ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.1458.2014.1
sp. zn. 25 Cdo 1458/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobkyně České kanceláře pojistitelů , IČO 70099618, se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1724/129, zastoupené Mgr. Robertem Tchöplem, advokátem se sídlem Brno, Výstaviště 1, proti žalovaným 1) L. M. , a 2) L. T. , zastoupenému Mgr. Davidem Taušem, advokátem se sídlem Praha 4, Na vrstvách 827/11, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 118 EC 1227/2011, o dovolání žalovaného 2) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2013, č.j. 9 Co 1178/2013-178, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného 2) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2013, č.j. 9 Co 1178/2013-178, neobsahuje všechny zákonné náležitosti ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. Nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání je vymezení jeho přípustnosti, přičemž dovolání musí být formulováno tak, aby z něj bylo přesně patrné, které z hledisek vyjmenovaných v §237 o. s. ř. má dovolatel za splněné a v jakých konkrétních okolnostech naplnění předpokladů přípustnosti spatřuje; pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nepostačuje (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013). Souladnost této judikatury dovolacího soudu s ústavním pořádkem potvrdil Ústavní soud např. v usneseních ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, ze dne 6. 5. 2014, sp. zn. IV. ÚS 789/14, ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, nebo ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. II. ÚS 3625/13).
Dovolatel však (ač zastoupen advokátem) otázku přípustnosti v dovolání vůbec nezmiňuje a naplněním některého předpokladu přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř. se nezabývá. Jako dovolací důvody uvádí, že „1) řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., 2) napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., 3) rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování ve smyslu ustanovení §241a odst. 3 písm. a) o. s. ř.“ Z uvedeného je zřejmé, že dovolatel přehlédl, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno až po účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., a tedy dovolání musí mít náležitosti stanovené občanským soudním řádem ve znění od 1. 1. 2013 (srov. čl. II bod 7 citovaného zákona). Dovolatel však zjevně odkazuje na občanský soudní řád ve znění do 31. 12. 2012. Dovolatel též uplatňuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., ač §241a o. s. ř. ve znění od 1. 1. 2013 upravuje (v odstavci 1) jen jeden dovolací důvod – nesprávné právní posouzení věci, a toto ustanovení již není členěno na písmena.
Dovolání, které neobsahuje vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), aniž by soud byl povinen o tom dovolatele poučit a k doplnění dovolání jej vyzvat (§243b o. s. ř.). Protože dovolatel nezbytné náležitosti v dovolání neuvedl, ani o ně dovolání v dovolací lhůtě nedoplnil a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, dovolací soud dovolání odmítl (§243c odst. 1, §243f odst. 2 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. března 2015
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu