ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.3198.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 3198/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně LACMAN s.r.o., se sídlem Praze 9, U schodů 122/5, Hrdlořezy, PSČ 190 00, Praha 9, IČO 64793711, zastoupené JUDr. Pavlem Čuprem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1929/10, proti žalované Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, PSČ 186 00, IČO 47116617, o zaplacení 22 388 995 Kč s příslušenstvím, ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cm 190/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. června 2014, č. j. 12 Cmo 152/2014-138, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. března 2014, č. j. 5 Cm 190/2013-123, zastavil řízení o návrhu žalobkyně ze dne 16. prosince 2013 na osvobození od soudních poplatků.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. ledna 2013, č. j. 30 C 79/2012-92, soud nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků. Proti tomuto usnesení žalobkyně nepodala odvolání. Usnesení nabylo právní moci dne 19. března 2013. Podáním ze dne 16. prosince 2013 podala žalobkyně opětovný návrh na osvobození od soudních poplatků s odůvodněním, že pojistná událost ze dne 6. března 2011 jí kompletně zničila movitý majetek a skladové zásoby. Žalobkyně byla vyzvána, aby soudu sdělila, jakým konkrétním způsobem se poměry žalobkyně od ledna roku 2013 změnily. Žalobkyně podáním ze dne 26. února 2014 soudu sdělila, že majetkové poměry se změnily zásadním způsobem, jelikož veškeré nemovitosti byly exekučně obstaveny, od 11. května 2011 do 28. února 2013 pak byla žalobkyní na exekucích uhrazena částka 4 516 414 Kč. V roce 2010 hospodařila žalobkyně se ztrátou 1 754 000 Kč, v roce 2011 pak se ztrátou 1 230 000 Kč.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že o opětovném návrhu žalobkyně na osvobození od soudních poplatků nelze rozhodnout, neboť tomu brání překážka věci pravomocně rozsouzené spočívající v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. ledna 2013, č. j. 30 C 79/2012-92. Žalobkyně v nové žádosti ze dne 16. prosince 2013 neuvedla žádnou novou skutečnost, na základě které by se poměry žalobkyně od vydání tohoto rozhodnutí změnily tak, že by soud nově zkoumal majetkové poměry žalobkyně a podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Skutečnost, že žalobkyni byly exekučně obstaveny nemovitosti a že její závazky činily částku v řádech několika milionů korun, byly soudu známy již v době podání prvotní žádosti o osvobození od soudních poplatků.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. června 2014, č. j. 12 Cmo 152/2014-138, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že je dána překážka věci rozsouzené dle §159a odst. 5 o. s. ř. a věc žalobkyně nemůže být znovu projednána. Odvolací soud odmítl námitku žalobkyně, že o věci rozhodoval věcně nepříslušný soud, stejně jako ostatní námitky žalobkyně, které se týkaly důvodnosti návrhu žalobkyně na osvobození od poplatkové povinnosti. Tyto námitky měla žalobkyně uplatnit v odvolání proti rozhodnutí o nepřiznání osvobození ze dne 29. ledna 2013, které však žalobkyně nepodala.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Za nesprávné považuje dovolatelka rozhodnutí odvolací soudu z toho důvodu, že se odvolací soud odmítl zabývat námitkami dovolatelky, které odůvodňovaly navrhované osvobození od soudních poplatků s argumentem, že tyto námitky měla žalobkyně vznést v odvolání proti rozhodnutí o nepřiznání osvobození.
Soud prvního stupně řízení o osvobození od soudních poplatků zastavil a odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil. Soudy tedy neposuzovaly předložený návrh na osvobození od soudních poplatků bez samotného věcného přezkoumání tvrzených důvodů a splnění podmínek pro osvobození žalobkyně od soudního poplatku, ale pouze z procesněprávního hlediska.
Dále dovolatelka odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ve věcech osvobození od soudních poplatků, konkrétně rozhodnutí ze dne 8. října 2013, sp. zn. 32 Cdo 1180/2013, rozhodnutí ze dne 18. Září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, rozhodnutí ze dne 27. Listopadu 2013, sp. zn. 33 Cdo 1900/2013.
Dovolatelka dále odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. ledna 2010, sp. zn. I ÚS 1439/09, v němž Ústavní soud dovodil, že rozhodnutí o předchozí žádosti o osvobození od soudních poplatků nebrání tomu, aby soud rozhodl o žádosti nové, tj. že se nejedná o překážku věci rozsouzené.
Z výše uvedených důvodů dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále jen „o. s. ř.“), (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelka namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ve věci osvobození od soudních poplatků. Dovolatelkou citovaná judikatura Nejvyššího soudu se ovšem na daný případ nevztahuje. Dovolání odkazuje na rozhodnutí ohledně základních právních principů přiznávání osvobození od soudních poplatků a ohledně osvobození ve vztahu k právnickým osobám. V posuzovaném sporu soudy rozhodovaly o opětovné žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků, přičemž žalobkyně neuvedla žádné rozhodující skutečnosti, které by odůvodňovaly změnu poměrů od okamžiku, kdy soud prvního stupně pravomocně nepřiznal právo na osvobození od soudních poplatků. Dovolatelkou citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, právní otázku, která je zpochybněna, neřeší.
Ústavní soud se k této otázce vyjádřil v nálezu ze dne 20. ledna 2010, sp. zn. I ÚS 1439/09, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 10, roč. 2010). Ústavní soud v tomto rozhodnutí konstatoval, že o podané žádosti o osvobození od soudního poplatku musí být rozhodnuto dříve, než soud pro nezaplacení soudního poplatku řízení zastaví. Toto obecné pravidlo má své výjimky, neboť jeho mechanické uplatňování by mohlo v některých případech vést ke zbytečnému prodlužování řízení opakováním stále stejných žádostí a rozhodnutí o nich. O opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je tedy soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2004 sp. zn. III. ÚS 404/04; ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz ).
Ústavní soud dále dovodil, že soud má povinnost vypořádat se s novou žádostí o osvobození od soudních poplatků, podanou po vydání předmětných usnesení. Taková žádost nemá zůstat opomenuta. Rozhodnutí o předchozí žádosti nebrání tomu, aby soud rozhodl o žádosti nové (nejde o překážku věci již pravomocně rozhodnuté), neboť každá nová žádost o osvobození od soudních poplatků musí být posouzena podle okolností a podmínek, které jsou zde v době jejího dalšího podání. V citovaném nálezu dospěl Ústavní soud k závěru, že pokud soud prvního stupně o takové žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků ani nerozhodl samostatným usnesením, ani se s ní žádným způsobem nevypořádal v odůvodnění usnesení o zastavení řízení o žalobě, a řízení ve věci zastavil, porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces, neboť stěžovateli bylo takovým postupem soudu odepřeno právo na přístup k soudu, a tedy i právo na meritorní projednání jeho věci.
O takový případ se ale v řešené věci nejedná. Soud prvního stupně v této věci vyzval po podání opětovné žádosti o osvobození od soudních poplatků žalobkyni ke sdělení, jakým konkrétním způsobem se změnily majetkové poměry žalobkyně od vydání zamítavého rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků v lednu roku 2013. Vyzval žalobkyni k doplnění informací ohledně změny majetkových poměrů v mezidobí, o doplnění nových a dříve neuplatněných skutečností. V odůvodnění usnesení, jímž řízení o osvobození od soudních poplatků zastavil, se ke sdělení žalobkyně ke změně jejích majetkových poměrů vyjádřil. Důvody pro osvobození od soudního poplatku, které žalobkyně na výzvu předložila, byly soudu známy již v okamžiku rozhodování o první žádosti o osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně proto toto řízení zastavil. Postup soudu prvního stupně byl tedy plně v souladu s citovanou judikaturou Ústavního soudu.
Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné. Rozsudek odvolacího soudu odpovídá judikatuře Ústavního soudu, rovněž judikatura Nejvyššího soudu z tohoto právního závěru vychází, viz rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem R 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. ledna 2015
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu