ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.4350.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 4350/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně S. J., zastoupené JUDr. Vladimírem Ježkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Dvořákova 26, proti žalovanému J. K., zastoupenému ustanovenou opatrovnicí Mgr. Soňou Kozovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Kvítková 124, o uložení povinnosti odstranit neoprávněné stavební zásahy, vedené u Okresního soudu ve Zlíně, pod sp. zn. 32 C 199/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 1. dubna 2014, č. j. 60 Co 54/2014-247, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud ve Zlíně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. srpna 2013, č. j. 32 C 199/2008-182, uložil žalovanému povinnost „odstranit neoprávněné zásahy, které provedl na domě č. p. 669 stojícím na pozemcích p. č. st. 807, p. č. st. 1530, p. č. st. 1524 a p. č. st. 1525 v k. ú. L. dle projektové dokumentace pro ohlášení stavebních úprav, zpracované L. D. v květnu 2008, jež je přílohou rozsudku a tvoří nedílnou součást výroku rozsudku, konkrétně odstranit zazdění vstupního průchodu mezi přední a zadní částí ložnice (místnosti č. 2) v 1. nadzemním podlaží, vyznačené ve výkresech č. 004 a 007 tak, že v místě původního průchodu vytvoří průchod obdélníkového tvaru, který po zapravení a finální úpravě bude mít výšku 2200 mm a šířku 1575 mm, odstranit zazdění vstupního průchodu mezi spojovací chodbou a obývací místností (místností č. 1) v 1. nadzemním podlaží, vyznačené ve výkresech č. 004 a 007 tak, že v místě původního průchodu vytvoří průchod obdélníkového tvaru, který po zapravení a finální úpravě bude mít výšku 2200 mm a šířku 900 mm, odstranit schodiště vybudované v přístavbě na pozemku p. č. st. 1525 mezi suterénem (místností č. 04) a 1. nadzemním podlažím (místností č. 2), vyznačené ve výkresech č. 004 a 007, a to včetně schodišťových stěn, doplnit, tj. vystavět v původní tloušťce betonovou stropní konstrukci nad suterénem (místností č. 04) v místě odstraněného schodiště, doplnit, tj, z pálených cihel vystavět odstraněnou část příčky v 1. nadzemním podlaží v místě vybudovaného schodiště, vyznačenou na výkresu č. 004, ve stejné tloušťce jako zbývající část příčky tak, aby místnosti č. 1 a č. 2 v 1. nadzemním podlaží byly od sebe zcela odděleny příčkou, odstranit dveře včetně zárubní v příčce mezi místnostmi č. 1 a č. 2 v 1. nadzemním podlaží, vyznačené ve výkresu č. 007 a pálenými cihlami zazdít dveřní otvor mezi místnostmi č. 1 a č. 2 v původní tloušťce příčky, doplnit, tj, z pálených cihel vystavět odstraněnou část zdi v suterénu v místě vybudovaného schodiště, vyznačenou ve výkresu č. 006, ve stejné tloušťce jako zbývající část zdi tak, aby místnosti č. 04 a č. 01 byly od sebe zcela odděleny, provést nové úpravy povrchových omítek (hrubých i jemných) ve všech místech dotčených stavební činností žalovaného v souvislosti s odstraňováním všech požadovaných neoprávněných zásahů, v místě odstranění schodiště a vybudování stropu v suterénu i v 1. nadzemním podlaží obnovit betonový potěr betonových podlah, to vše do tří měsíců od právní moci rozsudku“ (výrok I.). Žalobkyni nepřiznal vůči žalovanému náhradu nákladů řízení (výrok II.) a uložil jí povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 364,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).
Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně jako soud odvolací k odvolání žalobkyně i žalovaného usnesením ze dne 1. dubna 2014, č. j. 60 Co 54/2014-247, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok I.) a ve výroku III. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobkyni k náhradě separovaných nákladů řízení ve výši 364,40 Kč, které měla zaplatit žalovanému, nezavázal (výrok II.).
Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Podle jejího názoru odvolací soud nesprávně posoudil právní otázku, „zda lze poskytnout soudní ochranu vlastnictví v případech, kdy došlo k neoprávněnému stavebnímu zásahu do nemovitosti, jímž byla nemovitost změněna (následkem stavebního zásahu nelze nemovitost užívat stejným způsobem jako před zásahem), jestliže vlastník nemovitosti netvrdí a neprokáže penězi vyjádřitelnou škodu“.
Žalovaný navrhuje, aby bylo dovolání žalobkyně zamítnuto. Tvrdí, že stavební úpravy provedl v části nemovitosti, o které se domníval, že je jeho vlastnictvím, a že těmito úpravami nemovitost zhodnotil.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, spolu s vyjádřením k dovolání tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že je-li odstranění následků neoprávněných zásahů (již provedených) obsahově shodné s uvedením věci do předešlého stavu podle §442 odst. 2 obč. zák., pak negatorní žalobu ve smyslu §126 odst. 1 obč. zák. již nelze použít.
Dovolací soud poznamenává, že podobnou věcí se věcně zabýval v rozsudku ze dne 16. října 2008, sp. zn. 22 Cdo 3202/2008, publikovaného v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 6539, který navazuje na právní závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. března 2002, sp. zn. 22 Cdo 735/2001, publikovaném tamtéž pod č. C 1070 (proti posledně uvedenému rozhodnutí byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 18. června 2002, sp. zn. III. ÚS 292/02, odmítl). Nejvyšší soud zde přijal a odůvodnil závěr, podle něhož „domáhá-li se vlastník uvedení věci do stavu, v jakém byla před neoprávněným zásahem této osoby do věci, lze jeho nárok posoudit jen podle ustanovení občanského zákoníku o náhradě škody, pokud odstranění následků neoprávněného zásahu je obsahově shodné s uvedením do předešlého stavu podle §442 odst. 2 obč. zák.“.
V dané věci žalobkyně požadovala odstranění neoprávněných stavebních zásahů žalovaného do její nemovitosti. Jestliže odvolací soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na odstranění neoprávněných zásahů žalovaného do její nemovitosti je obsahově shodný s uvedením nemovitosti do původního stavu, a proto nelze na uplatněná skutková tvrzení použít negatorní žalobu podle §126 obč. zák., ale je třeba aplikovat ustanovení občanského zákoníku o náhradě škody ve smyslu §420 a násl., je jeho rozhodnutí v souladu se shora uvedenými právními závěry dovolacího soudu, od nichž nemá dovolací soud důvod se odchýlit.
Dovolací soud doplňuje, že v dalším řízení se nalézací soudy budou zabývat tvrzením žalovaného, že předmětné stavební úpravy provedl v době, kdy nemovitost užíval v dobré víře, že mu patří. V případě, že žalovaný byl v době provádění stavebních úprav držitelem nemovité věci, posoudí uplatněný nárok s ohledem na práva a povinnosti držitele, tak jak je upravují ustanovení §130 a §131 obč. zák.
Nejvyšší soud vzhledem ke shora uvedenému dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně, který bude rozhodovat ve věci samé.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. června 2015
Mgr. David Havlík
předseda senátu