ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.4896.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 4896/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) Ing. M. B. , b) J. Ch. , c) H. Ch. , d) X. K. , e) Ing. H. D. , f) MUDr. K. F. , g) H. F. , h) V. K. , ch) K. K. , j) M. M. , k) R. M. , l) V. N. , m) PaedDr. J. P. , n) L. P. , o) A. P. , p) R. S. , q) Ing. J. S. , r) JUDr. M. S. , s) Ing. V. V. , t) J. V. , u) K. W. , v) Ing. J. Z. , w) Ing. Š. Z. , x) J. Z. , y) H. Z. , z) Ing. L. K. , za) Mgr. M. N. , zb) Ing. L. N. , zc) JUDr. P. G. , a zd) T. H. , všech zastoupených Mgr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 8, Karolinská 661/4, proti žalovaným: 1) GV Reality s. r. o. , se sídlem v Praze 2, Španělská 770/2, IČO 24148733, zastoupené Mgr. Vlastislavem Andršem, advokátem se sídlem v Praze 2, Španělská 770/2, 2) Livinginpraque, s. r. o., se sídlem v Praze 2, Francouzská 172/30, IČO 27228410, zastoupené Mgr. Robertem Perglem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Ořechovce 580/4, o zřízení věcného břemene, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. 41 C 216/2013, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2014, č. j. 28 Co 98/2014-137, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 30. prosince 2013, č. j. 41 C 216/2013-95, připustil, aby do řízení na stranu žalující přistoupil Mgr. M. N., bytem v K., (výrok I.), dále aby do řízení na stranu žalující přistoupil Ing. L. N., bytem v K., (výrok II.) a aby do řízení na stranu žalovanou přistoupila Livinginprague, s. r. o., IČO 27228410, se sídlem v Praze na Vinohradech, Francouzská 172/30 (výrok III.).
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované 1) proti výroku III. usnesením ze dne 15. května 2014, č. j. 28 Co 98/2014-137, usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. potvrdil.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalovaná 1) dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v §237 o. s. ř. a jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Nesouhlasí s odkazem odvolacího soudu na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) sp. zn. 22 Cdo 2871/2010, které se, dle dovolatelky, týká jiného předmětu řízení, totiž žaloby o určení existence práva. V projednávané věci je vedeno řízení o vypořádání neoprávněné stavby a v tomto směru se nejedná o žalobu určovací, ale o kombinaci zvláštního žalobního nároku na zřízení věcného břemene či vlastnického práva podle způsobu soudem zvoleného vypořádání, v kombinaci s uložením povinnosti zaplatit odpovídající finanční náhradu za zřízené břemeno nebo přikázané vlastnické právo. Na rozdíl od žaloby určovací, kde soud vydává deklaratorní rozhodnutí, bude mít rozhodnutí v předmětné věci povahu konstitutivní a bude vlastníkovi stavby ukládat povinnost zaplatit přiměřenou náhradu. Uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu tak na situaci řešenou v předmětné věci nedopadá. Současně dovolatelce není známo, že by se již podobnou právní otázkou dovolací soud zabýval. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že se ztotožňují s právním posouzením dané věci odvolacím soudem a že dovolání považují za nepřípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2014, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože odvolací soud vydal napadené rozhodnutí 15. května 2014 a dovolací řízení bylo zahájeno po 1. lednu 2014, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalované podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014.
Podle §243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolací námitky směřují proti závěru odvolacího soudu o důvodnosti návrhu žalobců na přistoupení společnosti Livinginprague, s. r. o. na stranu žalovanou, když se dovolatelka domnívá, že tímto krokem nelze zhojit fakt, že se předmětná společnost jako spoluvlastnice nepřipojila k žalobě spolu se zbývajícími spoluvlastníky.
Oproti přesvědčení dovolatelky je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
Nejvyšší soud se k této otázce vyslovil např. v rozsudku ze dne 9. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 4082/2013, uveřejněném na www.nsoud.c,z a zaujal názor, že je-li neoprávněná stavba nebo pozemek, na kterém byla zřízena, ve spoluvlastnictví více osob, musejí být všechny tyto osoby účastníky řízení o vypořádání neoprávněné stavby podle §135c obč. zák.; jinak nelze žalobě vyhovět pro nedostatek věcné legitimace. Nechtějí-li někteří spoluvlastníci pozemku (resp. stavby, pokud se domáhají jejího vypořádání oni) vystupovat na straně žalující, nezbývá žalobci, než aby je označil v žalobě za žalované.
Tyto závěry byly Nejvyšším soudem aplikovány i v dalších rozhodnutích, např. v rozsudku ze dne 7. května 2013, sp. zn. 22 Cdo 585/2012 nebo v rozsudku ze dne 16. dubna 2007, sp. zn. 22 Cdo 1020/2005 (oba uveřejněné na www.nsoud.cz).
V dané věci tedy postupoval odvolací soud zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud proto s ohledem na výše uvedené dovolání žalované podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O nákladech tohoto dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. ledna 2015
Mgr. David Havlík
předseda senátu