ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.4613.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 4613/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) J. S. , a b) P. S. , obou Ž., zastoupených JUDr. Martinem Alešem, advokátem se sídlem v Plzni, Houškova 30, proti žalované J. S., Ž., zastoupené JUDr. Ivou Horoškovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Žižkova 52, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 7 C 318/2008, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. března 2014, č. j. 56 Co 131/2014-410, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 občanského soudního řádu):
Soud prvního stupně v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem usnesením ze dne 13. února 2014, č. j. 7 C 318/2008-401, zamítl žádost žalované o osvobození od soudních poplatků. K odvolání žalované Krajský soud v Plzni (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 31. března 2014, č. j. 56 Co 131/2014-410, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Dovolání považuje za přípustné podle §237 o. s. ř. Má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Obsah usnesení soudů obou stupňů a obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Odvolací soud se – oproti tvrzení dovolatelky - neodchýlil od usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 99/2013.
Neobstojí námitka, že odvolací soud nepovažoval náklady na provedení důkazů navrhované účastníkem, který žádá o osvobození od soudních poplatků, za významnou okolnost pro rozhodnutí podle §138 odst. 1 o. s. ř. Oproti soudu prvního stupně totiž odvolací soud výslovně uvedl, že žalovaná není bezprostředně ohrožena placením soudního poplatku či složením zálohy na důkaz. Za neopodstatněnou považoval její argumentaci, že soud prvního stupně neprovedl jí navrhovaný důkaz znaleckým posudkem o reálném rozdělení nemovitostí jen proto, že nesložila zálohu na znalečné; podle odvolacího soudu tak učinil proto, že žalovaná na provedení tohoto důkazu výslovně netrvala, a to proto, že dům není dělitelný. Jestliže ve skutečnosti byl postoj žalované vyvolán obavou, že nebude mít prostředky na složení zálohy na provedení důkazu, měla to soudu sdělit; nevyjádřené pohnutky jednání účastníka nejsou ani v civilním procesu významné. Odvolací soud naopak výslovně připustil možnost částečného osvobození žalované, pokud by měl být proveden nákladnější důkaz (s ohledem na vyjádřený postoj žalované k dělení domu tomu tak v době, kdy rozhodoval odvolací soud, nebylo).
Odvolací soud pak vycházel z toho, že od posledního rozhodnutí, kterým byla žádost žalované o osvobození od soudních poplatků zamítnuta, došlo v jejich poměrech jen k té změně, že se její důchod zvýšil o cca 1.300,- Kč. To nepovažoval za důležitou změnu odůvodňující přiznání osvobození od soudních poplatků.
Odvolací soud se tak při řešení otázky procesního práva předestřené žalovanou (§138 o. s. ř.) neodchýlil od judikatury dovolacího soudu, dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné, a proto je dovolací soud odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k nepřípustnosti dovolání se dovolací soud nezabýval postupem nastíněným v jeho usnesení ze dne 19. srpna 2011, sp. zn. 25 Cdo 803/2011.
Nad rámec uvedeného se připomíná, že soud prvního stupně po doručení dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu nařídil jednání na 15. 7. 2014. Při jednání také vyhlásil rozsudek, kterým podílové spoluvlastnictví účastníků nemovitostem zrušil, přikázal je do podílového spoluvlastnictví žalobců každému v rozsahu ideální poloviny, uložil jim, aby zaplatili žalované na vypořádání jejího podílu 341.667,- Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku a žalované uložil, aby jim nahradila na nákladech řízení 5.465,- Kč (náklady na rozdělení by dosáhly nejméně 395.748,- Kč a žalovaná tvrdí, že žádné peníze nemá, kromě toho by navrhované rozdělení snížilo cenu domu). Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobci, a to do výroku o nákladech řízení, žalovaná podala odvolání ve věci samé a současně požádala o osvobození do soudních poplatků. O této další žádosti bude soud prvního stupně teprve rozhodovat.
O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť řízení ve věci samé není dosud skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2002, uveřejněné Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48/2003).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. ledna 2015
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu