ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.4914.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 4914/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobců a) P. H. , a b) Mgr. M. H. , obou zastoupených Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem se sídlem, Praha 2, Chodská 30, proti žalované Moravská stavební - INVEST, a.s. , Brno, Koliště čp. 1912, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 25544756, zastoupené Zdeňkem Machálkem, advokátem se sídlem Uherské Hradiště, Růžová 1254, o zaplacení 101 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 55 C 379/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. července 2014, č. j. 27 Co 136/2011-332, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. července 2014, č. j. 27 Co 136/2011-332, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (jako soud odvolací) rozsudkem ze dne 31. července 2014, č. j. 27 Co 136/2011-332, výrokem I. změnil vyhovující výrok II. rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. července 2010, č. j. 55 C 379/2005-170 tak, že žalobu o zaplacení 101 500 Kč s příslušenstvím zamítl a výroky II. až IV. rozhodl o náhradě nákladů předchozích řízení a odvolacího řízení.
Odvolací soud přezkoumal napadený vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně uplatněného nároku žalobců na zaplacení smluvní pokuty ve výši 101 500 Kč s příslušenstvím za prodlení žalované s odstraněním vady dešťových svodů (okapů) u terasy rodinního domu (zhotovovaného díla) opětovně po zrušení jeho předešlého zamítavého rozhodnutí v této věci Nejvyšším soudem České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozsudkem ze dne 28. 11. 2013, č. j. 23 Cdo 3417/2012- 281.
Nejvyšší soud v předešlém rozhodnutí dospěl k závěru, že postup, který při výkladu smlouvy zvolil odvolací soud, neodpovídá zákonným výkladovým pravidlům a ustáleným judikatorním závěrům, neboť výklad projevu vůle účastníků nebyl proveden v souladu s §266 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a §35 občanského zákoníku platného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Nejvyšší soud odvolacímu soudu vytýkal, že se omezil toliko na gramatický výklad samotného textu smlouvy o dílo, v níž podle zjištění odvolacího soudu nebyla otázka konkrétního provedení dešťových svodů řešena, a na výklad územního rozhodnutí, podle jehož znění měly být dešťové vody likvidovány vsakováním na jednotlivých pozemcích. Pokud odvolací soud s ohledem na znění těchto dokumentů a dopis ze dne 9. 8. 2004 dovodil, že žalobci pouze požadovali vyvedení svodů jiným způsobem, resp. vznesli nový požadavek na provedení svodů, který z původní smlouvy o dílo nevyplýval, byť připustil, že ze skutkového zjištění vyplývá, že vyvedení dešťových svodů (okapů) u terasy bylo zahrnuto mezi soupis nedodělků a vad v zápisu o odevzdání a převzetí stavby ze dne 14. 8. 2004 a že v záznamu z jednání zástupců účastníků ze dne 6. 9. 2004 bylo provedení dešťových svodů zahrnuto mezi ostatní vady, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud nerespektoval zřejmý projev vůle účastníků směřující k řešení odstranění vad dešťových svodů zaznamenaný v uvedených v zápisech, čemuž odpovídal i požadavek žalobců v dopise ze dne 9. 8. 2004, v němž ve skutečnosti požadovali provedení dešťových svodů v souladu s původní smlouvou o dílo, jestliže žádali, aby svody byly provedeny takovým způsobem, který by plnil jejich účel. Nejvyšší soud v předešlém rozhodnutí dále dovodil, že projev vůle účastníků v dané věci nesměřoval k uzavření nové smlouvy ohledně provedení dešťových svodů, ale k odstranění jejich vadného provedení, když ze skutkových zjištění ani nevyplynulo, že by se účastníci dohodli na ceně nového díla za vyvedení dešťových svodů, tedy že by se dohodli na uzavření nové smlouvy o dílo ohledně dešťových svodů, nebyla-li ujednána podstatná část smlouvy o dílo, tj. cena za provedení prací.
Odvolací soud v novém rozhodnutí, po zopakování dokazování částí listinných důkazů a doplnění dokazování výslechem žalobce a) a svědky L. S. a M. R., opětovně dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení smluvní pokuty ve výši 101 500 Kč s příslušenstvím za prodlení žalované s odstraněním vady okapových svodů není důvodná, neboť žalovaná zaústění dešťového svodu provedla v souladu s původní smlouvou o dílo, tzn. způsobem, který plnil jeho účel. Svůj závěr opřel o zjištění z územního rozhodnutí, v němž bylo uvedeno, že dešťové vody měly být likvidovány vsakováním na jednotlivých pozemcích a o zjištění z kolaudačního rozhodnutí ze dne 19. 7. 2004, v němž bylo uvedeno, že při místním šetření bylo zjištěno několik drobných nedostatků, mimo jiné v dešťových svodech, a bylo nařízeno do 4. 8. 2004 prodloužit dešťové svody k terénu, ale odstranění tohoto nedostatku, bylo potvrzeno v dopise žalobců ze dne 9. 8. 2004. V tomto dopisu ze dne 9. 8. 2004 žalobci rovněž vznesli požadavek na předělání (jiné provedení) zaústění dešťových svodů, a to pouze s ohledem na jejich umístění. Tyto skutečnosti podle odvolacího soudu byly potvrzeny i výslechem žalobce a) a svědka M. R., z jejichž výpovědí odvolací soud dovodil závěr, že se žalobci až následně dožadovali provedení zaústění dešťových svodů v jiném místě. Odvolací soud dovodil, že až následně v zápisu o předání a převzetí stavby ze dne 14. 8. 2004 a v zápisu o jednání ze dne 6. 9. 2004 se začalo objevovat, že se jedná o „vadu“, nebylo ale uvedeno, o jakou konkrétní vadu se má jednat. Odvolací soud uzavřel, že na nové provedení zaústění dešťového svodu se nemohla vztahovat sjednaná smluvní pokuta, protože ta se mohla vztahovat pouze na případ nedodržení sjednaných termínů odstranění vad díla z původní písemné smlouvy o dílo. Ke zhotovení funkčního dešťového svodu v souladu s uzavřenou smlouvou o dílo však podle konečného závěru odvolacího soudu došlo ještě před předáním domu žalobcům. Z dopisu ze dne 9. 8. 2004 nebylo možné podle odvolacího soudu dovodit, že by žalobci reklamovali vadné provedení dešťového svodu s tím, že neplní svůj účel, nýbrž požadovali, aby byl dešťový svod přemístěn jinam.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost vymezili tím, že napadené rozhodnutí závisí ve smyslu §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Mají za to, že odvolací soud se odchýlil o rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2887/2007, podle něhož
„vykládací ustanovení §266 obch. zák. je mimo jiné projevem soukromoprávní zásady, že smlouvy mají být plněny. Bývají uzavírány proto, aby platily, aby se jimi strany řídily. Uvedené platí přesto, že smlouvy zpravidla nebývají formálně dokonalé.“ Dovolatelé mají za to, že odvolací soud opětovně ignoroval interpretační pravidla (výklad projevu vůle stran) stanovená v §266 obch. zák., odchýlil se v tomto směru od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a zároveň nerespektoval judikovaný právní závěr Nejvyššího soudu vyplývající z rozhodnutí ze dne 28. 11. 2013, č. j. 23 Cdo 3417/2012- 281, když se omezil pouze na polemiku s uvedeným právním názorem Nejvyššího soudu. Žalobci namítají, že při výkladu projevu vůle stran upřednostnil odvolací soud důkaz provedený výslechem svědka R., který svým obsahem odporoval všem ostatním listinným důkazům, v nichž obě smluvní strany zacházejí s otázkou dešťových svodů jako s vadou díla. Odvolací soud ignoroval i výkladové pravidlo - následné chování stran – kdy žalovaná své závazky uvedené v zápise z 6. 9. 2004 průběžně plnila postupným odstraňováním vad v tomto zápise uvedených, a nesprávně dovodil, že tento zápis neobsahuje vůli stran k nakládání se záležitostmi dešťových svodů jako s vadou. Dovolatelé poukazují na to, že z obsahu tohoto zápisu vyplývá, že řešení okapových (dešťových) svodů bylo uvedeno pod bodem 11 mezi ostatními zjištěnými vadami, proto nelze dovozovat, že by bod 11, týkající se dešťových svodů, se vymykal ostatnímu obsahu zápisu o zjištěných vadách díla. Pokud by požadavek stavebního úřadu z kolaudačního rozhodnutí o vyvedení dešťových svodů k terénu byl splněn, neměl by zástupce žalované při místním šetření dne 6. 9. 2004 důvod pro písemné potvrzení zápisu z místního šetření v tom směru, že stávající umístění okapů a odvodnění mezi terasami je vadné, jak vyplývá z bodu č. 11 soupisu vad a nedodělků.
Dovolatelka z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje nebo aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále opět jen „o. s. ř.“) ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sbírky, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť rozhodnutím odvolacího soudu se odvolací řízení končí a napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 28. 11. 2013, č. j. 23 Cdo 3417/2012- 281, jímž byl zrušen předešlý rozsudek odvolacího soudu. Odvolací soud opětovně pominul při posouzení věci rozhodné skutečnosti, které byly v řízení prokázány, jak už bylo odvolacímu soudu vytknuto v předešlém rozhodnutí Nejvyššího soudu v dané věci. Odvolací soud opětovně neprovedl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu výklad projevu vůle účastníků smluvního vztahu, nerespektoval-li projev vůle účastníků, směřující k řešení odstranění vad dešťových svodů, zaznamenaný zápisu o odevzdání a převzetí stavby ze dne 14. 8. 2004 a zápisu z jednání účastníků ze dne 6. 9. 2004, kde bylo řešení dešťových svodů zaznamenáno do soupisu vad a nedodělků. Pokud odvolací soud učinil závěr, že původní plnění žalované bylo v souladu se smlouvou o dílo, rozhodl tak v rozporu s poukazovanou judikaturou, jak dovolatelka důvodně namítá. Odvolací soud závěr, že provedené dílo v původním rozsahu odpovídalo výsledku určenému ve smlouvě, učinil navíc na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Ze skutkových zjištění nelze učinit závěr, že provedené dílo v původním rozsahu odpovídalo výsledku určenému ve smlouvě, tj. že byly splněny podmínky §420 odst. 2 obch. zák., podle něhož, neurčuje-li smlouva jakost nebo provedení zboží, je prodávající povinen dodat zboží v jakosti a provedení, jež se hodí pro účel stanovený ve smlouvě, nebo není-li tento účel ve smlouvě stanoven, pro účel, k němuž se takové zboží zpravidla užívá. Spočívá-li dílo ve zhotovení věci, vztahují se ve smyslu §560 odst. 4 obch. zák. na smlouvu o dílo obdobně příslušná ustanovení o smlouvě kupní (§§420 až 422 a §426 obchodního zákoníku). S ohledem na ustanovení §420 odst. 2 obch. zák. muselo být provedení svodů dešťové vody učiněno tak, aby plnilo účel sjednaný ve smlouvě, tj. tak, aby dešťové svody odváděly dešťovou vodu řádným způsobem, v souladu s územním rozhodnutím a požadavky na provedení dešťových svodů v kolaudačním rozhodnutí. K tomuto zjištění bude zřejmě třeba si vyžádat znalecký posudek a teprve poté učinit závěr o existenci či neexistenci vad díla u provedených dešťových svodů. Právní posouzení otázky vadného provedení dešťových svodů odvolacím soudem je dosud neúplné a tudíž nesprávné.
S ohledem na výše uvedené, kdy dovolací důvod nesprávného právního posouzení otázky existence vad díla, týkající se dešťových svodů, byl uplatněn důvodně, stejně jako důvod nerespektování výkladových pravidel právních úkonů podle §266 obch. zák. s ohledem na skutková zjištění v dané věci, Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243g odst. 1 o. s. ř.), v němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.); odvolací soud rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. května 2015
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu