ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.1348.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 1348/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně I. H. , zastoupené Mgr. Janem Balciarem, advokátem se sídlem v Praze 7, U Studánky 250/3, proti žalovaným 1) A. Z. , a 2) Ing. J. Z. , zastoupeným doc. JUDr. Martinem Kopeckým, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1546/24, o 64 715 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 103 C 43/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. září 2014, č. j. 25 Co 303/2014-169, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 527 Kč k rukám doc. JUDr. Martina Kopeckého, advokáta se sídlem v Praze 1, Revoluční 1546/24, do tří dnů od právní moci usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. září 2014, č. j. 25 Co 303/2014-169, není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti v tomto ustanovení uvedené. Především otázka předložená dovolatelkou, zda odpovědnost vlastníka pozemní komunikace dle zákona č. 13/1997 Sb. může nastat již od okamžiku předčasného užívání stavby - komunikace nebo zda vzniká až okamžikem „kolaudace“ stavby stavebním úřadem, není pro rozhodnutí v dané věci podstatná, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá zároveň na závěru, že pád na pozemku, na němž probíhala stavba místní komunikace, si dovolatelka přivodila sama, když se za šera procházela po pozemku, který nebyl v té době určen k procházení, vlivem zimního počasí byl kluzký a byl stavbou pouze předčasně povolenou k užívání, čehož si byla žalobkyně vědoma. V rozsahu, v jakém se poškozený podílel na způsobení škody, není dána odpovědnost toho, kdo za škodu odpovídá, neboť chybí jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu, a to příčinná souvislost mezi vznikem škody a jednáním škůdce (§441 obč. zák.), a byla-li škoda způsobena výlučně jednáním poškozeného, je vyloučena odpovědnost škůdce, což platí jak pro odpovědnost spočívající na zásadě presumovaného zavinění (§420 obč. zák.), tak i v případě objektivní odpovědnosti, jak ji upravuje zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.
Jestliže odvolací soud uzavřel, že žalobkyně nese škodu sama, protože úraz si způsobila vlastní neopatrností, nemá v daném případě význam ani otázka, zda stavbu místní komunikace lze považovat za účelovou komunikaci (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2003, sp. zn. 22 Cdo 2191/2002, ze dne 15. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1868/2000, a ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1911/2000). Odpovědnost za škodu vzniklou uživateli účelové komunikace se totiž posuzuje podle občanského zákoníku - §420 obč. zák. (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 65/2005) a z hlediska obecné odpovědnosti žalovaných za škodu se odvolací soud věcí zabýval, a jak vyplývá ze skutkových zjištění, jimiž je dovolací soud vázán, nebylo zjištěno porušení povinností na straně žalovaných, kteří nezpevněný povrch - stavbu místní komunikace – zajistili srovnáním sněhového povrchu pro bezpečný průjezd.
Námitka dovolatelky, že odvolací soud porušil zásadu dvojinstančnosti řízení, že jeho rozhodnutí bylo překvapivé a nebyla poučena o povinnosti tvrzení a důkazní o stavu pozemku v době úrazu, není námitkou nesprávného právního posouzení, nýbrž výtkou vady řízení, což není způsobilý dovolací důvod (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
Jak vyplývá ze shora uvedeného, podmínky přípustnosti dovolání žalobkyně podle §237 o. s. ř. nejsou splněny.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle §243c odst. 3, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Náhrada se skládá z odměny za zastupování žalovaných advokátem za jeden úkon dvou žalovaných - tj. vyjádření k dovolání sepsané 15. ledna 2015 ve výši 5.920,- Kč - §7 bod 5. a §12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky v částce 300,- Kč a náhrady za daň z přidané hodnoty - §137 odst. 1 a 3 písm. a/ o. s. ř. ve výši 1.307,- Kč, celkem tedy 7.527,- Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2015
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu