ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.2550.2015.1
sp. zn. 22 Cdo 2550/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyň 1) M. D. , 2) M. B. , 3) M. P. , 4) J. Ž. a 5) J. R., zastoupených Mgr. Janem Vrbou, advokátem se sídlem v Liberci, Na Poříčí 116/5, proti žalovanému M. B. , zastoupenému Mgr. Michalem Tandlerem, advokátem se sídlem v Liberci, Barvířská 125, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 19 C 181/2010, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 28. ledna 2015, č. j. 30 Co 533/2014-146, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. srpna 2014, č. j. 19 C 181/2010-129, ve výroku I. zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyň a žalovaného k nemovitým věcem, a to pozemku p. č. 607/14, pozemku p. č. 607/15, pozemku p. č. 608/1, pozemku p. č. 609/1, pozemku p. č. 609/2, pozemku p. č. 609/3 a pozemku p. č. 618/3, vše zapsáno na LV č. 687 pro obec a katastrální území S. n. N., u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Liberec (dále jen „předmětné nemovité věci“), přikázal předmětné nemovité věci do podílového spoluvlastnictví žalobkyň (výrok II.) a uložil žalobkyním povinnost zaplatit žalovanému na vypořádací podíl 1 570 000 Kč (výrok III.). Žalovanému uložil zaplatit státu na náhradu nákladů řízení částku 1 938 Kč (výrok IV.), každé ze žalobkyň uložil povinnost zaplatit státu na náhradu nákladů řízení částku 936 Kč (výrok V.) a ve vztahu mezi účastníky nepřiznal žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.).
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci k odvolání všech žalobkyň usnesením ze dne 28. ledna 2015, č. j. 30 Co 533/2014-146, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích IV., V. a VI. změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyním náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 419 340 Kč a zaplatit náhradu nákladů řízení státu ve výši 6 618 Kč (výrok I. usnesení soudu odvolacího) a dále rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyním náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ust. §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ust. §241a odst. 1 o. s. ř. Žalovaný namítá, že „za situace, kdy byl žalobní návrh formulován s eventuálním petitem“, neměl odvolací soud o náhradě nákladů řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozhodovat podle procesního úspěchu ve věci.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřily.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
V usnesení ze dne 29. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněném na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz , došel Nejvyšší soud k závěru, že: „Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovoláni zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).“
Dovolatel především řádně nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání. Namítal pouze, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, aniž by takovou otázku řádně vymezil a označil jakékoliv rozhodnutí dovolacího soudu, od kterého se má nyní dovolací soud odchýlit. Předpokladem přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. totiž není přesvědčení odvolatele, že dovolací soud má jinak posoudit rozhodnou právní otázku, než jak to učinil odvolací soud. Již z tohoto důvodu není dovolání přípustné.
Dovolací soud přitom nemohl přihlédnout - jak vyplývá z ustanovení §241b odst. 3 věty první o. s. ř. - k doplnění dovolání, které bylo v elektronické podobě doručeno do emailové schránky odvolacího soudu dne 20. května 2015, tedy po uplynutí lhůty pro podání řádného dovolání ve smyslu §240 odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2015, sp. zn. 21 Cdo 5222/2014, nebo ze dne 18. srpna 2015, sp. zn. 23 Cdo 1589/2015, obě a veškerá další uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ).
Nad rámec shora uvedeného dovolací soud doplňuje, že i pro výroky o náhradě nákladů řízení platí omezení přípustnosti dovolání podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Jestliže dovolateli byla výrokem I., poslední věta, rozhodnutí odvolacího soudu uložena povinnost nahradit státu částku 6 618 Kč, není dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení státu přípustné podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud například v usnesení ze dne 10. prosince 2013, sp. zn. 22 Cdo 1795/2013, vyslovil závěr, že „při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je rozhodný procesní úspěch v řízení. Jestliže soud žalobě vyhověl a vypořádal spoluvlastnictví způsobem, který žalobce navrhoval, je namístě postup podle §142 odst. 1 o. s. ř.“ V usnesení ze dne 10. září 2014, sp. zn. 22 Cdo 3389/2014, dovolací soud neshledal důvod pro odchýlení se od pravidla přiznání náhrady nákladů podle úspěchu ve věci v řešené věci ani v případě uplatnění alternativního či eventuálního petitu. Pokud tedy soud prvního stupně žalobě vyhověl a vypořádal spoluvlastnictví způsobem, který žalobkyně navrhovaly již na začátku řízení (byť ve formě eventuálního petitu), a o nákladech řízení proto odvolací soud rozhodl podle §142 odst. 1 o. s. ř., je jeho závěr v souladu s judikaturou dovolacího soudu, od které se dovolací soud nemá důvodu odchylovat.
Vzhledem k tomu Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2015
Mgr. David Havlík předseda senátu