ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.3530.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 3530/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobkyně FENIX Protector s.r.o. , se sídlem v Mokrovratech 30, PSČ 262 03, IČO 02819392, zastoupené JUDr. Robertem Šulcem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Národní 340/21, PSČ 110 00, proti žalovaným 1. S.P.M. Liberec s.r.o. , se sídlem v Liberci IX – Janův Důl, Čerchovská 15, PSČ 460 07, IČO 25026364, zastoupené JUDr. Vladislavou Růžičkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 10 – Kolovraty, Na Předevsi 681/10, PSČ 103 00, 2. České republice – Ministerstvu obrany , se sídlem v Praze 6, Tychonova 221/1, PSČ 160 01, IČO 60162694, o ochranu práv z průmyslového vlastnictví, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cm 26/2010, o dovolání první žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2015, č. j. 3 Cmo 122/2014-976, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. července 2013, č. j. 15 Cm 26/2010-874, ve znění usnesení ze dne 6. ledna 2014, č. j. 15 Cm 26/2010-912, uložil první žalované, aby se zdržela výroby, nabízení, prodeje a uvádění na trh výrobků tlumok velký pro průzkumníky, tlumok střední pro průzkumníky a tlumok malý pro průzkumníky dle specifikovaného vyobrazení (výrok pod bodem I), uložil první žalované, aby žalobci M. H. zaplatila částku 1 114 659,30 Kč (výrok pod bodem II), uložil druhé žalované, aby žalobci zaplatila částku 1 326 444,70 Kč (výrok pod bodem III), zastavil řízení o uložení povinnosti, aby se první žalovaná zdržela vývozu a dovozu výrobků tlumok velký pro průzkumníky, tlumok střední pro průzkumníky a tlumok malý pro průzkumníky, stáhla z trhu a zničila výrobky tlumok velký pro průzkumníky, tlumok střední pro průzkumníky a tlumok malý pro průzkumníky (výrok pod bodem IV), ve vztahu žalobce a první žalované zastavil řízení o zaplacení částky 644 120,70 Kč, ve vztahu žalobce a druhé žalované zastavil řízení o zaplacení částky 533 953,70 Kč (výrok pod bodem V), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body VI, VII a IX), uložil první žalované, aby uveřejnila omluvu ve specifikované znění v časopise A – REPORT (výrok pod bodem VIII), a rozhodl o vrácení zálohy na vypracování znaleckých posudků žalobci (výrok pod bodem X).
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba žalovaní odvolání. V průběhu odvolacího řízení podal původní žalobce M. H. návrh na vstup společnosti FENIX Protector s.r.o. do řízení dle §107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Součástí návrhu byl souhlas jmenované společnosti se vstupem do řízení.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. února 2015, č. j. 3 Cmo 122/2014-976, připustil, aby na místo žalobce vstoupila do řízení společnost FENIX Protector s.r.o., se sídlem v Mokrovratech č. p. 30, PSČ 262 03, IČO 02819392.
Odvolací soud konstatoval, že žalobce se žalobou po první žalované domáhal, aby se zdržela výroby, nabízení, prodeje, uvádění na trh, vývozu, užívání a skladování svých výrobků tlumok velký pro průzkumníky, tlumok střední pro průzkumníky a tlumok malý pro průzkumníky (20 l), stáhla uvedené výrobky z trhu a zničila je, uveřejnila omluvu v deníku Mladá fronta Dnes a zaplatila náhradu škody, přiměřené zadostiučinění a vydala bezdůvodné obohacení. Vůči druhé žalované se žalobce domáhal náhrady škody ve výši 1 860 398,40 Kč. Všech výše uvedených nároků, o nichž bylo rozhodnuto rozsudkem a doplňujícím usnesením soudu prvního stupně, se žalobce domáhal z důvodu ochrany práv vlastníka průmyslových vzorů s názvem „Tlumok“, číslo zápisu 30916, 28551 a 28550. V průběhu odvolacího řízení žalobce navrhl, aby odvolací soud připustil podle §107a o. s. ř. vstup společnosti FENIX Protector s.r.o. do řízení na straně žalobce s tím, že dne 1. ledna 2015 byla mezi žalobcem a touto společností uzavřena Smlouva o vkladu, na jejímž základě žalobce vložil celý svůj obchodní závod do této společnosti, přičemž předmětem vkladu byly i průmyslové vzory č. zápisu 30916, 28550 a 28551.
Odvolací soud z této smlouvy zjistil, že toto tvrzení žalobce odpovídá skutečnosti. Z výpisu z obchodního rejstříku pak vyplývá, že Smlouva o vkladu obchodního závodu byla založena do sbírky listin společnosti FENIX Protector s.r.o. dne 5. února 2015 a uveřejněna v Obchodním věstníku dne 9. února 2015. Z žalobcem předložených výpisů z databáze průmyslových vzorů vedené Úřadem průmyslového vlastnictví ze dne 19. února 2015 ohledně průmyslových vzorů č. zápisu 30916, 28550 a 28551 s názvem „Tlumok“ vyplývá, že jejich vlastníkem je nově společnost FENIX Protector s.r.o. Odvolací soud vlastním šetřením ve veřejně dostupné databázi průmyslových vzorů zjistil, že ke dni vydání rozhodnutí je vlastníkem výše uvedených průmyslových vzorů společnost FENIX Protector s.r.o.
Odvolací soud dospěl k závěru, po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně nastala skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva, když průmyslové vzory, o něž jde, byly spolu s obchodním závodem předmětem vkladu do obchodní společnosti a tato obchodní společnost se svým vstupem do řízení souhlasí.
Proti usnesení odvolacího soudu podala první žalovaná dovolání.
Odvolacímu soudu vytýká nesprávné poučení, když dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř., jak uvedl odvolací soud, nýbrž podle §238a o. s. ř.
Důvod dovolání spatřuje v nesprávném právním posouzení věci. Má za to, že odvolací soud neměl připustit vstup společnosti FENIX Protector s.r.o. (dále jen „FENIX Protector“) do řízení. Upozorňuje na skutečnost, že v důsledku nařízených předběžných opatření mu vznikly mnohamilionové škody i rozsáhlá nemajetková újma. V případě úspěchu ve věci bude první žalovaná s velkou pravděpodobností vymáhat po žalobci skutečnou škodu a/nebo náhradu nemajetkové újmy. Rovněž zváží právní kroky k prohlášení neúčinnosti právního jednání žalobkyně ve vztahu k vkladu obchodního závodu žalobce do společnosti FENIX Protector. Vstupem této společnosti, jejímž je původní žalobce jediným společníkem i jednatelem, do řízení na místo žalobce, by došlo k tomu, že původní žalobce by nebyl povinen první žalované platit náhradu nákladů řízení ani peněžitou úhradu újmy způsobené nařízením předběžného opatření. První žalovaná je toho názoru, že společnost FENIX Protector byla zřízena pouze za účelem vyloučení osobní odpovědnosti původního žalobce. Převedení svého obchodního závodu včetně průmyslových vzorů na uvedenou společnost je pouze účelové.
V této souvislosti odkazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 9. dubna 2015, sp. zn. III. ÚS 2482/14, a ze dne 9. února 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, dle kterých soudy nemají rozhodovat o procesním nástupnictví podle §107a o. s. ř. formalisticky, nýbrž mají vzít v potaz podezřelé skutkové okolnosti singulární sukcese, očividně svědčící o zjevném protiprávním jednání, a mají dbát o to, aby nedošlo k zneužití procesní úpravy. Rovněž odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod č. 46/2012 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, dle kterého je na základě §2 o. s. ř. na místě zamítnout návrh podle §107a o. s. ř. např. tehdy, bylo-li by možno dovodit podle toho, co v řízení vyšlo najevo, že cílem návrhu je zneužití procesní úpravy, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala nedobytnou.
Podle dovolatelky nasvědčuje zneužití §107a o. s. ř. délka a složitost nejen tohoto sporu, ale i dalších sporů mezi ní a původním žalobcem, a převod práv na uměle vytvořený subjekt – společnost (FENIX Protector) účelově založenou v roce 2014, přičemž není dán žádný hospodářský význam takového převodu, když je tato společnost stoprocentně vlastněna původním žalobcem, který je i jediným statutárním orgánem. Všechny tři průmyslové vzory, o něž v řízení jde (nyní převedené na FENIX Protector), jsou napadeny návrhem na výmaz.
Dovolatelka je přesvědčena, že její výrobky neporušují ani dotčené neoprávněně registrované průmyslové vzory. Prostřednictvím neoprávněné registrace průmyslových vzorů a následného vymáhání jím tvrzených práv z nich vyplývajících, snahy o zmaření veřejné zakázky či alespoň získání příjmů ve formě licenčního poplatku se žalobce dopustil jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže.
Podstatná část hodnoty obchodního závodu vloženého do FENIX Protector je vyčíslena právě na základě registrace průmyslových a užitných vzorů, přičemž oprávněnost registrace většiny průmyslových a užitných vzorů je ze strany dovolatelky napadána.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že odvolací soud neprováděl pouze formální přezkum podmínek §107a o. s. ř., neboť ze spisu je patrno, že bylo zjevné a prokázané, že dotčené průmyslové vzory jsou zaregistrované a platné, byly přezkoumávány v řízeních o výmaz na základě návrhů první žalované, které byly pravomocně zamítnuty. První žalovaná v řízení argumentovala změnou vlastníka průmyslových vzorů, po rozhodnutí odvolacího soudu o návrhu podle §107a o. s. ř. začala uvádět další tvrzení, kterými naopak směřuje k nepřipuštění nového vlastníka průmyslových vzorů do řízení. Účelovému charakteru postupu první žalované odpovídá i opakované podáváním návrhů na výmaz dotčených průmyslových vzorů. Tvrzení první žalované ohledně neoprávněnosti registrace průmyslových vzorů jsou nepravdivá. Rovněž její tvrzení ohledně účelovosti vkladu obchodního závodu původního žalobce do základního kapitálu FENIX Protector jsou rovněž účelová. Žalobkyně se připravuje na vstup strategického investora, dále se snaží o prosazení na zahraničních trzích. Vklad závodu je tedy motivován obchodně strategicky. Žalobkyně (původní žalobce) byla úspěšná ve všech sporech s první žalovanou. Úspěšná byla i v prvním stupni tohoto řízení, proto nemá důvod obávat se nepříznivého rozhodnutí ve věci. První žalovaná se ani nijak nedomáhá rozhodnutí o neúčinnosti převodu dle §21 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve spojení s §2181 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jakožto soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2013 (článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Nejvyšší soud po zjištění, že první žalovaná podala dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.) a že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), nejprve posuzoval, zda je dovolání přípustné.
Podle §238a o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Vzhledem k tomu, že o vstupu do řízení podle §107a o. s. ř. bylo rozhodnuto v průběhu odvolacího řízení, je dovolání přípustné.
Dovolání však není důvodné.
Dovolatelka má pravdu, pokud s poukazem na příslušnou judikaturu uvádí, že v případech zneužití procesní úpravy nemá být připuštěn vstup nového účastníka do řízení podle §107a o. s. ř. V posuzované věci však zneužití procesní úpravy, ve smyslu snahy o snížení dobytnosti případných nároků první žalované, nic nenasvědčuje.
Jak konstatoval Nejvyšší soud v dovolatelkou citovaném usnesení ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, zamítnutí návrhu žalobkyně podle §107a o. s. ř. je na místě pouze „tehdy, jestliže podle toho, co v řízení vyšlo najevo, lze s jistotou prohlásit, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí dle §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradu nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k takovému kroku nepostačuje (nejistota o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže).“
Na tento právní názor navazoval i Ústavní soud v nálezu ze dne 9. února 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, když uvedl, že „obecný soud by měl zhodnotit možnost účelového postoupení pohledávky zejména vzhledem k nejasným a podivným okolnostem předcházejícím [srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. listopadu 2007 sp. zn. I. ÚS 394/05 (N 197/47 SbNU 569), kdy se obecné soudy odmítly zabývat tvrzením stěžovatelky o nedoručení poštovních zásilek v důsledku protiprávního jednání zaměstnankyně její podatelny a odvolání stěžovatelky odmítly jako opožděně podané, čímž neposkytly stěžovatelce ochranu jejích ústavně zaručených základních práv]. Obecné soudy měly dále soustředit svou pozornost i na jiné ze spisu se podávající, resp. úředně dostupné okolnosti, například na nezřetelný důvod postoupení žalované pohledávky, patrný nedostatek typického „komerčního“ motivu postoupení, jestliže postupník je současně ovládající společností postupitele, jeho nejasný majetkový a obchodní substrát atd., a na tomto vůbec podezřelém základě se pak měly zabývat otázkou, jaké nepříznivé důsledky - procesním uznáním tvrzeného postoupení žalované pohledávky - mohou pro dané řízení nastat, jmenovitě pak pro procesní pozici žalované stěžovatelky.“
Na tento závěr odkázal Ústavní soud i v dalším svém nálezu, který uváděla dovolatelka, a to ze dne 9. dubna 2015, sp. zn. III. ÚS 2482/14, ve kterém procesnímu nástupnictví dokonce předcházely okolnosti trestněprávního charakteru.
Z obdobných právních názorů vycházel Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 25. dubna 2012, sp. zn. 32 Cdo 981/2012, usnesení ze dne 31. října 2013, sp. zn. 25 Cdo 2308/2013, usnesení ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013, usnesení ze dne 30. dubna 2015, sp. zn. 23 Cdo 4920/2014.
Uvedeným rozhodnutím je společné, že o účelovosti procesního nástupnictví svědčila procesní situace (zamítnutí žaloby soudem prvního stupně, případně i několikeré zamítnutí v různých instancích po zrušení rozhodnutí dovolacím soudem v rámci několikaletého a složitého sporu), případně další okolnosti (neúspěšná nabídka zpětvzetí žaloby pod podmínkou vzdání se práva na náhradu nákladů řízení, jestliže zároveň je za jednání skutkově vymezené v žalobě trestně stíhána zcela jiná osoba, nikoliv žalovaný; nemajetnost procesního nástupce známá z dotčeného či jiných řízení, sídlo procesního nástupce ve vzdálených zemích). V posuzované věci však nic takového ze spisu nevyplývá.
Naopak v této věci byla žalobkyně úspěšná v prvním stupni řízení, právní nástupkyně původního žalobce má sídlo v České republice a není nemajetná, když důvod právního nástupnictví spočívá ve vkladu obchodního závodu původního žalobce do základního kapitálu žalobkyně. Nadto, jak vyplývá ze spisu (č. l. 944 a 945), podal původní žalobce návrh na vstup žalobkyně do řízení na jeho místo až po námitce žalovaných a poučení soudem. Lze shrnout, že tvrzení, že původní žalobce zneužívá §107a o. s. ř., je vyjádřením pouhé prosté obavy dovolatelky, že její případné pohledávky se v budoucnu stanou nedobytnými – prostá obava však není důvodem k zamítnutí návrhu dle §107a o. s. ř.
Podmínky pro zamítnutí návrhu na procesní nástupnictví podle §107a o. s. ř. vyjádřené uvedenou judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu nebyly naplněny. Odvolacímu soud proto nelze vytýkat, že postupoval formalisticky a nezvažoval okolnosti, které by mohly vést k zamítnutí návrhu podle §107a o. s. ř., když žádné takové okolnosti ze spisu nevyplývaly. Rozhodnutí odvolacího soudu je proto správné.
Nejvyšší soud proto dovolání první žalované podle §243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. listopadu 2015
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu