost vypořádacích podílů (tzv. disparitu). Podle ustálené judikatury dovolacího soudu může soud při vypořádání zákonného majetkového společenství manželů stanovit jiné podíly manželů na společném majetku než stejné [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. srpna 2013, sp. zn. 22 Cdo 2055/2011 (dostupné na www.nsoud.cz) ]. Odklon od principu rovnosti podílů (tzv. disparita podílů) je však postupem, jenž musí být opodstatněn konkrétními okolnostmi [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. listopadu 2008, sp. zn. 22 Cdo 3174/2007 (dostupné na www.nsoud.cz )]. Dovolací soud má oprávnění přezkoumat splnění podmínek pro odklon od principu rovnosti podílů při vypořádání majetkového společenství jen v případě zjevné nepřiměřenosti relevantních úvah soudů v nalézacím řízení [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2009, sp. zn. 22 Cdo 3636/2008 (uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, 2010, č. 3, str. 100)]. V rozsudku ze dne 17. května 2005, sp. zn. 22 Cdo 1821/2004 (uveřejněném pod C 3396 v Souboru), Nejvyšší soud dovodil, že pro úvahu soudu o (ne)rovnosti podílů účastníků v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví není významné, čím vším některý z manželů přispěl na pořízení společného majetku ze svého odděleného majetku.
Při aplikaci na posuzovaný případ je tak zjevné, že odvolací soud postupoval zcela v souladu s dosavadní rozhodovací praxí dovolacího soudu, když nevypořádal vnosy z důvodu jejich včasného neuplatnění a když tvrzené vnosy nezohlednil v rámci (ne)rovnosti vypořádacích podílů.
Za pravdu dovolateli nelze dát ani v tom, že je v rozporu s právem na spravedlivý proces a se zásadou materiální pravdy, jestliže se v důsledku délky řízení zvýšil vypořádací podíl žalobkyně, protože došlo ke zvýšení hodnoty předmětného pozemku.
Průtahy v soudním řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví nemohou mít vliv na obsah rozhodnutí; případné nároky z nich vyplývající lze uplatnit podle zvláštního předpisu, zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. dubna 1999, sp. zn. 22 Cdo 4622/2008, uveřejněné v Souboru pod č. C 7157). Platí tak, že pokud v důsledku délky řízení dojde k nárůstu ceny vypořádávané věci ( mutatis mutandis stejný závěr platí i pro snížení ceny), nelze tuto skutečnost při rozhodování o vypořádání zohlednit změnou kritérií, podle kterých se tato cena určuje (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2010, sp. zn. 22 Cdo 1183/2008, uveřejněné v Souboru pod pořadovým č. C 8308). Jestliže tedy v posuzovaném případě dovolatel nesouhlasí s tím, že z důvodu déletrvajícího řízení stoupla cena nemovitosti, díky čemuž se zvýšila i výše vypořádacího podílu, přehlíží, že se současně zvýšila i hodnota nemovitého majetku, který je mu přikazován do výlučného vlastnictví. Kdyby naopak cena nemovitosti v průběhu doby klesla, byl by vypořádací podíl žalobkyně přirozeně nižší, protože nižší by byla i hodnota náležející dovolateli.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka směřující proti zjištění ceny předmětného pozemku znaleckým posudkem. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. května 2012, sp. zn. 22 Cdo 2190/2010, uveřejněném v Souboru pod pořadovým č. C 11 074, vyložil, že zjištění ceny nemovité věci v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů je otázkou skutkovou, nikoliv právní. Námitka, že soud při stanovení hodnoty nemovitosti chybně akceptoval závěry podávající se ze znaleckého posudku, představuje tvrzené pochybní při zjišťování skutkového stavu věci. Zpochybněním skutkového stavu však přípustnost dovolání založit nelze.
Přípustnost dovolání nezakládají ani tvrzené vady v postupu soudů. Podle §241a odst. 1 o. s. ř. ve znění od 1. ledna 2014 je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci a až tehdy, když je dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srovnej §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Z uvedeného vyplývá, že pokud dovolatel v souvislosti s tvrzenými vadami řízení nevymezí otázku hmotného či procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., jako se tomu stalo v posuzovaném případě, může dovolací soud k vadám řízení přihlédnout pouze v tom případě, že z jiného důvodu shledá dovolací soud dovolání jako přípustné [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. 22 Cdo 3130/2014 (dostupné na www.nsoud.cz )].
Naznačuje-li dovolatel, že způsob výpočtu vypořádacího podílu žalobkyně není dostatečně odůvodněný, neboť musí být natolik přehledný, aby umožňoval posouzení jeho správnosti, vystihuje tím nepřípustně vadu řízení. Pro úplnost však dovolací soud dodává, že z rozsudku odvolacího soudu zcela jasně a zřetelně vyplývá způsob výpočtu vypořádacího podílu, přičemž je zřejmé, že nesouhlas s tímto výpočtem pojí dovolatel s jinou představou o výši ceny pozemku, který byl předmětem vypořádání.
Co se týče námitky, že žalovaný sekl na předmětném pozemku dvakrát ročně po dobu 13 let trávu, jedná se o nepřípustnou novotu ve smyslu §241a odst. 6 o. s. ř. a nadto je třeba vycházet z toho, že práce jednoho manžela vynaložená za trvání manželství na společné věci nepředstavuje investice, které by bylo možno zohlednit při vypořádání zákonného majetkového společenství (k tomu srovnej mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2005, sp. zn. 22 Cdo 1128/2005, uveřejněný v Souboru pod pořadovým č. C 3975 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. 22 Cdo 656/2010, uveřejněný na www.nsoud.cz ).
Ze shora uvedených důvodů neshledal Nejvyšší soud dovolání žalovaného přípustným, a proto je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2014
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu