ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.683.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 683/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. právní věci žalobkyně MediaProfi, s.r.o. , se sídlem Plzeň - Jižní Předměstí, Černická 2889/20, PSČ 30100, identifikační číslo osoby 26389266, zastoupené Mgr. Janem Blažkem, advokátem se sídlem v Plzni, Riegrova 20, proti žalované Multitrans CZ s.r.o. , se sídlem v Pardubicích, Jana Palacha 1590, Zelené Předměstí, PSČ 530 02, identifikační číslo osoby 25934660, zastoupené Mgr. Monikou Ipserovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 505, o zaplacení 241 920 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 5 ECm 37/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. září 2014, č. j. 12 Cmo 78/2014-234, ve znění opravných usnesení ze dne 10. září 2014, č. j. 12 Cmo 78/2014-242, ze dne 17. října 2014, č. j. 12 Cmo 78/2014-252 a ze dne 17. října 2014, č. j. 12 Cmo 78/2014-258, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 616 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce Mgr. Jana Blažka, advokáta se sídlem v Plzni, Riegrova 20.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“)
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále opět jen „o. s. ř.“) ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sbírky, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů).
Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. září 2014, č. j. 12 Cmo 78/2014-234, ve znění opravných usnesení ze dne 10. září 2014, č. j. 12 Cmo 78/2014-242, ze dne 17. října 2014, č. j. 12 Cmo 78/2014-252 a ze dne 17. října 2014, č. j. 12 Cmo 78/2014-258, není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť Nejvyšší soud neshledal, že by ve smyslu §237 o. s. ř. měla být vyřešená právní otázka, týkající se stanovení výše nákladů řízení za zastoupení účastníka řízení advokátem v řízeních zahájených před soudem za účinnosti vyhlášky č. 484/2000 Sb., posouzena jinak. Dovolací soud dospěl k závěru, že není důvod pro odklon od judikatury v podobě přijatých rozhodnutí Nejvyššího soudu, na něž dovolatelka poukazuje, tj. od rozhodnutí ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 73/2013, a ani od rozhodnutí ze dne 25. 6. 2014 sp. zn. 25 Cdo 1258/20014, ze dne 12. 8. 2014 sp. zn. 32 Cdo1362/2014 a ze dne 15. 5. 2014 sp. zn. 28 Cdo 4425/2013, publikovaných na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz . Dovolací soud neshledává důvod pro odchýlení se od své dosavadní rozhodovací praxe v přezkumu rozhodnutí o nákladech řízení, týkajících se případů, kdy odvolací soud po 7. 5. 2013 přezkoumává správnost rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení za zastoupení advokátem. S přihlédnutím ke sdělení Ústavního soudu ze dne 30. dubna 2013, č. Org. 23/13 - k nálezu Ústavního soudu - uveřejněnému pod číslem 117/2013 Sb., a při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni, setrvává Nejvyšší soud na právním názoru, že je namístě postup podle ustanovení §151 odst. 2 věty první části věty za středníkem o. s. ř., tedy že lze o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně za právní zastoupení účastníka advokátem rozhodnout jen podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Dovolací soud nemá důvod odchýlit se o dosavadní rozhodovací praxe, podle níž porovnání dopadu uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkových sfér účastníků může mít z hlediska aplikace §150 o. s. ř. vliv pouze tehdy, přistupují-li ke skutečnosti, že by jejich přiznání přivodilo jednomu účastníku větší újmu, než účastníku druhému, okolnosti další. Nemůže však jít o libovolné okolnosti řízení, nýbrž o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2941/2013 a též rozhodnutí ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3172/2013, a rozhodnutí ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3081/2014 – publikovaná na www.nsoud.cz). Odvolací soud tedy správně nevyhověl návrhu žalované na nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni za použití ustanovení §150 o. s. ř., mělo-li být důvodem jen zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. v průběhu sporu. Odvolací soud tedy v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu nehodnotil uvedený důvod pro nepřiznání náhrady nákladů řízení za důvod zvláštního zřetele hodný. Odvolací soud správně dovodil, že ustanovení §150 o. s. ř. má na mysli takové důvody majetkové povahy, které by představovaly neodůvodněnou majetkovou zátěž pro účastníky, což nelze dovodit pro posuzovanou věc, zvláště jsou-li v daném případě oba účastníci rovnocenné subjekty - podnikatelé - společnosti s ručením omezeným.
Nejvyšší soud neshledal dovolání žalované podle §237 o. s. ř. přípustným, a proto jej podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. června 2015
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu