ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.1512.2013.1
sp. zn. 22 Cdo 1512/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně V. Š., zastoupené Mgr. Renatou Wachtlovou, advokátkou se sídlem v Hořovicích, Pražská 346, proti žalovanému M. J., zastoupenému JUDr. Alenou Drulákovou, advokátkou se sídlem v Berouně, Kostelní 7, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 13 C 419/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. září 2012, č. j. 29 Co 349/2012-253, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně Mgr. Renaty Wachtlové na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 39 930,- K do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Berouně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. února 2012, č. j. 13 C 419/2008-225, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem - domu postavenému na pozemku parc. č. st. 1467 a pozemku parc. č. st. 1467 v obci a k. ú. B., zapsaným na listu vlastnictví č. 2438 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun a nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně. Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému částku 3 475 000,- Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitosti rozestavěné stavbě rodinného domu na pozemku parc. č. st. 6500 v obci a k. ú. B., zapsané na listu vlastnictví č. 2438 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun a nemovitost přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného. Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 625 000,- Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok II.). Zrušil rovněž podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem domu na pozemku parc. č. st. 487 a pozemku parc. č. st. 487 v obci a k. ú. B., zapsaným na listu vlastnictví č. 4209 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun a nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného. Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 475 000,- Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok III.). V rámci separace nákladů řízení uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně náklady řízení ve výši 38 102,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.). Dále rozhodl o povinnosti účastníků zaplatit náklady státu spojené s pořízením znaleckých posudků (výrok VI. a VII.).
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 19. září 2012, č. j. 29 Co 349/2012-253, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích IV. a V. a v části výroků II., a III., jimiž bylo rozhodnuto o výši náhrad a paričních lhůtách, potvrdil. Ve výrocích I., VI. a VII. a v části výroků II. a III., jimiž bylo rozhodnuto o zrušení podílového spoluvlastnictví k tam specifikovaným nemovitostem a jejich přikázání do výlučného vlastnictví žalovaného, zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, a to z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc aby vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhuje dovolání odmítnout.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, společně s vyjádřením k dovolání tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - §3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Protože k pravomocnému rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků došlo před 1. lednem 2014, postupoval dovolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2014, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 19. října 2012 a dovolací řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalovaného podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Dovolání není přípustné.
V daném případě přicházela do úvahy přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to pouze v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.). Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu však takovým rozhodnutím není.
Závěr, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušil ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. až uplynutím 31. prosince 2012, a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měl dovolatel právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. povede k věcnému přezkumu jím podaného dovolání (k tomu srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).
Dovolatel v daném případě povinnost formulovat právní otázku nesplnil. Obsahem dovolacích námitek je především nesouhlas se znaleckým posudkem, ze kterého soudy vycházely při stanovení obecné ceny předmětných nemovitostí.
Stanovení obvyklé ceny tvořící základ výše vypořádacího podílu v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví představuje otázku skutkovou, nikoliv právní. Námitka, že soud při stanovení ceny obvyklé chybně akceptoval nesprávné závěry podávající se ze znaleckého posudku znalce, představuje tvrzené pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, které nemůže založit přípustnost dovolání opírající se o řešení otázky zásadního právního významu [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. 22 Cdo 3240/2006, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu C. H. Beck (dále jen „Soubor“) jako C 5758, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2007, sp. zn. 22 Cdo 3035/2006, uveřejněné tamtéž jako C 5211].
Tím, že dovolatel zpochybňuje skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze.
Dovolatel odvolacímu soudu rovněž vytýká, že neprovedl doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem, čímž uplatnil dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj., že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K tomu lze pouze uvést, že k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle tohoto ustanovení může být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto pouze za předpokladu, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2006, uveřejněné v Souboru jako C 5780). Tak tomu však v daném případě není.
Obsahem dovolání jsou dále námitky žalovaného, že nebyl zohledněn jím předložený znalecký posudek znalce Ing. Smutného, a že nebyli vyslechnuti jím navržení svědci. Skutečnost, že nebyly provedeny všechny důkazy dovolatelem navržené, není vadou řízení, která by řešila otázku zásadního právního významu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2005, sp. zn. 20 Cdo 1591/2004, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 3339). Podle §120 odst. 1 o. s. ř. je to soud, kdo rozhoduje o tom, které z navrhovaných důkazů provede a je na něm, aby posoudil, které z navržených důkazů jsou významné pro posouzení uplatněného nároku.
S ohledem na výše uvedené dovolací soud podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni vznikly náklady za její zastoupení advokátkou (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 26/12, s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Náhradu nákladů řízení proto dovolací soud stanovil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a je představována odměnou ve výši 32 700,- Kč, stanovenou podle §6, §8 odst. 5, §7 bod 6, §11 odst. 1 písm. k), dále náhradou hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem tedy 33 000,- Kč. Rovněž jí náleží částka 6 930,- Kč jako náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle §137 odst. 3 o. s. ř. Celková výše nákladů dovolacího řízení tak činí 39 930,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z §160 odst. 1, §149 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. dubna 2015
Mgr. David Havlík
předseda senátu