ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.776.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 776/2015
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. právní věci žalobce Z. Č. , zastoupeného Mgr. Michalem Dlabolou, advokátem se sídlem Praha 7, U Studánky 3, proti žalované České pojišťovně a.s. , se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, PSČ 11304, identifikační číslo osoby 45272956, o zaplacení 394 475 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 181/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2014, č. j. 17 Co 185/2014-234, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2014, č. j. 17 Co 185/2014-234, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. listopadu 2013, č. j. 30 C 181/2008-210, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 7. listopadu 2013, č. j. 30 C 181/2008-210, výrokem I. zamítl žalobu o zaplacení 552 975 Kč s příslušenstvím a výroky II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že vozidlo Audi A6, VIN WAUZZZ8E25A76205, které bylo takto označeno v posuzované pojistné smlouvě ze dne 1. 6. 2006, bylo původně technicky nezpůsobilé k silničnímu provozu, neboť bylo dne 13. 2. 2006 v Německu vyřazeno z evidence v důsledku požáru jako totálně poškozené, dne 13. 4. 2006 byla na tentýž automobil v Německu vystavena v autorizovaném servisu faktura na čištění vozu. Následně bylo podle tvrzení žalobce předmětné vozidlo jím zakoupeno, ale ten své vlastnictví k vozu prokazoval nedatovanou kupní smlouvou podepsanou osobou odlišnou od žalobce. Po uzavření pojistné smlouvy bylo vozidlo dne 29. 12. 2006 odcizeno a žalovaná odmítla žalobci vyplatit pojistné plnění, jelikož zjistila, že pojištěné vozidlo bylo před jeho dovozem do ČR totálně poškozeno požárem a že z původního vozidla bylo použito pouze VIN, které bylo nelegálně přeneseno na jiné vozidlo, ale zejména proto, že žalobce při uzavírání pojistné smlouvy neodpověděl pravdivě na dotaz žalované ohledně předchozího poškození vozidla. Soud prvního stupně po zjištění dalších okolností ohledně dovozu vraku vozidla ze zahraničí a jeho opravy dospěl k závěru, že osobní automobil Audi A6 s VIN WAUZZZ8E25A76205 nemohl z právního hlediska ke dni jeho „zlegalizování“ příslušným úřadem (2. 5. 2006) fakticky existovat v pojízdném stavu, natož technicky způsobilém stavu k provozu na komunikacích, a že tedy ke dni uzavírání pojistné smlouvy předmět pojistné smlouvy, tak jak byl ve smlouvě uveden, nemohl fakticky neexistovat. Uzavřel proto, že pojistná smlouva je absolutně neplatná a že za této situace je nadbytečné zabývat se důvody, proč žalovaná odmítla vyplatit pojistné plnění.
Proti zamítavému výroku rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání co do částky 394 475 Kč s příslušenstvím.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. května 2014, č. j. 17 Co 185/2014-234, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé ohledně částky 394 475 Kč s příslušenstvím a ve výrocích o náhradě nákladů řízení potvrdil a výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel při svém právním závěru ze zjištění, že předmětné vozidlo bylo původně technicky nezpůsobilé k silničnímu provozu, neboť bylo dne 13. 2. 2006 v Německu vyřazeno z evidence v důsledku požáru jako totálně poškozené, žalobce neprokázal vlastnictví k vozidlu, automobil byl neodborně opravován, byla v něm instalována mimo jiné nová řídící jednotka s nově přepsaným VIN, což nebylo realizováno v autorizovaném servisu zákonem předpokládaným způsobem, a proto odvolací soud dovodil, že vyšly najevo skutečnosti důvodně zpochybňující údaje v žádosti o schválení technické způsobilosti dovezeného vozidla, kdy vozidlo ve skutečnosti neodpovídalo jeho originálu. Při posuzování platnosti pojistné smlouvy odvolací soud konstatoval, že měl na zřeteli judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž na platnost pojistné smlouvy nemá vliv, jestliže vozidlo má falešný VIN, je-li v pojistné smlouvě určitě definováno jinými údaji, jako tovární značkou, typem vozidla, registrační značkou a číslem technického průkazu, a shodně se soudem prvního stupně dovodil neplatnost pojistné smlouvy, byť z důvodu, že žalovaná by pojistnou smlouvu neuzavřela, jestliže by žalobce pravdivě uvedl, že se jedná o shořelý vrak bez technické způsobilosti, neodborně opravovaný a pokud by věděla, že žalobce postupoval v rozporu se zákonem o pozemních komunikacích ohledně technického stavu vozidla. Shodně se soudem prvního stupně konstatoval, že při neexistenci smlouvy se žalobce nemůže domáhat po žalované plnění z pojistné smlouvy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s tím, že je přípustné podle §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí ve smyslu §237 o. s. ř. na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to od rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 25 Cdo 315/2008. Má za to, že odvolací soud věc neprávně právně posoudil. Poukazuje na závěr v uvedeném rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle něhož případná nepravdivá odpověď pojistníka na dotaz pojistitele při sjednávání pojistné smlouvy nezpůsobuje neplatnost pojistné smlouvy, nýbrž může založit oprávnění pojistitele odmítnout pojistné plnění či odstoupit od pojistné smlouvy. Domnívá se však zároveň, že ztráta nároku na pojistné plnění by byla přespříliš přísným trestem za jeho pochybení spočívající v zamlčení skutečnosti, že vozidlo bylo poškozeno. Má za to, že jeho nepravdivá odpověď nemohla mít negativní dopad na právní poměry žalované, jestliže žalobce odvolání podal toliko co do částky 394 475 Kč, tj. pojistného plnění za vozidlo dříve poškozené, tedy v částce nižší, než by činilo v případě vozidla dříve nepoškozeného. Dovolatel se dále domnívá, že neplatnost pojistné smlouvy nemohla způsobit ani okolnost výměny původní řídící jednotky z jiného vozidla, v níž bylo třeba změnit VIN, a ani skutečnost, že by vozidlo bylo uvedeno do provozu v rozporu s předpisy správního práva o provozu vozidel na pozemních komunikacích ve vztahu k přestavbě vozidla.
Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud změnil citovaný rozsudek Městského soudu v Praze tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 394 475 Kč s úroky z prodlení v zákonné výši z této částky za období od 9. 5. 2007 do zaplacení a uhradit náklady řízení žalobci i státu.
K dovolání žalobce podala žalovaná prostřednictvím svého pověřeného zaměstnance vyjádření. Je přesvědčena, že odvolací soud rozhodl správně a navrhla zamítnutí dovolání. Zdůraznila, že ve skutečnosti bylo pojištěno zcela jiné vozidlo. Tím, že bylo odcizeno vozidlo zcela jiné kvality a jiné hodnoty, žalobce uplatňuje nárok neoprávněně, proto byl důvod pro odmítnutí pojistného plnění z pojistné smlouvy.
Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2014, č. j. 17 Co 185/2014-234, je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí ve smyslu §237 o. s. ř. na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to nejen od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 25 Cdo 315/2008, na něž dovolatel v dovolání poukazuje, ale i od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1735/2014, veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz , podle nichž nepravdivá odpověď pojistníka na dotaz pojistitele při sjednávání pojištění nezpůsobuje neplatnost pojistné smlouvy, nýbrž může založit jen oprávnění pojistitele odmítnout pojistné plnění či odstoupit od pojistné smlouvy. Tato ustálená judikatura dopadá i na posuzovanou věc, kdy žalobce při uzavírání pojistné smlouvy neodpověděl pravdivě na dotaz žalované ohledně předchozího poškození vozidla, uvedl-li, že vozidlo, které je předmětem posuzované pojistné smlouvy ze dne 1. 6. 2006, nebylo poškozeno. Přitom vozidlo bylo původně technicky nezpůsobilé k silničnímu provozu, bylo-li dne 13. 2. 2006 v Německu vyřazeno z evidence v důsledku požáru jako totálně poškozené, následně po dovezení vozidla žalobcem do České republiky neodborně opravováno, byla v něm instalována mimo jiné nová řídící jednotka s nově přepsaným VIN, což nebylo realizováno v autorizovaném servisu.
V této souvislosti je namístě poukázat na ustanovení §14 odst. 1 zákona č. 37/2004, o pojistné smlouvě, platného do 31. 12. 2013 (dále jen zákon č. 37/2004 Sb.), podle něhož byl pojistník a pojištěný povinen pravdivě a úplně odpovědět na všechny písemné dotazy pojistitele týkající se sjednávaného soukromého pojištění. Podle §23 odst. 1 cit. zákona č. 37/2004 Sb., zodpoví-li pojistník nebo pojištěný při sjednávání pojistné smlouvy úmyslně nebo z nedbalosti nepravdivě nebo neúplně písemné dotazy pojistitele týkající se sjednávaného soukromého pojištění, má pojistitel právo od pojistné smlouvy odstoupit, jestliže při pravdivém a úplném zodpovězení dotazů by pojistnou smlouvu neuzavřel. Toto právo může pojistitel uplatnit do 2 měsíců ode dne, kdy takovou skutečnost zjistil, jinak právo zanikne. Podle §24 odst. 1 písm. a) zákona č. 37/2004 Sb., nestanoví-li zákon jinak, může pojistitel plnění z pojistné smlouvy odmítnout, jestliže příčinou pojistné události byla skutečnost, o které se dozvěděl až po vzniku pojistné události a kterou nemohl zjistit při sjednávání pojištění nebo jeho změně v důsledku úmyslně nebo z nedbalosti nepravdivě nebo neúplně zodpovězených písemných dotazů, a jestliže by při znalosti této skutečnosti v době uzavření pojistné smlouvy tuto smlouvu neuzavřel, nebo ji uzavřel za jiných podmínek.
V dané věci byl tedy naplněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř., dovodil-li odvolací soud, že předmětná pojistná smlouva je absolutně neplatná, jestliže žalobce nepravdivě žalované uvedl, že pojišťované vozidlo nebylo opravováno, ač se jednalo o neodborně opravovaný shořelý vrak vozidla bez technické způsobilosti, a kdy žalobce postupoval ohledně technického stavu vozidla v rozporu se zákonem.
S ohledem na nesprávný právní závěr o absolutní neplatnosti pojistné smlouvy pak odvolací soud ve svém právním posouzení pochybil, nezabýval-li se již otázkou nároku na plnění z pojistné smlouvy, resp. příčinnou souvislostí mezi zatajenou informací při uzavírání pojistné smlouvy a pojistnou událostí ve vztahu nároku na pojistné plnění a otázkou případné oprávněnosti odmítnutí pojistného plnění (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1735/2014).
Posoudil-li tedy odvolací soud věc právně nesprávně, Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil; jelikož důvody, pro které byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 o. s. ř.), v němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.); odvolací soud rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. července 2015
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu