ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.1431.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 1431/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně M. Š. , zastoupené Mgr. Zuzanou Božkovou, advokátkou se sídlem Třinec, nám. Míru 551, proti žalované Triglav pojišťovně, a.s., IČO 25073958, se sídlem Brno, Novobranská 544/1, o náhradu škody na zdraví, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 45 C 3/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2014, č.j. 44 Co 104/2014-173, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalované domáhala náhrady škody na zdraví – ztížení společenského uplatnění ve výši 405.000,- Kč, a to částky 105.000,- Kč jako navýšení základního ohodnocení (jež bylo ohodnoceno na 2.500 bodů = 300.000,- Kč) o 40 % podle §6 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 440/2001 Sb. (dále jen „vyhláška“) a částky 300.000,- Kč jako zvýšení základního ohodnocení o 100 % z důvodů hodných mimořádného zřetele podle §7 odst. 3 vyhlášky.
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 12. 2013, č.j. 45 C 3/2013-149, žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost nahradit náklady řízení žalobkyni a státu.
K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 10. 2014, č.j. 44 Co 104/2014-173, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně co do částky 105.000,- Kč, co do částky 300.000,- Kč rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Uzavřel, že nejsou dány podmínky pro mimořádné zvýšení odškodnění, neboť žalobkyní tvrzené a soudem zjištěné nepříznivé následky poškození zdraví jsou plně pokryty již základním odškodněním ztížení společenského uplatnění. Poskytnuté odškodnění je srovnatelné i s obdobnými případy. Žalobkyni tedy za ztížení společenského uplatnění náleží odškodnění ve výši 405.000,- Kč, představující základní bodového ohodnocení 300.000,- Kč, jež bylo uhrazeno dobrovolně již před podáním žaloby, zvýšené o 40 % podle §6 odst. 1 písm. c) vyhlášky.
Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním, a to jednak v jeho zamítavé části, jednak ve výroku o nákladech řízení. Přípustnost dovolání dovozuje ze skutečnosti, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že se jedná o případ hodný mimořádného zřetele, neboť u ní došlo ke ztrátě čichu, chuti a částečné ztrátě sluchu, tedy k omezení funkčnosti jednoho z orgánů jako celku. Již tato skutečnost sama o sobě dle jejího názoru odůvodňuje mimořádné zvýšení (v tomto odkazuje zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 968/2008). Při rozhodování o nákladech řízení měl pak odvolací soud aplikovat ustanovení §142 odst. 3 o. s. ř.
Dovolání není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), přípustné, neboť odvolací soud posoudil věc v souladu s dosavadní judikaturou a zohlednil všechny okolnosti případu, jež vedly k přiznání odškodnění za ztížení společenského uplatnění, které nelze považovat v daném případě za nepřiměřeně nízké.
Odškodnění za ztížení společenského uplatnění lze přiměřeně zvýšit podle §7 odst. 3 vyhlášky jen ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele, neboť již odškodnění v základní výměře určené na základě celkového bodového ohodnocení stanoveného lékařem představuje samo o sobě náhradu za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, Cpjn 203/2010, uveřejněné pod č. 50/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ustanovení §7 odst. 3 vyhlášky, které umožňuje mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění, patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není konkrétně stanovena přímo právním předpisem, ale závisí na úvaze soudu. Uvedené ustanovení tak přenechává soudu, aby v každém jednotlivém případě sám vymezil hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, a aby sám podle svého uvážení posoudil, zda se jedná o „zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele“, a – v případě kladného závěru – jaké zvýšení náhrady je v konkrétní posuzované věci „přiměřené“. V takových případech, ve kterých právní předpis poskytuje soudu možnost uvážení, může dovolací soud zpochybnit úvahu odvolacího soudu, jen je-li zjevně nepřiměřená (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. 22 Cdo 5164/2007, nebo ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2046/2009).
Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, že v důsledku dopravní nehody utrpěla žalobkyně ve věku 67 let újmu na zdraví s trvalými následky v podobě ztráty chuti, čichu, středně těžké nedoslýchavosti, organického mozkového psychosyndromu, tinitu (hučení v uších) a trvalé závrativosti. Uvedené následky jsou však omezeními, která byla odškodněna již základním bodovým ohodnocením podle §3 vyhlášky. Naopak nic nevypovídají o důvodech zvýšení podle §7 odst. 3 vyhlášky. Stejně tak předúrazové aktivity žalobkyně nijak nevybočují z rámce obvyklosti (rekreační, byť aktivní lyžování, jízda na kole, návštěvy koncertů, práce na zahrádce). U žalobkyně proto důvody hodné mimořádného zřetele nejsou dány. Celková výše odškodnění je pak srovnatelná s jinými obdobnými případy (odvolací soud přiléhavě odkázal zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4138/2011, sp. zn. 25 Cdo 3086/2009 a 25 Cdo 889/2012).
Jestliže odvolací soud po zhodnocení individuálních okolností skutkově jedinečného případu dospěl k závěru, že se v případě žalobkyně nejedná o výjimečný případ hodný mimořádného zřetele, nelze jeho úvahu považovat za nepodloženou, nesprávnou, a tedy ani zjevně nepřiměřenou. Odškodnění za ztížení společenského uplatnění v částce 405.000,- Kč je, i při srovnání s jinými obdobnými případy, plně v souladu s principem proporcionality. Odkaz žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 968/2008, pak není přiléhavý, a to jak po stránce skutkové, tak po stránce právní. V citovaném případě utrpěl poškozený úraz ve věku 19 let s následky centrální kvadruparézy, vyřazení ze všech oblastí života a odkázání na stálou péči a pomoc jiné osoby. Závěr, že případem hodným mimořádného zřetele podle §7 odst. 3 vyhlášky je např. nevratné a trvalé poškození zdraví, v důsledku něhož došlo k omezení funkčnosti jednoho z nejvýznamnějších orgánů v lidském těle jako celku, nelze aplikovat na právě projednávaný případ. Nelze totiž, jak činí žalobkyně, považovat ztrátu chuti a čichu za omezení funkčnosti jednoho z nejvýznamnějších (ve smyslu životně důležitých) orgánů v lidském těle (v citovaném případě se jednalo o vážné poškození mozku, v případě řešeném Ústavním soudem pod sp. zn. III. ÚS 350/03 pak o ztrátu zdravé ledviny v důsledku nezodpovědného a neprofesionálního postupu operatéra).
Pochybení odvolacího soudu nelze spatřovat ani v rozhodnutí o nákladech řízení na základě zásady úspěchu ve věci. Závěr odvolacího soudu o tom, zda jsou splněny podmínky uvedené v §7 odst. 3 vyhlášky, totiž nespočívá na znaleckém posudku, ani není úvahou soudu ve smyslu §136 o. s. ř., která by odůvodňovala postup podle §142 odst. 3 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2699/2013).
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. června 2015
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu