ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.4315.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 4315/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně EUTECH akciová společnost , se sídlem ve Šternberku, Nádražní 1617/1, PSČ 785 01, IČO 47151421, zastoupené JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem, se sídlem v Brně, Poštovská 455/8, PSČ 602 00, proti žalované ELTON hodinářská, a.s. , se sídlem v Novém Městě nad Metují, Náchodská 2105, PSČ 549 01, IČO 25931474, zastoupené JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Dukelská třída 15/16, PSČ 500 02, o zdržení se užívání označení PRIM a zaplacení částky 500 000 Kč, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Cm 200/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. března 2015, č. j. 3 Cmo 119/2014-1099, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ing. Tomáše Matouška, advokáta, se sídlem v Hradci Králové, Dukelská třída 15/16, PSČ 500 02.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. prosince 2013, č. j. 33 Cm 200/2000-1050, zamítl žalobu, aby se žalovaná zdržela výroby a prodeje hodin, hodinek, časoměrných přístrojů a budíků s označením PRIM (výrok pod bodem I), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 500 000 Kč (výrok pod bodem II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III).
K odvolání žalobkyně do výroku pod bodem I a souvisejícího výroku pod bodem III Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. března 2015, č. j. 3 Cmo 119/2014-1099, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I, změnil jej ve výroku pod bodem III tak, že náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně snížil na částku 95 348 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, ke kterému se vyjádřila žalovaná. Podle žalobkyně je dovolání přípustné podle §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jakožto soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět jen „o. s. ř.“.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 prvé věty o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř.
Dovolatelka však pouze citovala §237 o. s. ř. a neuvedla, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné.
V bodu 34 dovolání dovolatelka prostřednictvím odkazu na konkrétní část odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2006, sp. zn. 32 Odo 1230/2005. Dovolatelka má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s právním názorem přijatým v tomto usnesení. Tento rozpor však dovolatelka dovozuje na zákl dě konstrukce vlastní verze skutkového stavu. Dovolací soud je však vázán skutkovými zjištěními, které byly učiněny v přecházejícím řízení, a nemůže se od nich odchýlit. Přípustnost dovolání proto není založena.
Byť dovolatelka ve zbývající části dovolání uvádí právní argumentaci, není ani při posouzení podání podle obsahu zřejmé, který důvod přípustnosti považovala dovolatelka za splněný. Uvádí-li ve svém dovolání některá rozhodnutí Nejvyššího soudu, poukazuje tím pouze na nemožnost aplikace daných rozhodnutí na posuzovanou věc z důvodu odlišnosti skutkových stavů.
Ve zbývající části tedy dovolání neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje za splněné.
Nejvyšší soud proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odvolání odmítl, neboť je částečně nepřípustné, částečně pak v dovolacím řízení nelze pro výše uvedenou vadu pokračovat (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013)
Výrok o náhradě nákladů řízení se v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. listopadu 2015
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu