ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.497.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 497/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce L. K. , zastoupeného JUDr. Ladislavem Piterkou, advokátem se sídlem Ostrava – Vítkovice, Ruská 2887/101, proti žalované Ing. M. F. , zastoupené JUDr. Zdeňkou Friedelovou, advokátkou se sídlem Ostrava – Hrabová, Místecká 329/258, o zaplacení 120 866 Kč příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 Cm 65/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. září 2014, č. j. 4 Cmo 170/2014-111, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 550 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její právní zástupkyně JUDr. Zdeňky Friedelové, advokátky se sídlem Ostrava – Hrabová, Místecká 329/258.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 11. září 2014, č. j. 4 Cmo 170/2014-111, výrokem I. potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. ledna 2014, č. j. 15 Cm 65/2013-66, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 120 866 Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalobce nemá nárok na zaplacení požadované částky z titulu náhrady škody, za kterou podle tvrzení žalobce odpovídá žalovaná, jako jeho daňová poradkyně. Pokud žalobce tvrdil, že mu žalovaná způsobila škodu tím, že neupozornila žalobce na nedostatky ve vedení účetnictví (nesprávné zaúčtování na účtu č. 602), kdy důsledkem toho bylo, že musel zaplatit po daňové kontrole doměřenou daň finančním úřadem společně s úroky z prodlení a penále, oba soudy učinily závěr, že povinností žalované podle uzavřené mandátní smlouvy ze dne 30. 3. 2007 bylo poskytnout žalobci daňové poradenství a zpracovat daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2006, nikoliv upozorňovat žalobce na nedostatky ve vedení účetnictví, které žalovaná nevedla, a kontrolovat účetnictví žalobce. Oba soudy shodně uzavřely, že žalovaná, jako daňový poradce, nepochybila při vypracování daňového přiznání za rok 2006, když neupozornila na nesprávné zaúčtování, které činila účetní žalobce a částku zaúčtovala do roku 2007.
V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem škody oba soudy zároveň dospěly k závěru, že žalovaná neporušila ani zákonné povinnosti daňového poradce vymezené v §6 odst. 1 zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství, ve znění platném v rozhodném znění. Žalobce neprokázal existenci příčinné souvislosti mezi tvrzeným vznikem škody a porušením povinnosti žalované, jestliže ke škodě došlo v příčinné souvislosti s nesprávně vedeným účetnictvím, nesprávným zaúčtováním zádržného z určitých faktur, kdy vedení účetnictví ani jeho kontrola nebyla předmětem mandátní smlouvy uzavřené mezi účastníky. Odvolací soud konstatoval, že na tomto závěru nemůže změnit nic ani okolnost, že se žalovaná se dopisem ze dne 25. 3. 2011 obrátila na pojišťovnu s žádostí o plnění z pojistné smlouvy, která za ni část žalobcem požadované škody uhradila a že žalovaná sama žalobci uhradila částku 2 500 Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že tímto plněním nedošlo k uznání závazku podle §407 odst. 3 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), neboť z plnění, které bylo žalovanou poskytnuto, neplynulo, že by žalovaná uznala zbytek žalobcem tvrzeného závazku k náhradě škody. Zároveň odvolací soud dospěl k závěru, že k uznání závazku nedošlo ani podle §323 odst. 1 obch. zák., neboť žalobce netvrdil a ani neprokázal, že by žalovaná ve vztahu k němu konkrétním písemným způsobem uznala, že žalobci z titulu náhrady škody dluží nějakou konkrétní částku.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním s tím, že považuje dovolání za přípustné podle §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, a že odvolací soud se v napadeném rozhodnutí odchýlil od ustálené procesní judikatury dovolacího soudu.
Za neřešené otázky dovolatel považuje:
1) Zda povinnost daňového poradce podle §6 zákona č. 523/1992 Sb. zahrnuje při zpracování daňového přiznání i základní kontrolu předložených účetních dokladů a v případě, že daňový poradce nesprávně zpracuje daňové přiznání na základě předloženého účetnictví, aniž by zohlednil zjevnou chybu v předložených účetních dokladech, je dána jeho odpovědnost za škodu.
2) Zda v případě, že dlužník uzná závazek podle §323 odst. 1 obch. zák. vůči svému pojistiteli, v případě, kdy pojistitel odpovědnost pojištěného shledá, má účinky uznání závazku i vůči věřiteli.
3) Zda v případě, že dlužník dobrovolně plní věřiteli část škody z důvodu, že má za to, že k vyšší úhradě není povinen, má toto plnění vůči věřiteli účinky uznání závazku podle §323 odst. 1 obch. zák. ve vztahu k základu nároku, tj. samotné odpovědnosti za škodu.
Dovolatel dále přípustnost dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to od rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3186/2010, v němž se Nejvyšší soud vyjádřil k podmínkám odpovědnosti za škodu způsobenou daňovým poradcem.
Dovolatel má dále za to, že odvolací soud se odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 30 Cdo 749/2005, které stanovuje povinnost řádně odůvodnit zamítnutí důkazního návrhu. Dovolatel v souvislosti se závěry tohoto rozhodnutí namítá, že odvolací soud se nezabýval námitkami odvolatele, že soud prvního stupně řádně neodůvodnil zamítnutí důkazního návrhu, a nezabýval se skutečností, že řízení je zatíženo vadou, v čemž spatřuje porušení jeho práva na spravedlivý proces.
Vzhledem k tomu, že dovolatel je přesvědčen, že byly naplněny jednotlivé předpoklady odpovědnosti za škodu žalované, jako jeho daňové poradkyně, a že jednání žalované vůči němu má účinky uznání dluhu podle §323 odst. 1 obch. zák., navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V podaném vyjádření k dovolání navrhla žalovaná odmítnutí dovolání, neboť má za to, že dovolání není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou a není třeba řešit žádnou otázku hmotného práva, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena. Upozorňuje, že podle §6 odst. 7 zákona o daňovém poradenství (v tehdy platném znění) odpovídá daňový poradce klientovi za škodu, která mu v souvislosti s výkonem daňového poradenství vznikla, pokud ji způsobil daňový poradce, jeho zástupce nebo pracovník. Daňový poradce se odpovědnosti zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat. V dané věci však ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobcem tvrzená škoda nevznikla v příčinné souvislosti s nesprávně zpracovaným daňovým přiznáním, ale v souvislosti s nesprávným vedením účetnictví, kdy podle zákona a ani podle smlouvy uzavřené mezi účastníky nebylo povinností žalované upozorňovat žalobce na nedostatky ve vedení účetnictví.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolatelem položená první otázka k řešení dovolacím soudem je založena na vlastním skutkovém zjištění, na němž však rozhodnutí odvolacího soudu nebylo založeno, proto není položením takové otázky splněn předpoklad přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., podle něhož je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Soudy nezaložily své rozhodnutí na skutkovém závěru o zjevné chybě v předložených dokladech, z čehož dovolatel vychází v otázce položené k řešení dovolacím soudem. Soudy založily své právní posouzení o nesplnění předpokladů odpovědnosti žalované za škodu na skutkovém závěru, že žalovaná, jako daňový poradce, nepochybila při vypracování daňového přiznání za rok 2006, neupozornila-li na nesprávné zaúčtování, které činila účetní žalobce, a částku zaúčtovala do roku 2007.
Pokud se týče dovolatelem položené druhé a třetí otázky, nelze dovodit, že by tyto otázky ohledně uznání dluhu vůči věřiteli nebyly rozhodovací praxí dovolacího soudu řešeny. Nejvyšší soud již několikrát dovodil (srov. např. rozhodnutí ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 29 Odo 1297/2004, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 101/2007, či pozdější rozhodnutí ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 23 Cdo 63/2012, publikované na www.nsoud.cz ), že písemné uznání peněžitého závazku podle ustanovení §323 odst. 1 obch. zák. je jednostranným právním úkonem dlužníka adresovaným věřiteli. Ze skutkových zjištění odvolacího soudu nevyplývá, že by byl učiněn žalovanou vůči žalobci, jako případnému věřiteli, právní úkon směřující k uznání závazku. Odvolací soud tedy správně dovodil, že dopis žalované adresovaný pojišťovně, která není v tomto sporu dlužníkem, nemůže splňovat náležitosti uznání závazku podle §323 obch. zák. Pokud žalovaná žalobci uhradila částku 2 500 Kč, odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně z okolností plnění nedovodil, že by žalovaná tímto plnění uznala vůči žalobci nějaký svůj závazek. Skutkové okolnosti uznání závazku není možno v dovolacím řízení přezkoumávat, neboť ty dovolacímu přezkumu podle občanského soudního řádu nepodléhají.
Má-li dovolatel za to, že dovolání je přípustné proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jestliže v rozhodnutí ve věci nezohlednil závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3186/2010, v němž byla řešena odpovědnost za škodu způsobenou daňovým poradcem, není možno dovolateli v tomto směru přisvědčit, neboť v dané věci odvolací soud respektoval závěry uvedeného rozhodnutí, v němž Nejvyšší soud dovodil, že splnění předpokladů odpovědnosti za škodu daňového poradce musí být v řízení jednoznačně zjištěno. V dané věci odvolací soud zkoumal předpoklady odpovědnosti žalované (daňové poradkyně) za škodu a dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že není naplněn jeden ze základních předpokladů odpovědnosti žalované za škodu, nebylo-li zjištěno porušení smluvní ani zákonné povinnosti žalované při plnění povinností žalované, jako daňové poradkyně, a nebyl naplněn ani další předpoklad odpovědnosti za škodu, tj. existence příčinné souvislosti mezi žalobcem tvrzenou škodou a porušením povinnosti žalované, dospěl-li odvolací soud k závěru, že žalovaná, jako daňový poradce, nepochybila při vypracování daňového přiznání za rok 2006.
Má-li dovolatel za to, že odvolací soud se odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 30 Cdo 749/2005, které stanovuje povinnost řádně odůvodnit zamítnutí důkazního návrhu, a to s námitkou že odvolací soud neřešil vadný postup soudu prvního stupně, který řádně neodůvodnil zamítnutí důkazního návrhu, ve skutečnosti tím uplatňuje námitku, že řízení je zatíženo vadou. Nutno konstatovat, že přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nemohou založit námitky ke konkrétnímu procesnímu postupu soudu, tedy námitky týkající se vad řízení, které dovolatel spatřuje ve vadném postupu odvolacího soudu. Těmito námitkami navíc nebyl uplatněn možný dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř., tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nejvyšší soud proto s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že dovolání žalobce není podle §237 o. s. ř. přípustné a podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. jej odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. května 2015
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu