ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.205.2015.1
sp. zn. 22 Cdo 205/2015-213
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. září 2014, č. j. 8 Co 1716/2014-186, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 18. srpna 2014, č. j. 59 Nc 1804/2013-161, nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků a neustanovil jí zástupce pro dovolací řízení pro řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. ledna 2014, č. j. 19 Co 5/2014-72.
Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 25. září 2014, č. j. 8 Co 1716/2014-186, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 25. září 2014 a dovolací řízení bylo zahájeno po tomto datu, dovolací soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále jen „o. s. ř.“).
Žalobkyně sice nesplňuje podmínku zastoupení advokátem v dovolacím řízení a sama rovněž nemá právnické vzdělání (§241 o. s. ř.), povaha rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, však splnění této podmínky vylučuje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 609/97, publikované v časopise Soudní judikatura, 1997, č. 80, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. března 2014, sp. zn. 26 Cdo 395/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2014, sp. zn. 22 Cdo 504/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2014, sp. zn. 29 Cdo 662/2014, jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz) ].
Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z dovolání patrno, kterou otázku hmotného či procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem [k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (dostupné na www.nsoud.cz )].
Žalobkyně neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., rovněž nevymezila důvod dovolání v souladu s §241a o. s. ř., neboť neuvedla, v čem spočívá nesprávné právní posouzení věci a tyto okolnosti nevyplývají ani z obsahu dovolání. Žalobkyně v dovolání uvádí, že "si nemůže dovolit zaplacení", nevymezuje však právní posouzení, které pokládá za nesprávné (tj. při řešení které právní otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně která právní otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak). Nevymezila-li žalobkyně v dovolání právní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit přípustnost dovolání, Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 a §243f odst. 2 o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. února 2015
Mgr. Michal Králík, Ph.D., v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Jaroslava Musilová