ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.5336.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 5336/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců: a) J. A. , b) D. A. , obou zastoupených Mgr. Rudolfem Axmannem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Mírové náměstí 157/30, proti žalovaným: 1) A. H. , 2) M. M. , 3) Š. M. , 4) A. S. , všech zastoupených JUDr. Radkou Šumerovou, advokátkou se sídlem v Litoměřicích, Turgeněvova 19, o ochranu práva z věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 9 C 196/2010, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. srpna 2014, č. j. 11 Co 1284/2013-242, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Litoměřicích (dále jen "soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 19. června 2013, č. j. 9 C 196/2010-191, ve výroku I. zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali uložení povinnosti žalovaným odstranit zvýšený obrubník umístěný na hranici pozemků parc. č. 92/4 a 92/7 a na hranici pozemků parc. č. 91/5 a 92/7, to vše v v katastrálním území P., obci L. Ve výroku II. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "odvolací soud") k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 13. srpna 2014, č. j. 11 Co 1284/2013-242, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, které považují za přípustné podle §237 a důvodné podle §241a odst. 1 občanského soudního řádu. Namítají, že rozsudek odvolacího soudu se nevypořádal s důkazem provedeným znaleckým posudkem Ing. Rydla. Mají za to, že tento znalecký posudek byl vyhotoven v rozporu se zákonem vzhledem ke skutečnosti, že znalec nevysvětlil, jak dospěl k vytýčeným bodům. Zároveň vytkli znalci i odvolacímu soudu, že neobjasnili, z jakého důvodu došlo ve znaleckém posudku k odchylkám v porovnání s geometrickými plány, které byly ohledně dotčených pozemků vyhotoveny již dříve. V důsledku vzniklé odchylky pak byly nesprávně umístěny obrubníky a podstatným způsobem omezen výkon věcného břemene žalobců. Dovolatelé dále znalecký posudek považují za vadný, protože vznikl na základě nedostatečných podkladů. Odvolací soud řádně neodůvodnil, proč akceptoval závěry znaleckého posudku. Mají za to, že tím došlo ke zpochybnění nabývacích titulů i dalších listin. Dále shledávají pochybení odvolacího soudu v tom, že řádně neodůvodnil závěr, že požadavek žalobců odporuje dobrým mravům. Navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 13. srpna 2014 a dovolací řízení bylo zahájeno po tomto datu, dovolací soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle §243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz) ].
V posuzované věci dovolatelé nevymezili přípustnost dovolání, jak ji vyžadují výše uvedená zákonná ustanovení a judikatura dovolacího soudu (a tato se nepodává ani z obsahu dovolání), nýbrž toliko zpochybňují závěry znaleckého posudku a podklady, z nichž vyšel znalec při vyhotovování znaleckého posudku, čímž zjevně chtějí zpochybnit skutkový závěr o (podle jejich názoru) nesprávném umístění obrubníků na předmětných pozemcích. Tato polemika však k přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. zjevně nepostačuje bez ohledu na to, že přezkum skutkových závěrů je v dovolacím řízení vyloučen. V dovolání lze totiž uplatnit jediný dovolací důvod, a to nesprávné právní posouzení (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.), což námitky proti skutkovému stavu nesplňují.
Přípustnost dovolání potom samy o sobě nemohou založit ani tvrzené vady, jichž se měl dopustit odvolací soud během dokazování při hodnocení znaleckého posudku; touto námitkou totiž dovolatelé také nezpochybňují právní závěry odvolacího soudu, ale jednak hodnotící úsudek (postup), který odvolací soud zaujal při znaleckém dokazování a formulování skutkových závěrů z něho učiněných, a jednak opětovně skutkové podklady, na kterých je znalecký posudek založen v určujícím závěru, že vyvýšený obrubník se nenachází na pozemku žalobců, kteří se tak vůči žalovaným nemohou domáhat ochrany práva odpovídajícího věcnému břemenu založené tvrzením, že tento vyvýšený obrubník se nachází v důsledku stavební činnosti žalovaných právě na pozemku žalobců.
Nejvyšší soud v této souvislosti opětovně připomíná, že podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.) a až tehdy, když je dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Z uvedeného vyplývá, že pokud dovolatel v souvislosti s tvrzenými vadami řízení nevymezí otázku hmotného či procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., může dovolací soud k vadám řízení přihlédnout pouze v tom případě, že z jiného důvodu shledá dovolací soud dovolání jako přípustné [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014 (obě dostupná na www.nsoud.cz )].
Výtka dovolatelů týkající se absence odůvodnění závěru rozsudku odvolacího soudu o tom, že nedošlo k znemožnění nebo podstatnému ztížení průjezdu žalobců přes pozemek parc. č. 92/4, resp. kvalifikace jejich chování jako v rozporu s dobrými mravy, pak rovněž nepostačuje k přípustnosti dovolání, neboť svým obsahem jde o tvrzenou vadu řízení, v rámci které dovolatelé opětovně žádnou otázku přípustnosti dovolání nevymezili, když se omezují na tvrzení, že tyto závěry nejsou v rozhodnutí odvolacího soudu odůvodněny. Nad rámec uvedeného však dovolací soud podotýká, že odvolací soud své závěry týkající se výkonu práva žalobců řádně odůvodnil odkazem jednak na závěry své, jednak na závěry soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil, a odkázal i na přiléhavou judikaturu dovolacího soudu (srovnej zejména odůvodnění rozsudku odvolacího soudu na str. 14 a 15).
Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobců přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. února 2015
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu